Láska kvete v každém věku, alespoň to jsem si říkala, když jsem se nedávno v metru usadila naproti páru ve středním věku. Měli se k sobě možná i víc než někteří mladí lidé, na které dnes můžeme narazit, jak jsou na sobě přilepení kdesi v průchodu - ne že by mi do toho něco bylo – ale to bych odbíhala.
Takže tihle dva – oba vypadali jako velmi sebejistí a úspěšní lidé, přinejmenším manažeři nebo podnikatelé – se chovali, jako by byli v tom poměrně plném metru sami, a vedli hlasitou konverzaci, kterou nebylo možné neposlouchat. Bavili se o práci, o jejím synovi a o tom, co všechno jí provádí, potom přešli na téma její manžel a dále se dostali k inspirujícímu rozhovoru ohledně jeho ženy. Tedy abych byla přesná, dostali se k podezření ohledně toho, že je mu jeho manželka nevěrná. Dostalo se mu pohotového ujištění od milenky, že si něco takového neumí představit – tedy neumí si představit, „že by o tu krávu někdo stál“.
Přemýšlela jsem, jak se asi ti dva musí cítit, když takhle všem na očích podvádí svou rodinu. Cítí se jako úžasní hrdinové, že se nebojí, že je jednou potká známý jejich poloviček nebo samotný manžel/manželka? Nebo je jim vlastně jedno, kdo si co myslí? A jak se asi bude cítit jejich manželka/manžel, až na to přijde?
Láska má různé podoby a asi k ní patří i tato konkrétní. Nechci tady soudit nebo moralizovat, ale upřímně doufám, že zrovna tuto stranu mince nikdy nepoznám. A hlavně doufám, že se nedostanu do pozice manželky, kterou bude její muž se svou milenkou pomlouvat a říkat o ní, jaká je to kráva.
Lenka Chudomelová, 5.H
Žádné komentáře:
Okomentovat