Možná jste zaznamenali článek v nejnovějším čísle časopisu Scool, který bývá k dostání na stolečku u vchodu do školy, kde autor sděluje své zkušenosti z „30 dnů placeného vegetariánství“. Jeho mystifikační článek musím uvést na pravou míru.
Tak zaprvé, zkoušet být vegetariánem není jako zkoušet hrát ragby (což provedl tentýž pisatel o dvě čísla dřív). Vegetariánství není jenom o tom, že nejíte maso: jde o životní styl a názornou ukázku názoru. Už tím, že se musel vzdát masa, tedy že to byla součást jeho práce a ne přesvědčení, se vzdaluje od myšlenky vegetariánství.
V závěrečném resumé nám autor předává několik „velkých pravd“. S některými rozhodně souhlasím (určitě neškodí jednou za čas změnit jídelníček, stejně tak věřím, že člověk zvyklý na maso se bez něj nemusí cítit zrovna šťastný), ale proti dvěma bodům se musím ohradit. Výrok, že „maso se nedá ničím nahradit“, je velmi zajímavý leda jako výkřik do tmy, a celý článek je korunován větou „pár zvířátek díky mému půstu nešlo pod kudlu“ . Hlavně že o pár vět dřív popisuje svoje hody po tom, co skončil s půstem. Slyšeli jste někdy o konečných důsledcích krátkodobého odepírání si něčeho? Ano, člověk poté zkonzumuje pod vlivem pocitu, že si to už může dovolit, víc dřív nedostupného produktu ( v tomto případě masa), než by snědl za normálních okolností.
Jsem všemi deseti pro svobodné vyjadřování názoru, ale autor tohoto článku by možná měl zůstat u ragby.
Lenka Chudomelová, 6. H
(Autorka je vegetariánka, což nutně neznamená negativní přístup ke všem masožravcům; jen v tomto případě udělala menší výjimku.)
Žádné komentáře:
Okomentovat