Praha je červenobílá

…slávisté dobili Toyota Arénu ve velkém stylu

Ten zápas na cca dvě hodiny rozdělí celou českou republiku na dvě nesmiřitelné skupiny, dokáže na chvilku rozbít i ta nejsrdečnější přátelství. Derby pražských ,,S", Sparty proti Slávii! Letos přišel tenhle trhák 6. října. Na trávník sparťanské Toyota Areny vyběhli týmy obou českých gigantů. Jako kapitán domácí Sparty nenádpadný pravý bek Petr Voříšek, v čele jedenáctky hostů spolehlivý stoper Erich Brabec. Překvapením slávistů bylo zařazení nejslavnějšího českého amatéra Vladimíra Šmicra (ve Slavii nemá profesionální smlouvu a hraje v podstatě ,,pro dobrý pocit") do základu, ale o něm až později.

Podle atomových hodin přesně v 17'15 foukl poprvé do píšťalky rozhodčí Radek Příhoda a sparťanští forwardi Marek Kulič s Miroslavem Slepičkou obstarali úvodní výkop. Překvapivě už v 5. minutě se měnilo skóre - po centru Francouze Tijanyho Belaida (jehož bratr Armen mimochodem hraje za Spartu, ale v tomto zápase nenastoupil) přihrál dezorientovaný sparťan Karol Kisel přímo před bránu Šmicrovi, který s pomocí štěstí a brankové konstrukce překonal bývalého slávistu, nyní gólmana Sparty Matúše Kozáčika - 0:1. Aktivnější Slavia se dostala do dvojbrankového vedení po půlhodině hry - po faulu na Šmicra odcentroval Černý na hlavu druhého Francouze Mickaela Tavarese a ten neměl se zakončením problém - 0:2. Slavia pak na minutu polevila, což se jí nevyplatilo. Po hezké akci střílel přesně k tyči Kamil Vacek - 1:2. Sparta rychlým kontaktním gólem ožila a do konce poločasu byla hra vyrovnaná. Po poločase už zase měla navrch Slavia, což se na skóre projevilo v 69. minutě. Znovu centroval Belaid a Šmicer, i když stál v půlmetrovém ofsajdu, dopravil s přehledem do sítě svůj druhý gól - 1:3. Do konce zápasu to pak byla velká slávistická exhibice, kterou zakončil po přihrávce nejlepšího střelce ligy Tomáše Necida náhradník

Zdeněk Šenkeřík čtvrtým gólem ve sparťanské síti - 1:4. Pak už mohli naplno propuknout slávistické oslavy. Kromě tří bodů si Slavia odvezla nejvyšší výhru na Letné v samostatné české historii. Slávisté podali úžasný týmový výkon a výhru si zasloužili. Sparta měla ve svém středu jen pár individualit, jako třeba pány Vacka, nebo Kuliče, kteří dokáží překonat obranu rychlými narážečkami. Někteří hráči Sparty jsou naopak taková nemehla, že jsou nebezpečni svému okolí. Kteří, když se bouřlivák Řepka tentokrát držel a místo rozhodčích si celý zápas vzorně hleděl Necida? Tak třeba jeho kolega ze stoperské dvojice Štěpán Kučera… Ze sparťasnkého pohledu je určitě nemilé, že celý zápas v obraně ,,hořel" jako mimořádně kvalitní pohonné hmoty. Ale za šílený brutální faul na Marka Jarolíma měl dostat místo žluté bez diskuze červenou kartu, nehledě na to, že v zápase provedl další tři žluté fauly. Nepředvedli se ani sparťanští fanoušci. Krásnou atmosféru vyprodaného zápasu občas schazovali skandováním hesla ,,Jude Slavie". A nakonec, ve chvílých kdy už bylo jasné, že uspěje soupeř, se prezentovali vsutku originálním pokřikem směrem ke svým hráčům, když opakovaně volali ,,Umíte h*vno!" Není divu, že za tohoto stavu kádru a kotle z klubu odešel trenér Lavička, podle fanoušků Liberce, odkud pochází, ,,poslední rudý gentleman".

Zato slávisté jsou momentálně ve fotbalovém ráji. Nový stadion, jistota čtyř pěkných zápasů v Poháru UEFA a vedení v tabulce. A také úžasný kotel, se kterým si hráči po zápase z plných plic zařvali obvyklí chorál začínající slovy ,,Červenobílááááá! Bójová síla!" A soupeřům, i těm v UEFĚ, se musela klepat kolena! I když tentokrát se z chorálů vypustil pokřik ,,Smrt Spartě", kvůli kterému dostala před časem trojice slávistických pokuty.

Statistiky zápasu

AC Sparta Praha - SK Slavia Praha 1:4

B: 31. Vacek - 5. a 69. Šmicer, 30. Tavares, 90.+2. Šenkeřík

Rozhodčí: Příhoda - Filípek, Kordula

ŽK: Kučera, Vacek - Belaid

Diváci: 20 565

Kozáčik - Voříšek, Řepka, Kučera, Kladrubský - Kulič (64. Zeman), Kisel, Hušek, Vacek (81. Holenda), Matušovič (64.

L. Došek) - Slepička.

Vaniak - Krajčík, Suchý, Brabec, Hubáček - Belaid, M. Jarolím (84. Šenkeřík), Tavares, Černý - Šmicer (71. Janda).

Necid.

Dominik Hrubý, 4.H

Prazvláštní gól anglického Readingu

…aneb nejkurióznější vlastňák v dějinách fotbalu

20. září '08 se odehrálo utkání druhé anglické ligy mezi kandidáty na postup Readingem a

Watfordem. Na první pohled nic, co by mělo vzrušovat fotbalové fanoušky jinde než v těchto anglických městečkách. Česká záložník a hvězda Readingu Marek Matějovský je navíc stále zraněný, takže ani kvůli němu se nemuseli fotbaloví nadšenci v Českých zemích vzrušovat.

Rozhodčí Stuart Atwell a hlavně jeho asistent však docílili toho, že se ještě dlouho bude o tomto

utkání hovořit a fanoušci po celém světě si budou pouštět video, které z něj koluje na internetu. A budou hodně kroutit hlavou. Pánové totiž domácímu Readingu uznali gól, který - ve vší úctě k nim - vůbec nepadl. Míč sice přešel brankovou čáru, avšak metr vedle tyče.

Po rohovém kopu, který fanouškům známý irský bouřlivák Stephen Hunt, se před bránou Watfordu vytvořil závar, který chtěl vyřešit bránící John Eustace odhlavičkováním míče na další roh. Jeden z hráčů Readingu se snažil udržet míč ve hřišti, to se mu těsně nepodařilo. V následném, už zbytečném pokračování hry ještě Reading trefil břevno. Ale co se nestalo! Atwell na pokyn svého asistenta s praporkem ukázal na střed hřiště. Pomezní totiž Eustaceovu obranou hlavičku viděl sice správně už za brankovou čárou, ale - místo metr vedle tyče - v bráně!!! Marné byli protesty hráčů Watfordu u obou rozhodčích. Ti svoje rozhodnutí neodvolali, ,,gól" platil a zápas nakonec skončil remízou 2:2. ,,To musel být nějaký optický klam", nachápal po zápase pomezní rozhodčí svůj omyl. ,,Něco takového jsem v životě neviděl, jako by mi na zahradě přistálo UFO", divil se boss Watfordu Aidy Boothroyd. ,,Gól" pak připsali statistici jako vlastní nešťastnému Johnu Escutacemu, který tak zaznamenal nejkurióznější branku od dob, co se na Zemi sport s koženým balónem hraje. (Video můžete shlédnout na

Další ,,slavné" omyly fotbalových rozhodčích

MS 1986 - Tuniský rozhodčí Ali Bennaceur ve čtvrtfinále MS uznal gól Diega Maradony Anglii, přestože Argetinec překonal gólmana Petera Shiltona ve výskoku nikoliv hlavou, ale rukou. Pro Tunisana to byl první a poslední zápas, který na MS řídil.

MS 2002 - Hlavní z Ugandy a pomezní z Trinidadu způsobili, že zápas Španělů s Koreou, ve kterém dali jihoafričtí ,,toreadoři" dva naprosto regulérní góly, došel za stavu 0:0 až k penaltám. Jediný, kdo neproměnil byl Španěl Sánchéz Joaquín a dál postoupili domácí Korejci.

MS 2006 - Anglickému sudímu Grahamu Pollovi nestačil v zápase Chorvatsko - Austrálie na vyloučení obránce balkánců Josipa Šimuniče obvyklý počet dvou žlutých karet. Když ani po skončení zápasu (který skončil remízou a Chorvatsko tak vypadlo z turnaje) Šimunič nepřestal protestoval, ukázal mu Poll třetí žlutou a teprve potom červenou. Rozhodčí poté svoji chybu uznal a skončil s mezinárodní kariérou.

Výroky měsíce

,,Týjo já si nepsal zápisky co řikaly… Stál jsem k situaci čelem zády!"

Odpověď obránce Baníku Ostrava Daniel Tchuř na otázku u disciplinární komise ČMFS, kam byl předvolán jako svědek v kauze svého spoluhráče Svěrkoše. Místo toho se ale blýskl pouze velmi zvláštním oslovení předsedy komise JUDr. Károlyiho. Úroveň jeho vyjadřovacích schopností posuďte sami. A to považte, že tenhle chlapík dělal v Artmedii kapitána při zápasech Ligy Mistrů!!!

,,Minule sem byl jako Maradona, teď jako Henry. Na rozdíl od nich ale bez peněz…"

Žižkovský útočník Petr Švancara předvádí v poslední době v lize kousky jako od světových superhvězd. Svůj plat by se ale očividně představoval jinak. Video můžete shlédnout na

Dominik Hrubý, 4.H

Reprezentace to projela

Málokdo asi ví, že naše ženská fotbalová reprezentace hrála v neděli 28. Září kvalifikační zápas na Euro s Anglií. Všechno začalo bledě. Nestihla jsem hymny a na výkop jsem hleděla jen napůl, jelikož jsem hledala místo k sezení.

Nicméně "děvčata" se do toho pustila a diváci, kterých do Ďolíčku přišlo skoro 1100, mohli shlédnout pár krásných akcí. Dočkali jsme se i jednoho gólu, který vstřelila Došková. Bohužel ani ne po první půlhodině přišlo střídání kapitánky Šmeralové kvůli zranění. Pásku po ní převzala útočnice Pavlína Ščasná, podle komentátora nejlepší česká fotbalistka, s čímž docela souhlasím. V poločase Češky stále vedly 1:0 a všichni snili o oslavách výhry. Jenže co se nestalo - Angličanky vyrovnaly. Že už nevyhrávají, našim hráčkám asi nedošlo. Nebo prostě byly unavené - to se stává. Záložnice přestaly běhat za míčem a kašlaly na přihrávky. Naštěstí udržovaly remízu. Než ovšem přišel druhý gól soupeřek. Poté už zřejmě ztratily chuť hrát a nechaly si dát další tři. Výsledek zápasu Česko - Anglie je 1:5 a doufejme, že na Euro přesto postoupíme.

Iveta Kiefmannová, 6.P

Úžasná Zeměplocha

Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii

Zeměplocha - vymyšlený svět ve tvaru disku, který nesou na svých zádech čtyři sloni stojící na krunýři velké želvy A'Tuin, jenž pluje vesmírem. Svět fantasie, kde bohové opravdu a nepopiratelně existují, čarodějky pořádají svérázné slety, králové se rodí se znaménkem ve tvaru koruny a Smrť se ohání kosou. Tak to je prostředí, do kterého zasadil své příběhy dnes už známý anglický spisovatel Terry Pratchett.

Většině lidí asi jméno Zeměplocha něco řekne. Je opravdu zajímavé, kolik příběhů se dá z tohoto

jednoho světa vyždímat, a musím říct, že mě vždycky potěší, když najdu v příběhu starého známého z jiné knihy ze série. Lidé se vlastně dají rozdělit do tří skupin: první jsou ti, kdo ji neznají, druzí je nesnáší a poslední jsou na Zeměploše závislí (k této skupině se hrdě hlásím!). Nic mezi tím neexistuje.

Hodně příběhů se odehrává v kosmopolitním Ankh-Morporku, městě plném čarodějům s vysokými

čepicemi a životu nebezpečnýmch uliček, kde je vrah a zloděj jen dalším povoláním. Ano, je tu několik výrazných stálých osobností, které stojí za zmínku. Tak například čarodějky (Soudné sestry, Čarodějky na cestách…) - svérázná, věčně nabroušená Bábi Zlopočasná a dobrácká duše Stařenka Oggová, která má zaručeně zásobu alkoholu ve výstřihu. Pak jsou tu členové Noční hlídky v Ankh-Morporku (Stráže! Stráže!, Muži ve zbrani, Hrr na ně!): velitel Elánius se svými ideály a stálým obcházením daných pravidel, kapitán Karotka, který sice nechápe obrazná přirovnání, ale za to jako jediný zná zákony a je vždy připraven dělat hrdinské činy, nebo trol Navážka nezvládající ani salutování či schopná desátnice-vlkodlačice Angua. A samozřejmě nesmíme zapomenout na vládce Patricije a jeho vězení, ve kterém se může zamknout zevnitř, a antropomorfní personifikacei Smrtě (SPRAVEDLNOST NEEXISTUJE. JSEM JEN JÁ.). Takový a mnohem rozmanitější je svět Zeměplochy.

Zeměplošské šílenství

Já vlastně ani nevím, kolik knih už v cyklu Úžasné Zeměplochy vyšlo. Třicet, čtyřicet…? Postupně

vycházejí nejen romány, ale také průvodce po Zeměploše, obrázkové i psané slovníky, mapy, knihy zeměplošské historie nebo kuchařky a diáře. Také už bylo natočeno několik animovaných a dva hrané filmy a byla uvedená nejméně jedna divadelní hra (u nás byly uvedeny Soudné sestry a Terry Pratchett tehdy na premiéře prohlásil, že to byla nejlepší verze, jakou viděl).

Zeměplocha je prostě fenomén. A je to hlavně ta úžasná nápaditost a svérázný humor, který ji činí tak atraktivní. Stručně řečeno, Pratchett je schopný zparodovat všechno a udělat tolik narážek, že je všechny ani nemáme šanci napoprvé pochopit. Najdeme tu například Leonarda da Quirma, který je sice geniální, ale taky trochu nepraktický, kvizici upalující všechny "špatně věřící", dokonalého obchodníka pochybných potravin Kolíka Aťtratím nebo trpaslíky, pro které je hydraulika mnohem zajímavější než otázka rozmnožování. O nápady nemá Pratchett rozhodně nouzi.

Autor se smyslem pro humor

Terry Pratchett (*28.dubna 1948) dostal od královny řád za zásluhy o Britského impéria v oblasti

literatuře, i když to nejdřív považoval za špatný vtip. Jak se píše v některých jeho knihách, považuje psaní knih "za největší zábavu, kterou si člověk může užít sám". Na konci roku 2007 mu byla diagnostikovaná Alzheimerova nemoc. Snad bude ještě dlouho pokračovat v psaní knih, které zaručeně potěší.

Lenka Chudomelová, 4.H

Coldplay v Praze

Britská rocková skupina Coldplay letos oslavila 10 let své existence a poprvé zavítala i do České republiky.

Lístky na koncert byly v prodeji od 16. června 2008, nicméně hned druhý den již byly skoro všechny vyprodány. Vstup nebyl sice nejlevnější, na sezení asi 1500 korun, ale stálo to za to. Kdo si lístek koupil, v žádném případě nelitoval.

22. září se to již před šestou kolem O2 arény hemžilo lidmi. V půl sedmé se vstup otevřel a všichni se nahrnuli dovnitř. Dav se přesunul k prodejcům s tričky, hrníčky, odznáčky a různými věcmi s tématikou nového alba Viva la Vida. Někteří si zde zakoupili tričko a hned ho oblékli, takže nápis "Viva" byl naprosto všude.

V osm vyběhl na pódium předskokan, kterým byl Albert Hammond Jr.se svou kapelou. To už byla hala poměrně plná, avšak dost míst ještě zelo prázdnotou. Albertově kapele dominoval hlavně bubeník, takže samotný Albertův hlas moc slyšet nebyl, ale publikum tleskalo i tak. Ve tři čtvrtě na devět zpěvák opouští pódium a dalších asi 40 minut jsme mohli pozorovat přípravy na velkolepý příchod samotných Coldplay. Čekání si lidé zpestřili mexickými vlnami, které oběhly kolem haly snad desetkrát. A pak to přišlo. Před půl desátou nastoupily opravdové hvězdy večera. Své fanoušky přivítaly se slovy: "Dobry večer. Tak jsme konečně tady." Diváci tleskali, pískali a ječeli. Konečně jsme se dočkali!

Nad pódiem visely jakési míče, které v průběhu měnily barvy a dokonce se na ně promítalo i totéž, co na plátnech, která byla umístěna u stropu a jedno velké také za samotnou skupinou. Celý koncert byl doprovázen barevnými lasery. Zazněly známé hity jako Fix you, Speed of sound, Politik a dále písničky z nového alba. Ovšem opravdová bomba nastala, když se celá skupina přemístila přímo mezi publikum na druhé straně, kde měla připravenou aparaturu, a začala hrát The Scientist.

Než se zase dostali zpátky na pódium, proměnila se hala v "noční oblohu". Byla naprostá tma a v té tmě svítilo tisíce a tisíce mobilních telefonů, které připomínaly hvězdy. Po příchodu zpět vypálili Coldplay song Viva la Vida z nového alba téhož názvu. V této chvíli už snad stála na nohou celá O2 aréna. Ti, kteří doteď seděli, se prostě museli přidat, protože zpěvák Chris Martin je opravdu pařmen :). Celý večer skákal, lehal si až na zem, hrál na kytaru, na piano i na harmoniku.

Při poslední písničce začaly shora padat fosforující papírky a kapela se loučila. Avšak ne na dlouho, protože jakmile opustila pódium, začali jsme, jakožto správné publikum, hlasitě dupat, řvát, tleskat, pískat... a dostali jsme, co jsme chtěli. Coldplay se vrátili a zazněla písnička Yellow a ještě jednou Fix you, kterou už jsme si skoro odzpívali sami :). Celá skupina jela bez přestávky obdivuhodné 2 hodiny.

Atmosféra jedinečná. Koncert nezapomenutelný. Chris dokonalý. Songy skvělé. Show uchvacující. Vzpomínky trvalé.

Barbora Šimůnková, 4.H

Hadouken!

„Je to nejúžasnější, nejnepředstavitelnější a nejnezničitelnější nová kapela na světě. Zní to, jako by Prodigy dělaly děti opřené o rozbitý hrací automat." Tohle napsal o kapele Hadouken! britský časopis NME. Donedávna byla tahle partička považována za nejžhavější kapelu bez debutového alba a tisk o ní psal v superlativech. Po vydání prvotiny Music For An Accelerated Culture chvála u tisku trochu opadla. Fanoušků mají ale Hadouken! stále víc.

A to především díky internetu, zejména komunitním serverům jako Myspace nebo YouTube, kde o sobě dali vědět nejdříve. Ukazují tak, jakou popularitu lze v dnešní době pomocí internetu získat. Jejich hudba se 'veze' v aktuálním trendu nu rave, ale rozhodně není prvoplánová. Chytne vás a už nepustí. Podle některých je tento stav dočasný, ale u mě pořád přetrvává.

Hadouken! (mimochodem, tento pojem znamená ve videohře Street Fighter útok ohnivou koulí) založili v roce 2006 zpěvák James Smith a kytarista Daniel "Pilau" Rice, kteří se seznámili na univerzitě v anglickém Leedsu. Založili vlastní label Surface Noise Records a James začal psát první songy pro kapelu, která se rozrostla o jeho přítelkyni Alici Spooner (syntezátor, klávesy) a Danielova bratra Nicka (bicí). V únoru 2007 Hadouken! vydali vinyl se singly That Boy That Girl (který v Británii dostatečně uvedl Mike Skinner z The Streets, když ho předvedl v rádiovém pořadu pro mladé), a Tuning In. Krátce potom kapela posílila sestavu o baskytaristu Chrise Purcella.

12. prosince 2007 Hadouken! vydali nahrávku Not Here to Please You s dvanácti songy včetně That Boy That Girl a dalších singlů Liquid Lives a Leap of Faith, která byla dostupná pouze na USB discích.

Co je na nich vlastně tak skvělého, že pobláznili celou britskou indie scénu?

Troufají si na věci, kterých by se jiní báli. Kombinují, nebo možná spíš překombinovávajínu rave s grime a dalšími žánry, a vyplácí se jim to. Něco jako pilotní singl That Boy That Girl, kde Hadouken! kombinují agresivní elektronické zvuky s tvrdými kytarami a Jamesovým osobitým hlasem, jen

tak neuslyšíte, možná ani u legendárních Prodigy, se kterými jsou často srovnáváni. Kromě toho jsou drzí a v textech si rozhodně neberou servítky. Tady lze hledat klíč jejich obliby u teenagerů. Vždyť sami jsou ještě skoro puberťáci.

Hadouken! kromě svých songů i remixují, mezi nejzdařilejší předělávky patří například The Prayer od Bloc Party nebo No More Eating od Plan B.

Od podzimu roku 2007 Hadouken! pracovali na tolik očekávané desce, která vyšla 5. května 2008 pod názvem Music For An Accelerated Culture. Brzy dostali "studenou sprchu" od kritiků, kteří psali, že se na albu opakují a že nic nového nepřinášejí. Jak je tomu ale většinou, fanoušci názory kritiků nesdílí. Myspace profil kapely navštívilo už téměř 6 milionů lidí a počet těch, které Hadouken! a jejich hudba strhli, pořád stoupá. Jednou z nejzajímavějších hudebních událostí tohoto roku u nás tedy bylo vystoupení Hadouken! v rámci červnového Planet Festivalu v Táboře, protože v Česku není zrovna zvykem, aby tu koncertovala tak populární kapela v době vydání prvního alba. Teď asi litují všichni ti, kteří tam nebyli (včetně mě), protože je jasné, že znovu se sem jen tak nepodívají. I když, kdoví… U Hadouken! člověk nikdy neví.

Hadouken! získali na cenách DMA (Digital Music Awards) 1. října cenu Best Electronic Artist - jejich první! ■

Nejlepší songy alba: That Boy That Girl, Get Smashed Gate Crash, What She Did, Declaration Of War,…

Hadouken na internetu:

http://www.hadouken.co.uk/ (oficiální stránky)

http://hadoukenblog.blogspot.com/ (oficiální blog)

http://hadouken.trinitystreetdirect.com/store/page3.asp?suptype=1&t=1 ⊂_type=3 (eshop!)

http://twitter.com/hadoukenuk (Twitter)

http://www.myspace.com/hadoukenuk (myspace kapely)

http://www.myspace.com/hadoukenremixes (myspace kapely - remixy)

Slovníček pojmů:

Hudební styly

indie rock (indie) (základ ve slově "independent" - nezávislý): postoj kapel a jejich způsob tvorby

(všechno si udělat sám) a jejich zastupování malými, nízkonákladovými vydavatelstvími. Indie rock je otevřený experimentům se zvuky, emocemi a texty a nesnaží se prvoplánově zalíbit mainstreamovému ("mainstream" - hlavní proud) publiku.

grime: hudební styl, který vykrystalizoval z UK Garage (tj. britský hudební styl zahrnující několik druhů elektronické taneční hudby) na začátku nynějšího tisíciletí v Londýně. Kombinuje různé prvky jiných hudebních stylů (hip hopu, reggae atd.), je ale ve většině případů rychlejší. Můžeme se k němu dostat jak v instrumentální podobě, tak v ,,rapované". Oproti hip hopu se ale rýmy vyznačují často tím, že končí na stejné slovo, není to však pravidlem.

nu rave (new rave): hudební styl nesoucí v sobě prvky elektronické hudby, rocku, new wave, disca, indie rocku, techna nebo hip hopu. Spadá do žánru dance-punk. Za hlavního představitele je považována hlavně kapela Klaxons, kromě ní a Hadouken! taky Cansei De Ser Sexy, New Young Pony Club nebo LCD Soundsystem.

Co dále patří k nu rave

remix: úprava skladby, kterou její autor poskytne jinému hudebníkovi. Rozhodně nejde jen o "zrychlené" úpravy na taneční parket, výsledkem je osobité přetvoření původní skladby.

lightsticky: průhledná plastová trubička naplněná chemikáliemi, které po promíchání začnou vydávat

světlo.

fluorescenční barvy: speciální barvy, které jsou díky svému složení schopné odrážet víc světla než ty obyčejné. Nejčastěji se používají v zelené, žluté, oranžové a růžové.

(zdroje: Wikipedia, Filter 10/2007)

© Magda Hergottová, 4.H

Temný rytíř

Musím přiznat, že jsem na Temného rytíře původně vůbec neměla v úmyslu jít. Ovšem vlna všeobecného nadšení dorazila až ke mně a já jsem se rozhodla zjistit, co je na tom novém Batmanovi tak úžasného.

Joker versus Batman
Joker terorizuje Gotham, a to vlastně z jediného důvodu: chce dostat Batmana, sundat mu masku a zničit ho. Postupně však zjišťuje, že ho ten souboj vlastně hrozně baví… Současně pořádá různé testy lidské povahy a snaží se dokázat, že jsou všichni uvnitř zlí a sobečtí. Zabíjí policisty i soudce a snaží se přimět Batmana, aby odhalil svou tvář, což se mu také skoro podaří … Postava Jokera je opravdu mistrovsky napsaná. Nemá žádné morální zábrany ani nic, co by mohl ztratit, a zároveň je jeho jediným motivem potěšení ze zabíjení a ničení. V Temném rytíři potkáváme hlavně staré známé: je tu Bruce Wayne alias Batman (Christian Bale), seržant Gordon (Gary Oldman), Alfréd (Michael Caine), technik Lucius Fox (Morgan Freeman) nebo neúplatná právnička Rachel (Maggie Gyllenhaal). Navíc ovšem přibývá postava "Bílého rytíře Gothamu", advokáta a přítele Rachel Haleyho Denta (Aaron Eckhart). Mezi všemi však vyniká Joker, za kterého by mohl být herec Heath Ledger posmrtně nominován na Oscara.

Zločin, akce a city
Tvůrci filmu doopravdy ví, jak zaujmout. Už v prvních okamžicích nám ukazují partu klaunů vykrádajících banku, v jejímž čele nestojí nikdo jiný než psychopatický šílenec Joker. Hned je jasné, že tentokrát bude mít hlavní hrdina opravdu plné ruce práce. Batman má lepší vybavení (vůbec poprvé může v masce otáčet hlavou) a lepší technické zázemí. Kromě honění zločinců však řeší i další důležité věci - svůj vztah s Rachel, udržování představy zhýralého miliardáře a hlavně morální dilema svého počínání. Kam až musí zajít, pokud chce zničit Jokera, který se podle všeho jen dobře baví? A není už ve své podstatě stejný jako on? Už dávno není tím hrdinou a možná jím ani nikdy nebyl. Batman je prostě Temný rytíř.

Připojuji se tedy k řadě fanoušků. Některé scény jsem sice tak úplně nepochopila (například se dá jen opravdu těžko orientovat v některých bojových okamžicích, kdy všechno létá a hoří) a našly by se i zcela bizarní scéna (když počítačem spojí roztříštěnou kulku a přečtou z ní otisk prstu), ale pořád jde o velmi podařený film s výbornými hereckými výkony, skvělou výpravou, dobrou atmosférou, velmi emočně vypjatými chvílemi a myšlenkou, která zanechá stopu.

Takže hurá na Batmana! A jak by řekl Joker: "Proč tak vážně?"
Lenka Chudomelová, 4.H

Aktuálně: Zesnulý Heath Ledger získal prestižní ocenění Zlatý Glóbus za roli Jokera, sál na jeho počest povstal. Jestli je nominovaný i na Oscara, se dozvíme příští týden.

Prázdniny nám končí...

Taky vám prázdniny tak rychle utekly? Mě tady rozhodně. Konec volna a svobody, konec dovolených a i to počasí se nám podle našich drahých důvěryhodných meteorologů brzy začně kazit.
Jak nás nabádá článek na oficiálních stránkách školy, měli bychom to brát z té lepší stránky. Ano, zase se všichni uvidíme - to je bezva. Taky pokecáme o tom, co jsme zažili - paráda. Začneme se učit - no dobře, to asi tak úžasné není... Ale kromě toho máme jistotu, že už nedostaneme příležitost unudit se k smrti (znám málo lidí, kteří něměli moc do čeho píchnout, ale menšiny musíme zmiňovat). A naposledy to nejlepší: Vyjde nový Oběžník Go!
Teď musím trochu zbrzdit, abych zase moc neslibovala. Pravda je taková, že jsem o většině členech redakce přes prázdniny nic neslyšela, nevím, kdo všechno bude chtít pokračovat ani jaká témata nastolíme a už vůbec nemáme stanovenou uzávěrku. Dva členové redakce odešli na jinou školu - jeden asi bude přispívat externě - a my jen doufáme, že někdo z "nováčků" doplní naše řady. Ne že by ostatní studenti nebyli v redakci vítáni!
Takže, abych to zkrátila. Určitě bude pokračovat rubrika rozhovorů, knižního koutku a hudby a také máme hodně materiálu pro pokračování našeho cyklu o jiných gymnáziích z pohledu jejich studentů. Máte se na co těšit (a my taky :-))