V týdnu od jedenáctého do patnáctého května se naše třída, péčko, zúčastnila spolu s quéčkem a zetkem sportovního kurzu v Dubronicích blízko Bechyně (to je poblíž Tábora). V pondělí si pro nás ke škole přijely dva autobusy a nějak jsme se do nich poskládali. Plánovaný odjezd byl samozřejmě o nějakou dobu posunut, jelikož se čekalo na opozdilce, a taky se ještě musely naložit lodičky, neboť součástí výjezdu byly základy vodáctví.
S menšími komplikacemi po cestě jsme šťastně dorazili na místo. Zmateně jsem hledala ty chatky, ve kterých se ubytujeme, protože z předchozích výjezdů mě nenapadlo, že bychom mohli bydlet v takových pěkných, které stály všude kolem. Kvůli povodním v roce 2002 se ty původní totiž musely zbourat a na jejich místo se postavily zcela nové. Sportovištím se taky nedalo nic vytknout – vypadala vskutku nádherně. Hřiště na beach, antuka, terakotové basketbalové, fotbalové, florbalové a tenisové a na louce zapuštěné mety na soft. Záchody a umývárny nám připadaly jako z dobré restaurace… vlastně připomínaly Centrum Chodov. Hned pod areálem protékala Lužnice a všude okolo byly lesy.
Jakmile jsme se ubytovali v chatkách po třech či po čtyřech, zjistili jsme, že ačkoli jsou krásné, jsou i dost malé. Dvě palandy, dvě skříně, stůl a botník. Židle jsme radši přestěhovali na verandu. Brzy jsme dostali informace ohledně našeho programu. Snídaně v osm, oběd ve dvanáct, večeře v šest. Mezi jídlem, pro které jsme si chodili s ešusy nebo talířem a STRAVENKAMI k okénku v jedné budově, jsme se vždycky zapsali na různé sportovní aktivity. První den jsme se střídali (nebo spíš měli střídat ) na tenisu, streetu, beachi, volejbalu a ping pongu po skupinách. Kdo si troufl, vlezl i do lodě a projel se. Počasí hned po příjezdu přálo, takže první den jsme si docela užili.
To se bohužel změnilo dny následující a jako každý výjezd se pokazilo a začalo nám pršet. Nepršelo pořád, ale stejně musím říct, že nám to dost ubralo chuť do všech naplánovaných aktivit. Šli jsme i orienťák a slaňovali se ze skály. Asi třetí den se začaly hrát turnaje mezi třídami. Měli jsme za úkol vytvořit co nejlepší družstva, což mi přišlo dost diskriminační vůči těm méně sportovně nadaným (akorát těm očividně nevadilo, že si nezahrají). Samozřejmě že nějak se to nepovedlo tak, jak by si naši profesoři (Knedlík, Novák, Hauptmann, Hála, Farská a Synáčková) představovali a já třeba reprezentovala naši třídy v ping pongu, přičemž na sporťáku jsem pálku držela podruhé v životě. A bylo to znát. Mezi soutěžní aktivity patřil i florbal, fotbal (ale pouze chlapecký, holky měly hraní přísně zakázáno), soft, volejbal či přehazka, jistý zajímavý orienťák, kdy se třída rozdělila na skupiny jako byli estéti, běžci či mozkovna, a na závěr výjezdu i závody na lodích.
Pokud bych tomuto kurzu měla něco určitě vytknout, tak to je absence dívčího fotbalového turnaje (přiznávám, že za to mohlo počasí, protože na tartanu se nedá hrát, když je mokrý) a fotbalu vůbec a pochopitelně ten neustálý vlezlý déšť. Jinak myslím, že se to dalo zvládnout.•
Iveta Kiefmannová, 6.P
Žádné komentáře:
Okomentovat