sobota 14. listopadu 2009

Rozhovor s paní profesorkou Janou Zbirovskou (Hv)

Myslíme, že vás ještě mnoho studentů nemělo možnost nijak více poznat. Mohla byste se nám nějak v krátkosti představit?
Tak, jmenuju se Jana Zbirovská a mám aprobaci čeština a hudební výchova pro druhý stupeň základních škol a střední školy. Učila jsem osm let na Gymnáziu Jana Keplera, po mateřské jsem přestoupila na základní školu a v současnosti učím na Základní škole ----, která je soukromá. Je to taková moderní škola a současně s tím tedy učím na Gymnáziu Opatov.
Těšila jste se dnes do školy? Těšívala jste se do školy, když jste byla mladší?
Jak kdy a jak na co. Bavila mě čeština, měli jsme výborného učitele a bála jsem se matematiky.
Je nějaké téma v hudební výchově, které vás moc nebaví přednášet? Pokud ano, jaké to je?
Nebaví mě dělat teorii pro teorii, vždycky se snažím jakoukoliv teorii a cokoliv přednáším vztahovat k praxi a k běžnému životu.
Jaký je váš oblíbený hudební žánr, popř. zpěvák, autor, skupina?
No tak toho je hodně. Mám ráda Metallicu, AC/DC, Nightwish, protože jsem vyrostla jako rockerka, Když jsem chodila na gymnázium, tak tenkrát vlastně frčel rock. Chodila jsem na rockové zábavy, ale jsem hrozně vděčná za to, že se mi otevřel i svět vážné muziky, takže můžu proplouvat mezi oběma světy celkem bez újmy.
Co se vám vybaví, když se řekne…?
...škola: Škola? Mládí, kreativita, hra.
...podzim: Barvy, melancholie, ticho.
...politika: (Smích) Smích.
...hudba: Fantazie, relaxace, dobrodružství.
Vybrala byste si raději dovolenou u moře, na horách nebo nějaký poznávací zájezd?
Všechno.
Jste spíše melancholik, sangvinik, cholerik nebo flegmatik?
No když můžu, tak jsem melancholik, ale když nemůžu, tak bývám často i cholerik.
Jaké je vaše oblíbené jídlo a pití? Kdo u vás doma vaří?
No, vaří samozřejmě maminka, to znamená já. K pití mám ráda červené víno a z jídla všechno.
Chodíte ráda do zoologické zahrady? Jaké zvíře si získá vaši pozornost? Které zvíře se vám vůbec nelíbí?
Tak, každé zvíře má právo na svou existenci, takže nemůžu říct, že by se mi nějaké nelíbilo, je to spíš jenom otázka osobního vkusu. Mám ráda všechny zvířata, máme doma šest osmáků, jednu rybičku, jednoho psa a jednoho králíka. Jeden čas jsme těch osmáků měli i devatenáct.
(Pavlína Coufalová, Zuzana Mašková, 5. H)

Agatha Christie: Vlastní životopis

Anglickou spisovatelku Agathu Christie (1890-1976) má asi každý z nás spojenou s detektivkami, zvláště pak s postavami Hercula Poirota nebo slečny Marplové. Její život byl však stejně, ne-li více zajímavý jako její knihy.
Svůj životopis začala psát v pětasedmdesáti a vrací se v něm ke vzpomínkám od útlého dětství až po svůj pokročilý věk. Nechává nás nahlédnout do tehdejší společnosti, ve které bylo hlavním cílem dívky šťastně se vdát, do svého dětského světa plného fantasie, času dospívání (nestačila jsem se divit, kolik nabídek k sňatku dostala) nebo zážitků s prvním manželem Archiem Christie, se kterým měla dceru Rosalind a který ji opustil, a druhým manželem, o patnáct let mladším archeologem Maxem Mallowanem. Zažila obě světové války: Tu první prožila jako sestra a pracovnice v lékárně, kde také posbírala zkušenosti s jedy a nebezpečnými látkami a v průběhu druhé světové války žila v bombardovaném Londýně.
Psaní měla dlouho jen jako koníček, jakési soukromé dobrodružství a zároveň přilepšení příjmů. Trvalo dlouho, než se začala považovat za spisovatelku a po celý život přijímala velké výzvy, takže kromě detektivek psala i romány z úplně jiného soudku (často pod pseudonymem, aby si nezkazila jméno spojené s detektivkami) a
také napsala několik divadelních her (její Past na myši je nejdéle uváděnou hrou, hraje se nepřetržitě od roku 1920). V této knize čtenářům poodhaluje okolnosti vzniku některých knih i postav a dodává svůj vztah k nim – například se můžete dozvědět, že kapitán Hastings jí po nějaké době začal lézt na nervy, a tak ho vypustila a že Smrt Lorda Edgwarea psanou z pohledu vraha si opravdu užila. Vlastní životopis Agathy Christie je krásným dílem věrohodně vypovídajícím o jedné velké osobnosti světové literatury i o době, která ji formovala. Je psána s odstupem a moudrostí dámy, jež ví o světě své a ráda předá svoje názory dál, i když je čtenářům nevnucuje. Je to neuvěřitelně pohodová kniha, vtipná, smutná i napínavá. Taková, která se čte s radostí, a jejích pár set stránek je jen výhodou. Vážně jsem si přála, aby byl její život delší.
A proč se vlastně dala Agatha Christie na literární dráhu? I na tuhle otázku najdete odpověď: „S vyjadřováním budu mít asi potíže vždycky. Pravděpodobně je to jedna z příčin, proč se ze mě stala spisovatelka.“


(Lenka Chudomelová, 5. H)

Den poezie

Bude. Nojo, to se lehko řekne, ale jak má normální smrtelník s takovou informací naložit? Budou snad jednodušší písemky, když řeknu básničku? Nebo bude vyučování jen od devíti do jedenácti, když budu mít u sebe knihu rýmů? A nebo se Gymnázium Opatov propadne do hlubin pekelných, když vymyslím rým na slovo vysvědčení? Ne! Ne, ne a ještě jednou NE! TAK K ČEMU TY VERŠOVÁNKY? Mno, jeden důvod by tu byl… Je tu možnost vyhrát něco opravdu delikátního. Tedy:
Vyhlašujeme soutěž ke dni poezie
Kdo chce vyhrát, musí složit báseň, která bude obsahovat příjmení všech vyučujících GO. Tuto báseň pak uveřejnit 16. listopadu při dni poezie v písemné formě.
A VÝHRA?
ŠKOLNÍ ŘÁD GO VE VERŠÍCH!

Že nic takového neexistuje? Zde malá ochutnávka:

Gymnázium Opatov, Praha 4, Konstantinova 1500
Školní řád


Článek 1
Obecná část

Všichni trochu zákon ctíme,
To bych tady zmínil rád.
Tož se ani nedivíme,
že ho ctí i Školní řád

Je to zákon pět šest jedna,
z něhož náš řád zrozen jest.
Kdo ho stvořil, to byl bedna
a sluší se mu vzdávat čest.




Každé dítko má svá práva,
Jak to říká Úmluva.
Na silnici přednost zprava
a místo facky domluva.

Ten, kdo chce být u nás žákem,
musí chodit do školy.
Nevystřelit okno prakem
a v kostele být v neděli.


Také nesmí trýznit jiné,
když se nikdo nedívá.
Radši mluvit, jak když tiskne
a ne jak prase ze chlíva.

Kdo se jinak chovat bude,
toho kopnem do zadku.
Pěkně jinam šupem půjde,
jsme přec dbalí pořádku!

(Jan Bauer, profesor chemie a biologie)

MICHEL SARDOU: FRANCIE-„BUDU TĚ MILOVAT"!

Titul článku nese jméno skvělého francouzského zpěváka minulosti i současnosti Michela Sardoua. Je otcem neméně úspěšného syna Romaina Sardoua, který je francouzským spisovatelem, jehož zřejmě nejúspěšnějším dílem je historický thriller A odpusť nám naše viny… Ale zpět k Michelovi: Narodil se v roce 1947 v Paříži a jeho pěvecká kariéra začala již v roce 1970, kdy vydal své první album J´habite en France (Žiji ve Francii). Tím se bleskovou rychlostí rozjela jeho veleúspěšná kariéra, během níž vydal 25 alb, která byla vždy ohromně úspěšná a většinou lámala rekordy i v hitparádách. Jeho doposud poslední album je z roku 2008 a od počátku své kariéry po současnost má Michel Sardou za sebou okolo tři stovky písní. Kromě zpěváka je Michel i hercem, jenž hrál v několika televizních filmech.
Možná se tážete, proč je do názvu článku zakomponováno Francie - ,,budu tě milovat´´. Důvod to má celkem prostý: Jeden z největších hitů Michela Sardoua se jmenuje,,Je vais t´aime´´, čili v překladu ,,Budu tě milovat´´. Dle mého názoru je to píseň plná citů a krásy. Domnívám se, že tato písnička by měla zapůsobit na každého alespoň trochu citlivého človíčka. Kouzlo písní Michela Sardoua je založeno především na nádherných textech a kráse francouzského jazyka. Vím, že je mnoho lidí, kteří francouzštinou a Francií všeobecně úplně nežijí, ba naopak, ale právě proto se pokouším Francii v tomto článku přiblížit. A možná si právě někdo z vás, čtenářů Oběžníku, najde něco více o Michelu Sardouovi, pustí si nějakou jeho písničku, mrkne se na překlady textů a řekne si: ,,Francie- budu tě milovat! ´´ :-)

(Jana Vlčková, 2. V)

Beatles, jak je (možná) neznáte

Je vůbec možné zvolit za téma čísla časopisu hudbu a nezmínit se o Beatles? Těžko.

Předpokládám, že Beatles nemusím nijak představovat. Copak se u nás najde někdo, kdo by o nich nevěděl alespoň základní informace a kdo by si jejich jméno nespojil aspoň s jedním hitem, ať už jde o Yesterday nebo Hard Day’s Night?
Víte ale, za jakých okolností tyto písně vznikaly?
Yesterday : Paul MacCartney se jednou vzbudil s melodií k Yesterday v hlavě. Dlouho měl pocit, že ji musel někde slyšet, a proto obcházel své kolegy a zjišťoval, jestli ji znají. Samozřejmě neznali. Nejdříve tedy na tuto melodii zpíval svůj nesmyslný text „Míchaná vajíčka, jaké máte překrásné nohy“, což dělal tak dlouho, až tím kolegům začínal lézt na nervy. Text tak, jak jej známe, vznikl až asi půl roku po vzniku melodie.
Help!: Tuhle píseň napsal John Lennon pro druhý film Beatles, ale ve skutečnosti to bylo jeho osobní volání o pomoc. Byl nespokojený se svojí váhou, s tím, jak pije, a nemohl se srovnat s popularitou Beatles. Lennon měl Help! opravdu rád, i když ji z komerčních důvodů přepsali z původní pomalé na rychlou skladbu v jejich typickém stylu.
A Hard Day’s Night: Název titulní písně k prvnímu filmu Beatles údajně vymyslel Ringo Starr, když po velmi dlouhé práci vyšli ven a on řekl „It’s been a hard day…“ a pak se rozhlédl a zjistil, že už je vlastně noc a dodal „‘s night“.
Hey Jude: Paul McCartney měl velmi dobrý vztah se synem Johna Lennona
Julianem. Píseň Hey Jude vznikla po cestě k němu v době, kdy se Lennon rozváděl s matkou Juliana a McCartney vymýšlel utěšující slova. Postupně se z Hey Julian vyvinulo Hey Jules a od toho už byl jen krůček k Hey Jude.
Lucy in the Sky with Diamonds: O vzniku této písně jsem se dočetla nedávno v novinách a to při nepříliš radostné příležitosti: Lucy totiž zemřela na rakovinu. Abych to ale vzala popořadě, tak inspirací k Lucy in the Sky with Diamonds byl opět syn Johna Lennona tím, že ve školce namaloval svoji kamarádku Lucy „na nebi s diamanty“. Spekulovalo se, že má tato píseň souvislost s drogami (jde zkrátit na LSD), ale to Lennon vždy popíral a tvrdil, že ho ovlivnil Lewis Carroll a jeho Alenka v říši divů a za zrcadlem, což byla jeho nejoblíbenější knížka z dětství.
Strawberry Fields Forever: Strawberry Field byl dětský dům nedaleko domu, kde Lennon vyrůstal. Byla to velkolepá budova s velkou zahradou plnou velkých stromů, což bylo přímo pohádkové místo probouzející fantazii; je to také symbol touhy být sám a pocitu, že každý je jiný a naladěný na „jinou strunu“ nebo že nikam nepatří.
Michelle: Michelle je píseň s několika francouzskými slovy, která vznikla po tom, co Paul McCartney na jednou večírku snažil napodobovat jednoho francouzsky zpívajícího studenta. Tehdy jen mumlal nějaká neurčitá slova, samotný text dopsal později. Trvalo mu to dlouho, protože jeho francouzština nebyla moc dobrá: Nakonec mu se slovy pomohla manželka Iana Vaughana, který kdysi seznámil McCartneyho s Lennonem, protože pracovala jako učitelka francouzštiny.
Let It Be: Poslední singl Beatles byl složen poměrně dlouho před jejich rozpadem a nebyl jako „labutí píseň“ vůbec zamýšlen, nicméně z Let It Be je cítit rozrušení z pomalého rozpadání se Beatles a jejich neshod. Ovšem náboženský podtext, který by v této písni někdo mohl najít, není tak úplně pravdivý: Mother Mary je matka Paula McCartneyho, která zemřela v jeho čtrnácti letech a ke které se obrací o pomoc.


Mohla bych samozřejmě pokračovat s dalšími hity, ale pokud vás tento článek zaujal, tak si rozhodně přečtěte knihu The Beatles: Jak vznikaly písně The Beatles od Stevea Turnera, v níž najdete podrobný rozbor důvodů a okolností vzniku všech písní této veleúspěšné kapely.
Také doporučuju knihu Beatles jejich vlastními slovy, kterou sestavil Miles. Je dána dohromady přímo z toho, co na sebe členové kapely řekli novinářům a určitě se u ní nebudete nudit, i když zrovna nejste skalní fanoušci Beatles.
Na závěr zajímavost právě z této knihy:
Kdo přišel s názvem Beatles?
Paul McCartney: Vymyslel jsem ho.
Proč?
Paul McCartney: A proč ne?
(Lenka Chudomelová, 5. H)

Clawfinger

Clawfinger, nu metalová skupina ze Švédska, Stockholmu, zpívající anglicky, zcela jistě stojí za povšimnutí. A to nejen díky svému melodickému, ale přesto drsnému zvuku, ale i tématům zasahujícím do politiky či vyjadřujícím jejich antirasistické postoje.
Vznik se datuje do roku 1989, kdy se potkali Zak Tell (zpěv) a Jocke Skog (keyboard) v zaměstnání (zajímavostí je, že pracovali v nemocnici). Zanedlouho přibrali ještě Nory Bårda Torstensena (kytara) a Erlenda Ottema (taktéž kytara), bývalé členy skupiny Theo. Začali psát a skládat a brzy vzniklo první demo, které sklidilo obrovský úspěch a upozornilo na kapelu. Po vydání pořádného alba ještě sehnali baskytaristu Andrého a bubeníka Mortena Skaugovy. Mohli vyrazit na turné.
Rok 1994 pro ně znamenal získání dvou švédských cen Grammy - za nejlepší hardrockovou kapelu a nejlepší videoklip. Zahráli si se skupinami jako Anthrax, Megadeth, Faith No More nebo Alice In Chains. Vydali ještě několik desek, na nichž ovšem už nehraje Morten, jenž byl nahrazen Henkou Johanssonem, a Erlend taktéž odešel. Nicméně na existenci to nemělo vliv a skupina stále hraje.
Pokud vám vyhovuje styl podobný Linkin Park (rap kombinovaný s metalem), určitě si Clawfinger poslechněte, protože jistě stojí za to a zní mnohem lépe. Zvláště doporučuji si pustit písně Bitch nebo Blame z alba Zeros and Heros, ty zcela jistě patří mezi mé nejoblíbenější, přestože třeba Bitch není tak známá.
(Iveta Keifmannová, 7.P)

Sick of it all

Newyorkská hardcoreová kapela s agresivní, chvílemi až bolestivou hudbou.
Skupina vznikla v New Yorku již v roce 1986 spojením Armanda Majidiho (bicí), Riche Cipriana (baskytara) a Louie (zpěv) a Peteho (kytara) Kollerových. Vydávají dvě alba, ale po šesti letech existence ještě stále nejsou moc známí. Přichází rok 1993 a Cipriana nahrazuje Craig Setari, jenž již několik kapel vystřídal (např. Agnostic Front). Rostoucí popularitu ovšem nakrátko zastavil incident v Massachusetts, kde nějaký student v SOIL triku zastřelil dva a zranil čtyři lidi, což mělo za následek, že kapela byla obviněna ze zahájení násilí skrze svou hudbu. Ubránili se, ustáli skandál a rozhodně nezanechali skládání. Díky úspěchu desky Scratch the surface se mohli vydat na celosvětové turné. Na dalším albu zaznamenáváme silnější vliv punku, a to má za následek konec se společností EastWest. Na přelomu tisíciletí se nedaří tak, jak by si členové představovali, a mizernou oblibu Yours Truly dávají za vinu grafice obálky alba. Následovaly další desky a ještě jedna změna společnosti (z Fat Wreck Chords na Abacus Recordings). Formace pokračuje úspěšně v činnosti, koncertuje s AFI a ostatní kapely (Sepultura, Napalm Death, Rise Against, Unearth..) jí vzdávají hold prostřednictvím Our Impact Will Be Felt, souborem coverů jejich písní.
Tuto skupinu by si měli poslechnout lidé, kteří rádi dávají najevo svůj odpor a nezaleknou se trochy brutality a křiku.
Iveta Keifmannová, 7. P

Víte, že...?

•CD (kompaktní disk) byl stvořen roku 1979? Maximální možný zvukový záznam na něm měl trvat 60 minut, ale firma Sony trvala na 74 minutách, aby se na CD mohla vejít celá Beethovenova Devátá symfonie.
•České slovo „hudba“ je odvozeno ze slovesa housti? Původně označovalo hru na strunný hudební nástroj.
•Bono, zpěvák skupiny U2, byl královnou Alžbětou povýšen do stavu rytířského za své zásluhy v hudbě?
•Nejprodávanější vánoční album je Merry Christmas od Mariah Carey?
•Hudební žánr SKA má své kořeny v Jamajce?
•Profesor Knedlík má přirozený talent na tancování country?