-ák

Pan Novák si koupil barák, byl to panelák na sídlišti Jižák. Bydlel v něm Polák, co pil kávu Dadák, vlez na střechu když byl fičák, zapomněl si padák, když sebou dole flák byl to vážně krvák. Na moři blikal maják, venku byl zrovna pařák, my sme měly děják a hned potom tělák. Sebral sem školní vak, doma vypnul sporák, zatímco mladej vydlák pil okurkovej lák, potom za panákem panák, ožral se jak čurák, bundu mu posral pták. Klížil se mu zrak, on vytáhnul prak, trefil autovrak, odřel mu jeho lak, ale ujel mu vlak. Rozvinul si spacák na nádraží Hlavák, našel tam hřib pravák, rybářskej podběrák a taky starej foťák. Cítil se jak Antonín Dvořák, na sobě měl frak, vysokej krevní tlak a v hubě zubní plak. Rozhod se pak, že zaseje mák a z něj uvaří herák. Nebyl to chlapák, ale spíš chcípák - před nim stál feťák a lázeňskej švihák. Ze školou odjel na lyžák, na horu Cukrák, poslouchal z rádia živák když si nabyl čumák. Odvez ho pohřebák, teď ho žere chrobák. Chudák…
Autor si vyhrazuje právo, aby text nikdo needitoval a nepokoušel se o jeho převedení na gramatický a spisovný!
Dominik Hrubá, 5.H