Zobrazují se příspěvky se štítkemkveten09. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkveten09. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 19. června 2009

Úvodník

Milí čtenáři,
blížíme se do finále. Brzy se za námi definitivně zaklapnou dveře naší školy a my vykročíme vstříc létu a prázdninám. Zbývá jenom několik věcí – dopsat testy, „zmáknout“ pár zkoušení nebo dodělat referáty. Stejně všichni víme, že už pár dní před koncem června, po uzavření známek, si můžeme začít užívat a na školu zapomenout (aspoň na dva měsíce, ale to vypadá jako věčnost).
Uběhl celý školní rok a my bychom se za ním měli ohlédnout – nelze říct, že to byl „rok Oběžníku“, to určitě ne. Rozhodně je ale vidět, jak se nenápadně vplížil do všech tříd a ke všem lidem. Na konci září, když vyšlo první číslo, nás nikdo nechtěl přijmout, ale teď už se o každý nový výtisk přetahujete. Máme dokonce i nové stránky, které jsou jen a jen naše – jděte na obeznikgo.blogspot.com. Pokud nechcete publikovat do tištěného Oběžníku, ale máte radši elektronickou formu, pošlete nám článek a my ho vložíme. Není nic jednoduššího!
Zbývá už asi jen popřát všem krásné léto. •
Redakce
http://obeznikgo.blogspot.com
obeznikgo@gmail.com

Marley a já

John Grogan: Marley a já aneb Život s nejhorším psem na světě
Mladí manželé John a Jenny si pořizovali psa s představou klidného věrného zvířete a dokonalého ochránce, který bude poslouchat na slovo a bude s nimi sdílet radostné i smutné chvíle. Ale už když John vezl malého labradora Marleyho domů, bylo mu jasné, že tenhle pejsek je všechno, jenom ne klidný a poslušný.
Marley byl učebnicový příklad hyperaktivního tvora. Trhal a žral všechno, na co přišel (včetně šperků, kusů nábytku nebo těhotenského testu). Trpěl záchvaty úzkosti ve chvílích, kdy přicházela bouřka, při nichž devastoval byt. Jindy zas projevoval nadšení tak nevázaně, že to každého odrazovalo . Marley byl prostě hravý pes.
John s Jenny zažívali se svým čtyřnohým kamarádem různé velmi zajímavé situace, které je v té chvíli přiváděly k šílenství, ale zpětně působí jako dokonalé historky k pobavení. Tato kniha je jich plná – ale není jen o Marleym, ale také o životě jeho pánů v době, kdy ho vlastnili.
Marley byl s nimi, když se jim po několika samovolných potratech narodily tři děti, stěhoval se s nimi z města na venkov, doprovázel je na slavnostní večeři (která také kvůli němu předčasně skončila), chránil je ve čtvrti, kde se vraždilo jako na běžícím pásu.Po těch třinácti šťastných letech se postupně ukázalo, že přes všechno očekávání Marley má kromě veselé povahy i jakési zbytky ochranářského pudu a nakonec dokonce zvládl úplné základy povelů, když byl kvůli neposlušnosti skoro vyhozen z domu. Hlavně to ale byl neuvěřitelně věrný a vděčný pes, čímž kompenzoval všechno včetně inteligence.
Marley a já je velmi vtipná kniha, při které si určitě odpočinete. Kromě zábavných historek o Marleyho kouscích je tu ale také, protože zachycuje celý jeho život, poslední část, kdy už je Marley starý a nemocný a potřebuje jen péči a lásku, což mu celá rodina obětavě dává. Až s jeho odchodem si John s Jenny uvědomují, jak moc jim toho Marley dal; a že brát život jako velkou legraci, kterou je potřeba pořádně si užít, dokud to jde, vlastně není zas tak špatná filosofie. •
Lenka Chudomelová 4.H

Gambrinus liga

O Mistrovi a prvním sestupujícím je rozhodnuto!!!
Minulý týden se definitivně rozhodlo o tom, že Mistrem ČR ve fotbale pro sezonu 2008/2009 je SK Slavia Praha. Červenobílí po skvělém výkonu vyhráli nad Žižkovem díky dvěma gólům Pavla Fořta 3:1 a dvě kola před koncem mohli slavit. Naopak jejich soupeř o týden později prohrál s přímým konkurentem na záchranu Příbramí 3:0 a po dvou sezonách v nejvyšší soutěži padá zpátky do 2. ligy. O druhém sestupujícím se rozhodne v posledním kole mezi právě Příbramí, Kladnem a Zlínem. Moravané mají cestu k záchraně nejtěžší – pokud jejich soupeři vyhrají, sestupují bez ohledu na výsledek svého zápasu s Brnem.
Slávisté šli za titulem od úvodních zápasů, kromě prvních pěti kol byli celou dobu na prvním místě a získávají druhý titul za sebou. Střelecky se na něm nejvíce podílel mladý útočník Tomáš Necid, a to přestože v polovině sezóny odešel do CSKA Moskwa. Fanoušci Slavie musí být také vděčni trenérovi Karlu Jarolímovi, který ustálil kádr a zastavil nekonečnou sérii přestupů. O druhé místo se na dálku popere Sparta a Liberec. Sparta má náskok dvou bodů, avšak o ten může přijít kontumací posledního zápasu s Jabloncem. K tomu nastoupil sedmnáctiletý útočník Václav Kadlec, a to i přesto, že měl odcestovat s reprezentační “19“ ke kvalifikaci na ME. Sparta tím hrubě porušila svazové normy a čeká jí jednání před disciplinární komisí.
Naopak Žižkov od úvodních kol směřoval k sestupu, přezimoval na předposledním místě a během jara dokonce ještě spadl na poslední. Se zoufalou koncovkou se potýkali žižkovští celou sezonu a nakonec po zásluze sestupují.
Slávistickým fotbalistům můžeme popřát hodně štěstí v příštím ročníku LM a Gambrinus ligy. •
Dominik Hrubý, 4.H

Andělé a démoni

Andělé a démoni je již druhý film natočený podle knižní předlohy Dana Browna. Děj je stejně dramatický a komplikovaný jako předešlá Šifra mistra Leonarda. V hlavní roli můžeme opět vidět Toma Hankse jako univerzitního profesora Roberta Langtona.
Ve Vatikánu zemřel papež a kolem jeho smrti je mnoho záhad, kvůli kterým je Robert jakožto ikonolog z Harvardu povolán, aby je vyřešil. Dozvídá se o bombě z elektricky nabité antihmoty, která je skrytá někde uprostřed Vatikánu a kvůli které hrozí zničení celého papežského města. Vše se točí kolem tajemného bratrstva iluminátů a kolem živlů ohně, vzduchu, vody a země. Za tajemných okolností jsou zavražděni tři kardinálové, které se Robert podle indicií schovaných v kostelích snaží najít. Přijede však vždy pozdě a podaří se mu zachránit jen čtvrtého kardinála Baggia. Tou dobou se ve Vatikánu koná konkláve (tj. volba nového papeže). Konkláve je však všemi nešťastnými okolnostmi a hrozbou výbuchu bomby přerušeno. Papežský sekretář Patrick McKenn se zprvu jeví jako kladná postava, protože zachrání Řím před výbuchem bomby a sám při tom riskuje vlastní život. Později se však ukazuje, že je hlavním spiklencem. Proto se sám upálí. I přes drastický průběh vše nakonec dobře dopadne a novým papežem se stává onen zachráněný kardinál Baggio.
Celý děj a celková podoba filmu jsou velice velkolepé a dramatické. Andělé a démoni jsou však podle mě natočeni až přespříliš velkolepě, což vede k tomu, že se divák občas ztrácí v ději. Každého ale jistě dostanou všechny záhady a tajemno, kterými je protkán celý film. Kdybych měla film známkovat jako ve škole, dostal by ode mě 2-3.
Tento snímek bych doporučila všem, co mají rádi napětí a nepřemýšlí příliš nad historickými souvislostmi a ostatními detaily. •
Jana Vlčková, 1.V

Dětská opera Praha - Ogaři

V Praze funguje pro pěvecky nadané děti Dětská opera, kterou navštěvují dívky i chlapci od nejmladších dětských let až téměř po dospělost. Jedním z představení Dětské opery je dětská opera Jaroslava Křičky s názvem Ogaři. Byla napsána v roce 1918, má dvě dějství a pojednává o radovánkách malých valašských pastevců a skvěle ukazuje na prostředí i atmosféru Valašska.
Hlavní hrdinkou je Rozinka ( Zuzana Kopřivová ), která má hned dva nápadníky: hodného a milého Ozefka Glabajů a loupežníka Tomšíka Martinů ( Josef Moravec a Jana Levicová-Horáková ). V příběhu si děti hrají na svatbu a oba nápadníci o krásnou Rozinku Schovajsovou bojují. V pozadí vystupují malé selky v podání ani ne desetiletých dívek a banda loupežníku ztvárněná mladými chlapci. Operu doprovází orchestr Dětské opery Praha a jsou v ní něžnými dětskými hlasy zpívány veselé písně z valašského prostředí. Představení Dětské opery se odehrávají v divadle Kolowrat na Ovocném trhu a uměleckým šéfem všech představení je Jiřina Marková-Kryslíková.
Myslím si, že představení Dětské opery jsou opravdu skvělá, a to především díky dětské šikovnosti a bezprostřednost. Dle mého názoru děti hravě překonávají dospělé.
Pro toho, kdo se chce skvěle odreagovat a vrátit se zpět do dětských let, jsou představení Dětské opery tou pravou volbou. Jedině je mi líto, že tak nadané děti mají k dispozici pouze malé půdní prostoty Kolowratského paláce, protože by si určitě zasloužily prostory větší! •
Jana Vlčková, 1.V

Rozhovory (Ing. Ilona Strečková, PhDr. Věra Hrubanová)

Ing. ILONA STREČKOVÁ
Co děláte o velkých prázdninách?
Odpočívám a nemyslím na studenty.
Cestujete ráda?
Strašně moc.
Jak obvykle trávíte svůj volný čas?
To záleží na situaci. Někdy jdu běhat, někdy jedeme na kole, někdy uklízím, vařím, někdy jdeme do restaurace.
Pijete alkohol? Chodíte na večírky?
Na večírky chodím zřídka. Tvrdý alkohol nepiju vůbec, a když, tak dobré bílé suché víno.
Máte domácího mazlíčka?
Ano, jmenuje se Harry, je to labrador a je mu šest let. Je to nejlepší a nejspolehlivější člen naší rodiny.
Zpíváte ráda?
Ne! Ne, ne! A když, tak jenom ve sboru, abych nebyla slyšet, protože zpívám falešně (smích).
Také posloucháte rádio Beat jako většina našich profesorů?
Ne, to ani nevím, že existuje. Poslouchám Evropu 2 (smích).
Jaký je váš oblíbený herec/herečka a film?
Nemám oblíbeného herce ani herečku. Líbí se mi film Zamilovaný Shakespear.
Díváte se často na televizi?
Často… Dívám se každý den – na zprávy.
Bydlíte v Praze? Je vám tam blaze?
Bydlím na kraji Prahy a je mi tam velmi blaze.
V jaké zemi, kterou jste navštívila, se vám líbilo nejvíce?
Itálie.
Proč?
Příroda, moře, lidi, jídlo, pití, dobré víno.
Jedla už jste ústřice? Máte ráda krevety?
Ústřice jsme jedli (celá rodina), když je můj manžel se synem nalovili z moře a pak jsme to nějakým způsobem upravili. Akce trvala celé odpoledne a pak nám po tom bylo nějak divně… (smích). A krevety jsou moc dobrý, ale ty neumím připravovat, takže si je dávám jenom v restauraci.
A co vůbec jíte?
Všechno, všechno. Mám strašně ráda pizzu, zeleninové saláty, špagety, krůtí, kuřecí, ryby, plody moře – na všechny způsoby.
Proč jste si pořídila dítě?
Já jsem si je nepořizovala, ono to přišlo. To příroda, ne já (smích).
Máte jen jedno?
Mám dvě (smích).
Jaká byla vaše první láska?
Můj současný manžel. •

PhDr. VĚRA HRUBANOVÁ
Žila jste někdy ve Francii?
No žila, ano.
Odkud pocházíte?
Z Prahy.
A jak dlouho jste žila ve Francii?
Dostala jsem tam stipendium, tak asi deset měsíců.
Bojíte se žraloků? Jezdíte k moři?
K moři moc nejezdím a žraloků se tudíž nebojím. Ale kdybych se koupala v moři, tak bych se jich asi bála, kdyby tam byli.
Máte děti?
Mám.
A kolik? Holku/kluka?
Dvě - obojí. Jednu holku, jednoho kluka.
A kolik jim je let?
Klukovi je třicet a holce je dvacet sedm.
Vlastníte nějaké zvíře?
Ne.
Máte ráda rychlá auta? Umíte řídit?
Řídit umím, ale neřídím. Teda umím – mám řidičák, že jo. Rychlá auta nemám ráda.
V kolik hodin chodíte spát? Co obvykle provádíte před spaním?
V deset večer, prosím. Čtu si.
A českou nebo francouzskou literaturu?
To přijde na to. Většinou teda, abych byla upřímná, českou, před spaním, abych usnula, ale někdy čtu i francouzskou. Tu čtu většinou odpoledne nebo tak.
Máte ráda štrúdl? Jídlo? Déšť?
Štrúdl mám ráda, jídlo mám taky moc ráda a déšť? No, to nejsem schopná takhle říct. Jako když je to příjemný deštíček v létě, tak je to příjemné, že jo. Když je to v zimě, studený, nemám deštník, tak to se mi moc nelíbí.
Dělal s vámi již někdo rozhovor?
To si teď teda nevzpomínám, ale myslím, že snad ani ne. Nebo možná jednou…?
Jak jste vyrůstala?
Dobře (smích).
Kde jste vyrůstala, co jste ráda dělala a tak?
No, já jsem bydlela ve středu města, takže jsem vyrůstala prostě uprostřed Prahy. V době, kdy já jsem vyrůstala, to ještě byla idylka. Nebylo tolik aut, no tak jsme sportovali, hráli jsme si, chodili jsme do školy, všechno bylo blízko. Chodili jsme pěšky, nejezdili jsme dopravními prostředky, protože to nebylo zapotřebí.
Jste vdaná? Byla to svatba vašich snů?
Ano! To nevím (smích), ale byla to dobrá svatba.
Posloucháte Edit Piaf? Co děláte, když nic neděláte?
No, mně se málokdy stane, že bych nic nedělala a Edit Piaf poslouchám, ale v podstatě jenom ve škole, já si teda doma moc hudbu nepouštím. •
Pavlína Coufalová a Barbora Šimůnková, 4.H

Sporťák P, Q, Z

V týdnu od jedenáctého do patnáctého května se naše třída, péčko, zúčastnila spolu s quéčkem a zetkem sportovního kurzu v Dubronicích blízko Bechyně (to je poblíž Tábora). V pondělí si pro nás ke škole přijely dva autobusy a nějak jsme se do nich poskládali. Plánovaný odjezd byl samozřejmě o nějakou dobu posunut, jelikož se čekalo na opozdilce, a taky se ještě musely naložit lodičky, neboť součástí výjezdu byly základy vodáctví.
S menšími komplikacemi po cestě jsme šťastně dorazili na místo. Zmateně jsem hledala ty chatky, ve kterých se ubytujeme, protože z předchozích výjezdů mě nenapadlo, že bychom mohli bydlet v takových pěkných, které stály všude kolem. Kvůli povodním v roce 2002 se ty původní totiž musely zbourat a na jejich místo se postavily zcela nové. Sportovištím se taky nedalo nic vytknout – vypadala vskutku nádherně. Hřiště na beach, antuka, terakotové basketbalové, fotbalové, florbalové a tenisové a na louce zapuštěné mety na soft. Záchody a umývárny nám připadaly jako z dobré restaurace… vlastně připomínaly Centrum Chodov. Hned pod areálem protékala Lužnice a všude okolo byly lesy.
Jakmile jsme se ubytovali v chatkách po třech či po čtyřech, zjistili jsme, že ačkoli jsou krásné, jsou i dost malé. Dvě palandy, dvě skříně, stůl a botník. Židle jsme radši přestěhovali na verandu. Brzy jsme dostali informace ohledně našeho programu. Snídaně v osm, oběd ve dvanáct, večeře v šest. Mezi jídlem, pro které jsme si chodili s ešusy nebo talířem a STRAVENKAMI k okénku v jedné budově, jsme se vždycky zapsali na různé sportovní aktivity. První den jsme se střídali (nebo spíš měli střídat ) na tenisu, streetu, beachi, volejbalu a ping pongu po skupinách. Kdo si troufl, vlezl i do lodě a projel se. Počasí hned po příjezdu přálo, takže první den jsme si docela užili.
To se bohužel změnilo dny následující a jako každý výjezd se pokazilo a začalo nám pršet. Nepršelo pořád, ale stejně musím říct, že nám to dost ubralo chuť do všech naplánovaných aktivit. Šli jsme i orienťák a slaňovali se ze skály. Asi třetí den se začaly hrát turnaje mezi třídami. Měli jsme za úkol vytvořit co nejlepší družstva, což mi přišlo dost diskriminační vůči těm méně sportovně nadaným (akorát těm očividně nevadilo, že si nezahrají). Samozřejmě že nějak se to nepovedlo tak, jak by si naši profesoři (Knedlík, Novák, Hauptmann, Hála, Farská a Synáčková) představovali a já třeba reprezentovala naši třídy v ping pongu, přičemž na sporťáku jsem pálku držela podruhé v životě. A bylo to znát. Mezi soutěžní aktivity patřil i florbal, fotbal (ale pouze chlapecký, holky měly hraní přísně zakázáno), soft, volejbal či přehazka, jistý zajímavý orienťák, kdy se třída rozdělila na skupiny jako byli estéti, běžci či mozkovna, a na závěr výjezdu i závody na lodích.
Pokud bych tomuto kurzu měla něco určitě vytknout, tak to je absence dívčího fotbalového turnaje (přiznávám, že za to mohlo počasí, protože na tartanu se nedá hrát, když je mokrý) a fotbalu vůbec a pochopitelně ten neustálý vlezlý déšť. Jinak myslím, že se to dalo zvládnout.•
Iveta Kiefmannová, 6.P

Star Trek


Velkolepý návrat kapitána Kirka a jeho lodi Enterprise.
Pokusit se oživit legendu jako je Star Trek, k tomu je potřeba dost odvahy,obzvlášť po několika nepovedených pokusech (např. Star Trek:Nemesis). Filmaři však udělali chytrý tah: Rozhodli se oprostit od původní posádky a přijít s novým týmem, vlastně s tím samým, ale z jiné reality. Rozehrávají zde alternativní skutečnost, ale i v ní se mladý temperamentní hrdina James Tiberius Kirk (Chris Pine) nakonec – i když oklikou – dostane do Hvězdné flotily Federace (společenství planet), aby tu sloužil na vesmírné lodi Enterprise a stal se jejím velitelem.
Od kapitánského křesla ho však na začátku filmu dělí dlouhá cesta: kázeňské problémy v Akademii, rozepře s mladým komandérem Spockem (Zachary Quinto), naprosto zaměřeným na svou bezchybnou logiku, a hlavně šílený Romulan Nero (Eric Bana) rozhodnutý zničit svět Federaci za selhání, které se ještě nestalo. Sice je to první cesta slavné posádky, ale se rozhodně nebude nudit. Zachraňování světa je poměrně náročný úkol a moc volného času si taky neužijete.
Nový Star Trek je rozhodně tím, čím by měl být – akční podívanou plnou ideálů, techniky z budoucnosti i mimozemských tvorů. Najdete tu také odlehčující humor tak typický pro Star Trek a samozřejmě mnoho zajímavých vztahů, zvlášť ten mezi kapitánem Kirkem a prvním důstojníkem Spockem, který se vyvine velmi zajímavě (tedy pokud už o něm nevíte ze seriálu).
Star Trek je typickým představitelem sci-fi a dělá mu dobré jméno. Pokud vůbec netušíte, o čem v tomto kultovním velepříběhu jde, nevadí – budete se dobře bavit a rozhodně pochopíte děj i bez předchozí průpravy. Pokud ho ovšem znáte, tak v něm najdete mnohem víc: Narážky, charaktery postav, které se teprve rozvíjí, nebo postavy, které můžete znát – od Spockových rodičů po kapitána Pika. Opravdovým dárkem pro fanoušky je, že se na plátně objeví i Leonard Nimoy, původní představitel Spocka.
Takže pokud se počítáte za fanoušky science fiction, pak hurá do kin. Nový Star Trek je prostě fascinující. •
Lenka Chudomelová 4.H

Zdravý životní styl


Co to vlastně je? Co to obnáší? Všude píší a radí, ať jíme zdravě, vyváženě… Ale co si pod tím představit? Jíst do páté hodiny večerní? Vyhýbat se sladkostem, které mnozí z nás přímo milují? Nebo snad radikálně změnit náš dosavadní jídelníček a dát se jen na ovoce a zeleninu, či se snad stát vegetariánem? BLBOST!
Tělo, jakožto zásobárna energie pro jakýkoli náš pohyb potřebuje dodávat „palivo“ každé 2-3 hodiny. Pokud se tak nestane, začne šetřit a náš metabolismus se zpomalí. Pokud jsme například zvyklí nesnídat a naším prvním jídlem je až oběd, naše tělo si uloží veškeré živiny na horší časy, tedy na dobu, kdy ho necháme zase více jak 3hodiny hladovět. Je dokázáno, že snídající lidé jsou zpravidla štíhlejší než ti, kteří do sebe dostanou první jídlo až v poledne. Ti navíc často dostanou k večeru tzv. vlčí hlad a sní na co přijdou, čímž si zakládají na obezitu. Pravidelná strava je tedy velice důležitá. Optimální je 4-6 porcí jídla za den.
Nejdůležitější jsou tři hlavní jídla – snídaně, oběd, večeře.
K tomu, abychom se po ránu mohli pořádně probrat, potřebujeme náš organismus „nakopnout“. I když se to nezdá, v noci naše tělo stále pracuje, protože musí udržovat stálou tělesnou teplotu, funkci orgánů atp., a tudíž potřebuje energii do dalšího dne, především na dopoledne, kdy pracuje nejaktivněji. A proto je vhodné dát si mezi snídaní a obědem ještě svačinku.
Oběd by měl být v podstatě největším jídlem dne. Takový záchytný bod oddělující od sebe první část dne od druhé.
Odpoledne už nemusí být strava tak vydatná, pokud vás zrovna nečeká sportovní trénink. Svačina by měla být přibližně velká jako dopolední, např. jogurt + ovoce, obložený chleba/rohlík.
Večeře má tvořit, stejně jako snídaně, asi ¼ našeho denního příjmu energie. Vhodná jsou lehčí jídla (ryba a brambory, těstoviny, rýže…) s větším množstvím zeleniny, kterou je dobré konzumovat při každém jídle. Denně bychom měli snít alespoň 400g zeleniny (tj. přibližně 4 velká rajčata nebo ¾ salátové okurky) a asi dvě porce ovoce.
Dále pak záleží na době, kdy chodíme spát, ale ani druhá večeře není k zahození. Tři hodiny před spaním si můžeme dopřát ještě třeba hrnek mléka/ malý jogurt/ ovoce. Kdybychom večeřeli již např. v 17 hodin a šli spát v jedenáct, naše tělo by už bylo vyhladovělé a nemělo by v noci z čeho čerpat.
K zdravému životnímu stylu patří také pohyb. Denně bychom měli nachodit alespoň 4km. Odborníci tvrdí, že optimální je až 10 000 kroků, což nachodíme cca při 5hodinách nakupování. Sport je všeobecně dobrý pro tělo i ducha. Při sportu se totiž uvolňují endorfiny, zvané těž „hormony štěstí“, které jsou obsaženy rovněž v banánech a čokoládě. Pokud aktivně sportujeme, pak se samozřejmě zvětšuje i denní příjem (př. větší svačina před tréninkem). Ale ani při sportování nejsou vhodné různé přeslazené sladkosti a čokoládové tyčinky. Čokoláda sice dodá energii okamžitě, ale to je asi tak všechno. Cukr v krvi se na nějakou dobu zvýší a poté zase rychle spadne a my dostaneme chuť na další dávku či jednoduše máme hlad. Vhodnou náhradou je před sportem banán, který dodá potřebnou dávku cukru, jaká se spotřebuje při sportu jako první, a navíc díky vláknině zasytí.
Žít zdravě rozhodně neznamená žít bio. Ne všechny výrobky jsou zdravé, i přes bio značení. Bio je označení pro výrobky ekologického zemědělství, ne pro super zdravé výrobky, které lze konzumovat v jakémkoli množství. Sladkosti, ať už bio nebo nebio, typu mléčná čokoláda a jiné, jsou pro člověka jako takového postradatelné, k životu je nepotřebuje… i když o tom by se dalo polemizovat, žé? :-)
Když čokoláda, tak ta s vyšším obsahem kakaa (70%). Čtvereček této čokolády denně je dokonce zdraví! Takto hořká čokoláda obsahuje velké množství antioxidantů, příznivě působí na mozek, a také je v ní několik důležitých minerálů jako fluor, draslík, hořčík.
Když pečivo, tak celozrnné. Bílá mouka je nám též celkem k ničemu. Dodá energii, toť vše. Kdežto celozrnné pečivo obsahuje vitamíny, minerály a vlákninu. Vláknina je důležitá pro správnou funkci střev a ještě zabraňuje pocitu hladu – zasytí. Víte, že vláknina v žaludku zvětší svůj objem až 40 krát? Vstřebává totiž velké množství vody. Jíme-li potraviny bohaté na vlákninu, musíme i dostatečně pít. Minimální pitný režim by měl být alespoň 2litry vody. Záleží však také na ročním období. V létě se z těla odpařuje vody více, takže příjem tekutin má být vyšší, v zimě zase klidně o něco nižší. Pitný režim je důležitý pro správnou funkci ledvin a jater.
Když tyčinka, tak müsli. Sice většina müsli tyčinek na trhu jsou dosti doslazované, nicméně pořád lepší než čokotyčinky ze školních automatů. Nejlepší alternativou jsou bílkovinné tyčinky prodávající se v lékárnách, které dodají tělu všechny výživné látky.
Těstoviny, rýže... i to se vyrábí celozrnné. Rozdíl je v zachování celých zrn v mouce, tedy zachování všech zdraví prospěšných látek uvnitř. Tyto potraviny mají také zpravidla vyšší glykemický index, čili zasytí na delší dobu.
Když jogurt, tak ve skle. Nebo alespoň ten, co obsahuje nějaké probiotické kultury, např. Hollandia. Krémové dezerty či řídké „jogurty“ toho tělu moc nedají, jsou často dost tučné a zbytečně sladké.
Co se mléka týče, jsou na trhu k dostání dva druhy. Trvanlivé (v krabici) a čerstvé (většinou v plastové lahvi). Ty se od sebe liší jen minimální trvanlivostí ( čerstvé mléko se musí zkonzumovat rychleji) chutí a údajně i množstvím vápníku. Aby mléko získalo trvanlivost, je vystaveno krátce vysoké teplotě, při které trvanlivé mléko ztratí prý až ½ vápníku, protože je zahříváno delší dobu než mléko čerstvé. Nejvýraznější je ale chuť. Čerstvé mléko chutná oproti tomu trvanlivému tak nějak „kravsky“.
Když olej, tak extra panenský olivový. Ten je totiž lisovaný zastudena a je nejkvalitnější, zachovává si všechny vitamíny a minerály a je z velké části tvořen nenasycenými mastnými kyselinami, které pozitivně působí na náš organismus. Třeba takový mozek obsahuje nejvíce tuků ze všech orgánů v lidském těle – téměř dvě třetiny jeho váhy jsou tvořeny tuky, nejvíce z omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin.
Když hranolky, tak z trouby. Ty fritované jsou sice možná chutnější a křupavější, ale jsou doslova vykoupané v oleji. Nejen že jsou dost tučné, ale stejně jako různé brambůrky a oříšky i dost slané. Člověk má denně zkonzumovat méně než 1 čajovou lžičku soli, v takovém množství je pro tělo prospěšná, protože napomáhá látkové výměně. Pokud ale solíme příliš, začne se nám voda zadržovat v těle, protože ledviny nestíhají udržovat správnou rovnováhu – vyloučit přebytek soli močí. Důsledkem toho vznikají nejrůznější choroby, takže pozor na sójovou omáčku a jiná dochucovadla, která jsou silně solně koncentrovaná!
Když cukr, tak nerafinovaný třtinový. Tady je to podobné jako u bílé a celozrnné mouky. Třtinový cukr obsahuje na rozdíl od klasického bílého, který byl díky chemickým procesům „očištěn“, cenné látky jako železo, hořčík, draslík a vápník. Dalšími vhodnějšími sladidly, než rafinovaný řepný cukr, jsou med nebo třeba melasa, která je přímo nadopovaná zdraví prospěšnými látkami na nás příznivě působících.
Když maso, tak libové. Rozhodně bychom měli dávat přednost šunkám před salámy (z latinského „solená uzenina, solené maso“), které obsahují až 10% na 100g. Nejlepší je maso rybí, které bychom měli zařadit do našeho jídelníčku alespoň 2krát týdně. A víte, že se prodává už i maso sušené? Odborníci ho doporučují konzumovat místo oblíbených chipsů, je totiž zbaveno tuků a vody a obsahuje vysoký podíl bílkovin. Koupit si ho můžete pod značkou Jerky.
Abychom to shrnuli… Prostě a jednoduše, všeho s mírou. Pokud se dáte na zdravou stravu, nemusíte nadobro vyškrtávat svá oblíbená jídla. Jestliže sem tam zahřešíte, nic se nestane, když toho nesníte kilo. Všeobecně platí, že energetický příjem by měl být v rovnováze s výdejem. Ale asi vůbec nejlepší je naslouchat vlastnímu tělu, když to jde. Když bude mít hlad, dá vám vědět, když mu něco chybí, ozve se… tak je to dané už od pravěku.
A vůbec, všeho moc škodí. Nic se nemá přehánět. A to platí jak o jídle, tak o sportu i nejrůznějších informacích. Ono je někdy lepší nevědět ;)
Barbora Šimůnková, 4.H