Karel Čapek má, alespoň jsem o tom hluboce přesvědčená, jedinečné postavení v českých dějinách i našem podvědomí. Vnímáme ho jako jednoho z představitelů první republiky, geniálního spisovatele, jehož díla tvoří nedílnou část zlatého fondu české literatury a také základ našich knihoven, a jako autora, kterého budou mít i příští generace v učebnicích českého jazyka jako příklad spisovatele používajícího nádhernou květnatou češtinu. Letos devátého ledna jsme si připomněli sto dvacáté výročí jeho narození.
Narodil se jako mladší z obou slavných bratrů a to v Trutnově v roce 1890. Vystudoval filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Fridricha Wilhelma v Berlíně i Sorbonny, nakonec obhájil doktorát v Praze. Bydlel a psal ze začátku spolu se svým bratrem, výtvarníkem Josefem – po nějaké době se na spisovatelské dráze rozdělili.
Karel Čapek přispíval do několika deníků, ke konci života hlavně do Lidových novin. Psal povídky (Povídky z jedné a druhé kapsy), romány (Válka s mloky, Továrna na absolutno), cestopisy (Italské a Anglické listy), politická díla (Proč nejsem komunistou?, Hovory s T. G. M.) či dramata (Bílá nemoc, Krakatit, R. U. R), ke kterým vytvářel jeho bratr Josef scénografii, byl režisérem a dramaturgem Vinohradského divadla. Stal se také členem PEN klubu (tj. mezinárodní společenství spisovatelů) a byl nominován na Nobelovu cenu. Velmi přispěl k popularizaci české literatury, protože jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků (např. Dášeňka byla přeložena i do japonštiny).
Před blížící se válkou se jako novinář i spisovatel aktivně zapojil do protestů proti okupaci a odmítl emigraci do Anglie (řekl, že musí zůstat s národem). Svým dílem výrazně odsuzujícím jak válku, tak všechny druhy násilí (připomeňme třeba Bílou nemoc, kde chce geniální lékař předat svůj lék jen výměnou za mír) a kvůli své politické orientaci se samozřejmě stal velmi nepohodlným (byl jedním z Pátečníků, takže se stýkal s prezidentem Masarykem nebo Benešem a dalšími osobnostmi).
Zemřel 25. prosince 1938 v osmačtyřiceti letech na následky chřipky a zánětu ledvin, jen pár měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Pohřben byl nakonec na Vyšehradě mezi českými velikány. Jeho bratr Josef tehdy řekl: „Ten Karel měl vždycky v životě štěstí. Dovedl i včas zemřít. Už ho nic dobrého nečekalo. „Uvidíte, že to za něj já odsedím v koncentráku.” Což se také stalo: Josef Čapek zemřel v roce 1945 v táboře Bergen – Belsen na tyfus.
Pokud si chcete přečíst něco z díla Karla Čapka, tak stačí klinout na stránky městské knihovny, která tu nabízí všechna jeho díla ke stažení:
http://www.mlp.cz/karelcapek/
Velmi zajímavé je také Čapkovo muzeum na Strži, kde nějaký čas pobýval. Můžete tu vidět vystavené knihy a popsán jeho život, navíc je tu místnost věnovaná Peroutkovi a Čapkově ženě Olze Scheinpflugové. Je to místo, které rozhodně stojí za návštěvu.
Lenka Chudomelová, 5. H
Žádné komentáře:
Okomentovat