Od prázdnin asi většinou čekáme odpočinek – a podle toho taky volíme filmy i knihy, kterým věnujeme svoji pozornost a drahocenný prázdninový čas. Většinou se tedy uchylujeme k romantickým komediím bez úrovně, animovaným příběhům, sitcomům nebo bláznivým komediím. Občas možná přimícháme nějaký ten akčňák, u kterého je vlastně úplně jedno, jestli jde o souboj mafie vs. nevinná dívka, agent vs. zlovolná tajná organizace nebo třeba pozemšťané vs. hnusní zelení mužíci, kterým lezou z rukávu ještě odpornější červi. U těchto prázdninových programů bývá hlavní, že „Dobro. Vždycky. Zvítězí.“ Ale pokud byste už měli všech těch laciných vymývačů mozku (které jsou ale, nutno přiznat, jednou za čas opravdu potřebné), pak sáhněte po nějaké z knih amerického spisovatele Johna Irvinga.
U Irvingových knih nečekejte, že se budete po celou dobu jenom bavit – a pokud nemáte rádi dlouhé popisy, tak se do této literatury ani nepouštějte. Dá se říct, že notná část jeho knih je postavená na charakterech, ze kterých se potom odvíjí samotný příběh – čtenář se nejdříve velmi podrobně seznámí s plasticky vytvořenými hrdiny, čímž pochopí jejich jednání i to, proč se kniha odvíjí právě tak, jak se odvíjí – myslím, že právě to je jeden z kladů Irvingova stylu. Dalšími věcmi, které bych ráda vypíchla, je například to, že tyto knihy nutí k zamyšlení, autor vám předloží realitu svých postav – často drsnou – a nechá vás, abyste si ji přebrali.
Není to moc dlouho, co považuji Irvinga za jednoho z nejgeniálnějších autorů, jakého jsem kdy četla – proto zatím nemám možnost vyjádřit se k všem jeho dílům. Předkládám vám tedy stručný nástin děje a svůj názor na ta tři díla, která jsem měla možnost přečíst.
[Následující text NEOBSAHUJE spoilery.]
Pravidla moštárny (česky vyšlo1994)
Představte si Spojené
státy americké v době, kdy byly zakázané potraty, a jedno malé, trochu zapomenuté město se sirotčincem vedeným doktorem Larchem, který tento zákaz nectí. Tak to je hlavní téma knihy, jejímž hlavním hrdinou je ovšem jeden z chlapců, Homer Wells, kterého si nikdo neadoptuje a on se tak stává „věčným sirotkem“. Životní cesta Homera je dlouhá a strastiplná, stává se učedníkem doktora Larche a má být jeho nástupcem, ale on raději odejde s mladým párem Candy (do které se zamiluje) a Wallym na jablečnou farmu, kde se dozvídá ona „pravidla moštárny“- a taky samotného života. Samozřejmě nebudu prozrazovat nic bližšího, jen to, že i věčný sirotek Homer nakonec najde svůj domov a životní úděl.
Pravidla moštárny – to je strhující dílo; je dojemným příběhem člověka, který navzdory všem lidem, kteří ho obklopují, nikam nepatří – a čím dál utíká od svého předurčeného místa, tím víc si uvědomuje, že k němu opravdu patří. Navíc tato kniha svým poněkud kontroverzním tématem o etičnosti potratů přináší svůj pohled na celou problematiku, který ve vás těžko může nezanechat stopu.
Ještě než opustím tuto knihu, musím dodat, že byl podle ní natočen i velmi vydařený film s T. Marguirem, M. Cainem nebo Ch. Theron v hlavní roli: Získal dva Oskary (Irving za scénář, Michael Caine za výkon ve vedlejší roli) a na dalších pět Oskarů byl nominován.
Svět podle Garpa (česky vyšlo 1987)
Tato kniha byla prvním Irvingovým úspěchem – po jejím vydání se strhla úplná „garpománie“. Hlavním hrdinou tohoto obsáhlého románu je T. S. Garp, spisovatel, ale kniha začíná příběhem jeho matky Jenny, nekonvenční a feministické zdravotní sestry, která si pořídí syna, aniž by se obtěžovala shánět si manžela – což je v její době velmi neobvyklé. Ovšem hlavní postavou je, jak už jsem podotkla, její syn Garp, jehož život sledujeme doslova od začátku až do konce: jeho mladá školní léta, první výlet do Evropy, kde začne psát, manželství s Helenou nebo třeba rodinnou tragédii. Knihou se jako paralela k jeho životu prolíná linie Garpovy tvorby, nejdříve jako neznámého spisovatele, poté autora skandálního románu o znásilnění a jeho důsledcích Svět podle Bensahevera (z většiny Garpových děl jsou tu alespoň ukázky – a zrovna na jeho posledně zmíněnou knihu potřebujete velmi silný žaludek) a také je tu například konfrontace s vlastním životopisem jeho matky Jenny, se kterou je Garp stále srovnáván. Jakoby v pozadí pak stojí téma lidské omezenosti a fanatického zaujetí pro ideál (v tomto případě je to hlavně o ideálu feminismu – například když Garpa nechtějí pustit na pohřeb jeho vlastní matky (protože je muž) nebo u společnosti žen, které si uříznou jazyk jako výraz sounáležitosti s jednou znásilněnou dívkou – která se ovšem od této skupiny rázně distancuje. Garpův život je všechno, jen ne obyčejný – přes občasné přesně naporcované groteskní scény jde ve své podstatě o až moc pravdivý příběh.
Svobodu medvědům (česky 1994)
Toto je první Irvingův román – a upřímně řečeno, taky podle toho vypadá. Otevřeně říkám, že to pro mě bylo jedno z největších čtenářských zklamání a asi po čtvrtině jsem tuto knihu odložila, abych si definitivně nezkazila názor na tohoto autora. Možná jsem nepochopila nějakou hlubokou filozofii tohoto díla – nevím. Připadalo mi to jako hrozná a nesmyslná slátanina bez větší myšlenky.
Abych byla spravedlivá, tak zmíním hlavní téma: Vídeňský student a jeho trochu bláznivý nový kamarád Siggy Javotnik se na motorce vydávají na výlet mimo město, na němž jakékoliv plány ani čas nehraje roli, a sní přitom o vysvobození zvířat z vídeňské zoo, kde žijí v naprosto úděsných podmínkách.
Imaginární přítelkyně (česky 1996)
Tato kniha je jakýmisi Irvingovými vzpomínkami na jeho školní léta nebo začátky kariéry, ale hlavně je „vyznáním lásky“ k jeho největšímu koníčku – zápasení. Pokud tedy nejste skalními příznivci tohoto autora nebo nejste blázni do zápasení, pak to moc nemá cenu číst. Pokud však tuto knihu přesto otevřete, máte šanci nahlédnout do světa paralel Irvingova života a jeho knih, inspirovat se ve výčtu jeho oblíbených autorů nebo s překvapením zjistit, že se jedná o spisovatele s dyslexií (!) a že si o sobě myslí, že vlastně ani nemá talent :-)
Jeho nadání ale můžete posoudit sami, pokud si otevřete některou z jeho knih. A v tom případě vám přeji příjemnou zábavu; doufám, že vám můj tip na netradiční letní četbu přišel vhod.
L. Ch.
U Irvingových knih nečekejte, že se budete po celou dobu jenom bavit – a pokud nemáte rádi dlouhé popisy, tak se do této literatury ani nepouštějte. Dá se říct, že notná část jeho knih je postavená na charakterech, ze kterých se potom odvíjí samotný příběh – čtenář se nejdříve velmi podrobně seznámí s plasticky vytvořenými hrdiny, čímž pochopí jejich jednání i to, proč se kniha odvíjí právě tak, jak se odvíjí – myslím, že právě to je jeden z kladů Irvingova stylu. Dalšími věcmi, které bych ráda vypíchla, je například to, že tyto knihy nutí k zamyšlení, autor vám předloží realitu svých postav – často drsnou – a nechá vás, abyste si ji přebrali.
Není to moc dlouho, co považuji Irvinga za jednoho z nejgeniálnějších autorů, jakého jsem kdy četla – proto zatím nemám možnost vyjádřit se k všem jeho dílům. Předkládám vám tedy stručný nástin děje a svůj názor na ta tři díla, která jsem měla možnost přečíst.
[Následující text NEOBSAHUJE spoilery.]
Pravidla moštárny (česky vyšlo1994)
Představte si Spojené
státy americké v době, kdy byly zakázané potraty, a jedno malé, trochu zapomenuté město se sirotčincem vedeným doktorem Larchem, který tento zákaz nectí. Tak to je hlavní téma knihy, jejímž hlavním hrdinou je ovšem jeden z chlapců, Homer Wells, kterého si nikdo neadoptuje a on se tak stává „věčným sirotkem“. Životní cesta Homera je dlouhá a strastiplná, stává se učedníkem doktora Larche a má být jeho nástupcem, ale on raději odejde s mladým párem Candy (do které se zamiluje) a Wallym na jablečnou farmu, kde se dozvídá ona „pravidla moštárny“- a taky samotného života. Samozřejmě nebudu prozrazovat nic bližšího, jen to, že i věčný sirotek Homer nakonec najde svůj domov a životní úděl.Pravidla moštárny – to je strhující dílo; je dojemným příběhem člověka, který navzdory všem lidem, kteří ho obklopují, nikam nepatří – a čím dál utíká od svého předurčeného místa, tím víc si uvědomuje, že k němu opravdu patří. Navíc tato kniha svým poněkud kontroverzním tématem o etičnosti potratů přináší svůj pohled na celou problematiku, který ve vás těžko může nezanechat stopu.
Ještě než opustím tuto knihu, musím dodat, že byl podle ní natočen i velmi vydařený film s T. Marguirem, M. Cainem nebo Ch. Theron v hlavní roli: Získal dva Oskary (Irving za scénář, Michael Caine za výkon ve vedlejší roli) a na dalších pět Oskarů byl nominován.
Svět podle Garpa (česky vyšlo 1987)
Tato kniha byla prvním Irvingovým úspěchem – po jejím vydání se strhla úplná „garpománie“. Hlavním hrdinou tohoto obsáhlého románu je T. S. Garp, spisovatel, ale kniha začíná příběhem jeho matky Jenny, nekonvenční a feministické zdravotní sestry, která si pořídí syna, aniž by se obtěžovala shánět si manžela – což je v její době velmi neobvyklé. Ovšem hlavní postavou je, jak už jsem podotkla, její syn Garp, jehož život sledujeme doslova od začátku až do konce: jeho mladá školní léta, první výlet do Evropy, kde začne psát, manželství s Helenou nebo třeba rodinnou tragédii. Knihou se jako paralela k jeho životu prolíná linie Garpovy tvorby, nejdříve jako neznámého spisovatele, poté autora skandálního románu o znásilnění a jeho důsledcích Svět podle Bensahevera (z většiny Garpových děl jsou tu alespoň ukázky – a zrovna na jeho posledně zmíněnou knihu potřebujete velmi silný žaludek) a také je tu například konfrontace s vlastním životopisem jeho matky Jenny, se kterou je Garp stále srovnáván. Jakoby v pozadí pak stojí téma lidské omezenosti a fanatického zaujetí pro ideál (v tomto případě je to hlavně o ideálu feminismu – například když Garpa nechtějí pustit na pohřeb jeho vlastní matky (protože je muž) nebo u společnosti žen, které si uříznou jazyk jako výraz sounáležitosti s jednou znásilněnou dívkou – která se ovšem od této skupiny rázně distancuje. Garpův život je všechno, jen ne obyčejný – přes občasné přesně naporcované groteskní scény jde ve své podstatě o až moc pravdivý příběh.
Svobodu medvědům (česky 1994)
Toto je první Irvingův román – a upřímně řečeno, taky podle toho vypadá. Otevřeně říkám, že to pro mě bylo jedno z největších čtenářských zklamání a asi po čtvrtině jsem tuto knihu odložila, abych si definitivně nezkazila názor na tohoto autora. Možná jsem nepochopila nějakou hlubokou filozofii tohoto díla – nevím. Připadalo mi to jako hrozná a nesmyslná slátanina bez větší myšlenky.
Abych byla spravedlivá, tak zmíním hlavní téma: Vídeňský student a jeho trochu bláznivý nový kamarád Siggy Javotnik se na motorce vydávají na výlet mimo město, na němž jakékoliv plány ani čas nehraje roli, a sní přitom o vysvobození zvířat z vídeňské zoo, kde žijí v naprosto úděsných podmínkách.
Imaginární přítelkyně (česky 1996)
Tato kniha je jakýmisi Irvingovými vzpomínkami na jeho školní léta nebo začátky kariéry, ale hlavně je „vyznáním lásky“ k jeho největšímu koníčku – zápasení. Pokud tedy nejste skalními příznivci tohoto autora nebo nejste blázni do zápasení, pak to moc nemá cenu číst. Pokud však tuto knihu přesto otevřete, máte šanci nahlédnout do světa paralel Irvingova života a jeho knih, inspirovat se ve výčtu jeho oblíbených autorů nebo s překvapením zjistit, že se jedná o spisovatele s dyslexií (!) a že si o sobě myslí, že vlastně ani nemá talent :-)
Jeho nadání ale můžete posoudit sami, pokud si otevřete některou z jeho knih. A v tom případě vám přeji příjemnou zábavu; doufám, že vám můj tip na netradiční letní četbu přišel vhod.
L. Ch.
Žádné komentáře:
Okomentovat