Nový OběžníkGo

Pokud všechno půjde, jak má, tak v pátek 29. 5. nebo na začátku příštího týdne vyjde nové číslo časopisu. A co tu najdete? Můžete se těšit třeba na rozhovory s profesorkami Strečkovou (Aj) a Hrubanovou (Frj), na články o dvou filmech Andělé a démoni, Star Trek), jako vždy najdete rubriku sport a v ní článek o Gambrinus lize, velký článek o zdravé výživě a další.
Oběžníku zdar!

Franny a Zooey

Kniha od autora "Kdo chytá v žitě" je trochu jiná než jeho zmíněné nejslavnější dílo, ale zároveň zůstává věrná jeho tématice. Franny a Zooey jsou sourozenci, nejmladší z početné rodiny Glassovy. Oba jsou citliví a inteligentní, ale setkáváme se s nimi v době, kdy Franny procházíněčím jako krizí (podobně jako Holden v "Kdo chytá v žitě"). Oba byli svými nejstaršími bratry Seymourem a Buddym (z nichž už žije jen jeden, Seymour spáchal sebevraždu) vedeni k nábožnému životu a uznáváním filozofických autorit. Byly jim podstrkovány ty správné "závažné" knihy, diskutovali s nimi o důležitých věcech. Spolu s účastí v rozhlasovém pořadu Chytrá hlavička to na nich zanechalo velmi silné následky - aspoň jak se Zooey domnívá - a oni už nejsou schopni myslet normálně v rámci myšlení ostatních, odsuzují je a nej¨můžou se nikam zařadit.

Zatímco Zooey utíká k divadlu (i když opovrhuje většinou her a tvůrců) a viní své bratry z toho, že z nich učinili "zrůdy", Franny se uchyluje k náboženskému životu a modlitbě ke Kristu, kterou našla v jedné ze Seymourových knih. Složí se a celé její okolí (hlavně její matka) je až hystericky vyděšené - a tak se jí z toho snaží Zooey jako jediný právě dostupná bratr dostat tím, že s ní rozmlouvá a vede s ní diskuzi o světe, náboženství a její modlitbě.

Tato kniha není žádnou knihou, která by se dala přečíst za odpoledne. je potřeba, aby se nad ní čtenář zamyslel a povážil názory, které mu autor nabízí. Není už psána tak puberťáckým jazykem jako "Kdo chytá v žitě", ale stále je velmi čtivá a přístupná všem, kdo ji mají chuť číst. Nabízí pohled do soukromí dvou lidí, kteří nejsou schopní jít s davem a prochází si svými krizemi, kdy vším a všemi pohrdají a nejraději by všechno hodili za hlavu, což asi každý z nás někdy zažil.

Špatné zprávy

"Řidič najel do davu a jen těsně minul královskou rodinu. Pět lidí mrtvých," hlásí Nizozemsko.Zdá se, že v poslední době se to špatnými zprávami jen hemží - o velké finanční krizi, válkách v Afgánistánu a okolí, teroristických útocích, prasečí chřipce, pádu vlády během předsednictví a následné "šaškárně" okolo nové úřednické vlády... Jak si má takový průměrný občan udržet zdravý rozum, když se na něj odevšad valí zprávy o všech tragédiích a problémech světa?
Nechci, aby to vyznělo, že je lepší uzavřít se do ulity nebo neinformovat občany. Ani náhodou. Ale opravdu stačí, když na konec hlavních večernách zpráv dají optimistickou zprávu (aby se neřeklo), na kterou už stejně většina lidí nečeká a je tak znechucená stavem politiky i společnosti, že raději vypíná?
Média se tímto živí, myslím vytahováním špíny a posléze jejím servírováním na zlatém podnose. Ale možná by mohla občas zapátrat a vytahovat optimističtější věci, kterých je okolo nás také dost - jen se nedostanou do hlavních zpráv. A tím nemyslím ono "dojemné" shledávání před obrazovkou nebo řešení vlastních komplexů v přímém přenosu, stejně tak jako nemám na mysli zprávy o tom, s kým zrovna chodí jaká topmodelka.
Ale možná, že je to tak dobře. Nejradostnější chvíle stejně nemůžeme zažít po výhře oblíbeného fotbalového týmu - ať už je jakkoli slavná - ale měly by přicházet v soukromí, kde si je vychutnáme s lidmi, se kterými si je chceme vychutnat. Naše soukromě výhry nejsou tak závažné jako třeba zavření věznice pro teroristy, ale jsou tím, co nám drží odstup od Velkých a Špatných zpráv.

Prasečí chřipka

Prasečí chřipka útočí. I když bych asi měla spíš říct mexická nebo nová chřipka, protože název prasečí chřipka už je evidentně out. Pravděpodobně k tomu přispěl Izrael, který je zásadně proti všemu, co by mohlo jen vzdáleně souviset s vepřovým.
Zdá se, že panika zachvacuje svět, i když názory na závažnost situace se dost liší. Někdo říká, abychom zachovávali klid a že léků je dost - Evropa je připravená. Na druhou stranu lidé v některých zemích začínají vykupovat roušky, USA hlásí první obět (dvouleté dítě) a Irsko přiznává nerovnoměrnou zásobenost léky. Odborníci se shodují: první vlnu chřipky už nelze zachytit. Větší nebezpečí by ovšem nastalo, kdyby nemoc zmutovala.
Přpadá mi nespravedlivé, jak se ta zvířata vždycky do něčeho namočí. Jednou je to ptačí chřipka, předtím nemoc šílených krav - a teď prasečí chřipka. Ovšem tentokrát jsou v tom prasata tak trochu nevinně - nemoc se dál šíří mezi lidmi, dokonce i samotným vzduchem. Takže je asi fér, že to přejmenovali. Na druhou stranu, jak k tomu přijde Mexiko?
Dobře, je pravda, že se tady už trochu dlouho rozepisuju o názvech. Původně jsem chtěla položit jinou otázku: Připouštíme si nebezpečí? V naší globální společnosti je problém jednoho národa problémem všech, ale nebereme to pořád jako že "v Mexiku mají nějaké problémy"? Musím říct, že mě celkem zaskočilo, když ráno říkali v rádiu, že to k nám dorazí během několika týdnů. Otázka nené jestli, ale kdy. A už vůbec není jisté kdo, pokud to přijde, tak už budou v ohrožení všichni. odborníci zatím evidentně nemají jasno ani v tom, která skupina je v největším ohrožení - nejdříve se říkalo, že lidé mezi 25 a 40, teď jsem slyšela, že důchodci a děti.
Připouštíme si to? Přiznáváme si, že by klidně mohlo dojít k podobné pandemii, jako na začátku 20. století se španělskou chřipkou? Asi vám připadá, že teď jsem to já, kdo rozšiřuje paniku. Ale možná by bylo na čase položit si tyto otázky a odpovědět si na ně. A to se netýká jen prasečí chřipky.

Úvodník

Školní časopis, jak jste si jistě všimli, v poslední době moc nevycházel a ani tak se nesetkával zrovna s úspěchem. Tento školní rok jsme se rozhodli ho plnohodnotně obnovit a teď v ruce držíte jeho první vydání.
Chtěli bychom se věnovat tématům, která Vás zajímají, proto pokud rádi píšete a chcete se podílet na výrobě časopisu (ať už trvale nebo občasně, třeba povídkou), určitě nám dejte vědět, budeme moc rádi.
V září do naší školy nastoupilo mnoho nových profesorů; vítáme je tu a doufáme, že se jim u nás líbí:-). Budeme se snažit zprostředkovat s nimi alespoň několik rozhovorů, abyste se s nimi mohli seznámit. V tomto čísle jsme ale začaly trochu jinak: můžete si přečíst rozhovor s panem profesorem Bauerem.
Odpovídal na otázky, které nám dlouho vrtaly hlavou:-).
Přejeme hodně úspěchů ve školním roce.

Redakce

Rozhovor s panem profesorem Bauerem

Požádali jsme pana profesora Bauera, aby nám zodpověděl pár otázek, a vy si nyní můžete přečíst jeho zajímavé odpovědi!

Ø Proč jste si vybral právě profesi učitele?
Já už si to nepamatuju.
Ø Co bylo po dobu vaší kariéry největším úspěchem?Musím se zamyslet, jestli by se mezi všemi těmi úspěchy dalo najít něco, co tak nějak vybočuje…
Už vím. Jeden ze studentů, co tu už nestuduje, se na konci studia začal podepisovat na písemky. Už to zvládl.
Ø A máte zkušenosti i s jinými profesemi, než je vaše současná?
Ano. Profese prodavačky. Včera jsem byl nakupovat.
Ø Živil jste se i jinou profesí než učitelskou?
Ano. Abych to správně pojmenoval pomocná síla v kuchyni.
Ø Takže jste vařil v nějaké restauraci?
Ne. Myl jsem nádobí, škrábal brambory. Neměl jsem kvalifikaci k tomu, abych vařil.
Ø Jaké je vaše oblíbené jídlo ve školní jídelně?
Přemýšlím, jestli něco tak výrazného vyniká z řady. Tak třeba to maso, špenát a třeba bramborovej knedlík.
Ø Jakou hudbu si rád poslechnete a který film vás zaujme?
To je jedna otázka? Takže mám dát jednu odpověď? Rád si poslechnu hudbu, která se mi líbí a zaujal by mě asi film Kung Fu Panda.
Ø A jaký žánr hudby se vám líbí?
Těch je víc.
Ø Například?
Těch je natolik víc, že by bylo lepší pojmenovat co ne. Třeba Eva a Vašek nebo to co prodávaj v teleshoppingu, protože tam tu písničku tak jako pokazí. Normálně je poslouchatelná, ale pak už ne.
Ø Takže nemáte rád remixy?
Něco jo, něco ne. Jak kdy.
Ø Co říkáte na hip hop a rap, dnes dost populární hudbu?
Hip hop a rap neposlouchám, ale nevadí mi to. Občas, když poslouchám rádio, tak se mi zdá, že hrajou pořád tu samou písničku.
Ø Umíte zpívat?
Nevím, nikdy jsem to nezkoušel.
Ø Ani v hudební výchově jste nezpíval?
V hudební výchově jsem využíval toho, že se zpívalo sborem, takže jsem jen pohyboval ústy.
Ø Proč jste to nikdy nezkoušel?
Pud sebezáchovy. Mám pocit, že neovládám umění zpěvu. Vychází to z toho, že třeba neřídím auto, protože si myslím, že ho řídit neumím. Ale nezkoušel jsem to.
Ø Umíte hrát na nějaký hudební nástroj?
Nooo…. Na triangl.
Ø Jak trávíte volný čas? Co třeba děláte, když přijdete domů?
Dojdu si na záchod, umeju ruce. Někdy velice rád dělám zejména tu první věc.
Ø Dobře, ale kromě běžných denních činností?
Spoluvlastním mnoho nemovitostí, takže o víkendech je objíždím a opečovávám.
Ø A v těch nemovitostech máte i televizory Tesla?
Ano.
Ø A proč sbíráte zrovna televizory?
Každej z chlapečků něco sbírá.
Ø Takže je sbíráte už od mládí?
Už zhruba dvacet let, víc než dvacet let.
Ø Proč zrovna značka Tesla?
Vaší dvojkové kategorii se to těžko vysvětluje. Dříve moc jiné značky nebyly. A teď je k sehnání dost dílů na renovaci.
Ø Jak jste k televizorům přicházel? Dostával jste je, nacházel …?
Nacházel i dostal, a to i dnes.
Dnes z důvodů ekologie se moc televize na ulici neválí, ale jsou různé sběrné dvory, které navštěvuji.
Ø Vrátíme se ještě k tomu volnému času. Jezdíte i do zahraničí? Kde jste byl nejdál?
Ano, ano. No, neberu to tak bejt co nejdál, ani se nesnažím o přílišnou exotiku. Ale nejdál? Asi někde ve středomoří.
Ø Líbí se vám v zahraničí více než v ČR?
Nedá se to srovnávat. Je úžasný šplhat v Alpičkách, ale je tam jiný typ přírody, takže spíš zjistit, jak je to jiný.
Ø Takže se třeba neválíte někde u moře?
To bych nemohl, válet se někde u moře. Jsou mi nepohodlné vyšší teploty a větší množství lidí.
Ø Někteří studenti si myslí, že vynikáte mezi ostatními vyučujícími. Máte také takový dojem?
No na to je obtížné odpovědět z toho důvodu, protože nevím, z čeho pramení pocit, že vynikám. Jestli z toho, kolik kapesníků mám zrovna v kapse nebo jaké nosím barvy ponožek …
Ø Ani netušíte, jak jste jiný než ostatní profesoři?
Nemohu posoudit. Nedocházím do jejich hodin, tak nevím. Musel bych příliš teoretizovat. Jiný než ostatní profesoři? Zas až tak? Trochu se liším od pana profesora Nováka, zejména v poslední době. On chodí po čtyřech a já po dvou. V chemii používám pro kyselinu sírovou vzoreček H2SO4, jako ostatní profesoři na chemii, takže v tom se taky neliším.
Ø No dobře, dám příklad. Vykládáte látku a najednou se zastavíte a začnete odříkávat básničku o Karkulce. Myslím, že to moc profesorů nedělá.
Tomu se říká mezipředmětové vztahy. Vy jste si někdy při hodině nevzpomněli na něco jiného? Třeba někdo si vzpomene, že se mu chce čůrat a jde. A já si vzpomenu třeba na Karkulku.
Ø Třeba pan profesor Hauptmann tohle nedělá….
Tak každý jsme nějaký. Třeba si básničky hůř zapamatovává.
Ø Proč tohle vlastně říkáte, když to nesouvisí s látkou? Ne, že by mně osobně to nějak vadilo.
A jak souvisí třeba to, kdo chybí nebo jak jste se měli o prázdninách? Teď nemám na mysli češtináře, kteří to rádi dávají do různejch slohovejch prací.
Ø To, kdo chybí, je běžná školní věc, alespoň myslím. Co si upřímně myslíte o zdejších studentech?
No tak to zase nemohu odpovědět jednoznačně. Každý je jiný, takže nemůžu odpovědět na všechny.
Máte oblíbenou třídu?
Tady zase může být několik hledisek na třídu. Někdo má rád, že si všichni píší a mají jedničky. Někdo má rád kamarádský vztah. Já mám velice rád třídy, které jsou zrovna na exkurzi. Tam se velice dobře učí.
Ø Myslíte, když jste s nimi na exkurzích?
Ne.
Ø Chtěl byste ještě něco dodat?
Mám hlad.
Ø Líbil se vám rozhovor?
No… už od rána se mi chce čůrat. Myslel jsem, že po čtvrté hodině si konečně dojdu, ale dělám s váma ten rozhovor. Takže to by mohl být důvod k negativnímu hodnocení. Teď má být v televizi soutěž, kde jsou soutěžící vystavováni nepříjemným dotazům, takto jsem se necítil.

Pavlína Coufalová a Barbora Šimůnková, 4.H

Duffy

Ještě jste neslyšeli o téhle sympatické Velšance, která jako by vypadla ze šedesátých let? Je na čase se seznámit!
Čtyřiadvacetiletá Duffy, vlastním jménem Aimee Anne Duffy, je dalším objevem aktuální retro vlny tzv. soul-popu, kterou úspěšně zahájila (o něco méně slušná) Amy Winehouse. Právě s touto zpěvačkou, která má sice božský hlas, ale nikdy není jasné, jestli bude moci odzpívat koncert, je Duffy často srovnávána. Neprávem. Jejím prý největším vzorem je Dusty Springfield (mladé generaci pravděpodobně ne moc povědomé jméno, takže připomenu její největší hit Son of a Preacher Man, který má tak dotěrný refrén, že ho snad musíte znát), které se tak trochu podobá i svou image. V jednom rozhovoru ale prohlásila, že ani nevěděla, kdo to je. Kdoví, jak to vlastně bylo.
Začátky
Už v patnácti Duffy začala zpívat s lokálními kapelami, během studia na univerzitě v Chesteru zpívala
v jazzovém klubu. A v roce 2003 se zúčastnila velšské obdoby soutěže Pop Idol, Wawffactor. Skončila překvapivě druhá, ale o jejím současném úspěchu si vítězka Lisa Pedrig může nechat jen zdát. V roce 2004 se však Duffy živila jako servírka, a když to zjednoduším, narazila na ty správné lidi. Dostala se až k Bernardu Butlerovi, bývalému kytaristovi skupiny Suede, který je známý svou zálibou v hudbě šedesátých let. Spolu začali vymýšlet ten správný retro sound pro Duffyino debutové album Rockferry. Ten se promítl i na obal k albu a promo fotky.
Rychlý úspěch s Rockferry
Samotné album je silně poznamenané singlem Mercy, který zněl nepřetržitě z rádií několik měsíců a držel se několik týdnů na špičce nejen britské hitparády, ale například i na iTunes. Sama písnička je skvělá a je škoda, že je už tak ohraná.
Za pozornost určitě stojí, když ne všechny, tak aspoň většina skladeb. Například song Rockferry, který hned na začátek ukazuje rozsah Duffyina hlasu, a stejně tak i Warwick Avenue. Oba už byly nasazeny v rádiích, Rockferry dokonce jako první singl, s tak velkým úspěchem jako Mercy se ale nesetkal.
Texty jako by vycházely přímo ze zpěvaččina deníčku. Zachycují výhry, i více či méně závažné prohry, což zjistíte při pozornějším poslechu (nebo přečtení) textů. Jen tak namátkou: "I will never be your stepping stone, take it all or leave me alone…" (Stepping Stone), "I'm scared to face another day… cos the fear in me just won't go away." (I'm Scared), "You got me begging you for mercy… why won't you release me…" (Mercy)…
Nádherným, a myslím že I důstojným, rozloučením s celým albem (které trvá pouze třicet sedm minut a čtyřicet šest vteřin) je skladba Distant Dreamer ("I'm thinking about, all the things, I'd like to do in my life…").
Zářná budoucnost
Doufejme, že se Duffy nestane pouhou komerční loutkou, s čímž se setkáváme poměrně často, a že neuhne od svého stylu. Zatím pilně koncertuje a neplánuje zavítat do České republiky, na podzim jsou ohlášeny koncerty hlavně ve Spojených státech a Velké Británii.
Nejlepší songy alba: Rockferry, Warwick Avenue, Mercy, Delayed Devotion, Distant Dreamer
Tracklist alba:
1. "Rockferry" (Duffy, Bernard Butler) 4:14
2. "Warwick Avenue" (Duffy, Jimmy Hogarth, Eg White) 3:46
3. "Serious" (Duffy, B. Butler) 4:10
4. "Stepping Stone" (Duffy, Steve Booker) 3:28
5. "Syrup & Honey" (Duffy, B. Butler) 3:18
6. "Hanging On Too Long" (Duffy, J. Hogarth, E. White) 3:56
7. "Mercy" (Duffy/Steve Booker) 3:42
8. "Delayed Devotion" (Duffy, J. Hogarth, E. White) 2:57
9. "I'm Scared" (Duffy, J. Hogarth) 3:08
10. "Distant Dreamer" (Duffy, B. Butler) 5:05
Celkový čas 37:46

Duffy na internetu: http://www.iamduffy.com/ (oficiální stránky), http://www.myspace.com/duffymyspace (myspace), http://en.wikipedia.org/wiki/Duffy_(singer) (anglický životopis)

Magdalena Hergottová, 4. H

Třiďte odpad i ve třídě!

Určitě už jste na téma tříděný odpad slyšeli dost- proč je dobré odpad třídit, že do zelených kontejnerů patří sklo a do žlutých zase plast a spousta dalších věcí. Určitě se mezi vámi najdou i tací, kteří odpad třídí, a tím se také snaží žít ekologičtěji. Jenže! Všimli jste si, že v budově školy takovou možnost nemáte? Nezbývá vám tedy nic jiného, než že prázdnou plastovou lahev vyhodíte do odpadu směsného. Někdo to dělá s těžkým srdcem, někomu to nevadí. To samozřejmě respektujeme. Na naší škole se ovšem vyskytla jedna výjimka. V jedné ze tříd (konkrétně 4.H J) se už asi minulý rok zavedly odpadkové koše právě na tříděný odpad. Co kam vyhodit poznáte podle jejich barev, které jsou stejné jako barvy kontejnerů.
Ve třídě samozřejmě zůstal koš pro směsný odpad, který vynáší paní uklízečky. Kdo ale vynáší barevné koše? Tohle už není práce paní uklízeček, takže o tohle se stará buď služba, stanovená konkrétně na vynášení tříděného odpadu, nebo běžná týdenní služba. To záleží na tom, jak si to určíte, případně jak rozhodne třídní profesor. Je tedy jen na vás, jestli se chcete připojit a třídit odpad. Myslím, že barevné koše vypadají ve třídě celkem hezky a navíc slouží pro dobrou věc. Nakonec je tu ještě malý seznam toho, co do košů házet smíte, a co naopak ne. Ten najdete zde.

Co do koše patří: plastové obaly, plastové tašky a sáčky, PET lahve - stlačené bez uzávěrů, čisté kelímky od jogurtů a jiných potravin, plastové lahve od šamponů, mýdel a mycích prostředků, noviny a časopisy, knihy, sešity, brožury, rozložené papírové krabice, karton a vlnitá lepenka, čisté papírové obaly, reklamní letáky, kancelářský papír, lahve od nápojů bez kovových či plastových uzávěrů, sklo bílé i barevné, velké skleněné střepy, tabulové sklo, skleněné předměty všeho druhu.

Co do koše nepatří: vícevrstvé obaly (TetraPack), guma, molitan, kabely, textil z umělých vláken, nádoby od léčiv, papírové kapesníky, ručníky, kopírovací papír, mastný a jinak znečištěný papír, pauzovací, dehtový a voskový papír, vícevrstvé obaly (TetraPack) od mléka a nápojů, zrcadla, drátěné sklo, keramiku, porcelán, žárovky, zářivky, výbojky, kameninu, televizní obrazovky, automobilová skla.

Pavlína Coufalová, 4.H