Editorial

Vážení čtenáři,

je tu květen. Nemůžu tomu uvěřit. Už KVĚTEN. Nebyly před chvílí Vánoce?! Máme za sebou poslední zvonění (přežili jste to, doufám, bez větších ztrát na životě či majetku). Taky jste si to letos celkem užili? Asi ne tak jako maturanti (jsem vážně zvědavá, jestli mě taky v oktávě popadne nepřekonatelná touha pomalovat všechny rtěnkou a vylít na ně nejhnusnější voňavku, co najdu). Měli dobře vymyšlenou závěrečnou akci v tělocvičně, nemyslíte? Kdy jindy byste mohli vidět například paní profesorku Kuřátkovou balit „trávu“? O pár stránek dál si přečtěte, jak si ten den pamatuje Jana z 2. V.

Jako téma tohoto čísla jsme vybrali strašidla – opět geniální nápad pana profesora Bauera. Jen tak pro pořádek, časopis oficiálně vyšel už o půlnoci (to je tak jediný Bauerův uskutečnitelný návrh, protože matlat na časopis sliz a shánět světélkující nálepky se nám moc nechtělo, děkujeme pěkně).

Co tu mimo jiné najdete? Je tu rozhovor s paní profesorkou Novotnou (vážně doufám, že si nebere spojení svého jména a témata čísla osobně), pak je tu článek o „strašidelných“ zvířatech v naší tradiční rubrice Máme rádi zvířata, taky můžete nalistovat článek o dánském hokejovém snu v části vyhrazené pro sport nebo o Abhorsenské trilogii v literární sekci.

Nakonec ještě zdůrazňujeme, že držíme palce maturantům. Ať se jim ty maturity povedou tak, že překvapí i sami sebe!

Redakce Oběžníku GO

obeznikgo@gmail.com

http://obeznikgo.blogspot.com

Garth Nix: Abhorsenská trilogie

Přemýšlela jsem, o jaké knize bych tak mohla napsat – a jelikož jsou tématem čísla strašidla a mýty, tak jsem si říkala, že to chce buď horor, nebo fantasy (což je žánr, který se z mýtů vyvinul). Nakonec jsem se rozhodla pro kompromis – pro trilogii, která se označuje jako fantasy s příměsí hororu.

Mám k těmto knihám trochu sentimentální vztah, protože mě vlastně přivedly k fantasy literatuře, ale pokusím se být aspoň trochu objektivní. Tak tedy, děj se odehrává ve vymyšleném světě, který trochu připomíná nějaké devatenácté, dvacáté století. Nahlížíme do dvou sousedících zemí: Ancelstierre, kde je na vzestupu technika a společnost se blíží té naší, ale hlavně do Starého království odděleného mohutnou Zdí. Staré království se vydává trochu jinou cestou – hlavní slovo tu má magie a ti, kteří ji ovládají. Vítejte ve světě, kde mrtví nemusejí zůstat mrtvými, magie si dělá, co chce, a jedinou zárukou pro přežití je hodně ostrý meč.
V první knize pojmenované po hlavní hrdince, Sabriel, se setkáváme s osmnáctiletou dívkou ze Starého království, která však vyrostla v Ancelstierre a na svůj původní domov si už ani moc nepamatuje. Jednoho dne ale její otec nepřijde na pravidelnou návštěvu a ona ví, že se mu něco muselo stát; vydává se proto do té záhadné země, aby ji našla v totálním chaosu a bez vládce či řádu. Na své cestě zjišťuje, že je dědičkou úřadu Abhorsena (Abhorsen je nejvyšší mág, který se snaží bojovat proti „zlým“ kouzelníkům ovládajících nepovolený druh magie). Potkává kouzelného kocoura, který by měl být jejím sluhou, a mladíka s přezdívkou Prubíř, který by tím sluhou rozhodně být neměl, ale z nějakého důvodu jím chce být – ale hlavně se snaží vyrvat otce Smrti a nějak se vypořádat s mágem Kerrigorem, který by nejradši viděl celé království pod svou hrůzostrašnou nadvládou.
Dokončení trilogie je rozdělené do dvou dílů, ale jde vlastně o jeden příběh odehrávající se o devatenáct let později. V první knize nazvané znovu podle hlavní hrdinky potkáváme Lirael, která je členkou obrovského klanu Clayr, tedy žen, které věští budoucnosti – jenže to Lirael z nějakého důvodu nedokáže. Je prostě jiná: vypadá jinak, má jiné zájmy a schopnosti a je tak trochu outsiderem. Stahuje se do sebe a jedinou přítelkyní jí je záhadná Nezbedná Fenka (autor se tu vyživuje v personifikacích), až jednou objeví podivné dědictví a je vyslaná do světa za jistým Nickolasem, aby se pokusila zabránit něčemu, o čem nic neví. Setkává se tak s druhou hlavní postavou, princem Samethem (synem Sabriel), který za žádnou cenu nechce být Abhorsenem jako matka a snaží se zachránit svého kamaráda Nicka. Společně ale musí čelit mnohem většímu zlu, než proti jakému stála kdysi Sabriel s Prubířem. Dokončení příběhu najdete v knize Abhorsenka.
Nedávno vyšla dodatečná kniha povídek k této trilogii, jmenuje se to Za Zdí a jednou z povídek je údajně i příběh o Nickolasu Sayerovi (toho z předchozích dílů) – ale ještě jsem se nedostala k jeho přečtení, takže o tom nic moc nevím. Garth Nix je nicméně velmi aktivním autorem, v současnosti u nás vychází jeho fantasy série Klíče od království. Zatím u nás vyšlo: Pan Pondělí, Úděsné Úterý a Sychravá Středa (trochu to nestačí překládat, myslím, že v angličtině už to vyšlo celé, tedy sedm knih podle dnů v týdnu). Je ale nutné dodat, že tahle série ani náhodou nedosahuje kvalit té Abhorsenské – a že je také pro mladší čtenáře.
Důvodem, proč je Abhorsenská trilogie tak populární (i když asi spíš ve světě) je neuvěřitelná imaginace autora a také to, že jde o dílo poměrně originální – což je někdy těžší, než bychom očekávali. Můžete tu čekat mnoho zvratů a děj, který vás udrží napnuté do poslední chvíle, navíc se nemusíte bát zbytečných „okecávaček“, protože autor vás do děje hodí naprosto bez ohledů – a taky si nepotrpí na žádné dlouhé epilogy typu „co kdo dělal potom a kdo si koho vzal“ (to neměla být kritika HP, vážně ne). Jde tedy o svěží a napínavé dílo, které doporučuji každému, kdo má rád fantasy literaturu.
Lenka Chudomelová, 5. H

Rozhovor s paní profesorkou Lenkou Novotnou

1. Čeho se bojíte?

Čeho se bojím? To je těžká otázka. No, nežiju asi v žádném strachu, že bych se něčeho neustále bála, ale jako v černých myšlenkách bych se asi bála nějakých svých nemocí nebo neštěstí, ve smyslu nějaké nehody nebo tak.

2. Věříte v existenci nadpřirozených bytostí?

No, nadpřirozených bytostí… Jako strašidla, duchové a tak?

3. Ano, tak nějak.

Neřekla bych, že věřím v existenci nadpřirozených bytostí, to asi ne. To bych řekla ne. Na druhou stranu věřím v existenci nějakého duchovního světa.

4. Jaký byl váš nejvíce strašidelný zážitek?

Nejvíce strašidelný zážitek? No, to se musím zamyslet teda. Moment, musím přemýšlet.

5. Může to být i zážitek z dětství.

No právě, právě. Musím probrat své myšlenky. No nejvíc mě asi zděsilo, když se byla malá a ztratila jsem se v lese. Ještě se mi vybavil zážitek z doby, kdy jsem byla tak ve vašem věku, na střední škole, a byly jsme poprvé v životě s kamarádkou sami na chalupě na tři dny v horách a měly jsme tenkrát pocit, že tam straší (smích). A do dneška přesně nevím, co se tam vlastně dělo, jestli to byla jen série náhod nebo…. Tak to bylo hodně strašidelné. Strašidelných několik dní na chalupě, sami holky třeba, já nevím, ve čtrnácti letech.

6. Víte, kolik centimetrů může měřit lední medvěd, když si stoupne na zadní tlapy?

To nevím, to ani nehodlám tipovat.

7. Čtete ráda hororové povídky?

Docela jo.

8. Jaký je váš oblíbený autor?

Asi …z těch hororů tak… Daphne du Maurier je mi hodně sympatická.

9. Odkud pocházíte? Jak dlouho se věnujete studiím angličtiny?

Z Prahy. No, tak jako v podstatě od střední školy.

10. Na jaké škole jste studovala? Z jakých předmětů jste maturovala?

Konzervatoř. No, já jsem měla hudební předměty, češtinu a němčinu. Kupodivu němčinu, protože… no, prostě z praktických důvodů. Já jsem tehdy dělala i angličtinu, ale ve škole jsem měla němčinu.

11. Co se vám jako první vybaví, když se řekne maturita?

Vybaví se mi bezstarostný věk (smích).

12. Jak trávíte volný čas? Máte domácího mazlíčka?

Hlavně s dětmi. Chodíme do přírody, děláme nějaké sportovní akce, no…. Máme křečka, ale teď nám utekl, takže nevím, jestli ho najdeme nebo budeme pořizovat nového.

Připravila Pavlína Coufalová, 5. H

Představení mistrů světa v ledním hokeji 2010

Brankáři
Tomáš Vokoun (číslo na dresu 29, držení hole Pravé)
Klub: Florida Panthers (NHL)
Jeho moment: Dvoje vychytané nájezdy a finále proti Rusku

Ondřej Pavelec (č. 31, L)
Klub: Atlanta Trashers (NHL)
Jeho moment: Odchytal pouze nepovedené utkání s Nory.

Jakub Štěpánek (č. 33, L)
Klub: Vítkovice (ČR)
Jeho moment: Do turnaje nezasáhl, zapojit se až do závěrečných oslav po skončení finále.

Obránci
Michal Rozsíval (č. 3, P)
Klub: New York Rangers (NHL)
Jeho moment: Čtvrtfinále s Finskem, kde byl vyhlášen nejlepším hráčem ČR.

Karel Rachůnek (č. 4, P)
Klub: Dynamo Moskva (KHL)
Jeho moment: Vyrovnávací gól proti Švédům 7 vteřin před koncem.

Filip Novák (č. 5, L)
Klub: MVD Balašicha (KHL)
Jeho moment: Zahajovací zápas s Francií, kde patřil k nejlepším. Ve třetím zápase se zranil a odjel domů.

Tomáš Mojžíš (č. 6, L)
Klub: MODO Hockey (Švédsko)
Jeho moment: Vyrovnávací gól na 1:1 v semifinále se Švédy. Ve vypjatém závěru finále dostal od Malkina ránu pěstí a ruský hráč byl vyloučen.

Michal Barinka (č. 8, L)
Klub: Vítkovice (ČR)
Jeho moment: Povedl se mu zápas se Švédy ve skupině, po příchodu Mojžíše a Němce do sestavy už nehrál.

Petr Gřegořek (č. 23, L)
Klub: České Budějovice (ČR)
Jeho moment: Několik oslabení ve finále, které svým výkonem pomohl ubránit. Dal gól Francii.

Petr Čáslava (č. 36, L, asistent kapitána, nejvyšší hráč týmu)
Klub: IK Timra (Švédsko)
Jeho moment: Těsně před koncem finále zachytil Ovečkinovu střelu, která by jinak pravděpodobně letěla do branky.

Miroslav Blaťák (č. 44, L)
Klub: Ufa (KHL)
Jeho moment: Ve druhé třetině čtvrtfinále s Finskem se rybičkou vrhl po letícím puku a zabránil Finům v postupu 2 na 1 na českou bránu.

Ondřej Němec (č. 63, L)
Klub: Karlovy Vary (ČR)
Jeho moment: Tři vteřiny před koncem finále při Ruské powerplay vyhodil po mantinelu puk ze třetiny a definitivně tak zachránil český tým od vyrovnání.

Útočníci
Roman Červenka (č. 10, L)
Klub: Slavia Praha (ČR)
Jeho moment: Gólem po kombinaci s Novotným definitivně rozhodl o výhře nad Lotyši.

Petr Hubáček (č. 11, P)
Klub: Kometa Brno (ČR)
Jeho moment: Jeho rozhodující trefa proti Švédům zpravila týmu chuť pro prohře s Nory.

Jiří Novotný (č. 12, P)
Klub: Barys Astana (KHL)
Jeho moment: Pomohl nastartovat tým gólem proti Francii, celý turnaj patřil k nejlepším.

Petr Vampola (č. 14, L)
Klub: HC Plzeň (ČR)
Jeho moment: Proti Kanadě nastavenou hokejkou, kterou měl v jedné ruce, tečoval nahození Němce a Jágr potom puk dopravil do brány.

Jan Marek (č. 15, P)
Klub: Metallurg Magnitogorsk (KHL)
Jeho moment: Dva rozhodující nájezdy ve čtvrtfinále a finále.

Jakub Klepiš (č. 20, P)
Klub: Avangara Omsk (KHL)
Jeho moment: Vyrovnávací gól proti Finům a gól Rusům v 20. vteřině.

Lukáš Kašpar (č. 22, L)
Klub: Karpat Oulu (Finsko)
Jeho moment: Gól Kanadě v oslabení a dva proměněné nájezdy.

Martin Růžička (č. 27, P)
Klub: HC Oceláři Třinec (ČR)
Jeho moment, odehrál skvěle první zápas se Švédy, poté už hrál pouze 13. útočníka.

Petr Koukal (č. 42, L, nejmenší a nejlehčí hráč týmu)
Klub: HC Pardubice (ČR)
Jeho moment: Dvě přihrávky Rolinkovi v oslabeních proti Lotyšsku.

Tomáš Rolinek (č. 60, L, kapitán týmu)
Klub: Metallurg Magnitogorsk
Jeho moment: Dva góly Lotyšům a vítězný zásah proti Rusku.

Jaromír Jágr (č. 68, L, asistent kapitána, nejstarší a nejtěžší hráč týmu)
Klub: Avangard Omsk
Jeho moment: Přihrávka Klepišovi před prázdnou bránu ve finále.

Marek Kvapil (č. 91, P)
Klub: Vítkovice (ČR)
Jeho moment: Šance ve třetí třetině proti Rusům, kterou mu chytil gólman.

Jakub Voráček (č. 93, L, nejmladší hráč týmu)
Klub: Columbus (NHL)
Jeho moment: Přihrávka Rachůnkovi na vyrovnávací gól v semifinále.
Dominik Hrubý, 5. H

Poslední zvonění gymnázia Opatov

V pátek 14. 5. 2010 se na naší škole konalo již tradiční poslední zvonění studentů maturitních tříd. Ti se tímto způsobem loučí po čtyřech nebo osmi letech se svým milovaným či nenáviděným „ústavem”. Studenty maturitních ročníků teď čeká už jen „svatý týden” a následně jejich zkouška z dospělosti, čili maturita.
Jak je už každoročním zvykem, každá z maturitních tříd si zvolila téma, v jehož stylu se pak jejich poslední zvonění odehrávalo a do jehož stylu se také oblékli. Třída 8. L se přenesla do šedesátých let minulého století a jako „květinové děti” hippies byli tedy ověšeni znaky míru, lásky a na transparentech měli nápisy stylu eL
jako LSD apod. Druhá třída osmiletého studia-8.M si vybrala téma z poněkud jiného soudku. Všichni přišli ve stylu divokého západu, takže nebylo problémem se v onen pátek ve škole setkat se šerify, kovboji a dokonce i Indiány. A konečně, třída 4. Y se nám představila tak, jak jsme ji viděli již na maturitním plese, tedy ve velkém šmoulím stylu.
Počasí sice moc nepřálo, ale to maturantům samozřejmě nebránilo, aby byli již před začátkem vyučování shromážděni před školou a každému příchozímu človíčkovi namalovali rtěnkami či fixami na obličej písmeno jejich třídy. A navíc - počasí jim nebránilo ani v tom, aby k tomu ještě od každého vybrali alespoň nějaké drobné. Každý, kdo šel v pátek do školy, se musel doslova prodrat tímto davem až ke vchodu, kde byl ještě finálně pomalován a obrán o drobné.
Po tomto zběsilém řádění se maturanti odebrali do školy, kde jim byla třídními profesorkami Dagmar Kuřátkovou a Lenkou Vinklerovou a panem třídním profesorem Luborem Hálou předána jejich vysvědčení, poslední na našem gymnáziu.
O první velké přestávce se přesunuli maturanti do tělocvičny, kam se v mžiku za nimi dostavila i většina školy. Následoval program, jež si nejstarší studenti gymnázia připravili pro profesory. Každá z maturitních tříd měla připravené velice zajímavé disciplíny, které vyzkoušeli profesorskou šikovnost a zároveň smysl pro humor. Po tomto zhruba hodinu dlouhém programu, kterému přihlížela značná část studentů i profesorů naší školy, se maturanti ještě proháněli po škole a loučili se s ní, jak se patří - divoce.
Rozloučení maturantů se školou proběhlo za velmi příjemné atmosféry a teď již nezbývá, než našim milým maturantům popřát hodně štěstí u maturity a úspěch v jejich dalším životě.
Jana Vlčková, 2. V

Upíři... Pravda nebo mýtus?

Zkoušeli jste si někdy zadat do vyhledávače „upíři“? No, tak já ano. Je to silný zážitek. Najednou na vás vyskočí spoustu temných blogů s upíří tématikou, kde se dopodrobna rozebírá, jak se upírem stát nebo jak takového tvora naopak zabít, najdete tu velmi vážné články o tom, jak má upír odlišné oči a jak je to vlastně s tou krví. Celé to na mě působilo trochu směšně, nezlobte se, prosím. A nejlepší je, že každý blog tvrdí něco jiného. Asi podle toho, které fantasy zrovna četli. Moc by mě zajímalo, kdy tahle mánie začala – obecně se hodně soudí, že to přišlo s knihami jako Upíří deníky nebo Stmívání, ale každému, kdo se podívá na nějaké takové upíří stránky, musí být jasné, že romantizovaný svět nemrtvých je trochu někde jinde.

Pravdou nicméně zůstává, že lidé v upíry věří už staletí – stačí jen zmínit známé „upíří“ pohřebiště v Čelakovicích. Bylo tu nalezeno několik koster z doby raného středověku, všichni pohřbení zemřeli násilnou smrtí a velká část z nich dokonce v mladém věku: Navíc se ukázalo, že měli tito lidé neobvykle ostré rysy, byli na svou dobu vysocí a i jejich zuby byli ostřejší a často měli i tzv. zuby moudrosti. Jejich těla nesou znaky bezpečnostních opatření, jako jsou kůly v srdci, hlava oddělená od těla nebo spoutané končetiny. Dnes už se ale asi těžko dozvíme, co se tehdy událo: Stali se tito lidé oběťmi pověrčivých spoluobčanů, kteří měli tendenci vysvětlovat si špatné počasí nebo úrodu, morové epidemie apod. různými nadpřirozenými silami? Máme důkazy o tom, že ve středověku byla některá těla kvůli podezření z vampyrismu znovu vykopána a spálena či jinak zaopatřena, našli byste o tom velmi zajímavé historky. Co za tím ale stojí? Existuje racionální vysvětlení?

Jedním z možných viníků těchto pověr může být nemoc zvaná Güntherova choroba (porfyrie). Jde o neschopnost organismu syntetizovat hemoglobin, takže postižený jeví všechny znaky upíra. Aby si nemocný potřebné množství hemoglobinu (červeného krevního barviva) doplnil, pomáhá mu pití krve. Až donedávna se vědci domnívali, že se jedná o genetickou chorobu, která se přenáší dědičně a není možné se jí nakazit. Nedávno byl však objeven retrovirus K-17 (podobný viru HIV), který po napadení organismu něco jako Güntherovu chorobu dokáže vyvolat. A může se přenášet dál, stejně jako HIV, krví nebo tělními tekutinami. (O této chorobě a o dalších zajímavostech, např. o matematické pravděpodobnosti výskytu upírů, jsem se dočetla na http://www.aktovka-x.net/pravda-nejen-o-upirech.html).

A ještě krátce k Drákulovi, nejznámějšímu upírovi. Předlohou pro tuto literární postavu byl údajně jistý rumunský kníže Vlad Čtvrtý, pro pochopení této postavy však musíme začít u jeho otce, Vlada Třetího. Ten měl ve znaku draka, rumunsky „dracul“, odkud získal přezdívku, a pod tímto štítem vedl boje s tureckými nájezdníky. Později však ve svém boji polevil a přijal příměří, jako zástavu ovšem dal Turkům své dva syny, Vlada a Radu. U Turků zůstali po dlouhou dobu a byli zde svědky drsného zacházení s odpůrci (což tady nebudu vypisovat), a to určitě ovlivnilo psychiku mladého Vlada. Po letech se vrátil domů a převzal vládu za otce: Říkalo se mu Drakula, tedy syn Drakuly, a nastolil ve svém panství mír – ovšem poněkud drsnými způsoby (zahrnujících nabodávání na kůl jako trest smrti – tímto způsobem nechal údajně zabít okolo sto tisíc (!) svých poddaných). Drakula měl v zásobě i další povedené kousky, které mu vynesly pověst sadistického psychopata – jímž pravděpodobně opravdu byl – a pověst o něm navíc přiživilo i to, že jeho hrobka zeje prázdnotou, a kosterní pozůstatky, o kterých se předpokládalo, že mu mohou patřit, se ztratily z bukurešťského muzea.

Kde je tedy pravda?

Lenka Chudomelová, 5. H

Dánský hokejový zázrak ohromil Německo

Na letošním MS v hokeji se odehrálo mnoho překvapení. Nejvíce ze všech týmů jistě zaujali hokejisté Dánska. Zaprvé tím, že jejich tým vedl švédský trenér Per Backman, který se nedávno zotavil z vážné nemoci, v jejímž průběhu nebylo jasné, zda vůbec přežije. Zadruhé, a to více, svými výkony.

Hned v prvním zápase Dánové šokovali Finsko. Jediní dva zástupci NHL v týmu, Peter Regin a Franc Nielsen, zajistili svými góly vedení 2:0 už v 5. minutě, a i když za chvíli snížil Fin Kontiola, pokračovali vyslanci ze země Hamleta dále v bojovném výkonu. Po ráně Juliana Jakobsena a dalším gólu Nielsena porazili severské kolegy 4:1. Další zápas proti nevýrazným hráčům USA vyhráli Dánové také, když v prodloužení rozhodl po průniku přes celé hřiště obránce Stephan Lassen. Slabší chvilku si vybrali až v utkání s Němci, které prohráli i přesto, že dali první gól, 1:3.

Nejlepší a nejfamóznější vystoupení předvedli Dánové v zápase se Slovenskem. Oslabený tým našich sousedů v první třetině sestřelili šesti góly, a i přes velkou snahu Slováků na čestný úspěch nakonec utkání skončilo 6:0. Další zápasy s Ruskem a Běloruskem už Backmanovu týmu nevyšly (1:6, 1:2). Přesto hokejisté Dánska postoupili poprvé v historii do čtvrtfinále Mistrovství světa. V něm prohráli po statečném výkonu se Švédy 4:2, když při powerplay Regin v obrovské šanci kontaktní gól nepřidal.

Přesto Dánové zanechali na německých ledových kluzištích velký dojem. Soupeře přiváděli k šílenství i gólmani Frederik Andersen (který byl ještě před pár lety nadějným útočníkem) a Patrick Galbraith. Můžeme očekávat, že tento úspěch otevře cestu do NHL dalším dánským hráčům a Dánové mohou za pár let být TOP týmům rovnocennými soupeři.

Dominik Hrubý, 5. H

Máme rádi zvířata!

Rypoš lysý (Heterocephalus glaber)
Rypoš lysý je hlodavec pocházející z Východní Afriky. Žije v podzemí a těmto podmínkám se již dobře přizpůsobil: má dlouhé vyčnívající zuby, které mu slouží ke kopání a rty znemožňují i to nejminimálnější možnost proniknutí půdy do organismu, nemá skoro žádnou srst a kůže je bílá až narůžovělá, jeho plíce jsou velmi malé a dokážou maximálně využít přijímaný kyslík, má neobvykle pomalý metabolismus a zakrnělé oči. Rypoš měří až 10 cm a váží něco málo přes 30 gramů, živí se hlízami rostlin.

Ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis)
Z latinského názvu lze vydedukovat, kde tohoto savce můžeme najít – na Madagaskaru. Domorodci této poloopici říkají Aje Aje a je považována za největší noční poloopici vůbec. Má černohnědou srst a až 40 cm dlouhý ocas. Projevuje se hlasitým chrochtáním a bojí se světla, takže není lehké ho spatřit. Potravou mu je nektar, sladké plody a ptačí vejce, ale hlavně larvy hmyzu, které dokáže šikovně získat: prstem nejdříve zaklepe na kůru stromu, svými řezáky do ní následně vykouše otvor a dlouhým prstem larvu vytáhne. Zajímavá je jedna madagaskarská pověra, která říká, že když Ksukol na někoho ukáže svým dlouhým prostředníčkem, tak dotyčný zemře. No, dívejme se na to každý, jak chceme…
Pavlína Coufalová, 5. H