pátek 19. června 2009

Sporťák P, Q, Z

V týdnu od jedenáctého do patnáctého května se naše třída, péčko, zúčastnila spolu s quéčkem a zetkem sportovního kurzu v Dubronicích blízko Bechyně (to je poblíž Tábora). V pondělí si pro nás ke škole přijely dva autobusy a nějak jsme se do nich poskládali. Plánovaný odjezd byl samozřejmě o nějakou dobu posunut, jelikož se čekalo na opozdilce, a taky se ještě musely naložit lodičky, neboť součástí výjezdu byly základy vodáctví.
S menšími komplikacemi po cestě jsme šťastně dorazili na místo. Zmateně jsem hledala ty chatky, ve kterých se ubytujeme, protože z předchozích výjezdů mě nenapadlo, že bychom mohli bydlet v takových pěkných, které stály všude kolem. Kvůli povodním v roce 2002 se ty původní totiž musely zbourat a na jejich místo se postavily zcela nové. Sportovištím se taky nedalo nic vytknout – vypadala vskutku nádherně. Hřiště na beach, antuka, terakotové basketbalové, fotbalové, florbalové a tenisové a na louce zapuštěné mety na soft. Záchody a umývárny nám připadaly jako z dobré restaurace… vlastně připomínaly Centrum Chodov. Hned pod areálem protékala Lužnice a všude okolo byly lesy.
Jakmile jsme se ubytovali v chatkách po třech či po čtyřech, zjistili jsme, že ačkoli jsou krásné, jsou i dost malé. Dvě palandy, dvě skříně, stůl a botník. Židle jsme radši přestěhovali na verandu. Brzy jsme dostali informace ohledně našeho programu. Snídaně v osm, oběd ve dvanáct, večeře v šest. Mezi jídlem, pro které jsme si chodili s ešusy nebo talířem a STRAVENKAMI k okénku v jedné budově, jsme se vždycky zapsali na různé sportovní aktivity. První den jsme se střídali (nebo spíš měli střídat ) na tenisu, streetu, beachi, volejbalu a ping pongu po skupinách. Kdo si troufl, vlezl i do lodě a projel se. Počasí hned po příjezdu přálo, takže první den jsme si docela užili.
To se bohužel změnilo dny následující a jako každý výjezd se pokazilo a začalo nám pršet. Nepršelo pořád, ale stejně musím říct, že nám to dost ubralo chuť do všech naplánovaných aktivit. Šli jsme i orienťák a slaňovali se ze skály. Asi třetí den se začaly hrát turnaje mezi třídami. Měli jsme za úkol vytvořit co nejlepší družstva, což mi přišlo dost diskriminační vůči těm méně sportovně nadaným (akorát těm očividně nevadilo, že si nezahrají). Samozřejmě že nějak se to nepovedlo tak, jak by si naši profesoři (Knedlík, Novák, Hauptmann, Hála, Farská a Synáčková) představovali a já třeba reprezentovala naši třídy v ping pongu, přičemž na sporťáku jsem pálku držela podruhé v životě. A bylo to znát. Mezi soutěžní aktivity patřil i florbal, fotbal (ale pouze chlapecký, holky měly hraní přísně zakázáno), soft, volejbal či přehazka, jistý zajímavý orienťák, kdy se třída rozdělila na skupiny jako byli estéti, běžci či mozkovna, a na závěr výjezdu i závody na lodích.
Pokud bych tomuto kurzu měla něco určitě vytknout, tak to je absence dívčího fotbalového turnaje (přiznávám, že za to mohlo počasí, protože na tartanu se nedá hrát, když je mokrý) a fotbalu vůbec a pochopitelně ten neustálý vlezlý déšť. Jinak myslím, že se to dalo zvládnout.•
Iveta Kiefmannová, 6.P

Star Trek


Velkolepý návrat kapitána Kirka a jeho lodi Enterprise.
Pokusit se oživit legendu jako je Star Trek, k tomu je potřeba dost odvahy,obzvlášť po několika nepovedených pokusech (např. Star Trek:Nemesis). Filmaři však udělali chytrý tah: Rozhodli se oprostit od původní posádky a přijít s novým týmem, vlastně s tím samým, ale z jiné reality. Rozehrávají zde alternativní skutečnost, ale i v ní se mladý temperamentní hrdina James Tiberius Kirk (Chris Pine) nakonec – i když oklikou – dostane do Hvězdné flotily Federace (společenství planet), aby tu sloužil na vesmírné lodi Enterprise a stal se jejím velitelem.
Od kapitánského křesla ho však na začátku filmu dělí dlouhá cesta: kázeňské problémy v Akademii, rozepře s mladým komandérem Spockem (Zachary Quinto), naprosto zaměřeným na svou bezchybnou logiku, a hlavně šílený Romulan Nero (Eric Bana) rozhodnutý zničit svět Federaci za selhání, které se ještě nestalo. Sice je to první cesta slavné posádky, ale se rozhodně nebude nudit. Zachraňování světa je poměrně náročný úkol a moc volného času si taky neužijete.
Nový Star Trek je rozhodně tím, čím by měl být – akční podívanou plnou ideálů, techniky z budoucnosti i mimozemských tvorů. Najdete tu také odlehčující humor tak typický pro Star Trek a samozřejmě mnoho zajímavých vztahů, zvlášť ten mezi kapitánem Kirkem a prvním důstojníkem Spockem, který se vyvine velmi zajímavě (tedy pokud už o něm nevíte ze seriálu).
Star Trek je typickým představitelem sci-fi a dělá mu dobré jméno. Pokud vůbec netušíte, o čem v tomto kultovním velepříběhu jde, nevadí – budete se dobře bavit a rozhodně pochopíte děj i bez předchozí průpravy. Pokud ho ovšem znáte, tak v něm najdete mnohem víc: Narážky, charaktery postav, které se teprve rozvíjí, nebo postavy, které můžete znát – od Spockových rodičů po kapitána Pika. Opravdovým dárkem pro fanoušky je, že se na plátně objeví i Leonard Nimoy, původní představitel Spocka.
Takže pokud se počítáte za fanoušky science fiction, pak hurá do kin. Nový Star Trek je prostě fascinující. •
Lenka Chudomelová 4.H

Zdravý životní styl


Co to vlastně je? Co to obnáší? Všude píší a radí, ať jíme zdravě, vyváženě… Ale co si pod tím představit? Jíst do páté hodiny večerní? Vyhýbat se sladkostem, které mnozí z nás přímo milují? Nebo snad radikálně změnit náš dosavadní jídelníček a dát se jen na ovoce a zeleninu, či se snad stát vegetariánem? BLBOST!
Tělo, jakožto zásobárna energie pro jakýkoli náš pohyb potřebuje dodávat „palivo“ každé 2-3 hodiny. Pokud se tak nestane, začne šetřit a náš metabolismus se zpomalí. Pokud jsme například zvyklí nesnídat a naším prvním jídlem je až oběd, naše tělo si uloží veškeré živiny na horší časy, tedy na dobu, kdy ho necháme zase více jak 3hodiny hladovět. Je dokázáno, že snídající lidé jsou zpravidla štíhlejší než ti, kteří do sebe dostanou první jídlo až v poledne. Ti navíc často dostanou k večeru tzv. vlčí hlad a sní na co přijdou, čímž si zakládají na obezitu. Pravidelná strava je tedy velice důležitá. Optimální je 4-6 porcí jídla za den.
Nejdůležitější jsou tři hlavní jídla – snídaně, oběd, večeře.
K tomu, abychom se po ránu mohli pořádně probrat, potřebujeme náš organismus „nakopnout“. I když se to nezdá, v noci naše tělo stále pracuje, protože musí udržovat stálou tělesnou teplotu, funkci orgánů atp., a tudíž potřebuje energii do dalšího dne, především na dopoledne, kdy pracuje nejaktivněji. A proto je vhodné dát si mezi snídaní a obědem ještě svačinku.
Oběd by měl být v podstatě největším jídlem dne. Takový záchytný bod oddělující od sebe první část dne od druhé.
Odpoledne už nemusí být strava tak vydatná, pokud vás zrovna nečeká sportovní trénink. Svačina by měla být přibližně velká jako dopolední, např. jogurt + ovoce, obložený chleba/rohlík.
Večeře má tvořit, stejně jako snídaně, asi ¼ našeho denního příjmu energie. Vhodná jsou lehčí jídla (ryba a brambory, těstoviny, rýže…) s větším množstvím zeleniny, kterou je dobré konzumovat při každém jídle. Denně bychom měli snít alespoň 400g zeleniny (tj. přibližně 4 velká rajčata nebo ¾ salátové okurky) a asi dvě porce ovoce.
Dále pak záleží na době, kdy chodíme spát, ale ani druhá večeře není k zahození. Tři hodiny před spaním si můžeme dopřát ještě třeba hrnek mléka/ malý jogurt/ ovoce. Kdybychom večeřeli již např. v 17 hodin a šli spát v jedenáct, naše tělo by už bylo vyhladovělé a nemělo by v noci z čeho čerpat.
K zdravému životnímu stylu patří také pohyb. Denně bychom měli nachodit alespoň 4km. Odborníci tvrdí, že optimální je až 10 000 kroků, což nachodíme cca při 5hodinách nakupování. Sport je všeobecně dobrý pro tělo i ducha. Při sportu se totiž uvolňují endorfiny, zvané těž „hormony štěstí“, které jsou obsaženy rovněž v banánech a čokoládě. Pokud aktivně sportujeme, pak se samozřejmě zvětšuje i denní příjem (př. větší svačina před tréninkem). Ale ani při sportování nejsou vhodné různé přeslazené sladkosti a čokoládové tyčinky. Čokoláda sice dodá energii okamžitě, ale to je asi tak všechno. Cukr v krvi se na nějakou dobu zvýší a poté zase rychle spadne a my dostaneme chuť na další dávku či jednoduše máme hlad. Vhodnou náhradou je před sportem banán, který dodá potřebnou dávku cukru, jaká se spotřebuje při sportu jako první, a navíc díky vláknině zasytí.
Žít zdravě rozhodně neznamená žít bio. Ne všechny výrobky jsou zdravé, i přes bio značení. Bio je označení pro výrobky ekologického zemědělství, ne pro super zdravé výrobky, které lze konzumovat v jakémkoli množství. Sladkosti, ať už bio nebo nebio, typu mléčná čokoláda a jiné, jsou pro člověka jako takového postradatelné, k životu je nepotřebuje… i když o tom by se dalo polemizovat, žé? :-)
Když čokoláda, tak ta s vyšším obsahem kakaa (70%). Čtvereček této čokolády denně je dokonce zdraví! Takto hořká čokoláda obsahuje velké množství antioxidantů, příznivě působí na mozek, a také je v ní několik důležitých minerálů jako fluor, draslík, hořčík.
Když pečivo, tak celozrnné. Bílá mouka je nám též celkem k ničemu. Dodá energii, toť vše. Kdežto celozrnné pečivo obsahuje vitamíny, minerály a vlákninu. Vláknina je důležitá pro správnou funkci střev a ještě zabraňuje pocitu hladu – zasytí. Víte, že vláknina v žaludku zvětší svůj objem až 40 krát? Vstřebává totiž velké množství vody. Jíme-li potraviny bohaté na vlákninu, musíme i dostatečně pít. Minimální pitný režim by měl být alespoň 2litry vody. Záleží však také na ročním období. V létě se z těla odpařuje vody více, takže příjem tekutin má být vyšší, v zimě zase klidně o něco nižší. Pitný režim je důležitý pro správnou funkci ledvin a jater.
Když tyčinka, tak müsli. Sice většina müsli tyčinek na trhu jsou dosti doslazované, nicméně pořád lepší než čokotyčinky ze školních automatů. Nejlepší alternativou jsou bílkovinné tyčinky prodávající se v lékárnách, které dodají tělu všechny výživné látky.
Těstoviny, rýže... i to se vyrábí celozrnné. Rozdíl je v zachování celých zrn v mouce, tedy zachování všech zdraví prospěšných látek uvnitř. Tyto potraviny mají také zpravidla vyšší glykemický index, čili zasytí na delší dobu.
Když jogurt, tak ve skle. Nebo alespoň ten, co obsahuje nějaké probiotické kultury, např. Hollandia. Krémové dezerty či řídké „jogurty“ toho tělu moc nedají, jsou často dost tučné a zbytečně sladké.
Co se mléka týče, jsou na trhu k dostání dva druhy. Trvanlivé (v krabici) a čerstvé (většinou v plastové lahvi). Ty se od sebe liší jen minimální trvanlivostí ( čerstvé mléko se musí zkonzumovat rychleji) chutí a údajně i množstvím vápníku. Aby mléko získalo trvanlivost, je vystaveno krátce vysoké teplotě, při které trvanlivé mléko ztratí prý až ½ vápníku, protože je zahříváno delší dobu než mléko čerstvé. Nejvýraznější je ale chuť. Čerstvé mléko chutná oproti tomu trvanlivému tak nějak „kravsky“.
Když olej, tak extra panenský olivový. Ten je totiž lisovaný zastudena a je nejkvalitnější, zachovává si všechny vitamíny a minerály a je z velké části tvořen nenasycenými mastnými kyselinami, které pozitivně působí na náš organismus. Třeba takový mozek obsahuje nejvíce tuků ze všech orgánů v lidském těle – téměř dvě třetiny jeho váhy jsou tvořeny tuky, nejvíce z omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin.
Když hranolky, tak z trouby. Ty fritované jsou sice možná chutnější a křupavější, ale jsou doslova vykoupané v oleji. Nejen že jsou dost tučné, ale stejně jako různé brambůrky a oříšky i dost slané. Člověk má denně zkonzumovat méně než 1 čajovou lžičku soli, v takovém množství je pro tělo prospěšná, protože napomáhá látkové výměně. Pokud ale solíme příliš, začne se nám voda zadržovat v těle, protože ledviny nestíhají udržovat správnou rovnováhu – vyloučit přebytek soli močí. Důsledkem toho vznikají nejrůznější choroby, takže pozor na sójovou omáčku a jiná dochucovadla, která jsou silně solně koncentrovaná!
Když cukr, tak nerafinovaný třtinový. Tady je to podobné jako u bílé a celozrnné mouky. Třtinový cukr obsahuje na rozdíl od klasického bílého, který byl díky chemickým procesům „očištěn“, cenné látky jako železo, hořčík, draslík a vápník. Dalšími vhodnějšími sladidly, než rafinovaný řepný cukr, jsou med nebo třeba melasa, která je přímo nadopovaná zdraví prospěšnými látkami na nás příznivě působících.
Když maso, tak libové. Rozhodně bychom měli dávat přednost šunkám před salámy (z latinského „solená uzenina, solené maso“), které obsahují až 10% na 100g. Nejlepší je maso rybí, které bychom měli zařadit do našeho jídelníčku alespoň 2krát týdně. A víte, že se prodává už i maso sušené? Odborníci ho doporučují konzumovat místo oblíbených chipsů, je totiž zbaveno tuků a vody a obsahuje vysoký podíl bílkovin. Koupit si ho můžete pod značkou Jerky.
Abychom to shrnuli… Prostě a jednoduše, všeho s mírou. Pokud se dáte na zdravou stravu, nemusíte nadobro vyškrtávat svá oblíbená jídla. Jestliže sem tam zahřešíte, nic se nestane, když toho nesníte kilo. Všeobecně platí, že energetický příjem by měl být v rovnováze s výdejem. Ale asi vůbec nejlepší je naslouchat vlastnímu tělu, když to jde. Když bude mít hlad, dá vám vědět, když mu něco chybí, ozve se… tak je to dané už od pravěku.
A vůbec, všeho moc škodí. Nic se nemá přehánět. A to platí jak o jídle, tak o sportu i nejrůznějších informacích. Ono je někdy lepší nevědět ;)
Barbora Šimůnková, 4.H

Zamyšlení o hrdinech

Uvědomila jsem si, že ať už sledujete filmy, seriály nebo čtete knihy, všude existuje několik základních typů hrdinů.
První typ by se dal nazvat "neohrožený idealista". To je takový ten druh, co má několik záložních plánů, vypadá dobře a má silné charisma (aby si získal hodně příznivců), umí se ohánět se zbraní, má velké plány, srší vtipem a pravidelně láme srdce příslušníkům opačného pohlaví. Tenhle typ hrdinů je asi nejběžnější v takových těch "závažných" příbězích, kde jde o záchranu světa/planety/říše/vesmíru/svobody. (Třeba by se sem dal zařadit Aragorn a pak to jsou často hrdinové sci-fi seriálů jako je Star Trek nebo Star Gate, také by sem asi patřili hrdinové akčních stříleček.)
V těchto "závažných" příbězích se ovšem objevují i druhé typy hrdinů, něco jako "já tady vůbec neměl být", tedy nedobrovolní hrdinové. Ti se většinou dostanou do hlavní role jaksi omylem a jsou často ustrašení a občas neschopní, ale nemají jinou možnost, než vytřískat ze sebe, co jen to jde. Ti jsou sympatičtí svou realistickou postavou a tím, že se s nimi můžeme ztotožnit a říct si "to bych mohl/a být i já". Taky se v průběhu takovýto hrdina zaručeně změní a potom zjistí, že vlastně hrdinování není zas tak strašné a člověk se alespoň nenudí.(Bohužel mě teď tak úplně nenapadá žádný příklad kromě Mrakoplaše z Pratchetta. Možná by to mohl být Longbottom, ale nechci žádněho příznivce urazit. A Richard z Nikdykde.)
Pak jsou tu "trpící hrdinové". Takový hrdina se vyznačuje silným osobním příběhem, kvůli kterému s ním většinou soucítíme. Objevují se většinou v akčních slaďácích. Jsou to hrdinové "on mi zabil ženů, já zabiju jeho", kteří se nakonec zamilují do nějaké ženy, která je jejich silným příběhem naprosto fascinovaná. (Teď mě s překvapením napadá, že sem patří třeba i Batman, rozhodně první díl nového zpracování Batman Begins, kde řeší mindráky ze smrti rodičů.)
Zjistila jsem, že mám hodně ráda další typ hrdinů, "tajemné moudré/schopné bytosti". Vzpomněla jsem si, že jsem v předmluvě k povídkovému zpracováná Star Treku četla, že přes všechno očekávání a představy tvůrců nebyl nejoblíbenější postavou charismatický akční kapitán Kirk, hlavní postava úspěšně zachraňující světy, ale tak trochu tajemný polovulkanec a poločlověk Spock. Myslím, že lidi prostě bavila jeho nejasná postava a otázky, které vyvolával. Každým dílem mohli filmaři beze strachu přijít s nějakým novým fantastickým odhalením, aniž by to vypadalo divně, a současně byl pořád necháván prostor pro fantasii diváka. Je to přesně typ hrdiny výhodný pro tvůrce seriálů, ale jistě by se našel i jiný příklad.
Existuje samozřejmě bezpočet typů hrdinů, asi tolik, co samotných příběhů. Ne že by bylo škatulkování nějak důležité - vždyť nejdůležitější je, že se nám příběh líbí. Ale pokud budete mít chuť, tak napište do komentářů váš oblíbený typ hrdiny. Jsem na to vážně zvědavá.

sobota 13. června 2009

Poslední OběžníkGo

Poslední časopis v tomto školním roce vyjde pravděpodobně v týdnu od 22. června. Můžete očekávat stálé rubriky jako je knižní koutek, sport nebo rozhovory, ale podrobnosti neprozradím z toho jednoduchého důvodu, že je nevím :-) Můžu prozradit, že se chystá článek o knize Nikdykde a také snad vyjde něco o koncertu Sweet, ale další podrobnosti zanikly ve všeobecném zmatku a paniky okolo uzavírání klasifikace, takže se všichni budeme muset nechat překvapit.
Dobrou zprávou je, že se Oběžník ve zdraví dožívá ukončení jednoho školního roku a jeho redakce je pevně rozhodnuta pokračovat, takže se máme na co těšit. Doufáme, že se k nám připojí další psání chtiví studenti nejen z prim a budeme moci časopis rozšířit o další články.
Přeji všem, aby se stejně jako OběžníkGo ve zdraví dožili konce školního roku a užívali si léta, které nám konečně klepe na dveře!

čtvrtek 28. května 2009

Nový OběžníkGo

Pokud všechno půjde, jak má, tak v pátek 29. 5. nebo na začátku příštího týdne vyjde nové číslo časopisu. A co tu najdete? Můžete se těšit třeba na rozhovory s profesorkami Strečkovou (Aj) a Hrubanovou (Frj), na články o dvou filmech Andělé a démoni, Star Trek), jako vždy najdete rubriku sport a v ní článek o Gambrinus lize, velký článek o zdravé výživě a další.
Oběžníku zdar!

pátek 8. května 2009

Franny a Zooey

Kniha od autora "Kdo chytá v žitě" je trochu jiná než jeho zmíněné nejslavnější dílo, ale zároveň zůstává věrná jeho tématice. Franny a Zooey jsou sourozenci, nejmladší z početné rodiny Glassovy. Oba jsou citliví a inteligentní, ale setkáváme se s nimi v době, kdy Franny procházíněčím jako krizí (podobně jako Holden v "Kdo chytá v žitě"). Oba byli svými nejstaršími bratry Seymourem a Buddym (z nichž už žije jen jeden, Seymour spáchal sebevraždu) vedeni k nábožnému životu a uznáváním filozofických autorit. Byly jim podstrkovány ty správné "závažné" knihy, diskutovali s nimi o důležitých věcech. Spolu s účastí v rozhlasovém pořadu Chytrá hlavička to na nich zanechalo velmi silné následky - aspoň jak se Zooey domnívá - a oni už nejsou schopni myslet normálně v rámci myšlení ostatních, odsuzují je a nej¨můžou se nikam zařadit.
Zatímco Zooey utíká k divadlu (i když opovrhuje většinou her a tvůrců) a viní své bratry z toho, že z nich učinili "zrůdy", Franny se uchyluje k náboženskému životu a modlitbě ke Kristu, kterou našla v jedné ze Seymourových knih. Složí se a celé její okolí (hlavně její matka) je až hystericky vyděšené - a tak se jí z toho snaží Zooey jako jediný právě dostupná bratr dostat tím, že s ní rozmlouvá a vede s ní diskuzi o světe, náboženství a její modlitbě.

Tato kniha není žádnou knihou, která by se dala přečíst za odpoledne. je potřeba, aby se nad ní čtenář zamyslel a povážil názory, které mu autor nabízí. Není už psána tak puberťáckým jazykem jako "Kdo chytá v žitě", ale stále je velmi čtivá a přístupná všem, kdo ji mají chuť číst. Nabízí pohled do soukromí dvou lidí, kteří nejsou schopní jít s davem a prochází si svými krizemi, kdy vším a všemi pohrdají a nejraději by všechno hodili za hlavu, což asi každý z nás někdy zažil.

pátek 1. května 2009

Špatné zprávy

"Řidič najel do davu a jen těsně minul královskou rodinu. Pět lidí mrtvých," hlásí Nizozemsko.Zdá se, že v poslední době se to špatnými zprávami jen hemží - o velké finanční krizi, válkách v Afgánistánu a okolí, teroristických útocích, prasečí chřipce, pádu vlády během předsednictví a následné "šaškárně" okolo nové úřednické vlády... Jak si má takový průměrný občan udržet zdravý rozum, když se na něj odevšad valí zprávy o všech tragédiích a problémech světa?
Nechci, aby to vyznělo, že je lepší uzavřít se do ulity nebo neinformovat občany. Ani náhodou. Ale opravdu stačí, když na konec hlavních večernách zpráv dají optimistickou zprávu (aby se neřeklo), na kterou už stejně většina lidí nečeká a je tak znechucená stavem politiky i společnosti, že raději vypíná?
Média se tímto živí, myslím vytahováním špíny a posléze jejím servírováním na zlatém podnose. Ale možná by mohla občas zapátrat a vytahovat optimističtější věci, kterých je okolo nás také dost - jen se nedostanou do hlavních zpráv. A tím nemyslím ono "dojemné" shledávání před obrazovkou nebo řešení vlastních komplexů v přímém přenosu, stejně tak jako nemám na mysli zprávy o tom, s kým zrovna chodí jaká topmodelka.
Ale možná, že je to tak dobře. Nejradostnější chvíle stejně nemůžeme zažít po výhře oblíbeného fotbalového týmu - ať už je jakkoli slavná - ale měly by přicházet v soukromí, kde si je vychutnáme s lidmi, se kterými si je chceme vychutnat. Naše soukromě výhry nejsou tak závažné jako třeba zavření věznice pro teroristy, ale jsou tím, co nám drží odstup od Velkých a Špatných zpráv.