Kniha od autora "Kdo chytá v žitě" je trochu jiná než jeho zmíněné nejslavnější dílo, ale zároveň zůstává věrná jeho tématice. Franny a Zooey jsou sourozenci, nejmladší z početné rodiny Glassovy. Oba jsou citliví a inteligentní, ale setkáváme se s nimi v době, kdy Franny procházíněčím jako krizí (podobně jako Holden v "Kdo chytá v žitě"). Oba byli svými nejstaršími bratry Seymourem a Buddym (z nichž už žije jen jeden, Seymour spáchal sebevraždu) vedeni k nábožnému životu a uznáváním filozofických autorit. Byly jim podstrkovány ty správné "závažné" knihy, diskutovali s nimi o důležitých věcech. Spolu s účastí v rozhlasovém pořadu Chytrá hlavička to na nich zanechalo velmi silné následky - aspoň jak se Zooey domnívá - a oni už nejsou schopni myslet normálně v rámci myšlení ostatních, odsuzují je a nej¨můžou se nikam zařadit.
Zatímco Zooey utíká k divadlu (i když opovrhuje většinou her a tvůrců) a viní své bratry z toho, že z nich učinili "zrůdy", Franny se uchyluje k náboženskému životu a modlitbě ke Kristu, kterou našla v jedné ze Seymourových knih. Složí se a celé její okolí (hlavně její matka) je až hystericky vyděšené - a tak se jí z toho snaží Zooey jako jediný právě dostupná bratr dostat tím, že s ní rozmlouvá a vede s ní diskuzi o světe, náboženství a její modlitbě.
Tato kniha není žádnou knihou, která by se dala přečíst za odpoledne. je potřeba, aby se nad ní čtenář zamyslel a povážil názory, které mu autor nabízí. Není už psána tak puberťáckým jazykem jako "Kdo chytá v žitě", ale stále je velmi čtivá a přístupná všem, kdo ji mají chuť číst. Nabízí pohled do soukromí dvou lidí, kteří nejsou schopní jít s davem a prochází si svými krizemi, kdy vším a všemi pohrdají a nejraději by všechno hodili za hlavu, což asi každý z nás někdy zažil.
Žádné komentáře:
Okomentovat