Poslední zvonění

Tak jsme zase "přežili" Poslední zvonění, s většími či menšími problémy. Tayk máte pocit, že je rok od roku divočejší? Zaslechla jsem názor primánů čtyřletého studia, kteří zmateně diskutovali o tom, že když se oni loučili na základce, tak se cinkalo klíči - proč na sebe teda lidi na gymplu píší lihovkami a kropí se octem?
Musím říct, že chápu, že si to maturanti prostě chtěli užít. Vydrželi to na naší škole dlouho a, přiznejme si to, někdy všechen ten tlak určitě nebylo lehké ustát, A tak se chtěli poslední den vyřádit - a možná se i pomstít za maturanty z předchozích let, jejichž značky taky rok co rok smývali z obličejů. Bohužel musím (za sebe) říct, že úplně nechápu, jak do toho zapadá stříkání octa (které bylo, mimochodem, jeden rok zakázané - z jakého důvodu se to zase povolilo?) nebo házení kýblů s vodou na studenty, kteří se jenom snaží dostat do školy (nemám problém se stříkáním vody z malých pistolí, ale být celý promočený už ráno při vstupu do školy není nic příjemného). Nemám v úmyslu psát esej o právech jedinců, ale když někdo jasně říká, že si nepřeje mít obličej od lihovek a nemá chuť smývat si z vlasů pěnu na holení, tak by se jeho přání možná mělo více respektovat, nemyslíte?
Na druhé straně, některé momenty dnešního dne byly vtipné. Kostýmy maturantů některé z nás pobavily. Doufám, že si svůj poslední den ve škole užili - a že přežijí zkoušky dospělosti, které jim nikdo z nás nezávidí. Vlastně je litujeme mnohem víc než poslední ročníky v minulých letech - to oni jsou první, to oni určí další vývoj státních maturit a jejich podobu v době, kdy půjdeme ke zkouškám my.
Takže, milí maturanti, moc vám všem držíme palce. Snad využijete Svatý týden, a pak všichni zvládnete složit maturitu. Budeme vám fandit. Doufám, že po maturitě neucítíte stejnou pachuť, jako jsme cítili mi po tom, co jste nás zlili octem.
                         Lenka Chudomelová, 6. H (článeo vyjadřuje postoj autorky, ne celé redakce)

Krásné prázdniny!

Tak už je to konečně tady: Dočkali jsme se prázdnin! Vysvědčení je rozdáno, všechny školní povinnosti jsou pro tento rok za námi a my už se vidíme kdesi na pláži, kde si na nějaký Archimédův zákon, nejvyšší horu Evropy nebo chemické vlastnosti sacharidů ani nevzpomeneme.
Všem našim čtenářům přejeme krásné prázdniny, hodně zábavy a také odpočinku, abychom ten návrat do školy ve zdraví přežili. Načerpejte hodně sil, užívejte si a nenechte si ničím kazit náladu! Ať už jedete k moři, na hory, k babičce nebo prostě zůstáváte doma, mějte se krááásně!
Redakce
P.S.: V září můžete samozřejmě čekat nové číslo, vynasnažíme se pokračovat s časopisem a třeba i přidat nějaké rubriky. Pokud máte zájem o nějaký konkrétní druh článků, tak nám napište, určitě to zohledníme.

Zamyšlení o hrdinech

Uvědomila jsem si, že ať už sledujete filmy, seriály nebo čtete knihy, všude existuje několik základních typů hrdinů.
První typ by se dal nazvat "neohrožený idealista". To je takový ten druh, co má několik záložních plánů, vypadá dobře a má silné charisma (aby si získal hodně příznivců), umí se ohánět se zbraní, má velké plány, srší vtipem a pravidelně láme srdce příslušníkům opačného pohlaví. Tenhle typ hrdinů je asi nejběžnější v takových těch "závažných" příbězích, kde jde o záchranu světa/planety/říše/vesmíru/svobody. (Třeba by se sem dal zařadit Aragorn a pak to jsou často hrdinové sci-fi seriálů jako je Star Trek nebo Star Gate, také by sem asi patřili hrdinové akčních stříleček.)
V těchto "závažných" příbězích se ovšem objevují i druhé typy hrdinů, něco jako "já tady vůbec neměl být", tedy nedobrovolní hrdinové. Ti se většinou dostanou do hlavní role jaksi omylem a jsou často ustrašení a občas neschopní, ale nemají jinou možnost, než vytřískat ze sebe, co jen to jde. Ti jsou sympatičtí svou realistickou postavou a tím, že se s nimi můžeme ztotožnit a říct si "to bych mohl/a být i já". Taky se v průběhu takovýto hrdina zaručeně změní a potom zjistí, že vlastně hrdinování není zas tak strašné a člověk se alespoň nenudí.(Bohužel mě teď tak úplně nenapadá žádný příklad kromě Mrakoplaše z Pratchetta. Možná by to mohl být Longbottom, ale nechci žádněho příznivce urazit. A Richard z Nikdykde.)

Pak jsou tu "trpící hrdinové". Takový hrdina se vyznačuje silným osobním příběhem, kvůli kterému s ním většinou soucítíme. Objevují se většinou v akčních slaďácích. Jsou to hrdinové "on mi zabil ženů, já zabiju jeho", kteří se nakonec zamilují do nějaké ženy, která je jejich silným příběhem naprosto fascinovaná. (Teď mě s překvapením napadá, že sem patří třeba i Batman, rozhodně první díl nového zpracování Batman Begins, kde řeší mindráky ze smrti rodičů.)

Zjistila jsem, že mám hodně ráda další typ hrdinů, "tajemné moudré/schopné bytosti". Vzpomněla jsem si, že jsem v předmluvě k povídkovému zpracováná Star Treku četla, že přes všechno očekávání a představy tvůrců nebyl nejoblíbenější postavou charismatický akční kapitán Kirk, hlavní postava úspěšně zachraňující světy, ale tak trochu tajemný polovulkanec a poločlověk Spock. Myslím, že lidi prostě bavila jeho nejasná postava a otázky, které vyvolával. Každým dílem mohli filmaři beze strachu přijít s nějakým novým fantastickým odhalením, aniž by to vypadalo divně, a současně byl pořád necháván prostor pro fantasii diváka. Je to přesně typ hrdiny výhodný pro tvůrce seriálů, ale jistě by se našel i jiný příklad.
Existuje samozřejmě bezpočet typů hrdinů, asi tolik, co samotných příběhů. Ne že by bylo škatulkování nějak důležité - vždyť nejdůležitější je, že se nám příběh líbí. Ale pokud budete mít chuť, tak napište do komentářů váš oblíbený typ hrdiny. Jsem na to vážně zvědavá.

Špatné zprávy

"Řidič najel do davu a jen těsně minul královskou rodinu. Pět lidí mrtvých," hlásí Nizozemsko.Zdá se, že v poslední době se to špatnými zprávami jen hemží - o velké finanční krizi, válkách v Afgánistánu a okolí, teroristických útocích, prasečí chřipce, pádu vlády během předsednictví a následné "šaškárně" okolo nové úřednické vlády... Jak si má takový průměrný občan udržet zdravý rozum, když se na něj odevšad valí zprávy o všech tragédiích a problémech světa?
Nechci, aby to vyznělo, že je lepší uzavřít se do ulity nebo neinformovat občany. Ani náhodou. Ale opravdu stačí, když na konec hlavních večernách zpráv dají optimistickou zprávu (aby se neřeklo), na kterou už stejně většina lidí nečeká a je tak znechucená stavem politiky i společnosti, že raději vypíná?
Média se tímto živí, myslím vytahováním špíny a posléze jejím servírováním na zlatém podnose. Ale možná by mohla občas zapátrat a vytahovat optimističtější věci, kterých je okolo nás také dost - jen se nedostanou do hlavních zpráv. A tím nemyslím ono "dojemné" shledávání před obrazovkou nebo řešení vlastních komplexů v přímém přenosu, stejně tak jako nemám na mysli zprávy o tom, s kým zrovna chodí jaká topmodelka.
Ale možná, že je to tak dobře. Nejradostnější chvíle stejně nemůžeme zažít po výhře oblíbeného fotbalového týmu - ať už je jakkoli slavná - ale měly by přicházet v soukromí, kde si je vychutnáme s lidmi, se kterými si je chceme vychutnat. Naše soukromě výhry nejsou tak závažné jako třeba zavření věznice pro teroristy, ale jsou tím, co nám drží odstup od Velkých a Špatných zpráv.

Prasečí chřipka

Prasečí chřipka útočí. I když bych asi měla spíš říct mexická nebo nová chřipka, protože název prasečí chřipka už je evidentně out. Pravděpodobně k tomu přispěl Izrael, který je zásadně proti všemu, co by mohlo jen vzdáleně souviset s vepřovým.
Zdá se, že panika zachvacuje svět, i když názory na závažnost situace se dost liší. Někdo říká, abychom zachovávali klid a že léků je dost - Evropa je připravená. Na druhou stranu lidé v některých zemích začínají vykupovat roušky, USA hlásí první obět (dvouleté dítě) a Irsko přiznává nerovnoměrnou zásobenost léky. Odborníci se shodují: první vlnu chřipky už nelze zachytit. Větší nebezpečí by ovšem nastalo, kdyby nemoc zmutovala.
Přpadá mi nespravedlivé, jak se ta zvířata vždycky do něčeho namočí. Jednou je to ptačí chřipka, předtím nemoc šílených krav - a teď prasečí chřipka. Ovšem tentokrát jsou v tom prasata tak trochu nevinně - nemoc se dál šíří mezi lidmi, dokonce i samotným vzduchem. Takže je asi fér, že to přejmenovali. Na druhou stranu, jak k tomu přijde Mexiko?
Dobře, je pravda, že se tady už trochu dlouho rozepisuju o názvech. Původně jsem chtěla položit jinou otázku: Připouštíme si nebezpečí? V naší globální společnosti je problém jednoho národa problémem všech, ale nebereme to pořád jako že "v Mexiku mají nějaké problémy"? Musím říct, že mě celkem zaskočilo, když ráno říkali v rádiu, že to k nám dorazí během několika týdnů. Otázka nené jestli, ale kdy. A už vůbec není jisté kdo, pokud to přijde, tak už budou v ohrožení všichni. odborníci zatím evidentně nemají jasno ani v tom, která skupina je v největším ohrožení - nejdříve se říkalo, že lidé mezi 25 a 40, teď jsem slyšela, že důchodci a děti.
Připouštíme si to? Přiznáváme si, že by klidně mohlo dojít k podobné pandemii, jako na začátku 20. století se španělskou chřipkou? Asi vám připadá, že teď jsem to já, kdo rozšiřuje paniku. Ale možná by bylo na čase položit si tyto otázky a odpovědět si na ně. A to se netýká jen prasečí chřipky.

Malá dubnová úvaha

Věřili byste tomu, že už končí duben? Já jen těžko. Ale představa, že se prázdniny jistým krokem přibližují, mě uspokojuje. Je to krásný pocit :-) Takže, i když je to trochu předčasné, co máte na prázdiny v plánu? Brigádu, rodinnou dovolenou, divoký výlet s přáteli, nudu doma na sídlišti...? Vážně nás to zajímá!
Ale dost o prázdninách, abychom někoho moc nenatěšili a nezlistili, že už rovnou zůstal doma. I když uznávám, že současné počasí k tomu přímo vybízí. To slunce je vážně milé, a k tomu všechno kvete... k čemuž samozřejmě patří i to, že potkáváme nešťastné tváře alergiků (k nimž se někteří z nás bohužel také řadí) s kapesníky v ruce. Ale stejně mám pocit, že ty stromy obalené květy, zářící pampelišky nebo rozkvétající šeříky za to stojí. Zvlášť pro ty, kdo tu alergii nemají.
Dobrá zpráva je, že už je tu květen za dveřmi, což znamená další volno a vyhlídku na prázdniny. Hodně tříd navíc jede pryč, užívat si přírody a kolektivu, další třeba budou mít nějaké akce. Také musíme vzpomenout na maturanty a vyjádřit jim upřímnou podporu, všem vám držíme palce! (Jestli máte chuť napsat nám vaše pocity, tak budeme jenom rádi, i když chápeme, že asi máte jiné problémy než blogovat s partou studentů z nižších ročníků). Každopádně hodně štěstí a profesorům hodně trpělivosti a dobré nálady, aby rozdali jenom samé dobré známky!
To by snad stačilo k dubnovému zamyšlení, zase z toho nebudeme dělat prostor na bezduché vykecávání :-)
Hezký zbytek měsíce a příjemný měsíc další, zase se ozveme!