V rámci LIterárně HIstorického VÝjezdu se studentům třetích ročníků naskytla jedinečná příležitost navštívit divadelní představení spolku u.s.Marvin, jehož hrdým členem je i náš moderní učitel chemie Jan Bauer. Z řad studentů předběžně přislíbilo účast asi patnáct lidí, jak už to tak ale se studenty bývá, přišli jsme se podívat všehovšudy tři. Naštěstí bylo malé hlediště klubu Klamovka i tak téměř vyprodané a my, diváci, jsme se mohli těšit hned na dvě hry.
Tou první byla adaptace rozhlasové hry Milana Uhdeho, Zubařovo Pokušení. V ní se paranoidní zubař hodlá, po vzoru smyslů zbaveného tramvajáka, o kterém četl v novinách, vypořádat se stereotypem své práce a na nervy lezoucími pacienty dosti neortodoxním způsobem. Po přestávce strávené s profesory na baru, ve společnosti oranžové limonády, kafe a vaflí, jsme se vrátili, abychom zhlédli druhou premiéru Hvězd Zdeňka Jirotky, skládající se ze tří příběhů. Hvězdy nad starým Vavrouchem jsou filosofickým dramatem o švestkách a vesmíru, Rodinná tradice duchařským příběhem o komplikacích sňatků z rozumu a Škola společenské výchovy brutální satirou o svazujících pravidlech společnosti – zkrátka nehorázná bžunda. Víc snad nebudu z děje prozrazovat. Ti, které tímto nevyženu na příští vystoupení ansámblu u.s.Marvin, si ho ostatně mohou přečíst ve sbírce Pravidla se změnila.
Ačkoli ani jednu z předloh vůbec neznám, adaptaci obou děl zvládl soubor, dle mého nezkušeného laického názoru, naprosto výborně. Snad nás všechny v tomto utvrdí sám autor první hry, Milan Uhde, kterýžto představení zhlédl a velice si ho pochvaloval. Sám bych pak vyzdvihl výkon Marka Ondry, ale protože ten u nás na ústavě neučí, věnuji následující řádky panu profesoru Bauerovi. Na scénu vyleze jako první, když si v Zubařově Pokušení střihne roli vyplašeného inženýra Austa. A zatímco si hned v začátku hry můžete užít jeho one-man show na jevišti, ve které mu trvá věky, než se usadí do čekárny, záhy budete s postavou sympatizovat, když mu bude další pacientka hustit do hlavy svůj zdánlivě nekonečný životní příběh (nepatříte-li ovšem k lidem, kteří své nudné historky ze života vykládají ostatním na ulici). Těžko říci, zda je pak pozvání do ordinace pro Austa vysvobozením, nebo prokletím, protože šílenému zubaři pomalu bouchají saze. Kdo navíc neviděl profesora Bauera nikdy tančit, nemusí kvůli tomu chodit na maturitní ples. Ve druhé hře se nám pak pan profesor představí nejprve jako vážený starosta ve Hvězdách nad starým Vavrouchem, a poté ve Škole společenské výchovy jako (uhodli) učitel. Všechny tři role mu byly ušity na míru a pan profesor v nich chodí jako v pohodlných botaskách. A ke konci se tam dokonce porve.
Divadelním nadšencům snad ani nemusím vnucovat, ale všem ostatním studentům hru vřele doporučuji. Málokdy se vám naskytne příležitost spatřit některého z vašich pedagogů v činnosti jiné, než při které vás otravují a buzerují. Jak tak budete hačat v sále, uvědomíte si, že i ti učitelé jsou vlastně celkem zábavný lidi. A vezměte do divadla třeba svého partnera a můžete pak během představení tiše pištět: „Hele, ten učí u nás na škole!“ a když u toho budete předstírat, že jste o jeho obsazení vůbec nevěděli, bude to o to zábavnější. Profesorům-hercům zdar.
Vilém Živný, 3. Z
Tou první byla adaptace rozhlasové hry Milana Uhdeho, Zubařovo Pokušení. V ní se paranoidní zubař hodlá, po vzoru smyslů zbaveného tramvajáka, o kterém četl v novinách, vypořádat se stereotypem své práce a na nervy lezoucími pacienty dosti neortodoxním způsobem. Po přestávce strávené s profesory na baru, ve společnosti oranžové limonády, kafe a vaflí, jsme se vrátili, abychom zhlédli druhou premiéru Hvězd Zdeňka Jirotky, skládající se ze tří příběhů. Hvězdy nad starým Vavrouchem jsou filosofickým dramatem o švestkách a vesmíru, Rodinná tradice duchařským příběhem o komplikacích sňatků z rozumu a Škola společenské výchovy brutální satirou o svazujících pravidlech společnosti – zkrátka nehorázná bžunda. Víc snad nebudu z děje prozrazovat. Ti, které tímto nevyženu na příští vystoupení ansámblu u.s.Marvin, si ho ostatně mohou přečíst ve sbírce Pravidla se změnila.
Ačkoli ani jednu z předloh vůbec neznám, adaptaci obou děl zvládl soubor, dle mého nezkušeného laického názoru, naprosto výborně. Snad nás všechny v tomto utvrdí sám autor první hry, Milan Uhde, kterýžto představení zhlédl a velice si ho pochvaloval. Sám bych pak vyzdvihl výkon Marka Ondry, ale protože ten u nás na ústavě neučí, věnuji následující řádky panu profesoru Bauerovi. Na scénu vyleze jako první, když si v Zubařově Pokušení střihne roli vyplašeného inženýra Austa. A zatímco si hned v začátku hry můžete užít jeho one-man show na jevišti, ve které mu trvá věky, než se usadí do čekárny, záhy budete s postavou sympatizovat, když mu bude další pacientka hustit do hlavy svůj zdánlivě nekonečný životní příběh (nepatříte-li ovšem k lidem, kteří své nudné historky ze života vykládají ostatním na ulici). Těžko říci, zda je pak pozvání do ordinace pro Austa vysvobozením, nebo prokletím, protože šílenému zubaři pomalu bouchají saze. Kdo navíc neviděl profesora Bauera nikdy tančit, nemusí kvůli tomu chodit na maturitní ples. Ve druhé hře se nám pak pan profesor představí nejprve jako vážený starosta ve Hvězdách nad starým Vavrouchem, a poté ve Škole společenské výchovy jako (uhodli) učitel. Všechny tři role mu byly ušity na míru a pan profesor v nich chodí jako v pohodlných botaskách. A ke konci se tam dokonce porve.
Divadelním nadšencům snad ani nemusím vnucovat, ale všem ostatním studentům hru vřele doporučuji. Málokdy se vám naskytne příležitost spatřit některého z vašich pedagogů v činnosti jiné, než při které vás otravují a buzerují. Jak tak budete hačat v sále, uvědomíte si, že i ti učitelé jsou vlastně celkem zábavný lidi. A vezměte do divadla třeba svého partnera a můžete pak během představení tiše pištět: „Hele, ten učí u nás na škole!“ a když u toho budete předstírat, že jste o jeho obsazení vůbec nevěděli, bude to o to zábavnější. Profesorům-hercům zdar.
Vilém Živný, 3. Z
Žádné komentáře:
Okomentovat