Mléčná dráha

Co je to mléčná dráha?
Již staří Řekové* pojmenovali tento mysteriózní úkaz právě podle jeho mléčného zabarvení. K tomu se zároveň váže legenda, podle níž jedné noci podstrčil otec bohů Zeus své spící manželce Héře k prsu svého nevlastního syna Hérakla, který však sál tak dychtivě až se Héra probudila a dítě prudce odstrčila. Její mléko se pak vytrysknutím rozšířilo po celé obloze. A tak tedy získala jméno galaxie, v níž se nachází naše Slunce i s celou sluneční soustavou, jež leží na okraji jednoho z vnějších spirálních ramen Mléčné dráhy. Ramena vycházejí z jasně protáhlého středu Mléčné dráhy a jsou tvořena hvězdami, prachem a plynem.

Pozorování mléčné dráhy
Chcete-li vidět mléčnou dráhu v celé její kráse jako zářící ,,oblak‘‘ na obloze, musíte si k pozorování vybrat stanoviště zahalené tmou – daleko od civilizace ve volné krajině. V létě však musíte počkat minimálně do půlnoci, až se opravdu dostatečně setmí. Avšak všechny zářící oblasti noční oblohy neuvidíte hned – až zhruba po čtvrt hodině si vaše oči opravdu přivyknou na tmu. Pak teprve můžete vidět každý detail galaxie.
Při pozorování pouhým okem se Mléčná dráha jeví jako jasný oblak. Až při sledování hvězdářským dalekohledem zjistíte, že ,,oblaka‘‘ na nočním nebi jsou mohutná hvězdná seskupení tvořená bezpočtem jednotlivých hvězd.
Směrem k souhvězdí Střelce lze především v létě pozorovat střed naší galaxie – Mléčnou dráhu. V létě se Mléčná dráha táhne napříč celou oblohou od severu na jih. V zimním období náš pohled vychází ze středu galaxie do okrajových oblastí, a proto není v zimě Mléčná dráha tak jasná. Na podzim prochází Mléčná dráha od východu na západ, a dá se tedy ještě pozorovat. Jaro je asi nejméně vhodná doba pro pozorování Mléčné dráhy, protože tehdy probíhá blízko horizontu a její zřetelný pás se ztrácí v atmosféře.

*speciálně pro paní profesorku Jahelkovou

Jana Vlčková, 2. V