Poslední zvonění

Tak jsme zase "přežili" Poslední zvonění, s většími či menšími problémy. Tayk máte pocit, že je rok od roku divočejší? Zaslechla jsem názor primánů čtyřletého studia, kteří zmateně diskutovali o tom, že když se oni loučili na základce, tak se cinkalo klíči - proč na sebe teda lidi na gymplu píší lihovkami a kropí se octem?
Musím říct, že chápu, že si to maturanti prostě chtěli užít. Vydrželi to na naší škole dlouho a, přiznejme si to, někdy všechen ten tlak určitě nebylo lehké ustát, A tak se chtěli poslední den vyřádit - a možná se i pomstít za maturanty z předchozích let, jejichž značky taky rok co rok smývali z obličejů. Bohužel musím (za sebe) říct, že úplně nechápu, jak do toho zapadá stříkání octa (které bylo, mimochodem, jeden rok zakázané - z jakého důvodu se to zase povolilo?) nebo házení kýblů s vodou na studenty, kteří se jenom snaží dostat do školy (nemám problém se stříkáním vody z malých pistolí, ale být celý promočený už ráno při vstupu do školy není nic příjemného). Nemám v úmyslu psát esej o právech jedinců, ale když někdo jasně říká, že si nepřeje mít obličej od lihovek a nemá chuť smývat si z vlasů pěnu na holení, tak by se jeho přání možná mělo více respektovat, nemyslíte?
Na druhé straně, některé momenty dnešního dne byly vtipné. Kostýmy maturantů některé z nás pobavily. Doufám, že si svůj poslední den ve škole užili - a že přežijí zkoušky dospělosti, které jim nikdo z nás nezávidí. Vlastně je litujeme mnohem víc než poslední ročníky v minulých letech - to oni jsou první, to oni určí další vývoj státních maturit a jejich podobu v době, kdy půjdeme ke zkouškám my.
Takže, milí maturanti, moc vám všem držíme palce. Snad využijete Svatý týden, a pak všichni zvládnete složit maturitu. Budeme vám fandit. Doufám, že po maturitě neucítíte stejnou pachuť, jako jsme cítili mi po tom, co jste nás zlili octem.
                         Lenka Chudomelová, 6. H (článeo vyjadřuje postoj autorky, ne celé redakce)

Druhé číslo Easy magazínu

V pondělí 2. května vychází nové číslo Easy magazínu, meziškolního časopisu, do kterého se zapojuje čím dál tím víc škol. Můžete se těšit na spoustu zajímavých článků na téma "barvy", nově rozhovor a  další příspěvky, např. recenze z oblasti kultury i gastronomie, cestování atp. Oproti minulému číslu přibylo víc fejetonů a názorů redaktorů, navíc objevíte sudoku (o které hodně čtenářů žádalo) a samozřejmě uměleckou tvorbu, konkrétně v podobě poezie.
 Těšte se na nás, budeme obcházet třídy a určitě si všechny zájemce najdeme :-)

P.S.: Brzy se na těchto stránkách objeví i příloha, tedy rozhovor, a pan profesor Bauer slíbil článek o sčítání lidu, takže se sem rozhodně zase vraťte!

Vychází první číslo Easy magazínu

Tak je to tady! Po dlouhé době zase můžu s radostí oznámit, že v pondělí začneme distribuovat nové číslo školního časopisu - ovšem nikoliv Oběžníku, jak jste byli zvyklí, ale mezi školního časopisu Easy.

   Před nějakým časem jsme vás článkem informovali o tom, že se do tohoto projektu zapojujeme, a také jste si mohli všimnout plakátů vyvěšených po škole. Ráda bych ale teď shrnula jedůležitější informace. Takže, v současné době je do projektu nezávislého mezi školního časopisu zapojeno jedenáct škol, a to hlavně gymnázií, ale také je tu jedna obchodní akademie, Střední škola uměleckoprůmyslová a Střední škola gastronomická - už z tohot výčtu je jasné, že se časopis zaměřuje na široké spektrum témat a každý si zde může najít to své. Pokud jde o téma měsíce, tak jím je "zrození", a to ve všech různých podobách.

   Zítra se tedy můžete těšit na prodej prvního čísla (ano, prodej, cena je dobrovolná a je na vás, jak časopis ohodnotíte). Můžu prozradit, že po grafické stránce je opravdu na co se dívat - mám na stole velký štos časopisů, které zítra budeme prodávat, takže vím, o čem mluvím - a co se týče článků... no, ty si budete muset přečíst a ohodnotit podle sebe! :-)

   Těším se, až se zítra nebo pozítří sejdeme u prodeje časopisů, doufám, že tuto změnu kladně přivítáte.

     Lenka Chudomelová 6. H

Nezávislý studentský časopis: Easy magazine

Vážení,
zdravím všechny, kdo se zajímají o školní časopis, a hlavně redaktory.
Musím Vás informovat o změnách ve fungování časopisu. Zapojujeme se od ledna do projektu Nezávislého školního časopisu Easy magazine, který bude vycházet asi na šesti školách (představte si to jako obdobu Scool, který končí a stane se součástí Housera). Vede ho Aleš Pitín z Gymnázia Jana Palacha, radaktoři od něj budou pravděpodobně dostávat informační emaily.
Výsledek schůzek redakcí je následovný (byla bych ráda, aby nedošlo k nedorozuměním, takže sem dávam zhruba v původní podobě informační email od šéfredaktora):

"(1.) Formát a náklad.

Časopis bude v rozmezí prvních pěti až deseti číslel vycházet ve formátu A5. Je domluveno, že po této lhůtě se formát znovu prodiskutuje a rozhodne se o jeho změně, či ponechání. První číslo vyjde v nákladu 2000 ks.

(2.) Cena časopisu.

Poplatek za časopis bude dobrovolný. V důsledku toho, že na mnoha gymnáziích nejsou lidé ochotni za časopis platit a zároveň, aby bylo zamezeno tomu, že si lidé nebudou časopisu vážit, bylo dohodnuto, že každý může časopis ocenit podle svého (spoléháme tedy na lidskou solidaritu).

(3.) Otázka prestiže.

Bylo domluveno, že do časopisu budou přispívat pouze lidé od určité věkové hranice. Tímto ji stanovuji na 15 let. Výjimka bude udělena pouze v případě, pokud mladší člověk dokáže přesvědčit vedení o svém přínosu do časopisu. Tento přínos nebude nijak souviset s finanční, nebo politickou podporou časopisu. Je to první krok k tomu, aby do časopisu nemohl přispívat úplně každý a je bráno v potaz, že nároky se budou do budoucna zvyšovat, v důsledku čehož se zvýší i prestiž časopisu.

(4.) Webové stránky časopisu.

Termín jejich oficiálního představení je naplánován na 5.leden, kdy se již počítá s tím, že budou doladěny všechny nedostatky. Samotné spuštění fóra se o něco opozdí.

(5.) Neuveřejňování gymnázia, ze kterého daný redaktor pochází.

V případě uveřejňování jednotlivých gymnázií pod články by mohlo docházet k tomu, že mnoho lidí by si přečetlo články pouze redaktorů ze své školy. Tímto je uvedeme do jakési roviny a donutíme čtenáře, aby se rozhodoval čistě podle kvality článků a nikoliv podle toho, z jaké školy pocházejí.

(6.) Cíl časopisu.

Rádi bychom jednou dosáhli takové úrovně jakou se dnes pyšní třeba Respekt. To bude samozřejmě vyžadovat vysokou profesionalitu. Na schůzkách byl představen návrh workshopů a dalších vzdělávacích akcí pro naše redaktory, věřím tedy, že nebude do budoucna problém se Respektu, alespoň přiblížit.

(7.) Jiný název pro projekt.

Došlo mi, že názvy jako: Projekt mezi (multi) školního časopisu zní poněkud degradačně. Lidi, kteří se do časopisu hlásí, ho berou zprvu asi stejně vážně jako školní časopis (který je jen takovou hrou na časopis a valná část k němu přistupuje víceméně laxně). Určitá část z nich nemá potřebu se omlouvat, pokud na schůzku nedorazí, a ani brát celý tento časopis jaksi vážně. Zároveň slovo "projekt" zní, jako by se jednalo pouze o jakýsi pokus, jenž se předvede před profesory na katedře a výsledně skončí v kontejneru. Proto od teď nazývejte celý tento projekt jako Studentský nazávislý časopis. Je to čistější."

K bodu o věkové hranici musím dodat, že všechny články od autorů, kteří by byli mladší, stejně tak jako články, které nebudou zařazeny, samozřejmě zveřejníme ve školní příloze, která bude i nadále nést název Oběžníku GO. Před každým vydáním budou články procházet jakýmsi "sítem" v podobě šéfredaktora Easy a šéfredaktorky lokální redakce ze Štěpánské, kteří rozhodnou o zařazení či nezařazení článku. Tato pojistka by měla zvýšit kvalitu konečného produktu.
Všechny dotazy samozřejmě zodpovíme (kontaktujte nás na emailu obeznikgo@gmail.com).
Lenka Chudomelová

Editorial

Vážení čtenáři,

zdravíme Vás u posledního čísla Oběžníku GO tohoto kalendářního roku. Jak se tak dívám z okna, tak to vypadá, že se tentokrát příroda rozhodla nadělit nám pravé Vánoce jako od Lady. Mráz, sníh na střechách i stromech, lidé zachumlaní do několika vrstev oblečení – stačí přidat ponocného.

V obchodních centrech se nám už nějaký ten měsíc snaží namluvit, že Vánoce už jsou vlastně tady. Nemyslím si, že se hodně z nás nechalo oblafnou. Přece bychom se nenechali ochudit o všechen ten shon tři dny před Štědrým dnem, kdy přijdeme na to, že nemáme žádné dárky? Nic nedonutí člověka tak rychle nakupovat jako Vánoce za dveřmi.

Ale dost ironie. Určitě Vás zajímá, co jsme pro Vás tentokrát připravili. Najdete tu rozhovor s paní profesorkou Ničovou, pohled na imatrikulaci očima pisatelky z primy, článek o vánoční Vídni a na konec fejeton.

Přejeme Vám krásně prožité svátky a doufáme, že do nového roku vykročíte tou správnou nohou. Možná se už v lednu přihlásíme s časopisem ve zbrusu nové podobě.

Vaše,

Redakce Oběžníku GO

obeznikgo@gmail.com http://obeznikgo.blogspot.com/

Imatrikulace

Dne 29. 11. 2010 se konala imatrikulace v Národním domě na Smíchově.

Celou akci obohatila

,,vánoční“atmosféra.

Věříme, že všichni se určitě těšili.

Na začátku všem novým studentům byly předány Diplomy a medaile.

Překrásná byla také předtančení. Dále tam také vystoupila jedna dívka se svou sestavou a skupinka dívek s pěknou kreací.

Mladé studenty nejvíce bavila diskotéka, na níž si všichni zatančili. Rodiče se zase pobavili tancem v doprovodu dechové kapely. No když to dáme dohromady, tak si všichni přišli na své.

Nesmíme opomenout vtipné moderování dvou studentů z oktávy.

Již se těšíme na příští rok.

(Míša Minárová, 1. M)

"Měsíc vegetariánem" anebo Když autor neví, o čem mluví

Možná jste zaznamenali článek v nejnovějším čísle časopisu Scool, který bývá k dostání na stolečku u vchodu do školy, kde autor sděluje své zkušenosti z „30 dnů placeného vegetariánství“. Jeho mystifikační článek musím uvést na pravou míru.

Tak zaprvé, zkoušet být vegetariánem není jako zkoušet hrát ragby (což provedl tentýž pisatel o dvě čísla dřív). Vegetariánství není jenom o tom, že nejíte maso: jde o životní styl a názornou ukázku názoru. Už tím, že se musel vzdát masa, tedy že to byla součást jeho práce a ne přesvědčení, se vzdaluje od myšlenky vegetariánství.

V závěrečném resumé nám autor předává několik „velkých pravd“. S některými rozhodně souhlasím (určitě neškodí jednou za čas změnit jídelníček, stejně tak věřím, že člověk zvyklý na maso se bez něj nemusí cítit zrovna šťastný), ale proti dvěma bodům se musím ohradit. Výrok, že „maso se nedá ničím nahradit“, je velmi zajímavý leda jako výkřik do tmy, a celý článek je korunován větou „pár zvířátek díky mému půstu nešlo pod kudlu“ . Hlavně že o pár vět dřív popisuje svoje hody po tom, co skončil s půstem. Slyšeli jste někdy o konečných důsledcích krátkodobého odepírání si něčeho? Ano, člověk poté zkonzumuje pod vlivem pocitu, že si to už může dovolit, víc dřív nedostupného produktu ( v tomto případě masa), než by snědl za normálních okolností.

Jsem všemi deseti pro svobodné vyjadřování názoru, ale autor tohoto článku by možná měl zůstat u ragby.

Lenka Chudomelová, 6. H

(Autorka je vegetariánka, což nutně neznamená negativní přístup ke všem masožravcům; jen v tomto případě udělala menší výjimku.)

Vídeň - Teď nebo nikdy!

Teď nebo nikdy, to je heslo, které láká turisty na mapách, jež jsou k dostání v informačních střediskách, a na plakátech rozmístěných po celém městě. Na tomto heslu něco opravdu bude, protože právě v této době, kdy je Vídeň zahalena do vánoční výzdoby a na četných vánočních trzích je cítit vůně všelijakých pochutin, svařeného vína a punče, jsou chvíle strávené v hlavním městě Rakouska opravdu příjemné.

Vídeň jako taková je o něco větší a má zhruba o 300 tisíc obyvatel více než Praha, takže je na první pohled s naším hlavním městem celkem srovnatelné. Na pohled druhý už ale ne, protože Vídeň je daleko známějším a významnějším světovým centrem než Praha. Vypovídá o tom již to, že zde najdeme jedno ze čtyř sídel OSN a že právě toto město bylo po mnohá staletí hlavním městem Habsburské monarchie. Vídeň má své kořeny už ve starověkém Římě, kdy na jejím místě stál vojenský tábor s přilehlým městem Vindobona, což dokazují i mnohé archeologické nálezy, jež jsou po městě k vidění.

Toto na první velice zajímavé město ale nemusíte nutně navštívit jen v době adventu. Je zde mnoho míst vhodných k návštěvě po celý rok a předvánoční doba Vídni dává navíc jen oslňující atmosféru zářících ulic a vůní. Pro některá místa Vídně je opravdu vhodnější letní období - mezi taková místa se určitě řadí známý zábavní park Prater, který z naší poutí na výstavišti v Holešovicích nemá pranic společného. Je to tu takové jaksi „na výši‘‘ a dají se zde strávit příjemné chvíle zábavy s celou rodinou. Další místo, pro nějž je vhodnější návštěva spíše v letním období, je bývalé sídlo císařské rodiny, zámek Shönbrunn, přičemž návštěvy v létě se týká především zámecká zahrada: zasněžená sice vypadá velice pohádkově, ale dlouhé procházky a kochání se barevnými záhony jsou v zimě opravdu vyloučeny.

Ve Vídni si přijdou na své i milovníci umění. Zřejmě nejznámějším muzeem v tomto městě je galerie Albertina, ve které se konají především výjimečné a ojedinělé výstavy. Například před dvěma lety zde byla k vidění většina díla Vincenta van Gogha. Další významnou vídeňskou galerií je Belvedere kde je nastálo vystaven nejslavnější obraz Gustava Klimta Polibek. Ve Vídni vznikla secese, takže i když nenavštívíte žádné muzeum, tak jen procházka po městě pro vás bude uměleckým zážitkem- mnoho domů je zde vybudováno právě ve stylu secese.

I Vídeň má budovu, která by se dala přirovnat k našemu Pražskému hradu. Jedná se o rozsáhlý komplex Hofburg. Avšak na rozdíl od našeho Hradu se tato stavba nachází na rovině, takže českému návštěvníkovi Vídně přijde jakékoli spojení s Pražským hradem scestné…

Když vás už přestane bavit procházení se po městě, můžete zajít do některé z mnoha kaváren a strávit tam příjemné chvilky nad ,,vídeňským rodákem‘‘, dortem Sacher. K tomu si můžete dát kávu, přičemž si jistě budete moci vybrat ze široké nabídky, protože Rakušané vypijí ročně více kávy než Češi piva.

Vídeň je zkrátka ideální město pro každého a kdykoli. Na závěr je důležité zmínit, že cesta z Prahy do Vídně trvá jakýmkoli způsobem pozemní dopravy maximálně čtyři hodiny, což je velice příjemné.

(Jana Vlčková, 3. V)