Tak už je to konečně tady: Dočkali jsme se prázdnin! Vysvědčení je rozdáno, všechny školní povinnosti jsou pro tento rok za námi a my už se vidíme kdesi na pláži, kde si na nějaký Archimédův zákon, nejvyšší horu Evropy nebo chemické vlastnosti sacharidů ani nevzpomeneme.
Všem našim čtenářům přejeme krásné prázdniny, hodně zábavy a také odpočinku, abychom ten návrat do školy ve zdraví přežili. Načerpejte hodně sil, užívejte si a nenechte si ničím kazit náladu! Ať už jedete k moři, na hory, k babičce nebo prostě zůstáváte doma, mějte se krááásně!
Redakce
P.S.: V září můžete samozřejmě čekat nové číslo, vynasnažíme se pokračovat s časopisem a třeba i přidat nějaké rubriky. Pokud máte zájem o nějaký konkrétní druh článků, tak nám napište, určitě to zohledníme.
úterý 30. června 2009
středa 24. června 2009
Úvodník
Vážení a milí,
držíte v rukou tento školní rok úplně poslední číslo Oběžníku GO, které už je spíše takovou línou malou tečkou za naší úpornou prací během těch uplynulých deseti měsíců, kdy náš školní časopis začal vycházet. Abychom vás naladili na čtení, prozradíme,
že o pár stránek dál najdete třeba rozhovor s paní profesorkou Vinklerovou nebo panem profesorem Růžičkou, což si určitě nenechte ujít! Teď už je ale čas začít přemýšlet, jak si co nejlépe užít prázdniny. Ať už to bude kdekoli, přejeme Vám, abyste si pořádně odpočali a co nejvíce si užili následující dva měsíce! (A pokud se o své zážitky budete chtít podělit, rádi přivítáme Vaše maily, které vyvěsíme v elektronické podobě na našem blogu.)
Redakce
držíte v rukou tento školní rok úplně poslední číslo Oběžníku GO, které už je spíše takovou línou malou tečkou za naší úpornou prací během těch uplynulých deseti měsíců, kdy náš školní časopis začal vycházet. Abychom vás naladili na čtení, prozradíme,
že o pár stránek dál najdete třeba rozhovor s paní profesorkou Vinklerovou nebo panem profesorem Růžičkou, což si určitě nenechte ujít! Teď už je ale čas začít přemýšlet, jak si co nejlépe užít prázdniny. Ať už to bude kdekoli, přejeme Vám, abyste si pořádně odpočali a co nejvíce si užili následující dva měsíce! (A pokud se o své zážitky budete chtít podělit, rádi přivítáme Vaše maily, které vyvěsíme v elektronické podobě na našem blogu.)
Redakce
úterý 23. června 2009
Rock for people
4. - 6. července, tedy od pátku do neděle, se uskuteční už 15. ročník oblíbeného festivalu Rock for People v Hradci Králové, který letos nabízí opravdu hodně známých jmen.
Lépe než Rock for People je na tom už jen festival Pohoda. Mezi headlinery letos patří hlavně Arctic Monkeys, Placebo a Ska-P.
Já osobně bych tam jela hlavně kvůli The Kooks nebo Hadouken! Ale to už je spíš věc názoru a hudebního vkusu. Myslím, že výběr je velký, vystoupí zde celkem 130 účinkujících, mezi které kromě headlinerů patří samozřejmě i kapely jako Vypsaná Fixa, Tata Bojs nebo Sto Zvířat, které jsou už na Rock for People a podobných festivalech jako doma.
Lépe než Rock for People je na tom už jen festival Pohoda. Mezi headlinery letos patří hlavně Arctic Monkeys, Placebo a Ska-P.
Já osobně bych tam jela hlavně kvůli The Kooks nebo Hadouken! Ale to už je spíš věc názoru a hudebního vkusu. Myslím, že výběr je velký, vystoupí zde celkem 130 účinkujících, mezi které kromě headlinerů patří samozřejmě i kapely jako Vypsaná Fixa, Tata Bojs nebo Sto Zvířat, které jsou už na Rock for People a podobných festivalech jako doma.
Pokud byste se rozhodli, že Rock for People navštívíte, budete ovšem muset počítat s tím, že cena je už v tuto dobu docela vysoká. Například jednodenní vstupenka na místě stojí 1000 Kč. I přesto vám tento festival spousta lidí doporučí a proto myslím, že stojí za to se tam podívat.
Markéta Sedláčková, 4.H
Maškaráda
Divadelní inscenace zeměplošské knihy Soudné sestry slavila úspěch, a tak se Divadlo v Dlouhé rozhodlo pro zpracování další pratchettovky, tentokrát Maškarády.
Jak už název napovídá, příběh se točí kolem Opery v Ankh-Morporku (což je největší, nejnebezpečnější a zaručeně nejšpinavější město Zeměplochy), kde se dějí opravdu podivné věci. Mají tu totiž Ducha nebo-li Fantoma Opery, záhadného maskovaného muže, který okupuje lóži číslo osm a je mu připisováno všechno, co se v Opeře děje. Zvláště pak všechny ty vraždy, po kterých posílá šéfovi Opery dopisy s napsaným šíleným smíchem doprovázeným mnoha vykřičníky.
V této době se ke sboru přidá i lancerská dívka Anežka (Helena Dvořáková) s velmi dobrým hlasem ale postavou, která se do show prostě nehodí, a také Kristýna (Magdalena Zimová),
zpěvačka bez hlasu s ideálním vzhledem a IQ tykve. Ředitel Opery (Miroslav Táborský) a umělecký šéf Sardelli (Jan Vondráček) se rozhodnou tyto dvě dívky spojit v jednu, a tak zatímco
Kristýna hraje, Anežka zpívá její party.
Ovšem o Anežku stojí i lancerské čarodějka Bábi Zlopočasná (Naďa Vicenová) a Stařenka Oggová (Jaroslava Pokorná), které se za ní vydají do Ankh-Morporku a pouští se do zkoumání záhady okolo Fantoma. Můžete si být jistí, že ji vyřeší, a to svým vlastním svérázným způsobem
Maškaráda je opět velmi věrnou adaptací. Divadlo v Dlouhé si upravilo scénář Stephena Briggse a přidalo do hry více scén i vtipů z původní knižní předlohy, takže se rozhodně nemůžete nudit. Vystupuje tu osvědčená postava Smrtě (který tu má krásnou scénu s přesvědčováním labutě, která údajně před smrtí zpívá nejkrásněji, aby mu tedy zazpívala, než ji zbaví života), také je tu konečně Krysí smrť („Že nevěříš v reinkarnaci? Ale reinkarnace věří v tebe!“), dojde na přeměnu kocoura Silvera v člověka a objeví se tu i příslušníci Hlídky (to je ankh-morporská verze policie) Navážka a Noby. Jako vždy jsou všechny postavy naprosto věrohodné a vynalézavě napsané. Musím říct, že většina z nich byla ztvárněna přesně tak, jak jsem si je představovala.
Jak už název napovídá, příběh se točí kolem Opery v Ankh-Morporku (což je největší, nejnebezpečnější a zaručeně nejšpinavější město Zeměplochy), kde se dějí opravdu podivné věci. Mají tu totiž Ducha nebo-li Fantoma Opery, záhadného maskovaného muže, který okupuje lóži číslo osm a je mu připisováno všechno, co se v Opeře děje. Zvláště pak všechny ty vraždy, po kterých posílá šéfovi Opery dopisy s napsaným šíleným smíchem doprovázeným mnoha vykřičníky.
V této době se ke sboru přidá i lancerská dívka Anežka (Helena Dvořáková) s velmi dobrým hlasem ale postavou, která se do show prostě nehodí, a také Kristýna (Magdalena Zimová),
zpěvačka bez hlasu s ideálním vzhledem a IQ tykve. Ředitel Opery (Miroslav Táborský) a umělecký šéf Sardelli (Jan Vondráček) se rozhodnou tyto dvě dívky spojit v jednu, a tak zatímco
Kristýna hraje, Anežka zpívá její party.
Ovšem o Anežku stojí i lancerské čarodějka Bábi Zlopočasná (Naďa Vicenová) a Stařenka Oggová (Jaroslava Pokorná), které se za ní vydají do Ankh-Morporku a pouští se do zkoumání záhady okolo Fantoma. Můžete si být jistí, že ji vyřeší, a to svým vlastním svérázným způsobem
Maškaráda je opět velmi věrnou adaptací. Divadlo v Dlouhé si upravilo scénář Stephena Briggse a přidalo do hry více scén i vtipů z původní knižní předlohy, takže se rozhodně nemůžete nudit. Vystupuje tu osvědčená postava Smrtě (který tu má krásnou scénu s přesvědčováním labutě, která údajně před smrtí zpívá nejkrásněji, aby mu tedy zazpívala, než ji zbaví života), také je tu konečně Krysí smrť („Že nevěříš v reinkarnaci? Ale reinkarnace věří v tebe!“), dojde na přeměnu kocoura Silvera v člověka a objeví se tu i příslušníci Hlídky (to je ankh-morporská verze policie) Navážka a Noby. Jako vždy jsou všechny postavy naprosto věrohodné a vynalézavě napsané. Musím říct, že většina z nich byla ztvárněna přesně tak, jak jsem si je představovala.
Lenka Chudomelová, 4.H
ČNB
Na Náměstí Republiky v Praze se nachází Česká národní banka. Tato budova je jednou z nejdůležitějších budov v České republice. Národní banka má za úkol kontrolovat hodnotukoruny v poměru s ostatními měnami a tím celkově hlídat stav české ekonomiky. Kromě samotné banky se v suterénu budovy nachází výstava s názvem Lidé a peníze. Je prý hodně těžké se do této stále expozice dostat, takže jsem opravdu ráda, že jsem mohla být jejím návštěvníkem. Když jsme dorazili do expozice, tak nám průvodci v první řadě pustili krátký dokumentární film o České národní bance a poté také vtipný animovaný film o vývoji peněz v průběhu staletí. V expozici samotné se nachází mnoho předmětů úzce souvisejících s penězi. K takovýmto předmětům patří například mince českých zemí od středověku po současnost. Zajímavá je také ukázka několika padělaných bankovek. Mohli jsme zároveň porovnat bankovky pravé a padělané a zkusit si pod UV lampou rozpoznat pravost bankovek. Dalším lákadlem je unikátní hromada zlatých cihel (každá váží 12 kilo) , které mají celkovou hodnotu mnoha a mnoha milionů. Po tom, co jsme si prošli výstavu, jsme měli zřejmě opravdu neopakovatelnou příležitost potěžkat si jednu zlatou cihlu. My dívky jsme měli opravdu problém ji uzvednout. Na úplný konec naší návštěvy banky nám byl puštěn další film, tentokráte o výrobě peněz. Na rozloučenou udělal ještě pan průvodce malý kvíz s otázkami, které se týkali výstavy. Tři bystří z nás, kteří odpověděli rychle a správně, dostali za odměnu slisované kousíčky bankovek, které byly při výrobě poškozeny a proto se musely takto znehodnotit. Jak už jsem výše zmínila, výstava Lidé a peníze je těžko dostupná a její návštěva je opravdu neopakovatelným zážitkem, protože například tak velké množství zlata asi jen tak v běžném životě neuvidíte...
Jana Vlčková, 1.V
Bauerovy hlášky
„Tady máme důkaz, že když uvaříme studenta, už nebude chodit do školy, protože ztratí účinnost. Takže je z bílkovin.“
„A my v trávicí šoustavě…“
Student: „Dneska máte hřeben.“
„No mám, ale nevim co s ním.“
„No máte dneska nějaký rozcuchaný vlasy.“
„Já jsem si je přeležel... No ono jak se říká, že si někdo češe pěšinku, tak já si češu náměstíčko. No ale nevýhodu to má. Nemůžu dělat stoj na hlavě.“
„Proč?“
„Protože bych uklouzl.“
„A my v trávicí šoustavě…“
Student: „Dneska máte hřeben.“
„No mám, ale nevim co s ním.“
„No máte dneska nějaký rozcuchaný vlasy.“
„Já jsem si je přeležel... No ono jak se říká, že si někdo češe pěšinku, tak já si češu náměstíčko. No ale nevýhodu to má. Nemůžu dělat stoj na hlavě.“
„Proč?“
„Protože bych uklouzl.“
Barbora Šimůnková, 4.H
Rozhovory
Paní profesorka Lenka Vinklerová:
Hrajete na nějaký hudební nástroj?
No, tak snažím se.
A na jaký?
Na kytaru.
Akustickou?
Akustickou.
Jaká je vaše oblíbená skupina či zpěvák nebo zpěvačka?
V současné době nemůžu říct, že bych měla nějakou oblíbenou skupinu.I když dá se říct…. Třeba Loreena McKennitt, Sarah Brightman.
Zima nebo léto? Proč?
Tak jednoznačně léto, protože je teplo.
Chodíte často do divadla, či do kina nebo na koncerty?
Asi ani ne.
Čtete? A co?
Moc nečtu. Četla jsem hodně dřív, ale už mám načteno. Když už, tak fyzikální knížky.
Ani časopis?
Málo, málo.
Jak si udržujete své zdraví?
Cvičím.
Sportujete?
Tak, dá se říct. Cejtim, že je dobře.
Jaký máte názor na vegetariány? Držela jste někdy dietu?
Myslim si, že v určité době to může hodně pomoct, v určité době je to zbytečné nebo nebezpečné. Dietu jsem taky někdy držela.
Díváte se na pohádky?
No, ráda, když jsou hezké.
Jaká je vaše oblíbená?
Pyšná princezna.
Káva nebo čaj? Pyžamo nebo noční košile?
Čaj, noční košile.
Chtěla jste být vždycky učitelkou?
Ani ne, jenom když jsem byla malá.
Co vás na své práci baví nejvíce?
Toho je víc. Komunikace s lidmi a i ta fyzika a matika.
V jakém oblečení se cítíte nejlépe?
V pohodlném.
Pan profesor Ludvík Růžička:
Jakou hudbu preferujete?
Eh...starou dobrou…eh..rock až pop, čili skladby typ samozřejmě Beatles potom Pink Floidy á věci tady tohodle ražení. Čili Dail Strejc eh…a podobně. Z téhle doby… horko těžko, abych se přiznal.
Čtete noviny?
Eh…Už ne. V elektronické podobě každej den, a to se namíchnu.
A jaké?
Všecky, všecky portály. To znamená, to jsou takové ty Ídnesy… a Hospodářské noviny… Aktuálně… Právo už ne.
Chodil jste v mládí do tanečních? A co diskotéky, býval jste idolem dívek a žen?
(Bujarý smích) No, idolem jsem určitě byl, ale o tom si toho si nejsem vědom, a ne skrze taneční umění. Do tanečních jsem chodil, více méně z donucení a padla na mě eh… hlavní tanečnice, která se jmenovala Mařena a pronásledovala mě tak, že většinu tanečních jsem strávil na záchodě, vždycky. A co se týče diskoték, tak to jsem , ty začínaly v době, kdy už jsem tomu jako věkově moc neodpovídal, a euh…tak občas jsem tam šel, ale jenom si poslechnout hudbu a strašně se mi líbilo, že najednou nemusim užít to, co jsem se naučil v tanečních, ale že stačí tam stát a jenom se tahle se tam nějak potácet. Takže občas, ale teď už asi ne.
Proč učíte IVT a proč zrovna na Gymnáziu Opatov?
Euh. No…Eh.. .IVT učím, protože jsem se k tomu postupně propracoval přes matematiku a já jsem zezačátku dělal programátora, já jsem byl profesionální programátor. Za komunistů jsem nechtěl učit. Takže do školství jsem šel až po revoluci. No a euh… na Gymnáziu Opatov proto, že se mi naskytl inzerát nějaký, když se více méně zakládala, a měl jsem za sebou zajímavé zkušenosti jen tak ze základky, kde to nebylo špatné, a pak jsem rok učil na soukromé dívčí škole, kde byly samé holky, a bylo to strašně fajn, ale rok bohatě stačil.
Měl jste rád tělocvik? Jakou školu jste navštěvoval?
Chodil jsem na gymnázium, ehm… na Moravě tedy. A eh… Tělocvik jsem měl rád, ale jak co. Ehm… zbožňoval jsem hry a atletiku, nesnášel jsem gymnastiku. To když jsem cvičil, tak všichni přestali cvičit a dívali se na mě, jak propadám bradly, například. Nebo když jsem dělal stoj o rukou, tak jsem se vždycky otloukl paty o parkety, netrefil jsem se na žíněnku. A každej pátej rok se povinně nacvičovala spartakiáda, a to jsem měl vždycky dvojku z tělocviku, protože jsem to parodoval.
A jaká to byla škola? Ehm...To bylo Gymnázium euh…v Ostravě na Mateční ulici, zaměřená teda tenkrát jako to byla experimentální zaměřená jako na počítače, ale počítače jsme nikdy neviděli ještě.
Jaké je vaše nejoblíbenější místo?
Místo? Jedno neřeknu ale určitě je to například ostrov Ischia. Eh… pak mám rád strašně Kamark, čili deltu Rhony. A u nás ehm… možná Beskydy, Jeseníky a nezapomenu na město Sázava, protože jednak je tam hezký okolí a je tam vynikající hospoda.
Co rád jíte a pijete?
Ehm… No… Eh… Jídlo mám nejraději to, které si udělám sám. Teda většinou to jsou cizokrajná jídla. Mám nejraději čínskou kuchyni, italskou kuchyni mám velmi rád. Nesnášim knedlíky a omáčky. To vůbec nejim. Ne. To nejim. Euh…Dost experimentuji. No a na pití nesnášim mlíko to na mě působí, že bych zkolaboval - opravdu. A jinak mám rád cokoliv i alkoholické nápoje - s mírou. Ehm…Samozřejmě všechno. Jo, to znamená pivo i víno a občas nějaký ten panák taky, ale ne současně. A ne ve velkém množství. Jenom občas, s maturanty třeba.
A takže rád vaříte?
Vařím rád. Ehm… Přes víkend si dokonce beru vaření na starost. Žena buď spí nebo - je učitelka- tak taky opravuje věci do školy a relaxuje, a já vařím. A nadávám na děti, protože nechtějí vynést koše odpadkové a takové věci.
Nosil jste někdy rovnátka?
Ne, to za našich časů ani nebylo, abych pravdu řekl.
Jaký šampon používáte?
(smích) Kterej je v akci, ale ze kterého nejsem plešatej, nějakej většinou ten Elsév a takovéhle věci. To nechávám zcela na manželce, ale nesmí to mít takovou teploušskou vůni, řeknu jo...
Také se ve volném čase staráte o pohybový vývoj svého dítěte, jako to dělá pan profesor Knedlík? Nebo ho trávíte někde jinde s někým jiným?
Euh... Ne. Já jsem trénoval iks let jako profesionální trenér, a tak jsem se toho nabažil, že nikoli. Ehm… Moje Děti se pohybově vyžívají sami. Holka chodí do atletiky, závodně. A kluk je...eh… no… takovej trochu všesportovní a nic pořádně. Takže o to se starat nemusím. A jsou v takovém věku, že je nejlepší, když nejsou doma.
A co tedy děláte vy, když nejsou doma, když máte volnou chvilku?
Když no… Jednak tedy zase do školy, občas se dívám na televizi, sport a ehm... hodně čtu odbornou literaturu, takže beletrii jsem neviděl ani nepamatuji.
A co čtete za odbornou literaturu?
Všecko co souvisí s tímhle. To znamená, že dva měsíce když nečtu odbornou literaturu, tak jsem úplně mimo. Zabere to hodně času, no..
Relaxujete rád v přírodě?
Určitě, určitě. Mám rád… relaxuju v přírodě. Máme, máme chatu, takže já jsem vášnivej zahrádkář.
Chodíte na houby?
Chodím, ale musí jich růst strašně moc. A chodím zásadně, ne po nějakých podivných houštinách, ale prostě dělám to jako túru trochu. Jdu normálně po cestě a dívám se, a když rostou tak něco najdu a ne abych se tam někde plížil.
Těšíte se na prázdniny? Kam vyrážíte?
Strašně moc. Těším se, už to nemůžu přežit, pomalu. Jednak chata, jednak jedeme do Francie na poznávací zájezd, Pyreneje a takovýhle věci. A pak na závěr jedeme do Maďarska na takový gastro zájezd, více méně. Čili lázně plus ochutnávky vína a takové věci, se zdokonalím ve vaření guláše.
A máte rád tiramisu?
Docela jo, dalo by se říct.
Hrajete na nějaký hudební nástroj?
No, tak snažím se.
A na jaký?
Na kytaru.
Akustickou?
Akustickou.
Jaká je vaše oblíbená skupina či zpěvák nebo zpěvačka?
V současné době nemůžu říct, že bych měla nějakou oblíbenou skupinu.I když dá se říct…. Třeba Loreena McKennitt, Sarah Brightman.
Zima nebo léto? Proč?
Tak jednoznačně léto, protože je teplo.
Chodíte často do divadla, či do kina nebo na koncerty?
Asi ani ne.
Čtete? A co?
Moc nečtu. Četla jsem hodně dřív, ale už mám načteno. Když už, tak fyzikální knížky.
Ani časopis?
Málo, málo.
Jak si udržujete své zdraví?
Cvičím.
Sportujete?
Tak, dá se říct. Cejtim, že je dobře.
Jaký máte názor na vegetariány? Držela jste někdy dietu?
Myslim si, že v určité době to může hodně pomoct, v určité době je to zbytečné nebo nebezpečné. Dietu jsem taky někdy držela.
Díváte se na pohádky?
No, ráda, když jsou hezké.
Jaká je vaše oblíbená?
Pyšná princezna.
Káva nebo čaj? Pyžamo nebo noční košile?
Čaj, noční košile.
Chtěla jste být vždycky učitelkou?
Ani ne, jenom když jsem byla malá.
Co vás na své práci baví nejvíce?
Toho je víc. Komunikace s lidmi a i ta fyzika a matika.
V jakém oblečení se cítíte nejlépe?
V pohodlném.
Pan profesor Ludvík Růžička:
Jakou hudbu preferujete?
Eh...starou dobrou…eh..rock až pop, čili skladby typ samozřejmě Beatles potom Pink Floidy á věci tady tohodle ražení. Čili Dail Strejc eh…a podobně. Z téhle doby… horko těžko, abych se přiznal.
Čtete noviny?
Eh…Už ne. V elektronické podobě každej den, a to se namíchnu.
A jaké?
Všecky, všecky portály. To znamená, to jsou takové ty Ídnesy… a Hospodářské noviny… Aktuálně… Právo už ne.
Chodil jste v mládí do tanečních? A co diskotéky, býval jste idolem dívek a žen?
(Bujarý smích) No, idolem jsem určitě byl, ale o tom si toho si nejsem vědom, a ne skrze taneční umění. Do tanečních jsem chodil, více méně z donucení a padla na mě eh… hlavní tanečnice, která se jmenovala Mařena a pronásledovala mě tak, že většinu tanečních jsem strávil na záchodě, vždycky. A co se týče diskoték, tak to jsem , ty začínaly v době, kdy už jsem tomu jako věkově moc neodpovídal, a euh…tak občas jsem tam šel, ale jenom si poslechnout hudbu a strašně se mi líbilo, že najednou nemusim užít to, co jsem se naučil v tanečních, ale že stačí tam stát a jenom se tahle se tam nějak potácet. Takže občas, ale teď už asi ne.
Proč učíte IVT a proč zrovna na Gymnáziu Opatov?
Euh. No…Eh.. .IVT učím, protože jsem se k tomu postupně propracoval přes matematiku a já jsem zezačátku dělal programátora, já jsem byl profesionální programátor. Za komunistů jsem nechtěl učit. Takže do školství jsem šel až po revoluci. No a euh… na Gymnáziu Opatov proto, že se mi naskytl inzerát nějaký, když se více méně zakládala, a měl jsem za sebou zajímavé zkušenosti jen tak ze základky, kde to nebylo špatné, a pak jsem rok učil na soukromé dívčí škole, kde byly samé holky, a bylo to strašně fajn, ale rok bohatě stačil.
Měl jste rád tělocvik? Jakou školu jste navštěvoval?
Chodil jsem na gymnázium, ehm… na Moravě tedy. A eh… Tělocvik jsem měl rád, ale jak co. Ehm… zbožňoval jsem hry a atletiku, nesnášel jsem gymnastiku. To když jsem cvičil, tak všichni přestali cvičit a dívali se na mě, jak propadám bradly, například. Nebo když jsem dělal stoj o rukou, tak jsem se vždycky otloukl paty o parkety, netrefil jsem se na žíněnku. A každej pátej rok se povinně nacvičovala spartakiáda, a to jsem měl vždycky dvojku z tělocviku, protože jsem to parodoval.
A jaká to byla škola? Ehm...To bylo Gymnázium euh…v Ostravě na Mateční ulici, zaměřená teda tenkrát jako to byla experimentální zaměřená jako na počítače, ale počítače jsme nikdy neviděli ještě.
Jaké je vaše nejoblíbenější místo?
Místo? Jedno neřeknu ale určitě je to například ostrov Ischia. Eh… pak mám rád strašně Kamark, čili deltu Rhony. A u nás ehm… možná Beskydy, Jeseníky a nezapomenu na město Sázava, protože jednak je tam hezký okolí a je tam vynikající hospoda.
Co rád jíte a pijete?
Ehm… No… Eh… Jídlo mám nejraději to, které si udělám sám. Teda většinou to jsou cizokrajná jídla. Mám nejraději čínskou kuchyni, italskou kuchyni mám velmi rád. Nesnášim knedlíky a omáčky. To vůbec nejim. Ne. To nejim. Euh…Dost experimentuji. No a na pití nesnášim mlíko to na mě působí, že bych zkolaboval - opravdu. A jinak mám rád cokoliv i alkoholické nápoje - s mírou. Ehm…Samozřejmě všechno. Jo, to znamená pivo i víno a občas nějaký ten panák taky, ale ne současně. A ne ve velkém množství. Jenom občas, s maturanty třeba.
A takže rád vaříte?
Vařím rád. Ehm… Přes víkend si dokonce beru vaření na starost. Žena buď spí nebo - je učitelka- tak taky opravuje věci do školy a relaxuje, a já vařím. A nadávám na děti, protože nechtějí vynést koše odpadkové a takové věci.
Nosil jste někdy rovnátka?
Ne, to za našich časů ani nebylo, abych pravdu řekl.
Jaký šampon používáte?
(smích) Kterej je v akci, ale ze kterého nejsem plešatej, nějakej většinou ten Elsév a takovéhle věci. To nechávám zcela na manželce, ale nesmí to mít takovou teploušskou vůni, řeknu jo...
Také se ve volném čase staráte o pohybový vývoj svého dítěte, jako to dělá pan profesor Knedlík? Nebo ho trávíte někde jinde s někým jiným?
Euh... Ne. Já jsem trénoval iks let jako profesionální trenér, a tak jsem se toho nabažil, že nikoli. Ehm… Moje Děti se pohybově vyžívají sami. Holka chodí do atletiky, závodně. A kluk je...eh… no… takovej trochu všesportovní a nic pořádně. Takže o to se starat nemusím. A jsou v takovém věku, že je nejlepší, když nejsou doma.
A co tedy děláte vy, když nejsou doma, když máte volnou chvilku?
Když no… Jednak tedy zase do školy, občas se dívám na televizi, sport a ehm... hodně čtu odbornou literaturu, takže beletrii jsem neviděl ani nepamatuji.
A co čtete za odbornou literaturu?
Všecko co souvisí s tímhle. To znamená, že dva měsíce když nečtu odbornou literaturu, tak jsem úplně mimo. Zabere to hodně času, no..
Relaxujete rád v přírodě?
Určitě, určitě. Mám rád… relaxuju v přírodě. Máme, máme chatu, takže já jsem vášnivej zahrádkář.
Chodíte na houby?
Chodím, ale musí jich růst strašně moc. A chodím zásadně, ne po nějakých podivných houštinách, ale prostě dělám to jako túru trochu. Jdu normálně po cestě a dívám se, a když rostou tak něco najdu a ne abych se tam někde plížil.
Těšíte se na prázdniny? Kam vyrážíte?
Strašně moc. Těším se, už to nemůžu přežit, pomalu. Jednak chata, jednak jedeme do Francie na poznávací zájezd, Pyreneje a takovýhle věci. A pak na závěr jedeme do Maďarska na takový gastro zájezd, více méně. Čili lázně plus ochutnávky vína a takové věci, se zdokonalím ve vaření guláše.
A máte rád tiramisu?
Docela jo, dalo by se říct.
Pavlína Coufalová a Bára Šimůnková, 4.H
Nikdykde
Richard Mahyew je normální mladý muž s obvyklým a nudným životem: Pracuje jako úředník, žije v malém bytě v Londýně, má dobrého přítele a snoubenku, se kterou chodí po galeriích, a jedinou neobvyklou věcí v jeho životě je sbírka figurek trolů, kterou má na pracovním stole. To všechno se však změní ve chvíli, kdy najde na ulici zraněnou dívku a rozhodne se jí pomoci. Richardův život se náhle rozpadá na miliony kousků: Jeho snoubenka se s ním rozchází, vyhrožují mu neznámí lidé a dívka jménem Dvířka, kterou zachránil, mluví o velice zvláštních věcech, jenž prostě nemůžou existovat. Ale ani potom, co Dvířka zmizí tak záhadně, jako se objevila, se věci nevyřeší – právě naopak. Richard zjišťuje, že pro všechny přestal existovat. Nikdo ho nezná, jeho byt je prodán, jeho kreditní karta je neplatná. A tak se musí vydat do Podlondýna,světa pod světem, ze kterého pochází tajemná Dvířka, a nezbývá mu než pokusit se získat zpět svůj život.Nikdykde je krásný příběh plný fantastických tvorů a legendárních postav a Podlondýn je nebezpečným, ale pohádkovým místem. Richard se tu musí naučit věřit tomu, co vidí, místo toho, co si myslí, že je pravda. Kromě lady Dvířky, která se snaží zjistit, proč její rodinu vyvraždili, se tu setkáváme s dalšími zajímavými postavami: legendární bojovnicí Hunter, většinou důvěryhodným markýzem de Carabase, dvojicí dokonalých a neomylných zabijáků panem Croupem a Vandemarem nebo nefalšovaným andělem pamatujícím Atlantidu. Jedním
z problémů ovšem je, že Podlondýn je zrádné místo a, jak se hrdinové
brzy přesvědčí, je velmi těžké určit, komu můžou věřit.
Pro ty, kdo mají rádi fantasy, je Nikdykde něčím jako povinnou četbou. Je tu všechno, co by mělo ve správném fantasy být: nepředvídatelné prostředí, tajemné bytosti, nebezpečí i přátelství. Pokud ale holdujete hrdinskému fantasy, tak jeho prvků tady asi moc nenajdete, jediná Hunter by se do tohoto žánru dala zařadit. Hlavní hrdina Richard je naopak vcelku ustrašený ( slovo zbabělý bych radši nepoužila) a občas i neschopný, i když postupně se mění. Nakonec stojí před rozhodnutím, zda zůstane v tomto neskutečném světě Podlondýna, nebo se vrátí ke svému nudnému normálnímu životu. Co si myslíte, že si vybere?
- Neil Gaiman je anglický autor fantasya sci-fi, známý třeba díky sérii komiksů Sandman, Američtí bohové, Anansiho chlapci nebo úspěšné knize i filmu Hvězdný prach. Spolupracoval také s T. Pratchettem na výborné knize Dobrá znamení. V jeho knihách se často objevují mytologické motivy.
- Nikdykde vzniklo v roce 1991 jako scénář k seriálu a ve stejném roce i jako román, nyní se údajně připravuje filmová verze.
Lenka Chudomelová, 4.H
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)