Každý má nějaké tajemství. Jsou tajemství temná, nebezpečná a veliká, ale i nepříliš důležitá, malá, malicherná. Potřebujeme je, jsou naší součástí: snad každý člověk potřebuje mít pocit, že ví něco svého, cosi, co si může střežit nebo to prozradit jako nejvyšší projev důvěry a pocty k jinému člověku.
Určitě jste četli či viděli aspoň něco od Agathy Christie – její knihy jsou plné rodinných tajemství. Nevlastní sourozenci, nešťastná úmrtí v rodině, spory o dědictví, nenávist k nevlastní matce nebo snad nejasné otcovství? Nikde nenajdete takovou přehlídku spletených lidských vztahů a příslovečných doutnajících bomb, které hrozí každou chvíli vybuchnout. Myslíte si, že je to jen v knize, že takové věci se ve skutečném životě nedějí? A zkusili jste si někdy s nějakým příbuzným otevřeně promluvit o tom, co si myslí o těch ostatních? Zkusili jste zašťourat do nedávné rodinné historie? Pokud je odpovědí „ne“, pak vřele doporučuji, abyste se o to ani nepokoušeli. Každá větší rodina má svoje třinácté komnaty, které je lepší neodemykat.
Když už jsme u těch tajemství, nemůžu se nezmínit o denících slavných, které se dnes zveřejňují. Protože to mě vždycky vytočí. V současnosti je například velký rozruch okolo Máchovy osobnosti (nebo osobnosti K. H. Máchy), mohli jste v rádiu i v televizi zaznamenat mnoho tematických pořadů. A také se připomínají jeho deníky – které byly šifrované. Milí literární vědci, pročpak si člověk šifruje deník? (Správná odpověď: Aby ho nikdo jiný nemohl přečíst.) Nemám vůbec nic proti zkoumání deníků povolanými, kteří zjišťují, jaké měl slavný básník pohnutky pro napsání takového díla, na co přitom myslel a jaké knihy ho ovlivnily. Ale zveřejňovat jeho intimní zápisy nebo osobní dopisy, to mi přijde trochu moc. Jak říkali v rádiu: „O Máchovi dnes každý ví snad jen to, že napsal Máj, měl přítelkyni Lori a psal si až pornografické deníky.“ A divíte se?
Zveřejňování deníků je jako bulvár, a k tomu je to ještě znevažování památky významných lidí, kteří pro náš národ něco vykonali. Nechme jejich tajemství spát.
Lenka Chudomelová, 6. H
Určitě jste četli či viděli aspoň něco od Agathy Christie – její knihy jsou plné rodinných tajemství. Nevlastní sourozenci, nešťastná úmrtí v rodině, spory o dědictví, nenávist k nevlastní matce nebo snad nejasné otcovství? Nikde nenajdete takovou přehlídku spletených lidských vztahů a příslovečných doutnajících bomb, které hrozí každou chvíli vybuchnout. Myslíte si, že je to jen v knize, že takové věci se ve skutečném životě nedějí? A zkusili jste si někdy s nějakým příbuzným otevřeně promluvit o tom, co si myslí o těch ostatních? Zkusili jste zašťourat do nedávné rodinné historie? Pokud je odpovědí „ne“, pak vřele doporučuji, abyste se o to ani nepokoušeli. Každá větší rodina má svoje třinácté komnaty, které je lepší neodemykat.
Když už jsme u těch tajemství, nemůžu se nezmínit o denících slavných, které se dnes zveřejňují. Protože to mě vždycky vytočí. V současnosti je například velký rozruch okolo Máchovy osobnosti (nebo osobnosti K. H. Máchy), mohli jste v rádiu i v televizi zaznamenat mnoho tematických pořadů. A také se připomínají jeho deníky – které byly šifrované. Milí literární vědci, pročpak si člověk šifruje deník? (Správná odpověď: Aby ho nikdo jiný nemohl přečíst.) Nemám vůbec nic proti zkoumání deníků povolanými, kteří zjišťují, jaké měl slavný básník pohnutky pro napsání takového díla, na co přitom myslel a jaké knihy ho ovlivnily. Ale zveřejňovat jeho intimní zápisy nebo osobní dopisy, to mi přijde trochu moc. Jak říkali v rádiu: „O Máchovi dnes každý ví snad jen to, že napsal Máj, měl přítelkyni Lori a psal si až pornografické deníky.“ A divíte se?
Zveřejňování deníků je jako bulvár, a k tomu je to ještě znevažování památky významných lidí, kteří pro náš národ něco vykonali. Nechme jejich tajemství spát.
Lenka Chudomelová, 6. H
Žádné komentáře:
Okomentovat