Editorial

Vážení čtenáři,
už tu máme únor a s ním přichází i další číslo Oběžníku GO. Přemýšlím, co jste si asi tak pomysleli, když jste na titulní stránce uviděli jako téma svatého Valentýna. Ťukali jste si na čelo? Napadlo vás, že už jsme se naprosto zbláznili? Nebo si myslíte, že jsme se dali na podporování tohoto komerčního svátku, o kterém většina lidí u nás mluví jenom pohrdavě?
Abych to vysvětlila: Naše psychická situace je v normálu, děkujeme za starost. Ale řekli jsme si, že téma Valentýna a všeho s tím spojeného je celkem zajímavé pro různě zaměřené články. A nakonec – kdo nechce, ať ho neslaví, ale je to hezká příležitost pro obdarování někoho, koho máme rádi. Nebo jenom pro to, abychom mu řekli něco pěkného.
Na závěr mám na vás, naše čtenáře, menší prosbu. Moc by nám všem, kdo jsme v redakci, pomohlo, kdybyste nám napsali na níže zmíněnou adresu nebo na stránky Oběžníku (kde také najdete všechna předchozí čísla), co si o našem školním časopisu myslíte. Je těžké snažit se zodpovědně dělat něco, na co nemáte vůbec žádnou odezvu. Takže bychom se moc rádi dozvěděli, co naše čtenáře zajímá, co se jim nelíbí, s čím nesouhlasí… A přednostně bychom se rádi ujistili o tom, že nějaké čtenáře máme.
Předem děkujeme a doufáme, že se vám toto číslo bude líbit.

Redakce
obeznikgo@gmail.com
http://obeznikgo.blogspot.com

Svátek svatého Valentýna

O vzniku tohoto svátku existuje mnoho teorií, ale o všech se leze jen dohadovat. Nemáme žádné důkazy, které by doložily pravdivost některého z tvrzení. Svátek k nám dorazil údajně z Itálie. Mezi legendy o sv. Valentýnovi patří i tyto:
• Claudius II., římský vládce, zakázal všechny sňatky nebo zásnuby, aby jeho vojáci neodešli z vojska. Obával se, že by mohli zůstat doma s rodinami a jeho armáda by tím byla velmi oslabena. Vojákem se navíc mohl stát jen muž svobodný. Jenže jeden z kněží tehdejší doby, Valentýn, je tajně oddával. Následně byl za tuto činnost zajat Claudiovými vojsky. U jeho cely se ale začaly shromažďovat drobné dárky a poděkování od oddaných párů, které, stejně jako Valentýn, věřily v lásku. Kněz byl popraven 14. února roku 269 před naším letopočtem.
• Valentýn byl velmi moudrý, vzdělaný a čestný člověk, který věřil v Boha. V domě římského prefekta Astoria se setkal s jeho mladou nevidomou dcerou. Astorius žádal Valentýna, aby se modlil za navrácení jejího zraku. Valentýn rád uposlechl, protože se do krásné dívky zamiloval. Stal se zázrak a dceři Astoria se opravdu navrátil zrak. Tato zpráva se rychle rozšířila po celém Římě, a jakmile se o ní dozvěděli také pohané, vtrhli do domu prefekta a Valentýna odvedli a oddělili hlavu od těla. Tak se stal Valentýn symbolem věrných a neutuchající lásky.
• Někdo tvrdí, že sv. Valentýn nesouvisí s křesťanstvím. Prý tento svátek vznikl v antice a byl to den oslavy sexu a tělesné lásky.
Jak se svátek svatého Valentýna slaví v:
• České republice: Muž většinou dá ženě rudé růže, pár společně stráví večeři ve dvou nebo si partneři zajdou na romantickou procházku. Češi ale více preferují První máj – lásky čas.
• Francii: Muži svým partnerkám vaří večeři, častým dárkem je také kniha.
• Dánsku: Ženy mohou v tento den požádat svého vyvoleného o ruku. Muži dárky nedostávají.
• Finsku: Svátek svatého Valentýna je zde spíše svátkem přátel než zamilovaných.
• Nizozemí: Oblíbeným dárkem je pozvánka do sauny.
• Velké Británii: V Anglii jsou tradicí valentýnská přáníčka, která nejsou podepsána a adresát musí hádat, od koho přání obdržel. Obálka bývá označena písmeny S.W.A.L.K – Sealed with a loving kiss (Zpečetěné milujícím polibkem).
• Maďarsku: Muži vůbec dárky nedostávají.
• Bulharsku: V tento den se tu připomíná jak svatý Valentýn, tak svatý Trifon Zarezan, patron vinařů.
Pavlína Coufalová, 5. H

Meg Cabotová

Většina z vás o této autorce asi slyšela, o ní nebo alespoň o jejích knihách: zvlášť o Deníku princezny. Podle této série už byly natočeny dva filmy, ale nutno říct, že první díl s knihou ještě trochu společného má, ale to, co filmaři vytvořili ve dvojce – no comment.
Ovšem Meg Cabotová je spisovatelka, která má na svém tvůrčím seznamu mnohem více knih a oslovuje čtenáře doslova napříč generacemi. Protože si myslím, že nemá cenu psát životopis této autorky, když ho napsala sama (a ještě doplněný oním jedinečným humorem), tak tady je:
Její život začal prvního února 1967 v Bloomingtonu v Indianě během nadvlády čínského horoskopického Koně (Fire Horse), známého smolařského znamení. Když vyrůstala, tak to lidé v jejím okolí naštěstí brali v potaz, alespoň do té doby, než dvakrát propadla z algebry, což zřejmě nebylo vinou horoskopu. Roku 1991 absolvovala na univerzitě v jejím rodném státě bakalářský stupeň. Poté se přestěhovala do New Yorku, kde se bez valného úspěchu pokoušela o kariéru ilustrátorky. Začala se věnovat své oblíbené činnosti - psaní příběhů. Vystřídala mnoho zaměstnání, pracovala například jako zástupkyně ředitele studentské koleje, což jí občas chybí. V roce 1993 se v aprílový den provdala za básníka Benjamina D. Egnatze.
Vytvořila více než čtyřicet knih pro mládež i dospělé, zřejmě nejznámější se stala série The Princess Diaries (Princezniny deníky), která byla publikována v 37 zemích a dva díly byly zfilmovány. Kromě toho napsala například sérii The Mediator (Mediátor) a 1-800-Where-R-You a mnoho historických romantických příběhů pod pseudonymy.
V květnu 2006 uveřejnily noviny Harvard Crimson, že devatenáctiletá autorka Kaavya Viswanathan okopírovala některé pasáže z Princezniných deníků do svých vlastních knih, které byly následně stáhnuty z prodeje.
V současné době dělí svůj čas mezi NewYork a Key West spolu s její kočkou Henriettou a manželem, který neví, že se oženil s horoskopickým Koněm. Neříkejte mu to, prosím…
Některé její knihy:
Deníky princezny – Série, v níž se seznamujeme s puberťačkou Miou Termopolisovou, která se ke svému neuvěřitelnému překvapení a rozčilení dozví, že je dědičkou trůnu v jednom malém království. Určitě si umíte překvapit, jaké situace z toho můžou vzniknout. Alespoň Meg Cabotová si to rozhodně uměla představit víc než skvěle, protože o tom napsala opravdu hodně knih: Princezniny deníky, Zamilovaná princezna, Místo pro princeznu!, Princeznám sluší růžová, Princezna v zácviku, Princezna nad propastí, Princezna na večírku, Princezna Mia.
Mediátor – Podle mě nejlepší z jejích sérií. Pojednává o jedné schopné dívce jménem Susannah, která, ač jí to někteří nevěří, vidí duchy. A pomáhá mrtvým vyřídit jejich záležitosti na tomto světě, aby mohli v klidu odejít. Ovšem je tu jeden duch, o jehož odchod opravdu nestojí – jmenuje se Jesse, byl zavražděn v jejím pokoji a Susannah je do něj zamilovaná…
Tituly: Krajina plná stínů, Devátá stezka, Temná je noc, Andělé smrti, V pasti, Čtvrtý rozměr lásky.
Hrdinkou snadno a rychle – Kniha o čtrnáctileté Sam, která jednoho krásného dne zachrání prezidenta USA. Velmi vtipné a povedené, opravdu. Druhý díl, Hrdinka říká ano, je bohužel poněkud z jiného těsta. Tady totiž Sam v celé knize řeší svůj vztah s prezidentovým synem – tedy to, jestli říct sexu ano nebo ne.
Velikost L, Velikost XL, Na velikosti nezáleží: Detektivně laděné příběhy o bývalé rockové hvězdičce, která skončila s kariérou a dělá na jedné koleji v New Yorku – a když je třeba, tak tu vyšetřuje zločiny.
Další: Úspěšná smolařka, V kůži supermodelky.
Pokud se o této spisovatelce chcete dozvědět víc, pak se podívejte na její stránky: . Jsou opravdu moc dobře udělané a spisovatelka sem často přispívá, takže tu můžete najít spoustu zajímavých článků.
Lenka Chudomelová, 5.H

Máme rádi zvířata!

Batagur tuntong
(Batagur basca)
Takto je nazýván plaz, přesněji tedy želva. Žije ve sladkých vodách a živí se rostlinami, ale někteří dospělci nepohrdnou ani živočichy. Krunýř (karapax) má délku 65 cm, je okrouhlý s hladkými okraji. Samice kladou 10 – 30 vajíček až třikrát do roka. Nejdříve se dostanou na písčitou pláž, svá vajíčka nakladou do jámy, kterou následně zahrabou a udusají a pak se vrátí zpět do vody. Během období námluv samec svou partnerku láká na své dočasně změněné zbarvení. Kolem nozder se vytvoří modré pole, hlava dostane černou barvu a přední nohy a krk zčervenají. Tato želva, která žije na území Indie, Vietnamu a Sumatry, je kriticky ohrožená a v Evropě ji najdete pouze v ZOO Praha.


Hrabáč
(Orycteropus afer)
Hrabáč je, myslím, celkem známé zvíře. Je to savec s až 30 cm dlouhým jazykem, který mu slouží pro obstarání potravy – mravenců nebo termitů. Termitiště (nebo mraveniště) rozhrabe svými silnými drápy a pak použije svůj lepkavý jazyk. Váha tohoto legračně působícího živočicha se pohybuje v rozmezí mezi 40 - 100 kg, délka těla dosahuje až 160 cm. Hrabáči jsou aktivní převážně v noci a jejich povaha je spíše samotářská. Mají špatný zrak, ale ostatní smysly jsou velice dobře vyvinuté. Jejich domovem jsou africká území na jih od Sahary.
Pavlína Coufalová, 5. H

Hledání zlatého medailonu

Kdesi v Praze je ukryt zlatý medailon. 8. března bude vyhlášeno první vodítko a lidé ze všech koutů Prahy tak budou moci začít jejich dobrodružství na cestě k jeho nalezení. Kde jen může být? Jen jeden člověk to ví a nepoví! Řekne Vám jen toto: není výš než 2 metry nad zemí, není na soukromém pozemku, není ve vodě, není zakopaný v zemi, je někde, kde může být nalezen kdykoli v průběhu dne či noci. Můžete ho najít náhodou při procházce, když vynášíte odpadky, když hrajete fotbal či venčíte svého psa. Ale to se s největší pravděpodobností nestane… Nejjistější cesta, jak ho najít, je vyluštit vodítka, která Vás k němu dovedou. Hráč, který najde zlatý medailon, vyhraje celoroční jazykový kurz dle jeho výběru a 2.000Kč. Rozdávat se budou i další ceny pro ostatní výherce. Podívejte se na pokojpokladu.com, kde najdete kompletní seznam cen a kde se také můžete zaregistrovat do hry. Hra začíná 8. března! Máte na to, abyste našli zlatý medailon??
Více informací o hře je k dispozici na www.pokojpokladu.com
Nabídku zaslal pan Daniel Padolsky

Rozhovor s paní vrátnou

•Slavíte svátek svatého Valentýna?
Ne.
•Co to pro vás znamená?
Vůbec nic. Umělý svátek.
•Už jste někdy řídila kombajn?
Ne.
•Vzpomínáte si na váš první vážný vztah? V kolika letech jste ho prožila?
Ano. Patnáct.
•A pamatujete si na nějakou veselou historku z toho vztahu?
Pamatuju. Za mého mládí to bylo jinak a já jsem měla ve škole v lavici vzkaz a vlastně jsem hledala, měla jsem tam plánek, došla jsem k takový stodole a tam jsem měla v plechovce, že mě miluje a bylo tam napsáno: Kdo?.
•(Smích) Jakými cizími jazyky jste schopna říct slovo?
Já nevím, asi rusky, francouzsky, česky, samozřejmě, a už i anglicky.
•A co je podle vás láska?
Láska je slovo.
•A když myslíme lásku jako pocit?
Jako pocit to je šimrání kolem žaludku.
• Máte ráda romantické filmy?
Ne.
•Znáte nějaký citát o lásce?
Ne.
Jste romantička?
No, dá se říct, že ano.
•Které z ročních období máte nejraději?
Jaro, léto, podzim.
•Chutná vám štrúdl?
Jéééžiš, moc!
•Jaká je vaše představa o romantickém prostředí?
Voňavo, svíčky, dobrý jídlo, dobrý pití a dobrá muzika. A hlavně aby on vypadal hezky
Byla jste na střední škole u chlapců žádaná?
Vůbec ne, já byla tlustá jako prase! Vůbec ne.
•Chodila jste do tanečních?
Ne.
Připravila Pavlína Coufalová, 5. H

-ák

Pan Novák si koupil barák, byl to panelák na sídlišti Jižák. Bydlel v něm Polák, co pil kávu Dadák, vlez na střechu když byl fičák, zapomněl si padák, když sebou dole flák byl to vážně krvák. Na moři blikal maják, venku byl zrovna pařák, my sme měly děják a hned potom tělák. Sebral sem školní vak, doma vypnul sporák, zatímco mladej vydlák pil okurkovej lák, potom za panákem panák, ožral se jak čurák, bundu mu posral pták. Klížil se mu zrak, on vytáhnul prak, trefil autovrak, odřel mu jeho lak, ale ujel mu vlak. Rozvinul si spacák na nádraží Hlavák, našel tam hřib pravák, rybářskej podběrák a taky starej foťák. Cítil se jak Antonín Dvořák, na sobě měl frak, vysokej krevní tlak a v hubě zubní plak. Rozhod se pak, že zaseje mák a z něj uvaří herák. Nebyl to chlapák, ale spíš chcípák - před nim stál feťák a lázeňskej švihák. Ze školou odjel na lyžák, na horu Cukrák, poslouchal z rádia živák když si nabyl čumák. Odvez ho pohřebák, teď ho žere chrobák. Chudák…
Autor si vyhrazuje právo, aby text nikdo needitoval a nepokoušel se o jeho převedení na gramatický a spisovný!
Dominik Hrubá, 5.H

Zápisník aneb slovo na závěr

Láska kvete v každém věku, alespoň to jsem si říkala, když jsem se nedávno v metru usadila naproti páru ve středním věku. Měli se k sobě možná i víc než někteří mladí lidé, na které dnes můžeme narazit, jak jsou na sobě přilepení kdesi v průchodu - ne že by mi do toho něco bylo – ale to bych odbíhala.
Takže tihle dva – oba vypadali jako velmi sebejistí a úspěšní lidé, přinejmenším manažeři nebo podnikatelé – se chovali, jako by byli v tom poměrně plném metru sami, a vedli hlasitou konverzaci, kterou nebylo možné neposlouchat. Bavili se o práci, o jejím synovi a o tom, co všechno jí provádí, potom přešli na téma její manžel a dále se dostali k inspirujícímu rozhovoru ohledně jeho ženy. Tedy abych byla přesná, dostali se k podezření ohledně toho, že je mu jeho manželka nevěrná. Dostalo se mu pohotového ujištění od milenky, že si něco takového neumí představit – tedy neumí si představit, „že by o tu krávu někdo stál“.
Přemýšlela jsem, jak se asi ti dva musí cítit, když takhle všem na očích podvádí svou rodinu. Cítí se jako úžasní hrdinové, že se nebojí, že je jednou potká známý jejich poloviček nebo samotný manžel/manželka? Nebo je jim vlastně jedno, kdo si co myslí? A jak se asi bude cítit jejich manželka/manžel, až na to přijde?
Láska má různé podoby a asi k ní patří i tato konkrétní. Nechci tady soudit nebo moralizovat, ale upřímně doufám, že zrovna tuto stranu mince nikdy nepoznám. A hlavně doufám, že se nedostanu do pozice manželky, kterou bude její muž se svou milenkou pomlouvat a říkat o ní, jaká je to kráva.
Lenka Chudomelová, 5.H