pondělí 29. března 2010

středa 24. února 2010

Editorial

Vážení čtenáři,
už tu máme únor a s ním přichází i další číslo Oběžníku GO. Přemýšlím, co jste si asi tak pomysleli, když jste na titulní stránce uviděli jako téma svatého Valentýna. Ťukali jste si na čelo? Napadlo vás, že už jsme se naprosto zbláznili? Nebo si myslíte, že jsme se dali na podporování tohoto komerčního svátku, o kterém většina lidí u nás mluví jenom pohrdavě?
Abych to vysvětlila: Naše psychická situace je v normálu, děkujeme za starost. Ale řekli jsme si, že téma Valentýna a všeho s tím spojeného je celkem zajímavé pro různě zaměřené články. A nakonec – kdo nechce, ať ho neslaví, ale je to hezká příležitost pro obdarování někoho, koho máme rádi. Nebo jenom pro to, abychom mu řekli něco pěkného.
Na závěr mám na vás, naše čtenáře, menší prosbu. Moc by nám všem, kdo jsme v redakci, pomohlo, kdybyste nám napsali na níže zmíněnou adresu nebo na stránky Oběžníku (kde také najdete všechna předchozí čísla), co si o našem školním časopisu myslíte. Je těžké snažit se zodpovědně dělat něco, na co nemáte vůbec žádnou odezvu. Takže bychom se moc rádi dozvěděli, co naše čtenáře zajímá, co se jim nelíbí, s čím nesouhlasí… A přednostně bychom se rádi ujistili o tom, že nějaké čtenáře máme.
Předem děkujeme a doufáme, že se vám toto číslo bude líbit.

Redakce
obeznikgo@gmail.com
http://obeznikgo.blogspot.com

Svátek svatého Valentýna

O vzniku tohoto svátku existuje mnoho teorií, ale o všech se leze jen dohadovat. Nemáme žádné důkazy, které by doložily pravdivost některého z tvrzení. Svátek k nám dorazil údajně z Itálie. Mezi legendy o sv. Valentýnovi patří i tyto:
• Claudius II., římský vládce, zakázal všechny sňatky nebo zásnuby, aby jeho vojáci neodešli z vojska. Obával se, že by mohli zůstat doma s rodinami a jeho armáda by tím byla velmi oslabena. Vojákem se navíc mohl stát jen muž svobodný. Jenže jeden z kněží tehdejší doby, Valentýn, je tajně oddával. Následně byl za tuto činnost zajat Claudiovými vojsky. U jeho cely se ale začaly shromažďovat drobné dárky a poděkování od oddaných párů, které, stejně jako Valentýn, věřily v lásku. Kněz byl popraven 14. února roku 269 před naším letopočtem.
• Valentýn byl velmi moudrý, vzdělaný a čestný člověk, který věřil v Boha. V domě římského prefekta Astoria se setkal s jeho mladou nevidomou dcerou. Astorius žádal Valentýna, aby se modlil za navrácení jejího zraku. Valentýn rád uposlechl, protože se do krásné dívky zamiloval. Stal se zázrak a dceři Astoria se opravdu navrátil zrak. Tato zpráva se rychle rozšířila po celém Římě, a jakmile se o ní dozvěděli také pohané, vtrhli do domu prefekta a Valentýna odvedli a oddělili hlavu od těla. Tak se stal Valentýn symbolem věrných a neutuchající lásky.
• Někdo tvrdí, že sv. Valentýn nesouvisí s křesťanstvím. Prý tento svátek vznikl v antice a byl to den oslavy sexu a tělesné lásky.
Jak se svátek svatého Valentýna slaví v:
• České republice: Muž většinou dá ženě rudé růže, pár společně stráví večeři ve dvou nebo si partneři zajdou na romantickou procházku. Češi ale více preferují První máj – lásky čas.
• Francii: Muži svým partnerkám vaří večeři, častým dárkem je také kniha.
• Dánsku: Ženy mohou v tento den požádat svého vyvoleného o ruku. Muži dárky nedostávají.
• Finsku: Svátek svatého Valentýna je zde spíše svátkem přátel než zamilovaných.
• Nizozemí: Oblíbeným dárkem je pozvánka do sauny.
• Velké Británii: V Anglii jsou tradicí valentýnská přáníčka, která nejsou podepsána a adresát musí hádat, od koho přání obdržel. Obálka bývá označena písmeny S.W.A.L.K – Sealed with a loving kiss (Zpečetěné milujícím polibkem).
• Maďarsku: Muži vůbec dárky nedostávají.
• Bulharsku: V tento den se tu připomíná jak svatý Valentýn, tak svatý Trifon Zarezan, patron vinařů.
Pavlína Coufalová, 5. H

Meg Cabotová


Většina z vás o této autorce asi slyšela, o ní nebo alespoň o jejích knihách: zvlášť o Deníku princezny. Podle této série už byly natočeny dva filmy, ale nutno říct, že první díl s knihou ještě trochu společného má, ale to, co filmaři vytvořili ve dvojce – no comment.
Ovšem Meg Cabotová je spisovatelka, která má na svém tvůrčím seznamu mnohem více knih a oslovuje čtenáře doslova napříč generacemi. Protože si myslím, že nemá cenu psát životopis této autorky, když ho napsala sama (a ještě doplněný oním jedinečným humorem), tak tady je:
Její život začal prvního února 1967 v Bloomingtonu v Indianě během nadvlády čínského horoskopického Koně (Fire Horse), známého smolařského znamení. Když vyrůstala, tak to lidé v jejím okolí naštěstí brali v potaz, alespoň do té doby, než dvakrát propadla z algebry, což zřejmě nebylo vinou horoskopu. Roku 1991 absolvovala na univerzitě v jejím rodném státě bakalářský stupeň. Poté se přestěhovala do New Yorku, kde se bez valného úspěchu pokoušela o kariéru ilustrátorky. Začala se věnovat své oblíbené činnosti - psaní příběhů. Vystřídala mnoho zaměstnání, pracovala například jako zástupkyně ředitele studentské koleje, což jí občas chybí. V roce 1993 se v aprílový den provdala za básníka Benjamina D. Egnatze.
Vytvořila více než čtyřicet knih pro mládež i dospělé, zřejmě nejznámější se stala série The Princess Diaries (Princezniny deníky), která byla publikována v 37 zemích a dva díly byly zfilmovány. Kromě toho napsala například sérii The Mediator (Mediátor) a 1-800-Where-R-You a mnoho historických romantických příběhů pod pseudonymy.
V květnu 2006 uveřejnily noviny Harvard Crimson, že devatenáctiletá autorka Kaavya Viswanathan okopírovala některé pasáže z Princezniných deníků do svých vlastních knih, které byly následně stáhnuty z prodeje.
V současné době dělí svůj čas mezi NewYork a Key West spolu s její kočkou Henriettou a manželem, který neví, že se oženil s horoskopickým Koněm. Neříkejte mu to, prosím…

Některé její knihy:
Deníky princezny – Série, v níž se seznamujeme s puberťačkou Miou Termopolisovou, která se ke svému neuvěřitelnému překvapení a rozčilení dozví, že je dědičkou trůnu v jednom malém království. Určitě si umíte překvapit, jaké situace z toho můžou vzniknout. Alespoň Meg Cabotová si to rozhodně uměla představit víc než skvěle, protože o tom napsala opravdu hodně knih: Princezniny deníky, Zamilovaná princezna, Místo pro princeznu!, Princeznám sluší růžová, Princezna v zácviku, Princezna nad propastí, Princezna na večírku, Princezna Mia.
Mediátor – Podle mě nejlepší z jejích sérií. Pojednává o jedné schopné dívce jménem Susannah, která, ač jí to někteří nevěří, vidí duchy. A pomáhá mrtvým vyřídit jejich záležitosti na tomto světě, aby mohli v klidu odejít. Ovšem je tu jeden duch, o jehož odchod opravdu nestojí – jmenuje se Jesse, byl zavražděn v jejím pokoji a Susannah je do něj zamilovaná…
Tituly: Krajina plná stínů, Devátá stezka, Temná je noc, Andělé smrti, V pasti, Čtvrtý rozměr lásky.
Hrdinkou snadno a rychle – Kniha o čtrnáctileté Sam, která jednoho krásného dne zachrání prezidenta USA. Velmi vtipné a povedené, opravdu. Druhý díl, Hrdinka říká ano, je bohužel poněkud z jiného těsta. Tady totiž Sam v celé knize řeší svůj vztah s prezidentovým synem – tedy to, jestli říct sexu ano nebo ne.
Velikost L, Velikost XL, Na velikosti nezáleží: Detektivně laděné příběhy o bývalé rockové hvězdičce, která skončila s kariérou a dělá na jedné koleji v New Yorku – a když je třeba, tak tu vyšetřuje zločiny.
Další: Úspěšná smolařka, V kůži supermodelky.
Pokud se o této spisovatelce chcete dozvědět víc, pak se podívejte na její stránky: . Jsou opravdu moc dobře udělané a spisovatelka sem často přispívá, takže tu můžete najít spoustu zajímavých článků.
Lenka Chudomelová, 5.H