Zkoušeli jste si někdy zadat do vyhledávače „upíři“? No, tak já ano. Je to silný zážitek. Najednou na vás vyskočí spoustu temných blogů s upíří tématikou, kde se dopodrobna rozebírá, jak se upírem stát nebo jak takového tvora naopak zabít, najdete tu velmi vážné články o tom, jak má upír odlišné oči a jak je to vlastně s tou krví. Celé to na mě působilo trochu směšně, nezlobte se, prosím. A nejlepší je, že každý blog tvrdí něco jiného. Asi podle toho, které fantasy zrovna četli. Moc by mě zajímalo, kdy tahle mánie začala – obecně se hodně soudí, že to přišlo s knihami jako Upíří deníky nebo Stmívání, ale každému, kdo se podívá na nějaké takové upíří stránky, musí být jasné, že romantizovaný svět nemrtvých je trochu někde jinde.
Pravdou nicméně zůstává, že lidé v upíry věří už staletí – 
stačí jen zmínit známé „upíří“ pohřebiště v Čelakovicích. Bylo tu nalezeno několik koster z doby raného středověku, všichni pohřbení zemřeli násilnou smrtí a velká část z nich dokonce v mladém věku: Navíc se ukázalo, že měli tito lidé neobvykle ostré rysy, byli na svou dobu vysocí a i jejich zuby byli ostřejší a často měli i tzv. zuby moudrosti. Jejich těla nesou znaky bezpečnostních opatření, jako jsou kůly v srdci, hlava oddělená od těla nebo spoutané končetiny. Dnes už se ale asi těžko dozvíme, co se tehdy událo: Stali se tito lidé oběťmi pověrčivých spoluobčanů, kteří měli tendenci vysvětlovat si špatné počasí nebo úrodu, morové epidemie apod. různými nadpřirozenými silami? Máme důkazy o tom, že ve středověku byla některá těla kvůli podezření z vampyrismu znovu vykopána a spálena či jinak zaopatřena, našli byste o tom velmi zajímavé historky. Co za tím ale stojí? Existuje racionální vysvětlení?
Jedním z možných viníků těchto pověr může být nemoc zvaná Güntherova choroba (porfyrie). Jde o neschopnost organismu syntetizovat hemoglobin, takže postižený jeví všechny znaky upíra. Aby si nemocný potřebné množství hemoglobinu (červeného krevního barviva) doplnil, pomáhá mu pití krve. Až donedávna se vědci domnívali, že se jedná o genetickou chorobu, která se přenáší dědičně a není možné se jí nakazit. Nedávno byl však objeven retrovirus K-17 (podobný viru HIV), který po napadení organismu něco jako Güntherovu chorobu dokáže vyvolat. A může se přenášet dál, stejně jako HIV, krví nebo tělními tekutinami. (O této chorobě a o dalších zajímavostech, např. o matematické pravděpodobnosti výskytu upírů, jsem se dočetla na http://www.aktovka-x.net/pravda-nejen-o-upirech.html).
A ještě krátce k Drákulovi, nejznámějšímu upírovi. Předlohou pro tuto literární postavu byl údajně jistý rumunský kníže Vlad Čtvrtý, pro pochopení této postavy však musíme začít u jeho otce, Vlada Třetího. Ten měl ve znaku draka, rumunsky „dracul“, odkud získal přezdívku, a pod tímto štítem vedl boje s tureckými nájezdníky. Později však ve svém boji polevil a přijal příměří, jako zástavu ovšem dal Turkům své dva syny, Vlada a Radu. U Turků zůstali po dlouhou dobu a byli zde svědky drsného zacházení s odpůrci (což tady nebudu vypisovat), a to určitě ovlivnilo psychiku mladého Vlada. Po letech se vrátil domů a převzal vládu za otce: Říkalo se mu Drakula, tedy syn Drakuly, a nastolil ve svém panství mír – ovšem poněkud drsnými způsoby (zahrnujících nabodávání na kůl jako trest smrti – tímto způsobem nechal údajně zabít okolo sto tisíc (!) svých poddaných). Drakula měl v zásobě i další povedené kousky, které mu vynesly pověst sadistického psychopata – jímž pravděpodobně opravdu byl – a pověst o něm navíc přiživilo i to, že jeho hrobka zeje prázdnotou, a kosterní pozůstatky, o kterých se předpokládalo, že mu mohou patřit, se ztratily z bukurešťského muzea.
Kde je tedy pravda?
Lenka Chudomelová, 5. H
Žádné komentáře:
Okomentovat