Tak je to tady. Nový Harry Potter. Třikrát hurá. Taky už jste se jako pravověrní fanoušci měsíc dopředu nervózně ošívali a četli jste všechny možné informace o hercích a o natáčení? Znáte nazpaměť všechny trailery, videa z natáčení a rozhovory s herci? No ano, HP je od 18. listopadu v českých kinech a vypadá přesně tak, jak by měl: jako začátek konce, příprava na velkolepé finále.
Už samotné jméno režiséra je jistou zárukou kvality: David Yates se skvěle chopil šestého dílu (asi nejvtipnějšího ze všech, když pominu poslední čtvrtinu, ve které profesor Snape zabil Brumbála). A sedmička se mu rozhodně nepovedla méně.
Budu teď předpokládat, že zápletku znáte. Možná to je trochu odvážná domněnka, ale kdybych měla přesně vypisovat všechny složité dějové zvraty, tak by mě jedna část čtenářů ukamenovala za nepřesnost a ta druhá za spoilerování.
Co je nutné na tomto filmu vyzdvihnout? Rozhodně efekty. Kouzla jsou jako skutečná, velmi věrohodná - ať už se jedná o Voldemortovy smrtící formule nebo Hermioninu kabelku, do které se vejdou všechny nezbytné věci, stan a k tomu půlka její knihovny. Jedinečná je také atmosféra strachu a beznaděje; v první části je to strach kouzelníků z nových „válečných“ poměrů, kdy jsou všichni čarodějové s mudlovskými předky stíháni a naplno se rozbíhá propaganda ohledně „nadřazenosti“ čarodějů nad obyčejnými lidmi (tady je silně patrná inspirace Třetí říší). V další části filmu, kde už se dá směle mluvit o „road movie“, protože hrdinové utíkají před světem a snaží se hledat a ničit viteály, je zase velmi silný pocit strachu o blízké, se kterými nemají kontakt (Ron tak poslouchá celý den rádio, aby si byl jistý, že nikdo z jeho rodiny není mezi pohřešovanými).
Velmi netradiční je prostředí. Zatímco z minulých filmů jsme byli zvyklí na staré dobré interiéry Bradavic, nyní se k nim nejblíže dostaneme ve vlaku, který veze studenty do školy. Zato se znovu podíváme do domu Blackových, zažijeme velkolepé dobrodružství na ministerstvu kouzel, navštívíme domov Lenky Láskorádové a konečně také poznáme Godrikův Důl, kde byli zavražděni Harryho rodiče. A navíc se před námi otevřou nádherné scenérie anglické krajiny.
Mírným odlehčením ponurého příběhu je vztah Rona a Hermiony – Hermiona je na Rona tak naštvaná, že ho musí být každému líto. Úsměv vám ale dlouho nevydrží – ani nemůže, rozhodně ne při pohledu na šílenou Beatrix, Malfoy nebo beznosého Voldemorta a jeho dvoumetrového mazlíčka, hada Naginiho. A taky se setkáme s naším starým známým profesorem Snapem, kterého má většina fanoušků po minulém díle chuť osobně zaškrtit – Severus Snape alias Alan Rickman bohužel dostal pro svůj herecký koncert příliš malý prostor.
A nedostatky filmu? První část knihy je sama o sobě velmi rozvláčná, takže filmaři udělali velký kus práce, přestože někdy si nemůžete odpustit myšlenku, že si hrdinové pořád jenom povídají kdesi ve stanu. Navíc je tu až moc jednotlivých scén a střihů. Také nezařadili některé dobré scény, které známe z knihy – ale je jasné, že si to nejlepší nechávají na poslední díl. Ten už je natočený, takže nezbývá než si nějakého půl roku počkat a být napnutí, jak to všechno skončí nebo – v případě čtenářů – jak se jim to podařilo uzavřít. Musím říct, že už se nemůžu dočkat.
Lenka Chudomelová, 6. H
Už samotné jméno režiséra je jistou zárukou kvality: David Yates se skvěle chopil šestého dílu (asi nejvtipnějšího ze všech, když pominu poslední čtvrtinu, ve které profesor Snape zabil Brumbála). A sedmička se mu rozhodně nepovedla méně.
Budu teď předpokládat, že zápletku znáte. Možná to je trochu odvážná domněnka, ale kdybych měla přesně vypisovat všechny složité dějové zvraty, tak by mě jedna část čtenářů ukamenovala za nepřesnost a ta druhá za spoilerování.
Co je nutné na tomto filmu vyzdvihnout? Rozhodně efekty. Kouzla jsou jako skutečná, velmi věrohodná - ať už se jedná o Voldemortovy smrtící formule nebo Hermioninu kabelku, do které se vejdou všechny nezbytné věci, stan a k tomu půlka její knihovny. Jedinečná je také atmosféra strachu a beznaděje; v první části je to strach kouzelníků z nových „válečných“ poměrů, kdy jsou všichni čarodějové s mudlovskými předky stíháni a naplno se rozbíhá propaganda ohledně „nadřazenosti“ čarodějů nad obyčejnými lidmi (tady je silně patrná inspirace Třetí říší). V další části filmu, kde už se dá směle mluvit o „road movie“, protože hrdinové utíkají před světem a snaží se hledat a ničit viteály, je zase velmi silný pocit strachu o blízké, se kterými nemají kontakt (Ron tak poslouchá celý den rádio, aby si byl jistý, že nikdo z jeho rodiny není mezi pohřešovanými).
Velmi netradiční je prostředí. Zatímco z minulých filmů jsme byli zvyklí na staré dobré interiéry Bradavic, nyní se k nim nejblíže dostaneme ve vlaku, který veze studenty do školy. Zato se znovu podíváme do domu Blackových, zažijeme velkolepé dobrodružství na ministerstvu kouzel, navštívíme domov Lenky Láskorádové a konečně také poznáme Godrikův Důl, kde byli zavražděni Harryho rodiče. A navíc se před námi otevřou nádherné scenérie anglické krajiny.
Mírným odlehčením ponurého příběhu je vztah Rona a Hermiony – Hermiona je na Rona tak naštvaná, že ho musí být každému líto. Úsměv vám ale dlouho nevydrží – ani nemůže, rozhodně ne při pohledu na šílenou Beatrix, Malfoy nebo beznosého Voldemorta a jeho dvoumetrového mazlíčka, hada Naginiho. A taky se setkáme s naším starým známým profesorem Snapem, kterého má většina fanoušků po minulém díle chuť osobně zaškrtit – Severus Snape alias Alan Rickman bohužel dostal pro svůj herecký koncert příliš malý prostor.
A nedostatky filmu? První část knihy je sama o sobě velmi rozvláčná, takže filmaři udělali velký kus práce, přestože někdy si nemůžete odpustit myšlenku, že si hrdinové pořád jenom povídají kdesi ve stanu. Navíc je tu až moc jednotlivých scén a střihů. Také nezařadili některé dobré scény, které známe z knihy – ale je jasné, že si to nejlepší nechávají na poslední díl. Ten už je natočený, takže nezbývá než si nějakého půl roku počkat a být napnutí, jak to všechno skončí nebo – v případě čtenářů – jak se jim to podařilo uzavřít. Musím říct, že už se nemůžu dočkat.
Lenka Chudomelová, 6. H
Žádné komentáře:
Okomentovat