
Britská skupina Sweet dorazila do ČR a vystoupila dokonce třikrát. Ve čtvrtek v Praze, v pátek a sobotu, společně se skupinou Slade, ve Čkyni a Výravě. Do Kbel jsme vyrazily i my. Jako správní nadšenci jsme přišly do klubu mezi prvními, abychom si zabraly
ta nejlepší místa u pódia. Nicméně ani to nebylo zapotřebí. Moc lidí totiž nepřišlo. Jejich smůla. Dohromady nás mohlo být maximálně 300, z toho většina seděla u stolečků. A ti co stáli,
byli k našemu překvapení prostě suchaři. Jinak se to říct nedá, protože stát jak tvrdé y na Hell Raiser, která zazněla hned jako první, nebo Fox On the Run, Funny Funny či Co-Co nebo Poppa Joe, to se prostě nedá. My, jakožto omladina s několika dalšími v našem věku, jsme skákali, řvali, ječeli, zpívali, tleskali, tancovali, až skoro plakali, když hráli Love Is Like Oxygen.
Z původní kapely The Sweet byl zde už jen téměř 60 letý Andy Scott, který má stále typicky sweetovské dlouhé vlasy. Během hodiny a půl zazněly všechny známé hity a další písničky z cd Sweet Fanny Adams.
Skupina The Sweet má čtyři členy, kteří nejsou zrovna nejmladší, ale jejich hlasy jsou naprosto bezkonkurenční. Velmi nás udivilo, že Sweet zpívají naprosto čistě a zní stejně jako na nahrávkách. Všichni členové nám byli sympatičtí, někteří od nás byli vzdáleni jen asi na pouhé dva metry, takže jsme si všechny hudební zážitky naprosto vychutnaly, rock jsme cítily až v kostech. Součástí koncertu bylo sólo bubeníka Bruce Bislanda, které nás naprosto uchvátilo, a divily jsme se, že mu neupadla noha.
Když už Swíti hráli „poslední“ píseň, pískající publikum je naposled přivolalo zpět a jako poslední hit zahráli naprosto srdcervoucí dech beroucí
Ballroom Blitz. Po skončení akce jsme nastoupily do autobusu a bylo nám vlastně jedno, kam jedeme. Nakonec jsme šťastně dorazily do metra, kde se k nám přihrnulo ještě mnoho lidí, kteří právě odcházeli z koncertu Karla Gotta, který na Swíty určitě nemá. •
Barbora Šimůnková a Pavlína Coufalová, 4.H
Žádné komentáře:
Okomentovat