Vážení čtenáři,
už je to tu zase. Září, měsíc návratu do školy, k rutině, učení, každodenním starostem. Taky vám ty prázdniny tak rychle utekly? Vážně nevím, jak se to stalo, že už jsou za námi. Připadám si jako v tom filmu, kde zrychlovali čas pomocí ovladače. Člověk si toho na ty dva měsíce tolik naplánuje – všechny ty věci, na které v průběhu školního roku nemá čas nebo chuť, všechna ta místa, která by rád navštívil, až nebude mít nic jiného na práci… A pak najednou zjistí, že mu zase začínají povinnosti a že vlastně nic z toho nestihl. Vždyť to znáte.
Doufáme, že jste si pořádně odpočinuli. Na našem časopisovém blogu během prázdnin běželo hlasování, kterého se bohužel zúčastnilo poměrně málo lidí, ale vyplývá z něj, že nejvíc studentů jelo na tábor, na druhém místě je dovolená v cizině a nastejno skončily kolonky „zůstávám doma“ a „jedu na dovolenou v ČR“. Ať tak či tak, snad jste si to užili.
Pokud jde o tento školní rok, tak je jisté, že se budeme muset vyrovnat se změnami. Teď nemluvím jenom o tradiční změně rozvrhu a profesorů, hlavně myslím rozbíhající se tzv. „nové“ maturity. Všem maturantům i profesorům moc držíme palce. Velká změna ovšem také nastává pro naše primány, takže doufáme, že se u nás brzo zabydlí a bude se jim na našem gymnáziu líbit, že si brzy najdou ty příslovečné koleje, do kterých se zajedou. Jejich pozici jim tedy nijak nezávidíme.
Ještě bych se asi měla zmínit o obsahu tohoto čísla. V první řadě musím upozornit na článek o změnách – ano, další změny – které nastanou v samé koncepci časopisu. Původně jsme chtěli informovat o těchto věcech přímo v editorialu, ale myslíme si, že ho moc lidí nečte – takže prosíme, zkuste věnovat výše zmíněnému článku pozornost. Kromě toho uvnitř časopisu také najdete už tradiční rubriky s rozhovory, článek o zvířátkách nebo o knihách – a další zajímavé články, například na téma „jazyky“ vybrané kvůli Evropskému dni jazyků, který připadl na 26. září.
A ještě poslední změna. Moc děkujeme paní profesorce Franzlové za korekturu – naše žurnalistické snažení se díky ní posouvá zase na trochu vyšší úroveň. Děkujeme!
Teď už nezbývá než popřát hodně štěstí a úspěchů v novém školním roce a mnoho zábavy při četbě tohoto časopisu.
Zdraví vás
Redakce Oběžníku GO
obeznikgo@gmail.com
http://obeznikgo.blogspot.com
Zobrazují se příspěvky se štítkemZáří2010. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZáří2010. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 5. října 2010
Sportovní kurz tříd G, H, X
Sportovní kurz se konal 13. -17. 9. 2010 již tradičně v Horním Poříčí u Střelských Hoštic v jižních Čechách – letos pro třídy 6. G, 6. H a 2. X.
Na cestu jsme se vypravili v pondělí po deváté hodině a za necelé tři hodiny úmorné cesty jsme byli na místě. Po příjezdu jsme se ubytovali v chatkách (s lehce tenkými stěnami, takže usínání nebylo vždycky úplně jednoduché:-)).
Hned po ubytování nás čekaly tři hodiny sportování, během kterých jsme museli stihnout 6 různých aktivit, včetně lodí, takže někdo okusil i studenou Otavu, ale všichni první várku sportu přežili ve zdraví a mohli se vypravit na večeři, která byla, stejně jako všechna jídla tady výborná. A potom jsme už měli až do večera klid a mohli jsme se věnovat klidnějším činnostem, ale našli se i tací, kteří neměli sportování dost a dokud bylo světlo (možná i když nebylo) byli na venkovních hřištích, kterých tu bylo víc než dost.
Druhý den po budíčku (7: 30) a nástupu (8:40), který se ale většinou trochu protáhl, jelikož ne všichni byli přesně informováni :-), nás čekaly další tři hodiny běhání, skákání, pádlování, pinkání apod. V pravé poledne byl připraven oběd, na který se už všichni těšili. Pak byl samozřejmě polední klid, abychom načerpali nové síly na další tři hodiny sportování, kterými se nás snažili naši profesoři úplně unavit, ale ne u každého se jim to povedlo. Za celý den jsme stihli volejbal, lodě, florbal/basketball, ping-pong/tenis, softball a frisbee.
Středa byla malinko klidnější než předcházející dny. Pan profesor Knedlík pro nás připravil krátký orientační běh centrem Poříčí, ale pro většinu to byla spíš orientační chůze s nákupem v místním konzumu :-). S panem profesorem Novákem jsme měli hodinu zdravovědy, ve které jsme se naučili ošetření různých zranění – od popálenin až po omrzliny. Pan profesor Hála s lezeckým instruktorem pro nás připravili základní lezecký výcvik - slaňování ze skály, na které si sice netroufli všichni, ale ti kteří tam byli, slaňovali (nebo se o to aspoň pokoušeli) jako profesionálové. Až na pár odřenin a jednu vážnější pohmožděninu to všichni účastníci přežili vcelku ve zdraví. S paní profesorkou Farskou jsme po dvou náročných dnech konečně pořádně protáhli všechny namožené svaly a pak jsme si zahráli brannball (tj. oblíbená pálková hra podobná softballu či baseballu).
S paní profesorkou Žabovou jsme měli hodinu ping- pongu, během které se někteří zodpovědně připravovali na nadcházející turnaj a paní profesorka Kučerová dohlížela na fotbal, což byla někdy opravdu tvrdá hra…:-)
Náš předposlední večer byl zakončen „Poříčským bálem“, který probíhal pod taktovkou pana profesora Knedlíka - ve znamení country a pana profesora Hály – tentokrát v klasickém stylu.
Ale ani ostatní profesoři/profesorky a studenti našeho gymnázia se nedali zahanbit a ukázali, co v nich je =D Asi si všichni dokážete představit, jak to vypadalo. :-)
Ve čtvrtek jsme den odstartovali velkým orientačním během, opět připraveným panem profesorem Knedlíkem. Třídy byly rozdělené do skupin a ty nejlepší opravdu běžely, což bylo vzhledem k mírně kopcovitému terénu docela náročné (teda aspoň pro mě =D, Radka). V čele se umístila skupina s časem okolo jedné hodiny a čtvrt.
Někdo se kochal krásným okolím, a komu to nestačilo, podíval se ještě o kus dál (i když asi ne úplně záměrně). Abychom se na konci nějak osvěžili, museli jsme přebrodit řeku (nebo si zajít pár kilometrů k nejbližšímu mostu). Někdo si i zaplaval (také ne zcela dobrovolně =D, Lucka).
Po takto náročném dopoledni nás čekalo pro někoho ještě náročnější odpoledne, protože následovaly sportovní turnaje mezi třídami. Na programu byl florbal, fotbal, softball, basketball, volejbal a frisbee. Jednotlivé týmy většinou podávaly celkem vyrovnané výkony, takže se jednotlivé zápasy neobešly bez vydatného hlasitého povzbuzování a skandování :-) Všichni si to bezpochyby skvěle užívali!
Večer proběhlo slavnostní vyhlášení jednotlivých výsledků a účastníci si odnesli sladké odměny :-)
Páteční dopoledne už probíhalo ve znamení příprav na zpáteční cestu, ale ještě jsme stihli dlouho očekávaný závod na kánoích, ke kterému byly z každé třídy vybrány 3 smíšené dvojice (s výjimkou iXka, protože toho většina z 6 kluků měla po týdnu plné zuby, takže závodily pouze dívčí posádky). Trasa nebyla příliš dlouhá, ale vedla do zatáčky a pak proti proudu pod jez a zpět. Jelikož se závod startoval ze souše a záleželo i na rychlosti, s jakou se první posádky nalodí, byly první momenty velmi zmatené a napínavé. Dvě ze tří posádek start zvládly téměř bez problémů, ale třetí už takové štěstí neměla a dvakrát se jim podařilo loď převrátit (v téhle chvíli ještě netušili, že nejsou jediní, kterým se to povedlo), než se konečně vydali za svými soupeři. Celý závod probíhal formou štafety jednotlivých posádek – už zpočátku si vedení udržovaly lodě poháněné závodníky z iXka, ale ani Háčko a Géčko se nedalo zahanbit a poslední trojice se musely hodně snažit, aby změnily dosavadní průběh závodu. Háčku se to nakonec podařilo a tak se závodníci mohli radovat z těžce dobytého vítězství!
No a to byl vlastně konec našeho týdenního sportování – zbývalo už jen vyklidit chatky, odnést všechna zavazadla a sportovní náčiní, naobědvat se a naskládat se do autobusů (což také nebylo úplně jednoduché, vzhledem k množství lidí, batohů, tašek, tenisových raket, míčů, florbalek atd.)
Doufáme, že si to všichni účastníci užili přinejmenším tolik jako my. :-) :-) :-)
Lucie Wolfová a Radka Kostelecká, 6. H
Na cestu jsme se vypravili v pondělí po deváté hodině a za necelé tři hodiny úmorné cesty jsme byli na místě. Po příjezdu jsme se ubytovali v chatkách (s lehce tenkými stěnami, takže usínání nebylo vždycky úplně jednoduché:-)).
Hned po ubytování nás čekaly tři hodiny sportování, během kterých jsme museli stihnout 6 různých aktivit, včetně lodí, takže někdo okusil i studenou Otavu, ale všichni první várku sportu přežili ve zdraví a mohli se vypravit na večeři, která byla, stejně jako všechna jídla tady výborná. A potom jsme už měli až do večera klid a mohli jsme se věnovat klidnějším činnostem, ale našli se i tací, kteří neměli sportování dost a dokud bylo světlo (možná i když nebylo) byli na venkovních hřištích, kterých tu bylo víc než dost.
Druhý den po budíčku (7: 30) a nástupu (8:40), který se ale většinou trochu protáhl, jelikož ne všichni byli přesně informováni :-), nás čekaly další tři hodiny běhání, skákání, pádlování, pinkání apod. V pravé poledne byl připraven oběd, na který se už všichni těšili. Pak byl samozřejmě polední klid, abychom načerpali nové síly na další tři hodiny sportování, kterými se nás snažili naši profesoři úplně unavit, ale ne u každého se jim to povedlo. Za celý den jsme stihli volejbal, lodě, florbal/basketball, ping-pong/tenis, softball a frisbee.
Středa byla malinko klidnější než předcházející dny. Pan profesor Knedlík pro nás připravil krátký orientační běh centrem Poříčí, ale pro většinu to byla spíš orientační chůze s nákupem v místním konzumu :-). S panem profesorem Novákem jsme měli hodinu zdravovědy, ve které jsme se naučili ošetření různých zranění – od popálenin až po omrzliny. Pan profesor Hála s lezeckým instruktorem pro nás připravili základní lezecký výcvik - slaňování ze skály, na které si sice netroufli všichni, ale ti kteří tam byli, slaňovali (nebo se o to aspoň pokoušeli) jako profesionálové. Až na pár odřenin a jednu vážnější pohmožděninu to všichni účastníci přežili vcelku ve zdraví. S paní profesorkou Farskou jsme po dvou náročných dnech konečně pořádně protáhli všechny namožené svaly a pak jsme si zahráli brannball (tj. oblíbená pálková hra podobná softballu či baseballu).
S paní profesorkou Žabovou jsme měli hodinu ping- pongu, během které se někteří zodpovědně připravovali na nadcházející turnaj a paní profesorka Kučerová dohlížela na fotbal, což byla někdy opravdu tvrdá hra…:-)
Náš předposlední večer byl zakončen „Poříčským bálem“, který probíhal pod taktovkou pana profesora Knedlíka - ve znamení country a pana profesora Hály – tentokrát v klasickém stylu.
Ale ani ostatní profesoři/profesorky a studenti našeho gymnázia se nedali zahanbit a ukázali, co v nich je =D Asi si všichni dokážete představit, jak to vypadalo. :-)
Ve čtvrtek jsme den odstartovali velkým orientačním během, opět připraveným panem profesorem Knedlíkem. Třídy byly rozdělené do skupin a ty nejlepší opravdu běžely, což bylo vzhledem k mírně kopcovitému terénu docela náročné (teda aspoň pro mě =D, Radka). V čele se umístila skupina s časem okolo jedné hodiny a čtvrt.
Někdo se kochal krásným okolím, a komu to nestačilo, podíval se ještě o kus dál (i když asi ne úplně záměrně). Abychom se na konci nějak osvěžili, museli jsme přebrodit řeku (nebo si zajít pár kilometrů k nejbližšímu mostu). Někdo si i zaplaval (také ne zcela dobrovolně =D, Lucka).
Po takto náročném dopoledni nás čekalo pro někoho ještě náročnější odpoledne, protože následovaly sportovní turnaje mezi třídami. Na programu byl florbal, fotbal, softball, basketball, volejbal a frisbee. Jednotlivé týmy většinou podávaly celkem vyrovnané výkony, takže se jednotlivé zápasy neobešly bez vydatného hlasitého povzbuzování a skandování :-) Všichni si to bezpochyby skvěle užívali!
Večer proběhlo slavnostní vyhlášení jednotlivých výsledků a účastníci si odnesli sladké odměny :-)
Páteční dopoledne už probíhalo ve znamení příprav na zpáteční cestu, ale ještě jsme stihli dlouho očekávaný závod na kánoích, ke kterému byly z každé třídy vybrány 3 smíšené dvojice (s výjimkou iXka, protože toho většina z 6 kluků měla po týdnu plné zuby, takže závodily pouze dívčí posádky). Trasa nebyla příliš dlouhá, ale vedla do zatáčky a pak proti proudu pod jez a zpět. Jelikož se závod startoval ze souše a záleželo i na rychlosti, s jakou se první posádky nalodí, byly první momenty velmi zmatené a napínavé. Dvě ze tří posádek start zvládly téměř bez problémů, ale třetí už takové štěstí neměla a dvakrát se jim podařilo loď převrátit (v téhle chvíli ještě netušili, že nejsou jediní, kterým se to povedlo), než se konečně vydali za svými soupeři. Celý závod probíhal formou štafety jednotlivých posádek – už zpočátku si vedení udržovaly lodě poháněné závodníky z iXka, ale ani Háčko a Géčko se nedalo zahanbit a poslední trojice se musely hodně snažit, aby změnily dosavadní průběh závodu. Háčku se to nakonec podařilo a tak se závodníci mohli radovat z těžce dobytého vítězství!
No a to byl vlastně konec našeho týdenního sportování – zbývalo už jen vyklidit chatky, odnést všechna zavazadla a sportovní náčiní, naobědvat se a naskládat se do autobusů (což také nebylo úplně jednoduché, vzhledem k množství lidí, batohů, tašek, tenisových raket, míčů, florbalek atd.)
Doufáme, že si to všichni účastníci užili přinejmenším tolik jako my. :-) :-) :-)
Lucie Wolfová a Radka Kostelecká, 6. H
První florbalový zápas v nové hale na Jižním Městě
Jak se můžeme dozvědět z mnoha billboardů a plakátů, na Jižním Městě, kde se nachází mimo jiné i naše gymnázium a bydlí zde mnoho našich studentů, vyrostla nová multifunkční sportovní hala. Je vybavena multifunkční časomírou a může sloužit k zápasům ve florbalu, v házené, futsalu a dokonce i v boxlacrossu. Ale první oficiální zápas se zde odehrál až během minulého víkendu.
Šlo o utkání Fortuna extraligy florbalu mezi domácím TJ JM Chodov a SSK Future. Domácí chtěli pokřtít nové působiště vítězstvím. Po 5 minutách hry se Chodov dostal do vedení. Mladý tým SSK Future ale nakonec ukázal, proč se řadí spolu se Střešovicemi a týmem z Vítkovic mezi horké favority naší nejvyšší soutěže. Když zlepšil zejména útočnou hru, vyhrál 7:5. Přes porážku si domácí florbalisté jistě svůj první zápas v nové hale užili.
V hale, která má být chloubou Jižního Města, jistě uvidíme spoustu krásných zápasů. Florbaloví fanoušci mohou navštívit další klání Fortuna extraligy již 7.10, kdy na „Jižák“ zavítají florbalisté FBC Kladno.
Dominik Hrubý, 6. H
Máme rádi zvířata!
Korálovka Ruthvenova
Korálovka je plaz, který se hojně vyskytuje v oblastech Jižní Ameriky v listnatých a smíšených lesích. Živí se malými obratlovci a ptačími vejci, není jedovatý, měří až 120 cm a samice kladou 7 – 12 vajec. Má velmi nápadné zbarvení (bílé, černé a oranžové pruhy), díky kterému je schopen napodobovat jedovaté druhy korálovce. Korálovku Ruthvenovu najdete i v ZOO Praha
Chameleon jemenský
Chameleoni jsou známí především díky schopnosti měnit barvu, dívat se každým o
kem jinam a vystřelovat svůj dlouhý jazyk za účelem získání potravy, která se v tomto případě skládá z lezoucího i létajícího hmyzu nebo malých obratlovců. V přírodě se vyskytuje v oblastech Arabského poloostrova, Saudské Arábie a Jemenu, kde pobývá v okolí řek s hustou vegetací. Chameleon jemenský žije samotářsky a k ostatním jedincům se chová velmi agresivně. Sameček dorůstá velikosti až šedesát cm, kdežto samička zhruba poloviny délky. Život tohoto živočicha trvá poměrně krátkou dobu, zhruba pět let. Několikrát do roka naklade samička asi třicet vajíček, která zahrabe do země a ze kterých se po pěti měsících vylíhnou mláďata.Pavlína Coufalová, 6. H
Rozhovor s paní profesorkou Evou Bouchalovou
Eva Bouchalová (AJ) zodpovídala rozhovor po internetu
· Na jaké škole/školách jste dříve vyučovala a jak dlouho už učíte? Co vás přimělo k působení na Gymnáziu Opatov?
Kantořině se věnuji celý svůj profesní život. A ráda. Učit jsem začala na základní škole. Potom jsem působila na šestiletém gymnáziu a na střední průmyslové škole. Pokud mi to časové možnosti dovolily, pracovala jsem jako lektorka v jedné společnosti. Důvodem mého odchodu z minulého pracoviště byla dopravní situace na Barrandovském mostě a v přilehlých oblastech. Denně jsem proseděla hodiny v autě a plýtvala časem. Opatov je pro mě dobře dostupná lokalita.
· Jaké jazyky ovládáte? Který z nich máte nejradši a který je nejtěžší na učení? Je nějaký jazyk, který byste ráda uměla?
Státní zkoušku jsem vykonala z angličtiny a z ruštiny. Na vysoké škole jsem se učila německy. Moje znalosti jsou bohužel slabé. S potěšením používám v Itálii základy italštiny. To mě baví. V té bych se chtěla zdokonalovat.
· Líbí se vám na Gymnáziu Opatov? Proč? Uvítala byste nějakou změnu?
Po třech týdnech strávených na zcela nové půdě si netroufám cokoliv hodnotit. Rozhlížím se, sleduji, učím se. Můj první dojem – milí lidé. Jsem opravdu vděčná kolegům za laskavé přijetí.
· Odkud pocházíte? Bydlíte nyní v Praze?
Narodila jsem se v Ledči nad Sázavou, kde jsem však nikdy nebydlela. Jsem Pražačka již několik let žijící u lesa na okraji Ladových Hrusic.
· Jak jste si užila letní prázdniny?
Byly prima. Nezapomenutelný zážitek? Atmosféra ve vlastním automobilu během průjezdů Londýnem.
· Jaký je váš názor na státní maturity?
Názorů už byla vyslovena spousta. Nechci se již stresovat rozbory procesu tvoření a podoby státních maturit. Kostky jsou v tuto chvíli vrženy. Budu hrát novou hru, jak nejlépe budu schopna. Nemusí dopadnout úplně špatně.
· Hrajete na hudební nástroj? Co děláte ve volném čase? Věnujete se nějakému sportu?
Dělám ráda všechno. Baví mě jakkoliv trávit čas s dcerou a se synem. Občas ale spotřebovávají až příliš mého času. Chybí mi, že neumím hrát na žádný hudební nástroj. Jenom tak pro sebe. Nejraději poslouchám piano. Svoje ambice v tomto ohledu přesouvám na syna. Poměrně často navštěvuji místa, kterými prošla historie. Dějepis je můj druhý obor. V posledních letech vlastně jenom záliba.
Sportuji pouze rekreačně. A zásadně v přírodě. Jezdím na kole, lyžuji, chodím na výlety. Nejspokojenější jsem na horách. Tam se mi fakt dobře „dýchá“.
· Jako jídlo máte nejraději? Co naopak nejíte?
Jím prakticky všechno. Zejména nejsem vybíravá, pokud mi někdo jídlo připraví. Nenápadně se vyhýbám pochoutkám z české „zabijačky“.
· Máte nějaké oblíbené anglické slovo? Které roční období máte nejraději?
Od té doby, co bydlím v přírodě, jsem našla zalíbení v každém ročním období. Nad otázkou oblíbené slovní zásoby v angličtině jsem se nikdy nezamýšlela. Dívky, zaskočily jste mě. Všechna slova jsou důležitá. Je dobré jich znát a umět používat co nejvíc. Potom můžeme slovy dobře mířit a lépe si navzájem porozumět.
Pavlína Coufalová, 6. H
(text nebyl podroben korektuře)
Cormac McCarthy: Cesta
Vítejte na postapokalyptické Zemi, kdesi v šedivé a prázdné budoucnosti. Svět se pomalu rozpadá, civilizace pohltila sebe samu – a tam, mezi opuštěnými polorozpadlými městy, mrtvolami lidí a umírající přírodou putují s nadlidskou vytrvalostí otec a syn, tlačící v nákupním vozíku všechny své věci.
Jdou na jih k oceánu, za teplem, a po cestě se snaží v ruinách starého světa najít zbytky surovin potřebných pro život a přitom se vyhnout tlupám lidí, které přežívají jen díky kanibalismu a dalším nejnižším a nejpodlejším praktikám, které v sobě probudily.
Muž a chlapec (autor jejich jména důsledně tají, stejně jako všechny další konkrétní údaje) musí překonat hory, nástrahy počasí, nemoci, hlad i smrtelné vyčerpání. Celou knihou se prolíná hlasitá otázka, jak dlouho ještě dokážou přežít, a ještě jedna nenápadnější: Pokud opravdu dojdou k oceánu, jakou záchranu si myslí, že u něj najdou?
Mohla bych se rozpovídat o tom, kdo na tuto knihu napsal jaké ódy, ale nejvýstižnější je prostě napsat, že získala Pulitzerovu cenu za rok 2007. O její popularitě také svědčí to, že byla zfilmována (v hlavní roli s Viggo Mortensenem; bohužel jsem tento film neviděla, takže nemůžu referovat, ale nedovedu si to dost dobře představit), a pokud máte záhadnou a nevysvětlitelnou antipatii ke čtení, tak si můžete celou načtenou knihu poslechnout v podání skvělého Jiřího Ornesta (vydalo Tympanum ve formátu mp3, celkový čas skoro sedm hodin). Rozhodně to ale není četba pro slabé povahy.
Nečekejte žádný akční triller – moc té akce se nedočkáte. Jde hlavně o mistrný popis neutěšeného světa – takový, že máte nutkání kašlat z toho všudypřítomného popílku, o velmi naturalistické vyprávění hrůz, ze kterých čtenáře mrazí, i nádherně vystižený vztah dvou na sobě naprosto závislých lidí, kteří žijí jen pro toho druhého a pro přežití samo. Napětí je tu udržované hlavně v pocitové poloze – vždycky si myslíte, že hrdinové nemůžou být v neutěšenější situaci, a autor vás vždy znovu a znovu přesvědčí o opaku.
Mnohem víc než je u sci-fi románů obvyklé se tu ale objevuje filozofický nádech, ať už při rozhovorech muže s chlapcem, v nichž se ho snaží přesvědčit, aby se nikdy nevzdával, nebo při otcových vnitřních úvahách, kdy sám pochybuje, jestli jejich životy neměl už dávno skončit spolu s chlapcovou matkou.
Cormac McCarthy vytvořil svět příliš plastický a uvěřitelný, než aby vás nechal klidnými, a jeho otázky jsou velmi naléhavé. Existuje Bůh? („Možná věří v Boha.“ „Ono ho to brzo přejde.“) Dokážeme si za všech okolností udržet své morální zásady – a kde je jejich hranice? A jsme pořád ještě ti dobří? Připravte se na silný příběh, na který jen tak nezapomenete.
Lenka Chudomelová, 6. H
Není jazyk jako jazyk aneb Co jste (možná) nevěděli o znakovém jazyce
Asi si všichni dokážete představit rozdíl mezi znakovým jazykem a jazyky, které používají slyšící. Zatímco náš jazyk interpretujeme čtením a mluvením a vnímáme sluchem, znakový jazyk je tzv. vizuálně motorický – je produkován pohyby těla a vnímán zrakem. Ale znáte i další zvláštnosti tohoto jazyka nebo podléháte veřejným mýtům?
• Znakový jazyk je mezinárodní.
Není. Každá země má svůj znakový jazyk, dokonce i v rámci jedné země se můžeme setkat s jeho nářečími, která se většinou šíří do určité oblasti přímo ze škol pro sluchově postižené. Přesto se neslyšící z jednotlivých zemí dokážou navzájem dobře dorozumět.
Nutno ale podotknout, že už nějakou dobu existuje snaha o vytvoření mezinárodního znakového jazyka pro využití zejména v oficiálním prostředí, na konferencích apod.
• Znakový jazyk je doslovným překladem českého jazyka.
Český znakový jazyk má svou vlastní gramatiku, tj. specifický znakosled a vlastní frazeologii. Využívá prostor, směrovost a důležitým rozdílem od českého jazyka je také jeho simultánnost (tzn. vyjádření v jednom znaku více informací). Pro většinu neslyšících (zejména pro děti neslyšících rodičů) je český znakový jazyk mateřským jazykem a čeština cizí řečí.
Naproti tomu se ale také můžeme setkat se znakovanou češtinou, což opravdu je přesný překlad českého jazyka do znaků s maximálním zachováním jeho gramatiky. Je výhodný pro neslyšící ovládající český jazyk a je jakousi pomůckou pro odezírání – co slovo, to znak.
• Nerozuměl jsi? Tak si to přečti.
Jak už jsme vysvětlili, většina neslyšících považuje češtinu za obtížný cizí jazyk a musíme tedy počítat s tím, že jejich znalosti českého jazyka i v písemné podobě mohou být na velmi nízké úrovni. Často je proto problematické přesné porozumění i jednoduché informaci. Pro písemnou komunikaci s neslyšícím si tedy musíme nejprve ověřit jeho češtinářské schopnosti, protože řada neslyšících v obavě, že budou považováni za nechápavé, předstírají, že napsanému textu rozumějí.
Samozřejmě se ale můžeme setkat i s neslyšícími, kteří v českém jazyku chodí jako v pohodlných botách.
• Neslyšící při komunikaci dělají zbytečně přehnané grimasy doprovázené neobvyklými zvuky.
Grimasami v českém znakovém jazyce rozumíme mimické komponenty a neobvyklými zvuky zase orální komponenty, přičemž oboje je nedílnou součástí tohoto jazyka a jsou nezbytné pro doplnění významu znaků. Rozhodně nejsou náhodné, mají své zákonitosti a můžou naprosto změnit význam znaku. Pro slyšícího člověka, který se učí znakový jazyk, jsou právě tyto prvky jedny z nejtěžších nejen co do obtížnosti a pochopení, ale hlavně kvůli jejich přijetí. Mnoho lidí nemá problém se znaky, ale má jisté zábrany s „pitvořením se“ na veřejnosti.
Musíme si proto uvědomit, že kultura slyšících a neslyšících je rozdílná, stejně jako jejich zvyklosti vycházející z pouze vizuálně chápaného světa.
• Zajímavé rozdíly v kulturách slyšících a neslyšících
Použitá literatura: Věra Strnadová: Hádej, co říkám
Tento článek vznikl složitou kooperací Lady a Lenky Chudomelových, matky a dcery, z nichž jedna pracuje a znakuje v oboru.
• Znakový jazyk je mezinárodní.
Není. Každá země má svůj znakový jazyk, dokonce i v rámci jedné země se můžeme setkat s jeho nářečími, která se většinou šíří do určité oblasti přímo ze škol pro sluchově postižené. Přesto se neslyšící z jednotlivých zemí dokážou navzájem dobře dorozumět.
Nutno ale podotknout, že už nějakou dobu existuje snaha o vytvoření mezinárodního znakového jazyka pro využití zejména v oficiálním prostředí, na konferencích apod.
• Znakový jazyk je doslovným překladem českého jazyka.
Český znakový jazyk má svou vlastní gramatiku, tj. specifický znakosled a vlastní frazeologii. Využívá prostor, směrovost a důležitým rozdílem od českého jazyka je také jeho simultánnost (tzn. vyjádření v jednom znaku více informací). Pro většinu neslyšících (zejména pro děti neslyšících rodičů) je český znakový jazyk mateřským jazykem a čeština cizí řečí.
Naproti tomu se ale také můžeme setkat se znakovanou češtinou, což opravdu je přesný překlad českého jazyka do znaků s maximálním zachováním jeho gramatiky. Je výhodný pro neslyšící ovládající český jazyk a je jakousi pomůckou pro odezírání – co slovo, to znak.
• Nerozuměl jsi? Tak si to přečti.
Jak už jsme vysvětlili, většina neslyšících považuje češtinu za obtížný cizí jazyk a musíme tedy počítat s tím, že jejich znalosti českého jazyka i v písemné podobě mohou být na velmi nízké úrovni. Často je proto problematické přesné porozumění i jednoduché informaci. Pro písemnou komunikaci s neslyšícím si tedy musíme nejprve ověřit jeho češtinářské schopnosti, protože řada neslyšících v obavě, že budou považováni za nechápavé, předstírají, že napsanému textu rozumějí.
Samozřejmě se ale můžeme setkat i s neslyšícími, kteří v českém jazyku chodí jako v pohodlných botách.
• Neslyšící při komunikaci dělají zbytečně přehnané grimasy doprovázené neobvyklými zvuky.
Grimasami v českém znakovém jazyce rozumíme mimické komponenty a neobvyklými zvuky zase orální komponenty, přičemž oboje je nedílnou součástí tohoto jazyka a jsou nezbytné pro doplnění významu znaků. Rozhodně nejsou náhodné, mají své zákonitosti a můžou naprosto změnit význam znaku. Pro slyšícího člověka, který se učí znakový jazyk, jsou právě tyto prvky jedny z nejtěžších nejen co do obtížnosti a pochopení, ale hlavně kvůli jejich přijetí. Mnoho lidí nemá problém se znaky, ale má jisté zábrany s „pitvořením se“ na veřejnosti.
Musíme si proto uvědomit, že kultura slyšících a neslyšících je rozdílná, stejně jako jejich zvyklosti vycházející z pouze vizuálně chápaného světa.
• Zajímavé rozdíly v kulturách slyšících a neslyšících
- Zatímco u slyšících dětí úměrně s chápáním mluvené řeči mizí chápání neverbálních projevů, u neslyšících se tato schopnost během života naopak rozvíjí.
- Mezi slyšícími a neslyšícími může dojít k nedorozumění už při obyčejném zdravení. Neslyšící mají ve zvyku zdravit své známé už zdálky, když jsou na dohled, zatímco slyšící potřebují pro oslovení dotyčného přijít blíž, na doslech. Neslyšící proto může nabýt dojmu, že mu slyšící neodpověděl, a přestat si ho všímat, takže jeho slyšící známý brzy nabude stejného dojmu, když ho přátelsky zdraví z pro něj obvyklé blízkosti a nedočká se reakce.
- V kultuře neslyšících je nyní moderní simultánní neboli stínové tlumočení divadelních představení, kdy každý herec má svého tlumočníka, který se s ním zároveň pohybuje po jevišti a zároveň s tlumočením i hraje.
- Také je možné setkat se s tlumočenými koncerty vážné i populární hudby.Neslyšící mají své vtipy založené na znakovém jazyku, jakési obdoby našich slovních hříček. Tyto vtipy jsou do češtiny nepřeveditelné.
Použitá literatura: Věra Strnadová: Hádej, co říkám
Tento článek vznikl složitou kooperací Lady a Lenky Chudomelových, matky a dcery, z nichž jedna pracuje a znakuje v oboru.
Změny ve fungování Oběžníku GO
Tímto článkem bychom vás rádi seznámili s jistými změnami, které pro vás chystáme v jednom z příštích čísel.
Uvedu některé argumenty, které nás vedou k zapojení se do tohoto projektu, ale nejdřív musím podotknout, že se rozhodně k ničemu nezavazujeme, a je docela dobře možné, že se dáme po jednom dvou číslech s pardonem na ústup, pokud nám tento styl práce nebude vyhovovat. Mimochodem, mohlo by vás zajímat, jaké školy se kromě nás zapojují. Zatím je to už zmíněné Gymnázium Jana Palacha, dále Arabská a Štěpánská a jedná se s dalšími.
A teď tedy k podrobnostem. Hlavním důvodem, proč se nám zdá zajímavé zapojit se do meziškolního časopisu, je nedostatek pisatelů, se kterým se stále potýkáme. Určitě jste si toho sami všimli – občas je časopis složený z příspěvků jednoho nebo dvou redaktorů, což je pro nás nejen náročné na čas, ale i značně stresující a pro vás, naše čtenáře, to musí být nuda. Pokud se spojíme s dalšími redakcemi, tak nás pisatelů přibude a s tím stoupne i úroveň článků a jejich tematická rozmanitost. Navíc i pro přispěvatele bude atraktivnější, když se rozšíří pole působnosti časopisu a dostanou se tak většímu počtu čtenářů – takže ano, snažíme se tímto také přitáhnout nové redaktory. Jsou tu i další plusy vyplývající z většího tvůrčího týmu, jako je například možnost lepší grafické podoby (časem pravděpodobně barevný design).
Předpokládám, že čekáte nějaký ten příslovečný „háček“. Tak ano, jeden tu je J. Bude nutná změna stylu distribuce – časopis nebudeme roznášet po jednom výtisku na třídu, ale budeme ho prodávat, nejprve za symbolický poplatek. Doufáme, že vás to neodradí, protože můžete za odměnu očekávat kvalitnější produkt.
Takže snad jsem řekla všechno, co jsem chtěla. Jednou jsem se setkala s názorem, že je to škoda, protože se vytratí „náš“ původní časopis a nahradí ho „cizí“. Ráda bych se k tomu vyjádřila takto: Oběžník zůstane ve formě místní přílohy (představte si to jako třeba v Mladé frontě, kde jsou přílohy podle krajů) a navíc si myslím, že onen „náš“ časopis dělají hlavně studenti, kteří ho vytváří, a ti tu přece zůstávají.
Pokud máte nějaké otázky, obraťte se na nás na blogu Oběžníku GO nebo nám napište email. Těšíme se na vaše reakce i na to, až se s vámi budeme setkávat při distribuci časopisu, ať už toho starého, nebo jeho nové verze.
Poznámka: Nedokážu odolat a nepoznamenat, že STÁLE HLEDÁME NOVÉ PISATELE. To jen tak pro pořádek, aby řeč nestála.
Za redakci Lenka Chudomelová, 6. H
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)