Rozhovor s paní profesorkou Hovorkovou

Paní profesorka Eva Hovorková učí matematiku, ale je také statutární zástupkyní ředitele. Rozhovor lehce poodhaluje některá zákoutí tohoto tajemně znějícího povolání a další zajímavé informace o profesorce, která na naší škole působí již od roku 1992.

 Máte nějaká tajemství?
Jistě ano.
 Prozradíte nám nějaké?
To rozhodně ne (smích).
 Myslíte se, že je pro život důležité mít tajemství?
To si myslím, že ne, protože vždy to záleží na každém z nás, jestli je potřebuje mít nebo je chce mít.
 Hovoříte ráda, paní profesorko Hovorková?
(Smích)Spíše ne.
 Takže se dá říci, že jste introvertní?
Nejsem ani výrazný introvert, ani výrazný extrovert.
 Co obnáší post statutární zástupkyně ředitele?
Obnáší to zastupovat pana ředitele ve všech jeho pravomocech, pakliže tady není. A pak mám samozřejmě další práci, kterou vykonávám, i když je tady ve škole. Takže když tady není, tak se mnou může kdokoli jednat.
 Jakou školu jste vystudovala a proč jste si ji vybrala?
Vystudovala jsem Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor učitelství – matematika, zeměpis. Vybrala jsem si to z toho důvodu, že jsem již plně od útlého dětství chtěla být paní učitelkou. Ty obory jsem si zvolila, protože byly moje nejoblíbenější. Dál jsem potom vystudovala školský management, ještě další vysokou školu, a to jsem vlastně dělala proto, abych byla připravena pro práci, kterou dělám.
 A jste spokojena se svým zaměstnáním, baví vás?
Jsem. Mám ho ráda. Když se mě někdo ptá, jestli má jít studovat učitelství, tak jsem v tomto ohledu, velmi taková, jak bych to formulovala, no prostě nemůžu říci, že bych to studentům doporučovala. Vždycky říkám, že si musí rozmyslet, jestli tu práci budou mít rádi, přestože v této profesi nemůžou očekávat nějaké finanční zázraky. Ale ta profese, pokud ji má někdo rád, tak je opravdu hezká, a jsem na naší škole ráda.
 A jak dlouho na ní tedy působíte?
No, patřím tady mezi inventář společně s panem ředitelem a profesorkou Bursíkovou (smích).
 Takže už patnáct let?
No, to už je víc než patnáct let. My jsme tady od roku 1992, to ještě nebylo ani Gymnázium Opatov, byl to takový ten rok, když už se to gymnázium chystalo. Takže už je to teda… no, už je to hodně let.
× Půjdete na imatrikulační ples?
Já doufám, že mi do toho nic nevleze a že půjdu.
 Těšíte se?
Těším se, loni jsem nebyla z rodinných důvodů, a tak se letos těším.
 Kterou činnost v pozici statutární zástupkyně vykonáváte nejraději?
No, možná můžu říct, že i ráda, nevím, jestli nejraději, učím. Když by se mělo vybrat z těch ostatních prací, tak určitě ráda dělám to, co má smysl, ať je to v čemkoliv, protože i v rámci této práce je spousta věcí, které musíme udělat a víme, že ten smysl to moc nemá. Takže tu práci nerada dělám, protože je to, bohužel, jakoby ztráta času, a vidím, že bych ten čas potřebovala dát někam jinam.
 Je vaše barva vlasů přírodní?
Ne, není (smích).
 A jste tedy hnědovláska?
To nejsem, jsem spíše taková do světla.
 Vzpomenete si na nějaký nezapomenutelný zážitek, který jste tu prožila?
No, nezapomenutelný zážitek… Já si myslím, že nezapomenutelným zážitkem byly vlastně ty úplně první roky. To si myslím, že každý, kdo tady učil a kdo začínal v nové škole, tak je to vždy nezapomenutelný zážitek, protože nás tady bylo hrozně málo – málo profesorů i studentů, a moc jsme se znali. Vás jsem se dneska ptala na jméno, ale tehdy jsme se nikoho na jméno ptát nemuseli a prostě jsme o sobě navzájem hodně věděli – i se studenty. A to, si myslím, že pro mě byl ohromný pedagogický zážitek, a vůbec možná i lidský celkově v mém životě.
 Co se vám vybaví, když se řekne tajemství?
No, něco, co mám ukrytého v duši.

Pavlína Coufalová, 6. H