Právě v ruce držíte první Oběžník GO tohoto školního roku. Odešlo nám několik členů redakce a příprava čísla byla v našem malém počtu trochu chaotická – nejspíš nám bude chvíli trvat, než po prázdninách zase zajedeme do starých kolejí.
Ale hlavní je, že je časopis konečně tady. Pomalu nám totiž začíná podzim, což bude zahrnovat víkendy plné teplého čaje (a ponožek), v křesle s nějakou dobrou knihou…
Celé tohle číslo je plné tipů na podzimní čtení, kterým vévodí speciál věnovaný TOP 12 celonárodní ankety České televize Kniha mého srdce – její finále sledujte již 17. října. Věříme, že pro vás bude inspirací.
Současně bychom chtěli přivítat všechny, kteří jsou v naší škole noví a popřát nejen jim úspěšný školní rok 2009/2010. Stále přijímáme potenciální přispěvatele nebo redaktory, takže pokud rádi píšete a chtěli byste nám pomoci s přípravou školního časopisu, dejte nám vědět.
Starší čísla Oběžníku GO průběžně přidáváme na náš blog, takže pokud jste si některé nestihli přečíst, možná je tam najdete. Rádi přijmeme podnětné reakce na náš časopis. Pokud máte nějaké zajímavé nápady, napište nám e-mail.
Redakce
http://obeznikgo.blogspot.com
obeznikgo@gmail.com
Zobrazují se příspěvky se štítkemZáří09. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZáří09. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 28. září 2009
Rozhovor od jinud... SŠ hotelová a gastronomická s.r. o (http://www.ssgh-praha.cz/)
*Čím je tvoje škola zvláštní, třeba i oproti dalším podobně zaměřeným školám?
Tak nevím, jestli zrovna zvláštní, ale každopádně já jsem si ji vybrala především proto, že spolupracuje s prestižními restauracemi jako je Movenpick, Café Savoy, Alcron… A taky proto, že nabízela nejvíce hodin praktického vyučování, a to je to, co jsem hledala.
*Proč jsi na tuto školu šla? Myslíš si, že na ní šli tvoji spolužáci ze stejného důvodu?
Tak to je vcelku jasný. Baví mě vařit, baví mě péct, baví mě jíst a vůbec, miluju jídlo! Chci být jednou velká kuchařka, tak proto musím taky něco udělat. V tomhle oboru jde teorie stranou, nejdůležitější je praxe. Čím víc, tím líp. A moji spolužáci? No upřímně si myslím, že tak zapálený jako já je do vaření už jen jeden kluk od nás ze třídy. Jinak je to takový, že ti lidi sice říkají, že sem šli proto, že je baví vařit, ale když se zeptáte na jejich zájmy, tak odpoví fotbal, florbal nebo jiný sport…Někteří sem šli, protože se nedostali na školu, kterou chtěli, někdo nevěděl kam jinam jít a někdo si to zvolil, protože je to blízko. Navíc obor gastronomie je v podstatě kuchař-číšník s maturitou, takže někdo sem šel vyloženě proto, že chce dělat servírku nebo číšníka a ne kuchařku.
*Jaké máte zvláštní předměty oproti jiným školám? Jaké jazyky se učíte? Kolik máte týdně hodin?
Technologii, stolničení a základy přírodních věd (což je vlastně chemie, fyzika a biologie v jednom). Příští rok bychom měli mít snad ještě hodiny výživy a taky potravin a nápojů. Z jazyků máme angličtinu a němčinu. Celkově máme 32 hodin týdně. U nás se to ale střídá tak, že do školy chodíme vždycky jenom jeden celý týden a ten další máme praxi v hotelích a restauracích, které byly každému hned první den školy přiřazeny.
*Jací jsou vaši profesoři a jací studenti?
No… profesoři zde nejsou profesoři, ale učitelé. Budu si zase muset zvykat používat jiné oslovení ;) Naše třídní učitelka je mladá a sympatická a paní učitelka na stolničení je před důchodem a nosí naslouchátko. Většinou neslyší ani zvonění, takže jí musíme připomínat konec hodiny sami. Taky se zajímá o numerologii a takový ty věci, takže hned při první seznamovací hodině téměř celé třídě počítala nějaká životní čísla a kdesi cosi. Bylo to celkem zábavný, je to zvláštní učitelka. A kdo ještě stojí za zmínění je určitě učitel češtiny. Vypadá jako kopie Vašuta a je divnej. Řekl nám, že literatura se nedá učit, že musíme prostě číst. Docela jsem se nasmála, když vezmu v úvahu těch asi 200 A5 popsaných při hodinách literatury s paní profesorkou Franzlovou :-) No a jinak jsou v celku všichni fajn, když pominu prudérní madam Heinzovou, která by s námi ráda měla dobrý vztah, ale při sebemenším štěbetání zmlkne a ptá se, do kolika dneska máme, že bude počítat minuty, které prokecáme, a budeme si je nahrazovat odpoledne. A studenti? No.. no. Nejvýstižnější asi bude, když řeknu, že nejtěžší část dne je dostat se ráno do školy přes dým od cigaret a pak přežít v tom silném náporu sprostých slov, která se střílejí třídou celý den.
*Máte hodně učení co do kvantity? Myslíš si, že využiješ informace, které získáš?
Hodně učení? Mám takový dojem, že to ani nějak nehrozí. Oproti gymplu je to taková flákačka, že bych si mohla vyhodit nohy na stůl a zívat. Tady stačí jen napsat si zápis na konci hodiny, který nám paní učitelka nadiktuje. Informace z technologie si myslím, že ani moc nebudu potřebovat, protože přece jen je to teoretická příprava pokrmů a věcí s tím spojených (například teď jsme brali bezpečnost práce na pracovišti) a skutečnost je pak už krapet jiná. Ale třeba stolničení, to je tak trochu jako etiketa, by mohlo být docela fajn, tak uvidíme.
*Probíhají u vás nějaké školní akce?
Nevím, jestli je to přímo akce, ale od 18let si u nás můžeš udělat barmanský kurz. A pak je tu zaveden taky klub mladého diváka, takže máme možnost chodit do divadla mimo školu za levnější vstupné. O ničem jiném zatím nevím.
*Trochu odbočím, ale máte školní časopis :-)? Angažují se studenti v záležitostech týkajících se chodu školy? (Mám na mysli třeba školní klub nebo organizace jiných akcí).
Školní časopis jsem zatím nezaregistrovala, ale troufám si říct, že to se tu asi nevede. Přece jen v té škole zase tolik nejsme, v podstatě jen 14dní v měsíci. Ale je tu zaveden motivační program, jehož cílem je získat co nejvíce motivačních bodů, za které jsou na konci roku dost vysoké finanční odměny. Čili studenti se snaží angažovat v takových věcech jako den otevřených dveří, na který
přichystají občerstvení, a jsou za to bodově ohodnoceni.
*Baví tě učení na tvé škole? Co si o ní myslíš? Doporučila bys ji lidem s podobnými zálibami, jako máš ty?
Učení je mučení. A to platí asi všude. Třeba takovou matematiku asi nebudu mít ráda nikdy a technologie s tou učitelkou, co teď máme, asi taky ne. Ale třeba angličtina nebo němčina (která mi mimochodem vůbec nejde, protože do ní pořád cpu svoje francouzský „r“) jsou celkem fajn a více méně mě baví. Obecně si myslím, že škola je na dobré úrovni a poměrně dobře vybavená – kamerový systém po chodbách, plazmové televize ve třídách… Ostatním bych ji určitě doporučila, ale zatím jsem tu jen krátce, takže třeba budu za čas zase mluvit jinak. I když osobně doufám, že se mi tu bude líbit pořád stejně, ba třeba i více ;)
Rozhovor je s Bárou Šimůnkovou, která letos přestoupila na SŠ hotelovou a astronomickou z našeho gymnázia, aby se mohla plně věnovat tomu, čím se chce živit
– vaření.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí!
Rozhovor připravila Lenka Chudomelová, 5.H
Tak nevím, jestli zrovna zvláštní, ale každopádně já jsem si ji vybrala především proto, že spolupracuje s prestižními restauracemi jako je Movenpick, Café Savoy, Alcron… A taky proto, že nabízela nejvíce hodin praktického vyučování, a to je to, co jsem hledala.
*Proč jsi na tuto školu šla? Myslíš si, že na ní šli tvoji spolužáci ze stejného důvodu?
Tak to je vcelku jasný. Baví mě vařit, baví mě péct, baví mě jíst a vůbec, miluju jídlo! Chci být jednou velká kuchařka, tak proto musím taky něco udělat. V tomhle oboru jde teorie stranou, nejdůležitější je praxe. Čím víc, tím líp. A moji spolužáci? No upřímně si myslím, že tak zapálený jako já je do vaření už jen jeden kluk od nás ze třídy. Jinak je to takový, že ti lidi sice říkají, že sem šli proto, že je baví vařit, ale když se zeptáte na jejich zájmy, tak odpoví fotbal, florbal nebo jiný sport…Někteří sem šli, protože se nedostali na školu, kterou chtěli, někdo nevěděl kam jinam jít a někdo si to zvolil, protože je to blízko. Navíc obor gastronomie je v podstatě kuchař-číšník s maturitou, takže někdo sem šel vyloženě proto, že chce dělat servírku nebo číšníka a ne kuchařku.
*Jaké máte zvláštní předměty oproti jiným školám? Jaké jazyky se učíte? Kolik máte týdně hodin?
Technologii, stolničení a základy přírodních věd (což je vlastně chemie, fyzika a biologie v jednom). Příští rok bychom měli mít snad ještě hodiny výživy a taky potravin a nápojů. Z jazyků máme angličtinu a němčinu. Celkově máme 32 hodin týdně. U nás se to ale střídá tak, že do školy chodíme vždycky jenom jeden celý týden a ten další máme praxi v hotelích a restauracích, které byly každému hned první den školy přiřazeny.
*Jací jsou vaši profesoři a jací studenti?
No… profesoři zde nejsou profesoři, ale učitelé. Budu si zase muset zvykat používat jiné oslovení ;) Naše třídní učitelka je mladá a sympatická a paní učitelka na stolničení je před důchodem a nosí naslouchátko. Většinou neslyší ani zvonění, takže jí musíme připomínat konec hodiny sami. Taky se zajímá o numerologii a takový ty věci, takže hned při první seznamovací hodině téměř celé třídě počítala nějaká životní čísla a kdesi cosi. Bylo to celkem zábavný, je to zvláštní učitelka. A kdo ještě stojí za zmínění je určitě učitel češtiny. Vypadá jako kopie Vašuta a je divnej. Řekl nám, že literatura se nedá učit, že musíme prostě číst. Docela jsem se nasmála, když vezmu v úvahu těch asi 200 A5 popsaných při hodinách literatury s paní profesorkou Franzlovou :-) No a jinak jsou v celku všichni fajn, když pominu prudérní madam Heinzovou, která by s námi ráda měla dobrý vztah, ale při sebemenším štěbetání zmlkne a ptá se, do kolika dneska máme, že bude počítat minuty, které prokecáme, a budeme si je nahrazovat odpoledne. A studenti? No.. no. Nejvýstižnější asi bude, když řeknu, že nejtěžší část dne je dostat se ráno do školy přes dým od cigaret a pak přežít v tom silném náporu sprostých slov, která se střílejí třídou celý den.
*Máte hodně učení co do kvantity? Myslíš si, že využiješ informace, které získáš?
Hodně učení? Mám takový dojem, že to ani nějak nehrozí. Oproti gymplu je to taková flákačka, že bych si mohla vyhodit nohy na stůl a zívat. Tady stačí jen napsat si zápis na konci hodiny, který nám paní učitelka nadiktuje. Informace z technologie si myslím, že ani moc nebudu potřebovat, protože přece jen je to teoretická příprava pokrmů a věcí s tím spojených (například teď jsme brali bezpečnost práce na pracovišti) a skutečnost je pak už krapet jiná. Ale třeba stolničení, to je tak trochu jako etiketa, by mohlo být docela fajn, tak uvidíme.
*Probíhají u vás nějaké školní akce?
Nevím, jestli je to přímo akce, ale od 18let si u nás můžeš udělat barmanský kurz. A pak je tu zaveden taky klub mladého diváka, takže máme možnost chodit do divadla mimo školu za levnější vstupné. O ničem jiném zatím nevím.
*Trochu odbočím, ale máte školní časopis :-)? Angažují se studenti v záležitostech týkajících se chodu školy? (Mám na mysli třeba školní klub nebo organizace jiných akcí).
Školní časopis jsem zatím nezaregistrovala, ale troufám si říct, že to se tu asi nevede. Přece jen v té škole zase tolik nejsme, v podstatě jen 14dní v měsíci. Ale je tu zaveden motivační program, jehož cílem je získat co nejvíce motivačních bodů, za které jsou na konci roku dost vysoké finanční odměny. Čili studenti se snaží angažovat v takových věcech jako den otevřených dveří, na který
přichystají občerstvení, a jsou za to bodově ohodnoceni.
*Baví tě učení na tvé škole? Co si o ní myslíš? Doporučila bys ji lidem s podobnými zálibami, jako máš ty?
Učení je mučení. A to platí asi všude. Třeba takovou matematiku asi nebudu mít ráda nikdy a technologie s tou učitelkou, co teď máme, asi taky ne. Ale třeba angličtina nebo němčina (která mi mimochodem vůbec nejde, protože do ní pořád cpu svoje francouzský „r“) jsou celkem fajn a více méně mě baví. Obecně si myslím, že škola je na dobré úrovni a poměrně dobře vybavená – kamerový systém po chodbách, plazmové televize ve třídách… Ostatním bych ji určitě doporučila, ale zatím jsem tu jen krátce, takže třeba budu za čas zase mluvit jinak. I když osobně doufám, že se mi tu bude líbit pořád stejně, ba třeba i více ;)
Rozhovor je s Bárou Šimůnkovou, která letos přestoupila na SŠ hotelovou a astronomickou z našeho gymnázia, aby se mohla plně věnovat tomu, čím se chce živit
– vaření.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí!
Rozhovor připravila Lenka Chudomelová, 5.H
Ojedinělý úspěch české rozhodcovské školy: Česká rozhodčí Damková řídila finále ME žen
Mezi veřejností populární česká fotbalová rozhodčí Dagmar Damková dosáhla jedinečné pocty. Na Mistrovství Evropy ve Finsku jí UEFA svěřila nejdůležitější zápas celého turnaje – finále mezi Německem a Anglií. Pohledný zápas, ve kterém Němky zvítězily 6:2, odřídila bez větších problémů a ukázala, že patří mezi nejlepší ženské rozhodčí na světě.
Damková, která se letos po pauze vrátila do české nejvyšší soutěže, má za sebou již pár podobně důležitých zápasů. Kromě finále Poháru UEFA (v ženské kategorii nejvyšší klubová soutěž v Evropě) v r. 2006 bylo naprostým vrcholem její kariéry finále Olympijských her v Pekingu v r. 2008. Na mezinárodní listině FIFA figuruje plzeňská sudí již od roku 1997.
Z mužských kolegů se jí zatím nikdo nepřiblížil a v dohledné době se neočekává, že by podobný zápas na mužské úrovni byl českému rozhodčímu přidělen. Několik jich sice figuruje na Mezinárodní listině FIFA, nejvýše postavený, Pavel Královec, je nicméně zapsán až ve druhé kategorii evropských sudích. Běžně Češi dostávají na povel zápasy kvalifikace na ME a MS, ale na závěrečném turnaji si již dlouho žádný nezapískal. Naposledy se závěrečného turnaje zúčastnil pomezní Evžen Amler v r. 2002 v Japonsku a Koreji. Od zavedení pravidla, že celá trojice rozhodčích musí být z jednoho státu, se Češi vytratili.
Doufejme, že v budoucnu se podobná osobnost objeví i ve ,,velkém“ mužském fotbale a když už na MS možná nepostoupí naši fotbalisté, budeme na něm mít alespoň takovéto zastoupení. Dominik Hrubý, 5. H
CO DOKÁŽE MANDRAGORA
•DRUH: mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
•ČELEĎ: lilkovité
•VÝSKYT: severní Afrika, východní a jižní Evropa
•LISTY: zvlněné, až 30 cm dlouhé, vyrůstají rovnou z kořene
•KVĚT: fialový, namodralý až zelenožlutý, zvonkovitý, asi 3 cm dlouhý,vyrůstá v hroznech
•PLOD: dužnaté žluté bobule s mnoha drobnými semínky
•KOŘEN: často tvarem připomíná lidské tělo, může růst až do hloubky jednoho metru
•ÚČINNÉ LÁTKY: tropanové alkaloidy, např. atropin, skopolamin, hyosciamin
•UŽÍVANÉ ČÁSTI: kořen, semena, účinné látky v menší míře v celé rostlině
•MOŽNÉ VYUŽITÍ: léčba cukrovky, krevního tlaku, potlačení nádorového bujení, konkrétně leukémie, léčba neplodnosti
•SMRTELNÁ DÁVKA: 10 až 12 bobulí, děti už 3 až 4 bobule
Ve starověké Palestině a Egyptě byla považována za rostlinu lásky, jako jablíčko lásky ji zmiňuje Bible a Píseň písní, Řekové ji považovali za afrodisiakum a pro své narkotické účinky byla využívána jako anastetikum. Hippokratés (460-377 př. n. l.) doporučoval mandragoru na nemoci žlučníku, Avicenna (asi 980-1037), arabský učenec a „otec moderní medicíny“, ji uvádí nejen jako anestetikum, ale i jako lék na bolesti hlavy a epilepsii. Mezi další možné lékařské využití patřily masti na spáleniny, otoky nebo pohmožděniny a v kombinaci s ječnou moukou na bolesti svalů a kloubů. Mandragora byla podávána lidem, kteří byli ukřižováni.
Ve středověké Evropě byla využívána i na léčbu ženské neplodnosti, ale hlavně se tu mandragoře přisuzovala čarodějná moc, a to díky tvaru kořene, který připomíná lidskou postavu. Někdy byl kořen do lidské podoby přiřezáváním upravován. Byla rozlišována mandragora mužská a ženská. Ženská mandragora byla žádanější a více připomínala člověka. Tyto figurky měly chránit člověka před nemocemi a nosit štěstí. Byla využívána do čarodějnických mastí, které navozovali halucinace o létání. Věřilo se, že může růst pouze pod šibenicí, kde ukápla moč či semeno oběšence. Z toho vzniklo lidový název „šibeničník“.
Okolo mandragory se od starověkého Říma tradovala pověra, která přesně určovala okolnosti sběru. Kdo se opovážil mandragoru vykopat, mohl být zabit děsivým křikem, který vydával démon sídlící v kořeni mandragory, když byl vytažen. K ochraně bylo potřeba magického rituálu, v kterém hrál výraznou roli pes, který měl zemřít místo sběratele.
Mandragora lékařská, hlavně její kořen a semena, působí jako silné sedativum, hypnotikum a halucinogen. Nejčastějším způsobem užívání bývá vtírání mandragory smísené s tukem či olejem do kůže, při tomto způsobu se do těla dostává především skopolamin se silnými halucinogenními účinky. V nižších dávkách navozuje trans a živé sny po dobu několika hodin. Alkaloidy v mandragoře nepříznivě působí na srdeční sval.V současné době také vzrůstá zájem o využití mandragory k léčbě cukrovky a vysokého krevního tlaku. Některé obsažené alkaloidy také účinkují proti rakovinovému bujení, především proti leukémii.Halucinogenní účinky, tj. opojení, po kterém následuje narkóza s halucinacemi v přechodném stavu mezi bděním a spánkem, zřejmě způsobuje skopolamin. Tyto alkaloidy se nachází v celé rostlině, ale největší koncentrace je v semenech a v kořenu. Skopolamin a hyoscyamin mohou být použity jako léky i jako jedy.Ve farmaceutickém průmyslu jsou sloučeniny mandragory základem léčivé látky používané na potlačení nádorového bujení.
Sedativní, halucinogenní a narkotické účinky mandragory mohou vyvolat dohady o některých událostech z historie. Zdá se, že Kristovi na kříži byl podán ocet s mandragorou, a to způsobilo stav podobný smrti. Takto vysvětleno vypadá ukřižování a následné zmrtvýchvstání jako logicky vysvětlitelná událost.
Toho, že na některé tvory mandragora nepůsobí, využívali středověcí traviči. Vykrmili králíky mandragorou. Králíky to nezabilo, ale jejich maso se stalo jedovatým.
Kdokoliv tedy s mandragorou zacházel, musel s ní zacházet s tou nejvyšší opatrností, protože stačilo dávku přehnat a kóma, zástava dýchání a smrt na sebe nenechaly dlouho čekat.
Eva Jelínková, 5.H
•ČELEĎ: lilkovité
•VÝSKYT: severní Afrika, východní a jižní Evropa
•LISTY: zvlněné, až 30 cm dlouhé, vyrůstají rovnou z kořene
•KVĚT: fialový, namodralý až zelenožlutý, zvonkovitý, asi 3 cm dlouhý,vyrůstá v hroznech
•PLOD: dužnaté žluté bobule s mnoha drobnými semínky
•KOŘEN: často tvarem připomíná lidské tělo, může růst až do hloubky jednoho metru
•ÚČINNÉ LÁTKY: tropanové alkaloidy, např. atropin, skopolamin, hyosciamin
•UŽÍVANÉ ČÁSTI: kořen, semena, účinné látky v menší míře v celé rostlině
•MOŽNÉ VYUŽITÍ: léčba cukrovky, krevního tlaku, potlačení nádorového bujení, konkrétně leukémie, léčba neplodnosti
•SMRTELNÁ DÁVKA: 10 až 12 bobulí, děti už 3 až 4 bobule
Ve starověké Palestině a Egyptě byla považována za rostlinu lásky, jako jablíčko lásky ji zmiňuje Bible a Píseň písní, Řekové ji považovali za afrodisiakum a pro své narkotické účinky byla využívána jako anastetikum. Hippokratés (460-377 př. n. l.) doporučoval mandragoru na nemoci žlučníku, Avicenna (asi 980-1037), arabský učenec a „otec moderní medicíny“, ji uvádí nejen jako anestetikum, ale i jako lék na bolesti hlavy a epilepsii. Mezi další možné lékařské využití patřily masti na spáleniny, otoky nebo pohmožděniny a v kombinaci s ječnou moukou na bolesti svalů a kloubů. Mandragora byla podávána lidem, kteří byli ukřižováni.
Ve středověké Evropě byla využívána i na léčbu ženské neplodnosti, ale hlavně se tu mandragoře přisuzovala čarodějná moc, a to díky tvaru kořene, který připomíná lidskou postavu. Někdy byl kořen do lidské podoby přiřezáváním upravován. Byla rozlišována mandragora mužská a ženská. Ženská mandragora byla žádanější a více připomínala člověka. Tyto figurky měly chránit člověka před nemocemi a nosit štěstí. Byla využívána do čarodějnických mastí, které navozovali halucinace o létání. Věřilo se, že může růst pouze pod šibenicí, kde ukápla moč či semeno oběšence. Z toho vzniklo lidový název „šibeničník“.
Okolo mandragory se od starověkého Říma tradovala pověra, která přesně určovala okolnosti sběru. Kdo se opovážil mandragoru vykopat, mohl být zabit děsivým křikem, který vydával démon sídlící v kořeni mandragory, když byl vytažen. K ochraně bylo potřeba magického rituálu, v kterém hrál výraznou roli pes, který měl zemřít místo sběratele.
Mandragora lékařská, hlavně její kořen a semena, působí jako silné sedativum, hypnotikum a halucinogen. Nejčastějším způsobem užívání bývá vtírání mandragory smísené s tukem či olejem do kůže, při tomto způsobu se do těla dostává především skopolamin se silnými halucinogenními účinky. V nižších dávkách navozuje trans a živé sny po dobu několika hodin. Alkaloidy v mandragoře nepříznivě působí na srdeční sval.V současné době také vzrůstá zájem o využití mandragory k léčbě cukrovky a vysokého krevního tlaku. Některé obsažené alkaloidy také účinkují proti rakovinovému bujení, především proti leukémii.Halucinogenní účinky, tj. opojení, po kterém následuje narkóza s halucinacemi v přechodném stavu mezi bděním a spánkem, zřejmě způsobuje skopolamin. Tyto alkaloidy se nachází v celé rostlině, ale největší koncentrace je v semenech a v kořenu. Skopolamin a hyoscyamin mohou být použity jako léky i jako jedy.Ve farmaceutickém průmyslu jsou sloučeniny mandragory základem léčivé látky používané na potlačení nádorového bujení.
Sedativní, halucinogenní a narkotické účinky mandragory mohou vyvolat dohady o některých událostech z historie. Zdá se, že Kristovi na kříži byl podán ocet s mandragorou, a to způsobilo stav podobný smrti. Takto vysvětleno vypadá ukřižování a následné zmrtvýchvstání jako logicky vysvětlitelná událost.
Toho, že na některé tvory mandragora nepůsobí, využívali středověcí traviči. Vykrmili králíky mandragorou. Králíky to nezabilo, ale jejich maso se stalo jedovatým.
Kdokoliv tedy s mandragorou zacházel, musel s ní zacházet s tou nejvyšší opatrností, protože stačilo dávku přehnat a kóma, zástava dýchání a smrt na sebe nenechaly dlouho čekat.
Eva Jelínková, 5.H
Rozhovor s paní profesorkou Jitkou Kučerovou
*Měla jste někdy nějakou přezdívku? Jakou?
No, ehm, neměla. Neměla jsem nějakou výraznou přezdívku.
* Nelitujete občas toho, že jste si jako povolání zvolila býti profesorem? O jakých dalších povoláních jste někdy snila nebo uvažovala?
Jo, občas toho lituju, samozřejmě (smích), ehm, myslím, že takové povolání, kterého si vážím, je lékař… Nebo je to jedno z těch, který si myslím, že jsem nad tím hodně uvažovala, a ehm potom další to už jsou takový ty, jako že bych třeba ráda v nějakým muzikálu tancovala nebo něco takovýho. (Smích).
* Takže vás baví tanec?
Rozhodně. (Smích)
*Chováte doma nějaké zvíře ; jaké?
(Dlouhý smích). Zatím mám jenom jedno šestileté a jedno tříleté zvířátko doma, ale (smích) jinak si myslím, že se ke zvířátkům dostaneme, ale v podstatě postupně až se zájmem dětí, a zatím to vypadá možná na nějakého toho malého zakrslého králíčka nebo něco takového zkusíme, no… Rybičky jsou hodně náročné, ty asi ne, i když by byly jako… To udržování a celkově. (Smích.)
*Vyplníte volný čas četbou, poslechem hudby nebo raději zhlédnete nějaký dobrý film?
Holky, všechno, cokoliv, já bych to rozdělila, jako ten volný čas. Ráda čtu, určitě ráda poslouchám hudbu, ale spíš při ní ráda tancuju a ráda jdu na hezký film. V podstatě cokoliv, co člověka zrelaxuje, jinak co musí dělat, že jo, to co je povinnost…
*A máte ráda spíš akční filmy nebo třeba odpočinkový, takový pohodový?
Ehm, mám raději pohodové odpočinkové filmy, i když poslední, na kterém jsem byla, byli Hanebný parchanti (smích). To je pravý opak těch odpočinkových. (Smích.)
*Vaše děti jistě znají píseň „Když se zamiluje kůň“ a také jistě vědí, kde se zamiluje. Vzpomenete si i vy na další slova této písničky? Jakou hudbu máte ráda?
(Smích.) No, tak je pravda, že „Když se zamiluje kůň“, myslím si, že zvládám, že mám celkově Svěrákovy písničky ráda, že si je i ráda zahraju na klávesy, to určitě. Ehm, co jsi říkala dalšího? Jakou hudbu mám ráda? Já to nemám nijak vymezený, já mám ráda hodně, hodně širokou škálu, prostě vzhledem k tomu, že jsem z Moravy, tak snesu i cimbálovku, mám ráda moderní hudbu, poslouchám v podstatě to, co mě nějakým způsobem osloví.
*A vy jste zmínila ty klávesy, takže hrajete…?
Pro radost no, pro radost. Já jsem chodila ten základní cyklus, jo, těch sedm let jak se chodí… Na klavír, teda, a ty klávesy mám doma pro radost, aby mi připomínaly, že jsem kdysi hrála, ale člověk to úplně nezapomene, že jo.
*Jaké cizí jazyky ovládáte?
(Smích). No tak, určitě když jsem studovala, tak jsem se učila němčinu, ruštinu, no a teď stále pracuji na angličtině. Jestli počítáte mezi cizí jazyky slovenštinu tak to jo, ten jazyk se mi velmi líbí, ale myslím si, že není cizí.
*Jaký jste mívala prospěch? Byla jste spíše průměrná žačka nebo přímo premiantka třídy? Ve kterém předmětu se vám nejvíce dařilo?
To druhé. Jako měla jsem velice dobrý prospěch. (Dlouhý smích.) Neměla jsem nikdy problémy nějaký se známkama a já mám pocit, že se mi dařilo ve všech předmětech, co jsem se nemusela moc učit zpaměti, že více m=ně co se dalo odvodit, tak jsem neměla zas takový problém. Problém byl třeba s daty nebo tak.
*Takže předpokládám, že matematika a biologie…
A tak ta biologie je taky pamětní, jako tam je spousta věcí, který si musíš pamatovat… Těch pojmů a všeho, to není lehký. Ale biologie člověka je mi bližší než třeba biologie rostlin.
*U jaké činnosti nejraději relaxujete?
(Ticho.) Jé, teď v létě se mi líbilo sedět na balkóně u moře, poslouchat šumění moře, číst si knížku a relaxovat. (Smích.) Ale ne, pak i ten pohyb a podobně, čili to se dá zase vrátit zpátky k těm předchozím otázkám, že jo, to je pořád dokolečka.
*Máte nějakou metodu, jak uklidnit velmi hlučnou třídu?
(Velmi dlouhý smích). Holky, vás něco napadá?
*No my se ptáme vás…
Já vím, ale vy jste položily tu otázku, tak jestli vás něco napadá… (Smích.) Jak utišit velmi hlučnou třídu. No jako velmi hlučnou asi ne… Jo, já myslím, že více méně když chcete utišit třídu, tak musíte pracovat s hlasem, to je důležitá věc. Prvně na ně zakřičíte, že jo, pak ztišíte, ale přesný návod vám neřeknu, podle situace.
Dodatečné otázky k tématu čísla:
*Jakou četbu preferujete ve svém volném čase?
Četbu z medicínského prostředí, detektivní četbu, potom také Harryho Pottera. Oblíbený autor je Dick Francis.
*Jak často čtete?
Dříve jsem četla hodně, ale teď mám děti, takže toho času není tolik… Tak jednu za dva měsíce.
*Jaké je vaše nejoblíbenější kniha, ke které se třeba vracíte?
Teď se snažím vzpomenout si, jestli jsem nějakou knihu četla dvakrát… Mám ráda třeba toho Harryho Pottera nebo knihy od Dicka Francise.
* Jaká kniha vás v poslední době zaujala?
Třeba jsem teď nedávno četla Šifru mistra Leonarda, nebo Svěrákovy Povídky, to je humor, který mám ráda.
Děkujeme za rozhovor!
Připravily: Pavlína Coufalová, Zuzana Mašková, Lenka Chudomelová, 5.H
No, ehm, neměla. Neměla jsem nějakou výraznou přezdívku.
* Nelitujete občas toho, že jste si jako povolání zvolila býti profesorem? O jakých dalších povoláních jste někdy snila nebo uvažovala?
Jo, občas toho lituju, samozřejmě (smích), ehm, myslím, že takové povolání, kterého si vážím, je lékař… Nebo je to jedno z těch, který si myslím, že jsem nad tím hodně uvažovala, a ehm potom další to už jsou takový ty, jako že bych třeba ráda v nějakým muzikálu tancovala nebo něco takovýho. (Smích).
* Takže vás baví tanec?
Rozhodně. (Smích)
*Chováte doma nějaké zvíře ; jaké?
(Dlouhý smích). Zatím mám jenom jedno šestileté a jedno tříleté zvířátko doma, ale (smích) jinak si myslím, že se ke zvířátkům dostaneme, ale v podstatě postupně až se zájmem dětí, a zatím to vypadá možná na nějakého toho malého zakrslého králíčka nebo něco takového zkusíme, no… Rybičky jsou hodně náročné, ty asi ne, i když by byly jako… To udržování a celkově. (Smích.)
*Vyplníte volný čas četbou, poslechem hudby nebo raději zhlédnete nějaký dobrý film?
Holky, všechno, cokoliv, já bych to rozdělila, jako ten volný čas. Ráda čtu, určitě ráda poslouchám hudbu, ale spíš při ní ráda tancuju a ráda jdu na hezký film. V podstatě cokoliv, co člověka zrelaxuje, jinak co musí dělat, že jo, to co je povinnost…
*A máte ráda spíš akční filmy nebo třeba odpočinkový, takový pohodový?
Ehm, mám raději pohodové odpočinkové filmy, i když poslední, na kterém jsem byla, byli Hanebný parchanti (smích). To je pravý opak těch odpočinkových. (Smích.)
*Vaše děti jistě znají píseň „Když se zamiluje kůň“ a také jistě vědí, kde se zamiluje. Vzpomenete si i vy na další slova této písničky? Jakou hudbu máte ráda?
(Smích.) No, tak je pravda, že „Když se zamiluje kůň“, myslím si, že zvládám, že mám celkově Svěrákovy písničky ráda, že si je i ráda zahraju na klávesy, to určitě. Ehm, co jsi říkala dalšího? Jakou hudbu mám ráda? Já to nemám nijak vymezený, já mám ráda hodně, hodně širokou škálu, prostě vzhledem k tomu, že jsem z Moravy, tak snesu i cimbálovku, mám ráda moderní hudbu, poslouchám v podstatě to, co mě nějakým způsobem osloví.
*A vy jste zmínila ty klávesy, takže hrajete…?
Pro radost no, pro radost. Já jsem chodila ten základní cyklus, jo, těch sedm let jak se chodí… Na klavír, teda, a ty klávesy mám doma pro radost, aby mi připomínaly, že jsem kdysi hrála, ale člověk to úplně nezapomene, že jo.
*Jaké cizí jazyky ovládáte?
(Smích). No tak, určitě když jsem studovala, tak jsem se učila němčinu, ruštinu, no a teď stále pracuji na angličtině. Jestli počítáte mezi cizí jazyky slovenštinu tak to jo, ten jazyk se mi velmi líbí, ale myslím si, že není cizí.
*Jaký jste mívala prospěch? Byla jste spíše průměrná žačka nebo přímo premiantka třídy? Ve kterém předmětu se vám nejvíce dařilo?
To druhé. Jako měla jsem velice dobrý prospěch. (Dlouhý smích.) Neměla jsem nikdy problémy nějaký se známkama a já mám pocit, že se mi dařilo ve všech předmětech, co jsem se nemusela moc učit zpaměti, že více m=ně co se dalo odvodit, tak jsem neměla zas takový problém. Problém byl třeba s daty nebo tak.
*Takže předpokládám, že matematika a biologie…
A tak ta biologie je taky pamětní, jako tam je spousta věcí, který si musíš pamatovat… Těch pojmů a všeho, to není lehký. Ale biologie člověka je mi bližší než třeba biologie rostlin.
*U jaké činnosti nejraději relaxujete?
(Ticho.) Jé, teď v létě se mi líbilo sedět na balkóně u moře, poslouchat šumění moře, číst si knížku a relaxovat. (Smích.) Ale ne, pak i ten pohyb a podobně, čili to se dá zase vrátit zpátky k těm předchozím otázkám, že jo, to je pořád dokolečka.
*Máte nějakou metodu, jak uklidnit velmi hlučnou třídu?
(Velmi dlouhý smích). Holky, vás něco napadá?
*No my se ptáme vás…
Já vím, ale vy jste položily tu otázku, tak jestli vás něco napadá… (Smích.) Jak utišit velmi hlučnou třídu. No jako velmi hlučnou asi ne… Jo, já myslím, že více méně když chcete utišit třídu, tak musíte pracovat s hlasem, to je důležitá věc. Prvně na ně zakřičíte, že jo, pak ztišíte, ale přesný návod vám neřeknu, podle situace.
Dodatečné otázky k tématu čísla:
*Jakou četbu preferujete ve svém volném čase?
Četbu z medicínského prostředí, detektivní četbu, potom také Harryho Pottera. Oblíbený autor je Dick Francis.
*Jak často čtete?
Dříve jsem četla hodně, ale teď mám děti, takže toho času není tolik… Tak jednu za dva měsíce.
*Jaké je vaše nejoblíbenější kniha, ke které se třeba vracíte?
Teď se snažím vzpomenout si, jestli jsem nějakou knihu četla dvakrát… Mám ráda třeba toho Harryho Pottera nebo knihy od Dicka Francise.
* Jaká kniha vás v poslední době zaujala?
Třeba jsem teď nedávno četla Šifru mistra Leonarda, nebo Svěrákovy Povídky, to je humor, který mám ráda.
Děkujeme za rozhovor!
Připravily: Pavlína Coufalová, Zuzana Mašková, Lenka Chudomelová, 5.H
Bílá masajka
O prázdninách jsem si konečně našla čas na knihu, kterou mi kdysi půjčila babička, tudíž se 
mi do ní moc nechtělo. Jmenuje se Bílá Masajka, napsala ji Corinne Hofmann a rozhodně mě zaujala stejně jako všechny ostatní, jež ji četli a měla jsem tu možnost slyšet nebo číst jejich názor.
Příběh o skutečné události psaný ich formou vypráví o sedmadvacetileté Švýcarce jedoucí s přítelem na dovolenou do Keni, kde tráví čas v blízkosti Mombasy, jednoho z měst u moře. Zde se oba seznamují s Masajem Lketingou - naneštěstí pro Marca, autorčina přítele, mezi Lketingou a Corinne přeskočí nejen jiskra, dokonce celý oheň. Corinne se trápí touhou, až to jednoho rána poví Marcovi, ten si však myslí, že po dovolené ji to přejde.
Nepřešlo. Corinne si na Keňu znovu udělá čas a opětovně se tam vydá. Zase se setkává s Lketingou, tentokrát už ovšem jako milenecká dvojice. Netrvá dlouho, a Corinne se vzdá všeho, co měla ve Švýcarsku, jen pro lásku a odstěhuje se do Afriky, ke svému Masaji. Trvá docela dlouho, než ho objeví, poněvadž Masajové jsou válečníci a jako takoví hodně cestují. A tento se zrovna vrátil domů k mamě. Corinne se nevzdává a v drsných podmínkách cestuje za svým milým stovky kilometrů keňskými autobusy až do Barsaloi, kde se s ním konečně setkává. Začíná žít s ním a jeho mamou v maňatě. Věru, není to lehký život. Denně se musí chodit pro vodu k řece, zároveň ručně vyprat prádlo, vyhnat zvířata (hlavně kozy) na pastvu a o neustálém odhánění mračen moskytů ani nemluvím. Corinne bývá často nemocná (hlavním riziko tvořila malárie). Pro zlehčení nesnadného života se rozhodne pořídit si auto, což je v Keni docela problém. Sežene starý landrover, ale i za ten je vděčná. Jezdí do města pro potraviny, aby ve vesnici měli vůbec co jíst, i na návštěvy za svými přítelkyněmi - běloškami taktéž žíjícími s černochy. Docela jí vadí, že pokaždé musí naložit i mnoho Masajů, kteří se chtějí svézt. Aby si něco přivydělala na benzin, zavede tedy odvoz za poplatek. Po nějaké době se koná rituál, kde Lketinga již přestává být válečníkem, a může se tudíž ženit. Stojí to spoustu byrokracie, lítání po úřadech z jednoho města do druhého, ale nakonec se mohou oddat. Dostanou vlastní, novou maňatu, ale moc dlouho ji nevyužívají, neboť Corinne si pořídí ve vesnici obchod a radši bydlí v něm, aby to měla blíž. Obchod sklízí úspěch, bohužel náklady (hlavně cena za transport zboží) stále převyšují výdaje, proto do něj musí investovat stále víc peněz. Po čase zjistí, že je těhotná a podvyživená. Proto na nějaký čas, než porodí, bydlí u přítelkyně Sofie v Maralal, kde je dostupná i nemocenská péče. Tehdy začnou problémy s Lketingou, jenž příšerně žárlí a rozhodně neschvaluje fakt, že jeho žena stráví nějaký čas na zotavenou a spravení se bez něj. Tyto problémy se neustále stupňují, zvlášť když začne mít auto poruchy - a jako na potvoru jen tehdy, když jede Corinne bez manžela. Navíc onemocní žloutenkou a zase potřebuje pobyt v nemocnici. Po návratu si pořídí nové auto, které oproti starému jezdí perfektně. Všechno se zdá být na kratičkou chvíli v pořádku, nicméně Lketinga svou ženu stále obviňuje z nevěry a hodně pije alkohol. Corinne se s ním sice pokusí začít znovu v Mombase, ale nefunguje to, a tak nakonec prchá i s Napirai zpět do Švýcarska.
Pokud vás zaujme tato napínavá a velice zajímavá kniha, kde se dozvíte spoustu informací o životě mezi domorodými Afričany, jistě neváhejte a sáhněte i po pokračování - Zpátky z Afriky (popis návratu domů) a Shledání v Barsaloi (setkání s Lketingou po čtrnácti letech). Kniha byla dokonce zfilmovaná pod stejným názvem.
Iveta Keifmannová, 7.P
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)