Není jazyk jako jazyk aneb Co jste (možná) nevěděli o znakovém jazyce

Asi si všichni dokážete představit rozdíl mezi znakovým jazykem a jazyky, které používají slyšící. Zatímco náš jazyk interpretujeme čtením a mluvením a vnímáme sluchem, znakový jazyk je tzv. vizuálně motorický – je produkován pohyby těla a vnímán zrakem. Ale znáte i další zvláštnosti tohoto jazyka nebo podléháte veřejným mýtům?
• Znakový jazyk je mezinárodní.
Není. Každá země má svůj znakový jazyk, dokonce i v rámci jedné země se můžeme setkat s jeho nářečími, která se většinou šíří do určité oblasti přímo ze škol pro sluchově postižené. Přesto se neslyšící z jednotlivých zemí dokážou navzájem dobře dorozumět.
Nutno ale podotknout, že už nějakou dobu existuje snaha o vytvoření mezinárodního znakového jazyka pro využití zejména v oficiálním prostředí, na konferencích apod.
• Znakový jazyk je doslovným překladem českého jazyka.
Český znakový jazyk má svou vlastní gramatiku, tj. specifický znakosled a vlastní frazeologii. Využívá prostor, směrovost a důležitým rozdílem od českého jazyka je také jeho simultánnost (tzn. vyjádření v jednom znaku více informací). Pro většinu neslyšících (zejména pro děti neslyšících rodičů) je český znakový jazyk mateřským jazykem a čeština cizí řečí.
Naproti tomu se ale také můžeme setkat se znakovanou češtinou, což opravdu je přesný překlad českého jazyka do znaků s maximálním zachováním jeho gramatiky. Je výhodný pro neslyšící ovládající český jazyk a je jakousi pomůckou pro odezírání – co slovo, to znak.
• Nerozuměl jsi? Tak si to přečti.
Jak už jsme vysvětlili, většina neslyšících považuje češtinu za obtížný cizí jazyk a musíme tedy počítat s tím, že jejich znalosti českého jazyka i v písemné podobě mohou být na velmi nízké úrovni. Často je proto problematické přesné porozumění i jednoduché informaci. Pro písemnou komunikaci s neslyšícím si tedy musíme nejprve ověřit jeho češtinářské schopnosti, protože řada neslyšících v obavě, že budou považováni za nechápavé, předstírají, že napsanému textu rozumějí.
Samozřejmě se ale můžeme setkat i s neslyšícími, kteří v českém jazyku chodí jako v pohodlných botách.
• Neslyšící při komunikaci dělají zbytečně přehnané grimasy doprovázené neobvyklými zvuky.
Grimasami v českém znakovém jazyce rozumíme mimické komponenty a neobvyklými zvuky zase orální komponenty, přičemž oboje je nedílnou součástí tohoto jazyka a jsou nezbytné pro doplnění významu znaků. Rozhodně nejsou náhodné, mají své zákonitosti a můžou naprosto změnit význam znaku. Pro slyšícího člověka, který se učí znakový jazyk, jsou právě tyto prvky jedny z nejtěžších nejen co do obtížnosti a pochopení, ale hlavně kvůli jejich přijetí. Mnoho lidí nemá problém se znaky, ale má jisté zábrany s „pitvořením se“ na veřejnosti.
Musíme si proto uvědomit, že kultura slyšících a neslyšících je rozdílná, stejně jako jejich zvyklosti vycházející z pouze vizuálně chápaného světa.
• Zajímavé rozdíly v kulturách slyšících a neslyšících

1. Zatímco u slyšících dětí úměrně s chápáním mluvené řeči mizí chápání neverbálních projevů, u neslyšících se tato schopnost během života naopak rozvíjí.
2. Mezi slyšícími a neslyšícími může dojít k nedorozumění už při obyčejném zdravení. Neslyšící mají ve zvyku zdravit své známé už zdálky, když jsou na dohled, zatímco slyšící potřebují pro oslovení dotyčného přijít blíž, na doslech. Neslyšící proto může nabýt dojmu, že mu slyšící neodpověděl, a přestat si ho všímat, takže jeho slyšící známý brzy nabude stejného dojmu, když ho přátelsky zdraví z pro něj obvyklé blízkosti a nedočká se reakce.
   
3. V kultuře neslyšících je nyní moderní simultánní neboli stínové tlumočení divadelních představení, kdy každý herec má svého tlumočníka, který se s ním zároveň pohybuje po jevišti a zároveň s tlumočením i hraje.
4. Také je možné setkat se s tlumočenými koncerty vážné i populární hudby.Neslyšící mají své vtipy založené na znakovém jazyku, jakési obdoby našich slovních hříček. Tyto vtipy jsou do češtiny nepřeveditelné.
   

Použitá literatura: Věra Strnadová: Hádej, co říkám
Tento článek vznikl složitou kooperací Lady a Lenky Chudomelových, matky a dcery, z nichž jedna pracuje a znakuje v oboru.

Změny ve fungování Oběžníku GO

Tímto článkem bychom vás rádi seznámili s jistými změnami, které pro vás chystáme v jednom z příštích čísel.

Rozhodli jsme se zapojit do projektu multiškolního časopisu, který vznikl v hlavě šéfredaktora školního magazínu na gymnáziu Jana Palacha. Jde o snahu spojit síly s redakcemi z jiných gymnázií a vytvořit dohromady nový časopis – graficky na úrovni, obsahově rozmanitější a vůbec po všech stránkách kvalitnější, než jaký je možné produkovat v rámci našich malých školních redakcí.

Uvedu některé argumenty, které nás vedou k zapojení se do tohoto projektu, ale nejdřív musím podotknout, že se rozhodně k ničemu nezavazujeme, a je docela dobře možné, že se dáme po jednom dvou číslech s pardonem na ústup, pokud nám tento styl práce nebude vyhovovat. Mimochodem, mohlo by vás zajímat, jaké školy se kromě nás zapojují. Zatím je to už zmíněné Gymnázium Jana Palacha, dále Arabská a Štěpánská a jedná se s dalšími.

A teď tedy k podrobnostem. Hlavním důvodem, proč se nám zdá zajímavé zapojit se do meziškolního časopisu, je nedostatek pisatelů, se kterým se stále potýkáme. Určitě jste si toho sami všimli – občas je časopis složený z příspěvků jednoho nebo dvou redaktorů, což je pro nás nejen náročné na čas, ale i značně stresující a pro vás, naše čtenáře, to musí být nuda. Pokud se spojíme s dalšími redakcemi, tak nás pisatelů přibude a s tím stoupne i úroveň článků a jejich tematická rozmanitost. Navíc i pro přispěvatele bude atraktivnější, když se rozšíří pole působnosti časopisu a dostanou se tak většímu počtu čtenářů – takže ano, snažíme se tímto také přitáhnout nové redaktory. Jsou tu i další plusy vyplývající z většího tvůrčího týmu, jako je například možnost lepší grafické podoby (časem pravděpodobně barevný design).

Předpokládám, že čekáte nějaký ten příslovečný „háček“. Tak ano, jeden tu je J. Bude nutná změna stylu distribuce – časopis nebudeme roznášet po jednom výtisku na třídu, ale budeme ho prodávat, nejprve za symbolický poplatek. Doufáme, že vás to neodradí, protože můžete za odměnu očekávat kvalitnější produkt.

Takže snad jsem řekla všechno, co jsem chtěla. Jednou jsem se setkala s názorem, že je to škoda, protože se vytratí „náš“ původní časopis a nahradí ho „cizí“. Ráda bych se k tomu vyjádřila takto: Oběžník zůstane ve formě místní přílohy (představte si to jako třeba v Mladé frontě, kde jsou přílohy podle krajů) a navíc si myslím, že onen „náš“ časopis dělají hlavně studenti, kteří ho vytváří, a ti tu přece zůstávají.

Pokud máte nějaké otázky, obraťte se na nás na blogu Oběžníku GO nebo nám napište email. Těšíme se na vaše reakce i na to, až se s vámi budeme setkávat při distribuci časopisu, ať už toho starého, nebo jeho nové verze.

Poznámka: Nedokážu odolat a nepoznamenat, že STÁLE HLEDÁME NOVÉ PISATELE. To jen tak pro pořádek, aby řeč nestála.

Za redakci Lenka Chudomelová, 6. H

Rodzhovor odjinud - Gymnázium U Libeňského zámku

• Proč sis vybral právě toto gymnázium?
Hned z několika důvodů. Tak zaprvé jsem šel na gympl proto, abych si prodloužil rozhodování „kam dál“. Nechtěl jsem na průmyslovku, ani jinou technicky zaměřenou školu, zároveň jsem tehdy ještě nevěděl, jestli mě jednou nebude právě ta technika bavit, tak jsem šel na školu, kde je od všeho něco- na gymnázium. Volba pak padla právě na GULZ, protože leží v přijatelné vzdálenosti od periferie Prahy, kde bydlím, a není pro mě zas tak náročný, přitom má úroveň v porovnání s některými jinými. Také mi vyhovovala možnost vybrat si ze zaměření na programování nebo na jazyky (kdybych tehdy věděl, co mě bude v programovací variantě čekat, šel jsem do jazyků).
• Je vaše gymnázium orientované na nějaký předmět?
I když je náš gympl všeobecný, v jeho studijních plánech se nachází právě ty dvě možnosti, které jsem uvedl výše. Tedy programování, nebo jazyky. Jde v podstatě jen o to, že při jazykovém zaměření (varianta A) přibude v rozvrhu o pár hodin angličtiny navíc, informatiky bude zase méně. Při variantě B (specializace na IVT a programování) to bude zase přesně naopak.

• Jaké zájezdy nebo kurzy pro studenty škola pořádá?
Asi jako na všech jiných školách jsou to zájezdy do zahraničí, hlavně do Španělska, pak zimní kurzy lyžování a v případě zájmu studentů i letní sportovní tábory.
• Na stránkách školy jsem našla poměrně rozsáhlý článek o historii školy – pětasedmdesátiletá tradice je z našeho pohledu studentů školy, která má sedmnáct let, celkem úctyhodná. Je na budově tento věk vidět? Jakým moderním vybavením tvoje gymnázium disponuje?
No, ta tradice je už „trošku“ delší, naše gymnázium bylo totiž založeno v roce 1909, minulý rok jsme slavili sté výročí naší školy. Ten údaj, že je GULZ starý 75 let pochází z almanachu vydaného v roce 1984 k příležitosti 75. výročí školy. Nevím, co to bylo za nápad dávat ho na oficiální stránky školy. Jinak na budově není tento věk naštěstí tolik vidět, alespoň co se interiérů týče. Z venku asi každý pozná, že se jedná o starší stavbu, a to hlavně díky architektonickému stylu, ne, že by byla tak rozpadlá. Co se týká vybavení našeho gymnázia, není si celkem na co stěžovat, jen by se mohla konečně vyměnit okna, ta jsou ještě původní, z roku 1909. Zbytek výbavy je už nový, nebo alespoň zánovní. I technika je celkem na dobré úrovni.
• Zapojují se studenti do dění ve škole? Máte studentskou radu, školní časopis apod.?
O ničem takovém nevím. A rozhodně mi nepřijde, že bychom se nějak mohli zapojovat do dění ve škole- tedy, když nepočítám to, že do ní chodíme. Za všechno mluví to, že i přes přání studentů i kantorů nedal ředitel za posledních deset let jediné ředitelské volno! 
• Jak vám vaří ve školní jídelně?
Na vlastní chuťové pohárky jsem to nezkoušel, ale Pohlreich by z ní nejspíš neměl radost. Ne, asi není tak hrozná, ale nejlepší je stejně podle mě domácí jídlo. Ale jelikož jsem tamní jídlo nechutnal, tak nemůžu soudit. V jídelně jsou obědy zařizované přes Eurest, na výběr je vždy z několika jídel, také je tu možnost koupit si moučník, salát, nebo navštívit bufet.
• Máte hodně učení co do kvantity? Který předmět považuješ za nejtěžší?
Tak učení je bohužel vždy dost, naštěstí jsou tu i prázky, bez kterých by to prostě nešlo. Jeden z nejhorších předmětů je podle mě informatika a výpočetní technika (IVT). Je to paradox, protože zrovna tenhle předmět jsem si vybral v rozšiřující variantě učiva. Mám problémy s naším informatikářem, což se podepisuje i na mých známkách.
• Ještě poslední otázka: Doporučil bys svoje gymnázium případným uchazečům? Jaké argumenty bys uvedl?
Myslím, že pokud bych chtěl někomu doporučit GULZ, aniž bych si vymýšlel, řekl bych, že je to taková ta zlatá střední cesta: žádná prestižní škola, přitom celkem dobrý gympl.
• Děkuju za rozhovor, hodně úspěchů ve studiu.
Potěšení je na mé straně, taky držím palce.
Lenka Chudomelová, 6. H

Slovo na konec

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, tak se to aspoň říká. A lidé to očividně berou dost vážně – vypadá to, že je v módě umět co nejvíc a co nejexotičtějších jazyků. A tak kolem nás létají angličtina, němčina, francouzština, španělština, italština nebo japonština a my nepřestáváme proklínat tu zatracenou Babylonskou věž.

Jazyky mají zvláštní moc lidi rozdělovat i spojovat. Taky jste někdy v cizině promeškali příležitost, protože vám došel smysl celého rozhovoru s hodinovým zpožděním? Nebo jste si ve vyhlášené restauraci museli dát obyčejné filé, protože to bylo to jediné, čemu jste v jídelníčku rozuměli?

A tak se učíme cizí řeči, abychom se takovýmto situacím vyhnuli. Je to skoro jako kouzlo, když promluvíte na cizince jeho vlastním jazykem – vidíte, jak ho to těší, je hrdý na svoji mateřštinu i na vás a hned je připravený odpustit vám jakýkoliv prohřešek. Možná proto si tlučeme do hlavy všechny ty prapodivné časy, slovesné tvary a zákeřné výjimky.

Jsou lidé, kteří si vystačí s češtinou. Třeba jako ten herec, který všechny servírky kdesi na Havaji oslovoval „Pocem kotě!“ a ony přesně věděly, co mu mají přinést, když požadoval „dentisthák“. Nebo jako můj děda, který vytrvale odolal všem pokusům o naučení se cizozemsky, a přesto už léta jezdí do Francie, kde se vždycky ocitne v přátelském vztahu k někomu, s kým si v konverzaci musí vystačit s pantomimou dovedenou k dokonalosti a s pár naučenými slovy, konkrétně se omezuje na slovíčka jako „biére a la pression" (točené pivo) nebo „je suis peintre“ (jsem malíř).

I takoví tedy jsou lidé, kterým stačí být člověkem jenom jednou a z jazykové bariéry si dělají výhodu. Nám ostatním nezbývá než učit se, učit se, učit se.

Lenka Chudomelová, 6. H

Editorial

Vážení čtenáři,

přicházíme za vámi s posledním číslem Oběžníku GO tohoto školního roku. Maturity jsou složené, známky uzavřené a nám je jasné, že už se všichni (stejně jako my) vidíte na prázdninách: rozvalení na lehátku u moře, svištící na kole kdesi v Alpách, na procházkách v nějakém historickém městě nebo prostě doma, kde vás pro jednou nikdo nebude nutit vstávat na osmou do školy.

A protože vás z této prázdninové nálady rozhodně nechceme vytrhávat, určili jsme prázdniny také jako téma tohoto čísla. Nejdete tu rozhovor s prázdninovými otázkami kladenými paní profesorce Synáčkové, tradiční rubriku Máme rádi zvířata!, velký článek o letních filmových premiérách nebo o Johnu Irvingovi v rubrice o knihách.

Tak teď už zbývá jenom odnést si domů kufřík z výtvarky (taky tak nesnášíte, když se vlečete se školní taškou, kufříkem, který se hrozí vysypat, a ještě deskami s vašimi „výtvory“?), odfrčet s převlečením na tělocvik a nakonec i s ostatními věcmi ze skříněk a tříd, které se budou předělávat. Jste zvědaví, jak bude škola vypadat v září? Protože my

rozhodně ano. Chodba u šaten se teď zdá o dost větší bez těch kovových dveří, o které se vždycky všichni jenom přeráželi, a škola bez obrázků a výzdoby najednou působí tak… agorafobicky. Najednou je tu až moc místa. Třeba to tu v září ani nepoznáme J

Taky na vás padá prázdninová lenost? Na mě teda ano. Ale už jenom pár dní. Pak přijde dvouměsíční volno, na které se tak těšíme – a které tak rychle uteče. (Ještěže se pod editorial nepodepisujeme – teď by mě někteří pravděpodobně měli chuť ukamenovat). Mimochodem, budeme rádi, když se na stránkách Oběžníku zapojíte do ankety ohledně toho, jak budete trávit dovolenou.

Snad si o prázdninách pořádně odpočinete, stihnete udělat to, co jste nestihli během školního roku, a hlavně si to užijete. Určitě zažijete spoustu zajímavých věcí – pokud se o ně budete chtít podělit s ostatními studenty, tak není nic lehčího, než nám svoje vyprávění poslat. V září se zase objevíme s novým číslem Oběžníku GO a už teď můžu prozradit, že chystáme jednu novou a velmi zajímavou rubriku (ale je v takové fázi, že o ní zatím radši nebudu víc prozrazovat). Doufáme, že budete Oběžník i nadále číst a nezanevřete na nás.

Zdraví vás
Redakce Oběžníku GO

Letní filmové premiéry

Léto je už tradičně obdobím, kdy chodí do kin hodně atraktivních snímků. Možná si vzpomínáte, jak předminulý rok k nelibosti fanoušků odložili premiéru filmu Harry Potter a Princ dvojí krve z listopadu na začátek léta, protože jim nějací experti spočítali, že tak budou mít větší tržbu. I tohle léto slibuje kvalitní filmový zážitek – vypadá to, že se máme na co těšit. Tady předkládáme malou ochutnávku toho, co si můžete vybrat.

Zatmění (premiéra 1. 7. 2010)
Třetí díl tetralogie velmi populární hlavně u ženské části populace je tady. Jsem vážně moc zvědavá, co za tak krátkou dobu stihli vytvořit – mám pocit, že to filmaři chrlí jako na běžícím pásu, což bylo v případě Nového měsíce rozhodně na škodu (nechci ranit nějakého skalního fanouška, ale druhý díl se jim fakt moc nepovedl – působil lacině a prvnímu dílu nesahal ani po kotníky). Jak jsem se tak zběžně zajímala o soundtrack, tak aspoň ten je zárukou dobré kvality a trailer taky jde; ale co to proboha vytvořili za plakáty?! Jsou tmavé, a tudíž špatně rozpoznatelné, a navíc vypadají, jako by je na koleni spíchnul nějaký amatér. Začínám se vážně bát, co provedli s tím filmem.
Oficiální synopse: „Seattlem otřásá série záhadných vražd a Belle znovu hrozí nebezpečí od záludné upírky, jež stále touží ji zabít. Uprostřed toho všeho se navíc musí rozhodnout, čemu dá přednost: lásce k Edwardovi, nebo přátelství s Jacobem. Edward je upír, Jacob vlkodlak. Jsou jako led a oheň. Společnou mají jen vzájemnou nesmiřitelnou nenávist. A ještě jedno rozhodnutí musí Bella učinit: má zvolit život, či smrt? Ale co pro ni znamená život a co je smrt?“

Dopisy pro Julii (8. 7. 2010)
Další klasická letní slaďárna s Amandou Seyfried v hlavní roli. Samozřejmě je vám hned na začátku jasné, jak to všechno skončí – ale proč na to nezajít, pokud si potřebujete jenom utvrdit svůj životní názor o šťastné a romantické lásce? Myslím, že nic jiného se od toho čekat nedá.
Oficiální synopse: „Dopisy pro Julii jsou dojemnou a zároveň hravou love-story, vyprávěním o jiskřivé mladé lásce, ale také o vzkříšení lásky zdánlivě dávno ztracené. Když mladá Američanka Sophie (Amanda Seyfriedová, známá z muzikálového hitu Mamma Mia!), přicestuje do italské Verony, setkává se tu se skupinou dobrovolníků. Jejich prací je odpovídat na dopisy, které toužící ženy vkládají do mezer ve zdech starobylého domu, jenž byl podle pověstí svědkem vášnivé a tragické lásky Romea a Julie. Právě tady Sophie objeví dopis napsaný před padesáti lety! A tento okamžik změní život nejen Sophii, ale i mnoha dalším lidem. Podnikavé dívce se podaří najít pisatelku dopisu – Claire (Vanessa Redgraveová), která do Itálie přijede se svým vnukem (Christopher Egan), a společně se vydají hledat Lorenza, jehož Claire před půl stoletím opustila... A jakou roli sehraje v příběhu snoubenec Claire Victor (Gael Garcia Bernal)?“

Shrek: Zvonec a konec (premiéra 15. 7. 2010)
Čtvrté (a podle názvu i poslední) pokračování populárních dobrodružství trochu netradičního zlobřího hrdiny, jeho zelené lásky nebo věrného prostořekého kamaráda je konečně tady!
Oficiální synopse: „Když si podáte nebezpečnou dračici, zachráníte krásnou princeznu a tchýnino království, co dalšího ještě můžete dokázat? Pokud se jmenujete Shrek, pravděpodobně trochu zfotrovatíte. Místo toho, aby jako za starých dobrých časů děsil vesničany, teď jim otrávený Shrek rozdává autogramy. Co se to stalo s divokým zlobrem? Protože se mu stýská po době, kdy byl „pravým netvorem“, podepíše Shrek smlouvu se lstivým prodavačem iluzí Rampelníkem. V tu chvíli se ocitne ve zvrácené alternativní verzi království Za sedmero horami, kde jsou zlobři houfně pronásledováni, Rampelník je králem a Fiona ho ve skutečnosti nikdy nepotkala. Tak musí Shrek napravit, co spískal, zachránit přátele, obnovit svět takový, jaký býval, a znovu získat svou Pravou lásku.“
Podle traileru se na nás chystá velká porce zábavy – a podle mě je jenom dobře, že se autoři rozhodli pro „alternativní verzi“, protože co by mohli ještě vytěžit z té původní? Jenom doufám, že mají dost soudnosti na to, aby opravdu skončili, a že se nedočkáme nekonečných slátaných pokračování.

Počátek (premiéra 22. 7. 2010)
Máte (tak jako já) v oblibě režiséra Ch. Nolana (Batman začíná a Temný rytíř, Dokonalý trik, Insomnie, Memento…)? Pak si nesmíte nechat ujít ani Počátek. Trochu jsem zahledala na internetu a našla jsem v souvislosti s ním samé superlativy: nejočekávanější film tohoto léta, Batman bez Netopýřího muže (kvalitou triků), úžasný trailer, který toho ukazuje dost, ale přesto málo (dlouho z průběžných trailerů nebylo jasné, o co jde, ale přesto jsem se nemohla dočkat!). Tohle je prostě film, který byste si neměli nechat ujít.
Oficiální synopse: „Dom Cobb (Leonardo DiCaprio) je zkušený zloděj, absolutní špička v nebezpečném umění extrakce: krádeže cenných tajemství z hloubi podvědomí během snění, kdy je mysl nejzranitelnější. Cobbova vzácná schopnost z něj učinila vyhledávaného hráče v zákeřném světě korporátní špionáže, ale také z něj udělala uprchlíka a stála ho všechno, co kdy miloval. Teď dostane Cobb šanci na vykoupení. Jedna poslední akce mu může vrátit normální život, ale jen pokud se mu podaří provést nemožné – počátek. Místo dokonalé krádeže musí Cobb a jeho tým specialistů zvrátit běh věcí. Jejich úkolem není myšlenku ukrást, ale vnuknout ji. Pokud uspějí, půjde o dokonalý zločin. Ale sebepečlivější plánování a odborná znalost je nemůže připravit na nebezpečného nepřítele, který nejspíš předvídá každý jejich krok. Nepřítel, kterého mohl čekat jen Cobb. Uznávaný režisér Christopher Nolan natočil mezinárodně obsazený sci-fi akční snímek „Počátek“, který vás zavede nejen na různá místa na světě ale také do intimního a nekonečného světa snů.“

Zatím spolu, zatím živí (premiéra 29. 7. 2010)
Když jsem se dívala na trailer, tak jsem si nejdřív říkala, že jde o nějakou příšernou pitomost – a pak jsem se přistihla, jak se směju ostošest. Možná nejde o nějakou zásadní filmovou událost, ale tenhle film rozhodně slibuje pořádnou porci zábavy, kterou od letního filmu tak trochu čekáme. Před pěti minutami jsem ani jsem nevěděla, že film Zatím spolu, zatím živí existuje, ale teď jsem rozhodnutá jít na něj do kina, a to se mi moc často nestává.
Oficiální synopse: „Mladá žena z maloměsta (Cameron Diaz) si v akční komedii vyrazí na rande naslepo a během příštích několika dní se jí život obrátí vzhůru nohama - jejím partnerem je totiž sympatický, ale poněkud tajemný cizinec (Tom Cruise), který vykazuje všechny znaky superšpióna nadupaného všemožnými znalostmi a bojovými uměními. Nic ale není tak, jak se na první pohled zdá…“

Salt (premiéra 12. 8. 2010)
Tento film zase pro změnu vypadá jako tradiční akční thriller, se skvělým obsazením a nepříliš novátorským tématem. Podle traileru ale jde o poctivý (alespoň vizuálně) snímek, který nikoho neurazí, zvlášť pokud má ten někdo rád Angelinu Jolie.
Oficiální synopse: „Evelyn Salt (Angelina Jolie) je agentkou CIA, která složila přísahu služby, cti a vlasti. Když je přeběhlíkem obviněna, že je ruskou prozatímní nečinnou špiónkou, Salt uteče, aby očistila své jméno a jednou provždy dokázala, že je vlastenka. Za použití všech svých schopností a roků zkušeností jako tajná agentka se musí vyhnout zajetí a ochránit svého manžela, jinak nejmocnější světové síly vymažou jakoukoli stopu o její existenci.“

Ondine (premiéra 12. 8. 2010)
Ondine vypadá na fantasy romantiku, možná takový ten typ, ke kterému by se měly dávat kapesníky. Nevím, co si o tom mám myslet, vypadá to, že je to film rok starý, který jde k nám do kin až teď, a synopse je taky dost krátká: „Příběh je o irském rybáři, který objeví ve své rybářské síti ženu, o které se domnívá, že je mořská panna.“ Z traileru se dozvíte víc, jen dodám, že v hlavní roli uvidíte Colina Farrella.
 
Čarodějův učeň (premiéra 19. 8. 2010)
Jakkoliv to možná zní divně, podle traileru jde o velmi trikově vydařené fantasy s ironickým humorem, který přinejmenším neurazí. Pokud máte rádi fantasy a nevadí vám, že všechny jedou podle podobného vzorce, tak se určitě budete dobře bavit. A Nicolas Cage v jedné z hlavních rolí by taky mohl být jistou zárukou kvality.
Oficiální synopse: „Balthazar Blake (Nicolas Cage) je čarodějným mistrem, který se v současném Manhattanu snaží ubránit město před svým úhlavním nepřítelem Maximem Horvathem (Alfred Molina). Balthazar na to ale sám nestačí a proto vyhledá pomoc Davea Stutlera (Jay Baruchel), zdánlivě obyčejného člověka, který v sobě ale ukrývá netušené možnosti, a učiní z něj navzdory jeho pochybám svého učně. Čaroděj svého nedobrovolného žáka v rychlosti zasvětí do základů tajného umění magie a kouzel a společně se tato neobvyklá dvojice pokouší s pomocí svých schopností postavit jedněm z nejagresivnějších - a nejzákeřnějších - čarodějů všech dob. Dave je nucen v sobě najít veškerou odvahu k tomu, aby jako Čarodějův učeň svůj výcvik přežil, zachránil město a získal srdce své vyvolené.“
Poslední vládce větru (premiéra 26. 8. 2010)
Zatímco Čarodějův učeň mi připadal jako celkem zajímavé fantasy, tento film podle traileru spoléhá jenom na triky a 3D verzi. Nějak mě na něm nic nezaujalo. Znáte takové ty filmy, kde všichni mluví o záchraně světa a o tom, jak je jejich úkol důležitý, ale vy jim to vůbec nevěříte? Tak takhle na mě trailer zapůsobil. Ale pokud máte rádi bojové scény, tak ty budou očividně kvalitní.
Oficiální synopse: „Vzduch, Voda, Země, Oheň. Čtyři národy spojené osudem, když Ohnivý národ všem ostatním vyhlásí válku. Uplynulo celé jedno století od jejího začátku, přesto na obzoru není vidět naděje na její ukončení. Statečný bojovník Aang (Noah Ringer) zjistí, že je posledním Avatarem, schopným ovládat všechny čtyři elementy. Spojí se s Katarou (Nicola Peltz), která ovládá vodní živel a jejím bratrem Sokkou (Jackson Rathbone) ve snaze nastolit ve válkou zmítaném světě klid a mír. Akční fantasy Poslední vládce větru se inspirovalo pupulárním animovaným televizním seriálem.“
L. Ch.

Máme rádi zvířata!

Trnucha CastexovaPřeskočit výpis nalezených zvířat

(Potamotrygon castexi)

Tímto zvláštním názvem oplývá ryba z řádu rejnoků, která má světle hnědé tělo se žlutými skvrnami (skoro až jaguářím vzorem) o průměru až 60 cm a. Tento nenápadný živočich se živí korýši, měkkýši a rybami a na svém ocasu má osten s jedovou žlázou, kterým se brání před predátory. Vyskytuje se ve sladkých vodách, nejčastěji v povodí jihoamerických řek blízko Amazonie. Pokud byste si chtěli tuhle sympatickou rybku pořídit, nesmí vám chybět velké a prostorné akvárium a asi tak 4000 korun v peněžence. Délka života je odhadována na 15 let.

Klokánek králíkovitý

(Bettongia penicillata)

Mládě klokánka kulíkovitého váží přibližně 1 gram a ve vaku zůstává po dobu tří měsíců. Už zdrobnělý název živočicha napovídá, že jeho rozměry nebudou nějaká velká čísla – délka těla je 30 – 38cm, ocasu až 36 cm a váží maximálně 1, 6 kg. Výborně skáče a šplhá, je rozšířen na území Austrálie a živí se houbami, rostlinami i drobným hmyzem. Je kriticky ohroženým druhem a zajímavostí je, že pomocí svého ocasu může ze země sbírat různé předměty, např. semena rostlin. Ostatní klokani ocas využívají k udržení rovnováhy. V přírodě prý klokánci vůbec nepijí vodu, ale získávají ji z plodnic hub.

P. a P.