Projekt České televize Kniha mého srdce jede do finále. Zbývá už jen dvanáct nejoblíbenějších knih, pro které můžete do konce září hlasovat na stránkách: www.knihasrdce.cz. Právě tyto knihy vám chceme představit (uvádíme je v abecedním pořádku).
1)Alchymista (Paolo Coelho) je – jak se můžete dočíst v úvodu knihy – pohádkový, symbolický příběh „o naplnění jednoho životního snu“. Hlavním hrdinou je chlapec Santiago, který jako pastýř cestuje světem a po podivném snu a ještě podivnějších se rozhodne vydat za pokladem k egyptským pyramidám – rozhodne se žít svůj Osobní příběh a jít za svými sny. Po cestě potkává různé zajímavé lidi, například Angličana hledajícího Kámen mudrců nebo Alchymistu (po němž je kniha pojmenovaná, i když vážně nevím proč), který už Kámen mudrců i Elixír života nalezl a teď pomáhá Santiagovi, aby i on uskutečnil svůj Osobní příběh. Chlapec v pouštní oáze pozná svou životní lásku a, stejně jako Alchymista, porozumí světu a všemu, co v něm je. Celý příběh je protkán úvahami o životě a o tom, že cesta je vlastně stejně – nebo i více – důležitá jako cíl. A že když někdo žije svůj Osobní příběh, tedy dělá to, co dělat chce, a míří ke svému vysněnému cíli, tak se celý svět spojí, aby mu pomohl. (lch)
2)Babička (Božena Němcová). Toto klasické dílo asi není třeba moc představovat, protože všichni alespoň tuší, o co tu jde (a musím sebekriticky přiznat, že jsem se ještě nedostala k tomu, abych si to přečetla). Jde o zidealizovaný příběh o jedné pobožné, moudré a oblíbené babičce, dětech, které vychovávala, o zámecké paní nebo o dnes všeobecně známé Viktorce, také je tu o zvycích a tradicích tehdejší doby. (lch)
3)Co život vzal a dal (Betty McDonald). Možná znáte knihu Vejce a já nebo slavné příběhy o kouzelné paní Láry Fáry, nesmrtelné humorné knížky plné krásných příběhů a postřehů. Kniha Co život vzal a dal volně navazuje na první díl pamětí Vejce a já a opět se zde dozvídáme o autorčiných vzpomínkách z dětství nebo o životě na slepičí farmě. Dočtete se o jejích dětech a o velkých změnách, které ve svém životě provedla, o prvních krůčcích k napsání knihy vejce a já, o jejím ne vždy veselém pobytu v sanatoriu pro pacienty s tuberou, o druhém manželství a velkém stěhování a o mnohých dalších zajímavých věcech, při kterých se nebudete nudit.
Co život vzal a dal je skvělá odpočinková četba a ironický náhled Betty MacDonald je dobrým lékem na všechny problémy. Vždyť trable je možné překonat s lehkostí a humorem, jak nám tato výborná autorka dokazuje. (lch)
4)Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgrenová). Nejznámější dílo nejznámější švédské spisovatelky; existuje jen málo lidí, kterým by název Děti z Bullerbynu (což mimochodem švédsky znamená „Hlučná vesnice“) nic neřekl. Umístění této knihy v TOP 12 možná někoho trochu zaskočil, ostatně je to jediná čistě dětská kniha, která se do ní dostala. Těší mě to, protože některé její části znám téměř nazpaměť (a i teď, když jsem ji kvůli tomuto textu vytáhla ze své knihovny, jsem si některé pasáže přečetla).
Je to vlastně docela obyčejný příběh o jedné vesnici, ve které jsou jenom tři statky – v jednom bydlí sourozenci Lissa (která celý příběh vypráví), Lasse a Bosse, ve druhém Anna a Britta a ve třetím Olle (a později taky jeho malá sestřička). Všechny děti se spolu kamarádí a zažívají společně mnoho různých příhod, na kterých autorka ilustruje, jak důležité je přátelství, láska rodičů, ale i úcta ke stáří a další základní hodnoty. Tohle všechno totiž platí nejen pro děti, ale i pro všechny ostatní, a to knize dává úplně jiný rámec. Jakoby Děti z Bullerbynu vůbec nestárly, i když od jejich prvního vydání nás dnes dělí už přes padesát let.
V knize s dětmi prožijeme s dětmi celý rok na švédském venkově, takže si užijeme radovánky, které přináší každé z ročních období. Ty jsou popsané ve třech částech (postupně vycházely v letech 1952, 1953 a 1957, česky později). Pro české čtenáře je toto nestárnoucí dílo spojeno taky s nádhernými ilustracemi Heleny Zmatlíkové – bez nich by to jaksi „nebylo ono“.
Myslím, že nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že Děti z Bullerbynu jsou jedna z nejkrásnějších dětských knížek všech dob. (mh)
5)Egypťan Sinuhet (Mika Waltari). Egypťan Sinuhet je bezesporu jeden z nejdůležitějších historických románů vůbec. Odehrává se ve dnes velice atraktivním prostředí starověkého Egypta, za vlády faraona Achnatona. Popisuje kruté období svržení boha Amona a nastolení toho nového – Atona. Kniha je psaná z pohledu lékaře Sinuheta, který se začne stále hlouběji zaplétat do politických mašinérií, což postupně vede k neveselému konci… Je neuvěřitelně osvěžující projít si celý život jednoho člověka, od začátku až do konce a zaznamenat všechny jeho dobré i špatné činy.
Všechny události se dají převést rovněž na nedávnou minulost 2. světové války, během níž dílo vznikalo, ale také ještě dál do dnešní doby. Co na celé knize fascinuje nejvíc – Mika Waltari v Egyptě nikdy nebyl, a přesto dokázal „zaznamenat“ (po důkladném studiu) tehdejší život tak dovedně, že si připadáte, jako byste v té době (okolo 1300 př. n. l.) skutečně byli. (mh)
6)Harry Potter (Joanne Rowling). Když se v roce 1997 v britských knihkupectvích objevila celkem nenápadná knížka s názvem Harry Potter a Kámen mudrců od úplně neznáme autorky Joanne K. Rowling, nejspíš nikdo nehádal, že se bude ještě několik let držet na předních místech žebříčků prodejnosti a na její další díly se budou stát fronty v desítkách zemí světa. Důvody, proč se tento čarodějný příběh stal celosvětovým bestsellerem, se vysvětlují různě, ale jisté je, že svět to v danou dobu prostě potřeboval. Od té doby se vyrojil nepředstavitelný počet fantasy ság a mnohadílných sérií – které mají stálý úspěch. Možná, že právě Harry Potter byl tou vlaštovkou, která odstartovala jistou potřebu lidí trochu si odpočinout od světa a mít pocit, že je tu něco mnohem důležitějšího. Rowling vytvořila čarodějný svět s vlastními zákonitostmi, který je postaven na tom, že čarodějky a kouzelníci žijí v našem světě (především v Británii, ale v knihách jsou zmínky také o Francii a Rumunsku) – buď ve vlastních vesnicích, nebo i ve vlastních ulicích v našich (mudlovských) městech. Dovedně se skrývají, takže je nikdy neodhalíme (přece jenom, „lidské oko vidí jenom to, co vidět chce“). Od prvního dílu, skoro roztomilé pohádky, až k temným závěrečným knihám, uplyne sedm let. Mnoho čtenářů (troufám si mezi ně zařadit i sebe) s Harrym Potterem vyrostli a nemohli se dočkat každého dalšího dílu (poslední, sedmý, vyšel v červenci roku 2007, česky potom v lednu 2008). Na závěr můžeme dodat, že podle údajů Wikipedie se knihy o Harrym Potterovi přeložily do 67 jazyků (včetně latiny nebo starořečtiny) a celosvětově se jich prodalo přes 400 milionů kusů.
(Málokdo ví, že Joanne Rowling ve skutečnosti nemá prostřední jméno Kathleen, jak se často uvádí. Nakladatelství Bloomsbury, které jako jediné v roce 1997 svolilo k vydání Harryho Pottera, chtělo, aby autorka měla na přebalu knihy jen dvě iniciály. Obávalo se totiž, že kdyby vyšlo najevo, že autorem je žena, vedlo by to k měnšímu prodeji úvodního dílu. Jméno Kathleen si Rowling vybrala po své babičce.)
(Hodně se spekuluje o tom, co chce Joanne Rowling psát dál. Na jejích oficiálních stránkách -které jsou hodně špatně aktualizované – poslední aktualita je stará téměř rok, před vydáním Bajek barda Beedleho, knížky, která se v čarodějném světě čte všem malým dětem - se píše, že by možná chtěla psát něco úplně jiného nebo pokračovat v nějakých starých črtách. Často se ale také mluví o tom, že píše encyklopedii světa Harryho Pottera, kde by se shrnulo úplně všechno. Prý na ní pracuje, ale informace se různí – za nějaký čas se určitě dozvíme, kolik na tom bylo pravdy.) (mh)
7)Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry). Když letec se svým letadlem ztroskotá kdesi v pustině, potká tu malého chlapečka. Tento chlapeček je z malé planetky, na které každý den vymetá vulkány, pečuje o svou pyšnou květinu a vytrhává ze země baobaby, aby mu nepřerostly a neroztrhaly planetku. Mužíček letci vypráví o svém životě, o cestě, kterou podnikl, a o lidech, jež potkal: O králi, který přikazoval hvězdám, aby svítily, o zaneprázdněném vědci zeměpisci nebo o lištičce, která chtěla, aby si ji ochočil.
Tato knížka je často popisovaná jako pohádka, ale jde o dnes již kultovní příběh s velkými životními moudry a pravdami, která není určena pro určitý věk a každým opakovaným čtení se v ní dají nacházet stále nové a nové věci. Malý princ je tu zachycen jako nevinné dítě, které chápe svět a jeho hodnoty mnohem lépe než dospělý člověk, ale naopak mu je občas záhadou lidské chování. Letec si k němu vytvoří zvláštní ochranitelský vztah a – jak už to tak bývá – lecčemus se od něj přiučí.
Myslím si, že by si Malého prince měl přečíst každý, kvůli jeho poselství a krásnému nevinnému vyprávění, ze kterého toho ve čtenáři hodně zůstane. (lch)
8)Osudy dobrého vojáka Švejka (Jaroslav Hašek). Nevím jak vy, ale já mám tuhle nádhernou knihu spojenou s ilustracemi Josefa Lady a hereckým výkonem Rudolfa Hrušínského. Obrázek na první pohled natroublého „obyčejného“ muže, který je nucen sloužit svému pánovi a dělá to „po svém“ způsobu je asi všeobecně zešířený. Zajímavé však je, že hodně z Haškových postav vychází ze skutečných lidí, které bychom v autorově době mohli potkat na ulici nebo v hospodě – jenom u samotného Švejka není příliš jasné, kdo byl jeho předobrazem. Stejně tak se vedou dalekosáhlé spory okolo zásadní otázky: Byl Švejk hloupý prostý muž – úředně potvrzený blb, jak by neopomněl připomenout , nebo to byl naopak velmi inteligentní člověk, který věděl, jak udělat blby z lidí okolo sebe? (lch)
9) Pán Prstenů (J. R. R. Tolkien). Kdo by dnes neměl alespoň matnou představu, o čem je tato nesmrtelná trilogie? Hrdinský boj dobra se zlem, naděje s beznadějnou situací, krásy se zrůdností a hrdým pevným duchem se zbabělostí a podlostí, příběh o přátelství, oddanosti úkolu i lásce, to všechno si asi vybavíte, pokud jste viděli velkolepý film Petera Jacksona. A čtenáři vědí, že Tolkien pro své příběhy vymyslel nádherné jazyky (někteří si tvrdí, že příběh i samotnou Středozemi vymyslel proto, aby do nich mohl zasadit své vymyšlené řeči, kterými se opravdu dá mluvit) a samozřejmě tu najdete opravdu propracované pohádkové prostředí.
Pán Prstenů má všechno, co by měla „správná“ kniha mít: Je v ní láska, přátelství, boj dobrého versus špatného, uvěřitelné postavy jako z masa a krve (v některých případech i příslovečné modré krve) a samozřejmě velkolepý dobrý konec! (Teď doufám, že mě nenařknete z šíření spoilerů, ale upřímně: Kdo by čekal něco jiného?!) Knihy jsou psány krásným jazykem a hlavně jsou tak uvěřitelné… No, přiznávám, že je to můj favorit.(lch)
10)Rychlé šípy (Jaroslav Foglar). Teď je ta správná doba pro přiznání, že knihy Jaroslava Foglara nemám ráda (přiznejme si, že jejich čtenáři a cílovou skupinou je spíš mužská část populace). Ovšem objektivně řečeno: Rychlé šípy je původně komiksové vyprávění party pěti hochů, kteří zažívají různá dobrodružství v uličkách Starého Města, bojují s „konkurenčními“ partami a snaží se přijít na kloub různým tajemstvím. První díl vyšel v roce 1938 a tento komiksový seriál přežil válku, kdy byl okupanty zakázán, i komunistickou éru, během níž se Foglar opět stal zakázaným autorem, a je dodnes velmi zajímavý pro mnoho čtenářů. Dobrodružné příběhy kamarádů, s nimiž se mladší čtenáři můžou ztotožnit, jsou stále přitažlivé. (lch)
11)Saturnin (Zdeněk Jirotka). Tato klasická kniha z mírně idealizovaného období první republiky už dnes také patří ke zlatému fondu české literatury. Příběh svérázného sluhy Saturnina, který svého nového zaměstnavatele Jiřího úplně nejdříve ze všeho přestěhuje na loď na Vltavu plnou zvířecích trofejí, o kterých tvrdí, že je Jiří sám zastřelil (takže pro poněkud křehce vypadajícího Jiřího jednou přijdou ze ZOO, aby jim pomohl s nezvladatelnou lvicí Markem Aureliem), čtenáře stále rozesmává svým milým českým humorem. Nejde o typický román, spíš mnoho historek a také fejetonů (někdy se mu říká fejetonistický román) a nadete tu tedy mnoho vtipných a milých situací. Není možné nefandit Saturninovi v „boji“ proti tetě Kateřině vyzbrojené sebedůvěrou a příslovími a proti jejímu synovi Miloušovi, který se snaží stejně jako Jiří získat srdce půvabné slečny Barbory, nebo nebavit se při slavné „koblihové scéně“, kdy Saturnin úmyslně vysype koblihy v kavárně Slavie (která mimochodem stále existuje), což mu připadá jako dobré zpestření situace.
Saturnin byl i zfilmován (v titulních rolích s naprosto skvělým Oldřichem Víznerem jako Saturninem a Ondřejem Havelkou v roli Jiřího) a tento film se opravdu povedl! Pokud nejste velcí čtenáři, pak se na něj alespoň podívejte: Určitě nebudete litovat! Já už ho viděla asi desetkrát a pořád se neuvěřitelně bavím . (lch)
12)Stmívání (Stephenie Meyer). Pokud jsem u Rychlých šípů napsala, že jde o příběhy cílené spíše na mužskou část společnosti, tak tato slavná sága je naopak určená hlavně dívkám. Stmívání je prvním dílem romantické upíří ságy vyprávějícím o obyčejné puberťačce Belle, která prožívá svou velkou lásku s … ehm… upírem. Zakázané ovoce chutná nejlépe, přesně tak zní motto knih i filmu, který byl nedávno natočen (a v listopadu jde do kin druhý díl!). Samozřejmě nemůžete očekávat, že se v knize potkáte s upíry takovými, jaké je možná znáte z hororů: Tito jsou nádherní a dokonalí, nespí v rakvích, nemají okolo domu příkopy a ti hlavní se neživí lidskou krví. Tedy většinou.
Bella s Edwardem – tak se jmenuje upír, do kterého se hlavní hrdinka zamiluje – prožívají zakázanou lásku plnou hrozeb a omezení, která je však příliš silná, než aby ji mohli zapřít. A tak se rozjíždí kolotoč událostí a situací, které budou nebezpečné i zábavné, dojímavé i vtipné… Najdete si tu to svoje.
Nedokážu si neodpustit jednu poznámku: Jsem vážně zvědavá, jak dlouho popularita této knižní série vydrží. Její hvězda stále stoupá a ještě stoupat bude, zvlášť díky filmům, a teď u nás vyšla další kniha od Meyerové – Hostitel. Takže, zůstane Twilight sága, novodobá variace na Romea a Julii (ne že by to mělo stejný konec, nerada bych, aby došlo k nějakému nedorozumění!) na vrcholcích žebříčků oblíbenosti? To ukáže čas.
Stejně jako u všech ostatních knih. Pro začátek si je přečtěte a užijte si to!
Magdalena Hergottová (mh) a Lenka Chudomelová (lch), 5.H
Žádné komentáře:
Okomentovat