Bílá masajka

O prázdninách jsem si konečně našla čas na knihu, kterou mi kdysi půjčila babička, tudíž se mi do ní moc nechtělo. Jmenuje se Bílá Masajka, napsala ji Corinne Hofmann a rozhodně mě zaujala stejně jako všechny ostatní, jež ji četli a měla jsem tu možnost slyšet nebo číst jejich názor.

Příběh o skutečné události psaný ich formou vypráví o sedmadvacetileté Švýcarce jedoucí s přítelem na dovolenou do Keni, kde tráví čas v blízkosti Mombasy, jednoho z měst u moře. Zde se oba seznamují s Masajem Lketingou - naneštěstí pro Marca, autorčina přítele, mezi Lketingou a Corinne přeskočí nejen jiskra, dokonce celý oheň. Corinne se trápí touhou, až to jednoho rána poví Marcovi, ten si však myslí, že po dovolené ji to přejde.

Nepřešlo. Corinne si na Keňu znovu udělá čas a opětovně se tam vydá. Zase se setkává s Lketingou, tentokrát už ovšem jako milenecká dvojice. Netrvá dlouho, a Corinne se vzdá všeho, co měla ve Švýcarsku, jen pro lásku a odstěhuje se do Afriky, ke svému Masaji. Trvá docela dlouho, než ho objeví, poněvadž Masajové jsou válečníci a jako takoví hodně cestují. A tento se zrovna vrátil domů k mamě. Corinne se nevzdává a v drsných podmínkách cestuje za svým milým stovky kilometrů keňskými autobusy až do Barsaloi, kde se s ním konečně setkává. Začíná žít s ním a jeho mamou v maňatě. Věru, není to lehký život. Denně se musí chodit pro vodu k řece, zároveň ručně vyprat prádlo, vyhnat zvířata (hlavně kozy) na pastvu a o neustálém odhánění mračen moskytů ani nemluvím. Corinne bývá často nemocná (hlavním riziko tvořila malárie). Pro zlehčení nesnadného života se rozhodne pořídit si auto, což je v Keni docela problém. Sežene starý landrover, ale i za ten je vděčná. Jezdí do města pro potraviny, aby ve vesnici měli vůbec co jíst, i na návštěvy za svými přítelkyněmi - běloškami taktéž žíjícími s černochy. Docela jí vadí, že pokaždé musí naložit i mnoho Masajů, kteří se chtějí svézt. Aby si něco přivydělala na benzin, zavede tedy odvoz za poplatek. Po nějaké době se koná rituál, kde Lketinga již přestává být válečníkem, a může se tudíž ženit. Stojí to spoustu byrokracie, lítání po úřadech z jednoho města do druhého, ale nakonec se mohou oddat. Dostanou vlastní, novou maňatu, ale moc dlouho ji nevyužívají, neboť Corinne si pořídí ve vesnici obchod a radši bydlí v něm, aby to měla blíž. Obchod sklízí úspěch, bohužel náklady (hlavně cena za transport zboží) stále převyšují výdaje, proto do něj musí investovat stále víc peněz. Po čase zjistí, že je těhotná a podvyživená. Proto na nějaký čas, než porodí, bydlí u přítelkyně Sofie v Maralal, kde je dostupná i nemocenská péče. Tehdy začnou problémy s Lketingou, jenž příšerně žárlí a rozhodně neschvaluje fakt, že jeho žena stráví nějaký čas na zotavenou a spravení se bez něj. Tyto problémy se neustále stupňují, zvlášť když začne mít auto poruchy - a jako na potvoru jen tehdy, když jede Corinne bez manžela. Navíc onemocní žloutenkou a zase potřebuje pobyt v nemocnici. Po návratu si pořídí nové auto, které oproti starému jezdí perfektně. Všechno se zdá být na kratičkou chvíli v pořádku, nicméně Lketinga svou ženu stále obviňuje z nevěry a hodně pije alkohol. Corinne se s ním sice pokusí začít znovu v Mombase, ale nefunguje to, a tak nakonec prchá i s Napirai zpět do Švýcarska.

Pokud vás zaujme tato napínavá a velice zajímavá kniha, kde se dozvíte spoustu informací o životě mezi domorodými Afričany, jistě neváhejte a sáhněte i po pokračování - Zpátky z Afriky (popis návratu domů) a Shledání v Barsaloi (setkání s Lketingou po čtrnácti letech). Kniha byla dokonce zfilmovaná pod stejným názvem.

Iveta Keifmannová, 7.P