Vítejte na postapokalyptické Zemi, kdesi v šedivé a prázdné budoucnosti. Svět se pomalu rozpadá, civilizace pohltila sebe samu – a tam, mezi opuštěnými polorozpadlými městy, mrtvolami lidí a umírající přírodou putují s nadlidskou vytrvalostí otec a syn, tlačící v nákupním vozíku všechny své věci.
Jdou na jih k oceánu, za teplem, a po cestě se snaží v ruinách starého světa najít zbytky surovin potřebných pro život a přitom se vyhnout tlupám lidí, které přežívají jen díky kanibalismu a dalším nejnižším a nejpodlejším praktikám, které v sobě probudily.
Muž a chlapec (autor jejich jména důsledně tají, stejně jako všechny další konkrétní údaje) musí překonat hory, nástrahy počasí, nemoci, hlad i smrtelné vyčerpání. Celou knihou se prolíná hlasitá otázka, jak dlouho ještě dokážou přežít, a ještě jedna nenápadnější: Pokud opravdu dojdou k oceánu, jakou záchranu si myslí, že u něj najdou?
Mohla bych se rozpovídat o tom, kdo na tuto knihu napsal jaké ódy, ale nejvýstižnější je prostě napsat, že získala Pulitzerovu cenu za rok 2007. O její popularitě také svědčí to, že byla zfilmována (v hlavní roli s Viggo Mortensenem; bohužel jsem tento film neviděla, takže nemůžu referovat, ale nedovedu si to dost dobře představit), a pokud máte záhadnou a nevysvětlitelnou antipatii ke čtení, tak si můžete celou načtenou knihu poslechnout v podání skvělého Jiřího Ornesta (vydalo Tympanum ve formátu mp3, celkový čas skoro sedm hodin). Rozhodně to ale není četba pro slabé povahy.
Nečekejte žádný akční triller – moc té akce se nedočkáte. Jde hlavně o mistrný popis neutěšeného světa – takový, že máte nutkání kašlat z toho všudypřítomného popílku, o velmi naturalistické vyprávění hrůz, ze kterých čtenáře mrazí, i nádherně vystižený vztah dvou na sobě naprosto závislých lidí, kteří žijí jen pro toho druhého a pro přežití samo. Napětí je tu udržované hlavně v pocitové poloze – vždycky si myslíte, že hrdinové nemůžou být v neutěšenější situaci, a autor vás vždy znovu a znovu přesvědčí o opaku.
Mnohem víc než je u sci-fi románů obvyklé se tu ale objevuje filozofický nádech, ať už při rozhovorech muže s chlapcem, v nichž se ho snaží přesvědčit, aby se nikdy nevzdával, nebo při otcových vnitřních úvahách, kdy sám pochybuje, jestli jejich životy neměl už dávno skončit spolu s chlapcovou matkou.
Cormac McCarthy vytvořil svět příliš plastický a uvěřitelný, než aby vás nechal klidnými, a jeho otázky jsou velmi naléhavé. Existuje Bůh? („Možná věří v Boha.“ „Ono ho to brzo přejde.“) Dokážeme si za všech okolností udržet své morální zásady – a kde je jejich hranice? A jsme pořád ještě ti dobří? Připravte se na silný příběh, na který jen tak nezapomenete.
Lenka Chudomelová, 6. H
Žádné komentáře:
Okomentovat