Nový OběžníkGo

Pokud všechno půjde, jak má, tak v pátek 29. 5. nebo na začátku příštího týdne vyjde nové číslo časopisu. A co tu najdete? Můžete se těšit třeba na rozhovory s profesorkami Strečkovou (Aj) a Hrubanovou (Frj), na články o dvou filmech Andělé a démoni, Star Trek), jako vždy najdete rubriku sport a v ní článek o Gambrinus lize, velký článek o zdravé výživě a další.
Oběžníku zdar!

Franny a Zooey

Kniha od autora "Kdo chytá v žitě" je trochu jiná než jeho zmíněné nejslavnější dílo, ale zároveň zůstává věrná jeho tématice. Franny a Zooey jsou sourozenci, nejmladší z početné rodiny Glassovy. Oba jsou citliví a inteligentní, ale setkáváme se s nimi v době, kdy Franny procházíněčím jako krizí (podobně jako Holden v "Kdo chytá v žitě"). Oba byli svými nejstaršími bratry Seymourem a Buddym (z nichž už žije jen jeden, Seymour spáchal sebevraždu) vedeni k nábožnému životu a uznáváním filozofických autorit. Byly jim podstrkovány ty správné "závažné" knihy, diskutovali s nimi o důležitých věcech. Spolu s účastí v rozhlasovém pořadu Chytrá hlavička to na nich zanechalo velmi silné následky - aspoň jak se Zooey domnívá - a oni už nejsou schopni myslet normálně v rámci myšlení ostatních, odsuzují je a nej¨můžou se nikam zařadit.

Zatímco Zooey utíká k divadlu (i když opovrhuje většinou her a tvůrců) a viní své bratry z toho, že z nich učinili "zrůdy", Franny se uchyluje k náboženskému životu a modlitbě ke Kristu, kterou našla v jedné ze Seymourových knih. Složí se a celé její okolí (hlavně její matka) je až hystericky vyděšené - a tak se jí z toho snaží Zooey jako jediný právě dostupná bratr dostat tím, že s ní rozmlouvá a vede s ní diskuzi o světe, náboženství a její modlitbě.

Tato kniha není žádnou knihou, která by se dala přečíst za odpoledne. je potřeba, aby se nad ní čtenář zamyslel a povážil názory, které mu autor nabízí. Není už psána tak puberťáckým jazykem jako "Kdo chytá v žitě", ale stále je velmi čtivá a přístupná všem, kdo ji mají chuť číst. Nabízí pohled do soukromí dvou lidí, kteří nejsou schopní jít s davem a prochází si svými krizemi, kdy vším a všemi pohrdají a nejraději by všechno hodili za hlavu, což asi každý z nás někdy zažil.

Špatné zprávy

"Řidič najel do davu a jen těsně minul královskou rodinu. Pět lidí mrtvých," hlásí Nizozemsko.Zdá se, že v poslední době se to špatnými zprávami jen hemží - o velké finanční krizi, válkách v Afgánistánu a okolí, teroristických útocích, prasečí chřipce, pádu vlády během předsednictví a následné "šaškárně" okolo nové úřednické vlády... Jak si má takový průměrný občan udržet zdravý rozum, když se na něj odevšad valí zprávy o všech tragédiích a problémech světa?
Nechci, aby to vyznělo, že je lepší uzavřít se do ulity nebo neinformovat občany. Ani náhodou. Ale opravdu stačí, když na konec hlavních večernách zpráv dají optimistickou zprávu (aby se neřeklo), na kterou už stejně většina lidí nečeká a je tak znechucená stavem politiky i společnosti, že raději vypíná?
Média se tímto živí, myslím vytahováním špíny a posléze jejím servírováním na zlatém podnose. Ale možná by mohla občas zapátrat a vytahovat optimističtější věci, kterých je okolo nás také dost - jen se nedostanou do hlavních zpráv. A tím nemyslím ono "dojemné" shledávání před obrazovkou nebo řešení vlastních komplexů v přímém přenosu, stejně tak jako nemám na mysli zprávy o tom, s kým zrovna chodí jaká topmodelka.
Ale možná, že je to tak dobře. Nejradostnější chvíle stejně nemůžeme zažít po výhře oblíbeného fotbalového týmu - ať už je jakkoli slavná - ale měly by přicházet v soukromí, kde si je vychutnáme s lidmi, se kterými si je chceme vychutnat. Naše soukromě výhry nejsou tak závažné jako třeba zavření věznice pro teroristy, ale jsou tím, co nám drží odstup od Velkých a Špatných zpráv.