Tak, a je to za námi. Měsíc plný očekávání a přemýšlení, co že se to skrývá za tajemným pokladem a kdeže se vlastně po celých těch 10 let ukrývá... je pryč. Mnohé nějaký poklad vůbec nevzrušoval a ani závěrečné oslavy se nezúčastnili, což je, myslím, opravdu škoda. Nicméně my, kteří rádi vítáme každé zpestření programu a zapojili jsme se do "akce poklad", jsme se bavili.
Začalo to krátce po zahájení školního roku. Po zdech a dveřích se vyskytovaly nejrůznější nápisy, jako například "Cesta do školy, cesta za pokladem" či "Ema má maso, ty můžeš mít poklad". Dále následovaly různé úkoly, z nichž za zmínku určitě stojí rozpoznání fotek našich profesorů zamlada. Myslím, že řada z nás se nasmála zejména po zveřejnění správných jmen. Zajímavé taky bylo dozvědět se, že na naší škole učí celkem 42 profesorů nebo že v historii našeho gymnázia byla i třída Cháčka a pojmenování tříd vzniklo tak, že zakládající třídy oddělené od Gymnázia Na Vítězné pláni byly zvyklé na svá písmena a nechtělo se jim je měnit, a proto si vymyslely jakousi raritu, že žádné písmeno se na škole nesmí opakovat.
Za každý splněný úkol jsme dostávali kusy mapy k pokladu a úkol nový. Díky předposlednímu úkolu jsem taky zjistila, jak velkou nohu má pan profesor Zajíc :-). Na papírku totiž stálo, ať si připravíme "něco", co uložíme jako další poklad, který se bude vykopávat v magickém roce 2023, ale to "něco" nesmí být větší než noha pana profesora Zajíce. A tak nezbývalo nic jiného, než se pana profesora zeptat ;-). Mimochodem má pantofle číslo 41, což mě osobně docela překvapilo a váhala jsem, jestli se tam tedy vejde první číslo našeho časopisu :-).
Ve středu 15. října 2008 oslava vypukla! Každý, kdo se chtěl zúčastnit, na sobě měl mít masku nějaké pohádkové, filmové či literární postavy a umět nějakou její hlášku. Kvůli tomu mnoho lidí nepřišlo, což je škoda. Byla to legrace :-). Zejména převleky našich profesorů a profesorek byly vskutku pozoruhodné. Nicméně námi připravená hláška postavy nebyla vůbec potřeba.
Vyučování bylo zkráceno pouze na 4 vyučovací hodiny. Ke konci poslední úmorné hodiny zazněl v rozhlase prapodivný hlas oznamující poslední úkol. Jakmile zazvonilo, zaplnila se "místnost za zrcadlem" zástupci z různých tříd a všichni rychle plnili poslední úkol, který spočíval ve vymýšlení pěti slov rýmujících se se slovem poklad. A pak, 15 minut po zvonění, následovalo velkolepé vykopávání onoho pokladu v atriu školy. Dva tajemní mniši vyhlásili vítěze celé "honby za pokladem", jímž se stala 7.M, a za pomoci dvou zástupců z této třídy spatřil poklad denní světlo.
Ještě předtím mělo Emko tu čest pokřtít našeho opatovského opata na Konstantina, což bylo jméno, které vzešlo právě z jednoho úkolu, který jsme dostali, a o kterém jsme následně
hlasovali.
Poklad byl tedy vytažen a jeho obsah ukázán světu. Ukrýval v sobě například dlouhatánský list papíru, na němž byly vzkazy od jednotlivých studentů, kteří v našem ústavu studovali před deseti lety, album fotek či sbírku odznáčků. Všechny tyto předměty byly vystaveny ve studovně, takže byla možnost podívat se na ně znovu a zblízka. Poté následovalo vytváření pokladu nového. Zástupce z každé třídy vhodil do plastové bandasky nějaký předmět, například aro pivo, Oběžník, peníze, fotky a hudbu na CD a jiná tajemství. Poklad starý by měl být zakopán společně s novým.
Na závěr nezapomněl pan profesor Bauer alias tajuplný mnich poděkovat společnosti TESLA, jelikož veškerá aparatura - bedničky, mikrofony, zesilovač - byla právě od této společnosti :-). Pak nastala pauza na oběd a po ní se už všechny masky a maskouni scházeli v atriu. Celým odpolednem nás provázel Sherlock Holmes a Hercule Poirot. Program sice trochu vázl - trénovat scénku z Lakomce či Romea a Julie se nikomu nějak nechtělo, i když nakonec pár scének zahráno bylo. Další soutěž, která proběhla, byla v poznávání masek - každý dostal pět svorek a v průběhu odpoledne se snažil uhodnout, kdo má představovat jakou postavu, a tím získával více a více svorek. Některým jedincům nezbyla po patnácti minutách ani jedna svorka, poněvadž všichni věděli, koho znázorňují. I když program tedy nebyl nic moc, jídla a pití bylo ažaž a každý toho využil, seč mohl, a tak po chvíli bylo téměř vybíleno. Jako zpestření programu byla v půlce vsazena vražda pana profesoraVondrlíka, za níž byla následně odsouzena polednice v podobě paní profesorky Krchové. Dalšími podezřelými byl pan profesor Bauer, který byl ale v okamžiku vraždy v Číně na olympiádě, takže vraždu spáchat nemohl, a paní profesorky Kuřátková a Bursíková.
Konec oslavy nastal úderem šestnácté hodiny, kdy dohrála poslední písnička, na níž pařili až do konce někteří nadšenci pro tanec :-). Hudební doprovod byl zajištěn po celou dobu programu, takže o zábavu bylo postaráno. Já neustále pendlovala mezi stoly s jídlem a improvizovaným tanečním parketem. Takže pokud nebyl zrovna nějaký soutěžní program, mohli jste se vybít na parketě či debužírovat u obložených táců.
Myslím, že ve finále se oslava docela povedla :-).
Barbora Šimůnková, 4.H
Jakožto správní redaktoři časopisu jsme pro Vás také připravili pár krátkých rozhovorů s účastníky a organizátory slavnostního programu. Zde si tedy můžete přečíst jejich hodnocení a zasmát se i nad některými vtipnými odpověďmi od našich profesorů i profesorek.
Studentka: "Je to tu super, boží, cool. Jídlo? Skvělý! Hudba ujde. A panu profesorovi Bauerovi to sluší."
Studentky: "Hrozně se nám tu líbí, ale je tu málo jídla. Scénky? Jó, dobrý. Hudba? Skvělýýýý, pořád tancujeme. Jsme velmi spokojení ."
Student: "Líbí se mi tady, je to povedený. Je tady hodně jídla a hodně lidí. Možná právě kvůli
tomu jídlu. Dobrá hudba ."
Moderátoři: "Akce se připravovala od začátku školního roku. Jsme tu spokojeni a doufáme, že
spokojeni budou i studenti GO. "
Organizátorka: "Akci jsme chtěli uspořádat už minulý rok, ale nakonec jsme ji přesunuli až k této
příležitosti. Potřebovali jsme sehnat peníze, nakoupit jídlo a ceny, vymyslet tento program, zajistit hudbu… Největší přípravy probíhaly od pondělka. Zatím jsem tu spokojena a snad se to líbí i ostatním."
Pan profesor Zajíc: "Nad oděvem jsem dlouho nepřemýšlel. Teď hledám Eurydiku a dokud ji nenajdu, tak budu nešťastnej. Moc se mi tu líbí, ale zatím jsem nenašel Eurydiku. Zatím jsem si
nic dobrého nedal. Dokud nenajdu Eurydiku, tak nejím."
Paní profesorka Kučerová: "Moc se mi tu líbí, jen převlek byl trochu náročný. "
Pan profesor Urbanec: "Hajný je lesa pán. Je tady výborná atmosféra. Byl jsem překvapen, že se dochovalo hodně informací, ale informace, které byly zakopány mou bývalou třídou (4. P) , se
bohužel nepodařily najít. "
Paní profesorky Bursíková a Žabová: "Je to skvělé setkání, jsme spokojeny. Mile mě překvapilo množství studentů v převlecích a myslím, že kdo nepřišel, je to jeho škoda. Dokonce se zde objevují literární postavy, které neznám. Občerstvení je výborné. "
Pavlína Coufalová, 4.H
