Zoborožec nosorohý (Buseros rhinoceros) Zoborožec je pták z řádu srostloprstých a vyskytuje se na územích Asie v tropických lesích. Tento zobákem dominující opeřenec váží 2 - 3 kg a měří až 90 cm, není to tedy žádný malý vrabčáček. Živí se plody s vysokým obsahem tuků, ale nepohrdne ani malými bezobratlými a obratlovci. Hnízdo si staví v dutinách stromů a samička snáší 2 vejce, následně je i s potomky krmena potravou, kterou přinese samec ve svém voleti. Zoborožec má černobílý ocas a nejnápadnějším znakem je jeho zobák, který používá při získávání své potravy z méně dostupných míst.
Hyena čabraková (Parahyaena brunnea) Hyeny si určitě spojíte s typickým zvukem, který vydávají. Pak není důvod ptát se, proč jsou vázány s tématem humor. O hyenách je známé, že se pohybují ve skupinách o několika členech, což jim pomáhá např. při lovení kořisti. Na těle mají nápadné tmavé skvrny a celkově připomínají psa se špičatýma ušima. Místem jejich výskytu je Afrika (jižní část, savany), kde jim jsou potravou převážně zdechliny. Jsou ale také schopné ulovit si rybu nebo vykrást vejce z nějaké cizí nory. Hyeny čabrakové váží 37-48 kg a jsou téměř ohrožené
Byla to kombinace dobré dopravní dostupnosti (je kousek od metra Anděl), toho, že je to škola zaměřená jazykově, a v neposlední řadě příznivého dojmu, který ve mně zanechal den otevřených dveřích.
Jací jsou vaši učitelé a jací studenti?
Těžko zobecňovat, každý je jiný, ale vesměs jsem spokojená. My máme štěstí, že máme skvělou třídní, to je vždycky nejdůležitější. Také máme zajímavou učitelku na češtinu, která vždycky, když vypráví nějaké dílo, tak ho i dramaticky ztvárňuje. Její umírající Froll (z Chrámu Matky Boží) byl nezapomenutelný. Umíral asi deset minut.
Co se týče studentů, když to porovnám se svojí základkou (která byla taky výběrová), řekla bych, že IQ stouplo asi o 15 stupňů. Ne že by všichni byli Einsteini, ale vždycky mě překvapí, jak inteligentní lidi taky jsou. Tím ale nemyslím, že by seděli v sobotu večer doma a hráli šachy, to rozhodně ne.
Na stránkách školy jsem našla mnoho informací o výuce jazyků, na které si tvoje škola očividně zakládá. Jaké jazyky se tedy učíš a jakým stylem jsou u vás učeny?
Já mám jako hlavní jazyk angličtinu, takže jí mám pět hodin týdně, z toho jedna je konverzace s rodilým mluvčím. Jako vedlejší jazyk mám němčinu, ale mohla bych mít i francouzštinu, španělštinu nebo ruštinu, nebo mít třeba němčinu jako jazyk hlavní, těch možností je tu opravdu hodně.
Zatlanka si na jazykách opravdu zakládá, ale to ani zdaleka neznamená, že by se nevyučovala matematika nebo chemie. Řekla bych, že i lidé zaměření na přírodní vědy tady mohou dobře uplatnit.
Jaké zájezdy nebo školní akce tvoje škola pořádá?
Školní akce musím pochválit JJá jsem v prváku, takže mě čekal seznamovací kurz, který byl sice hodně sportovní, ale i já, naprosté dřevo, jsem to přežila a docela si to užila. Nedávno jsem byla na jednodenním zájezdu ve Vídni, který byl super, a příští čtvrtek jedeme do Anglie, takže si nemůžu stěžovat.V květnu náš ještě čeká biologický kurz. Jsem docela ráda, že zrovna bereme kytky, a tak asi nebudeme pitvat zvířata.Taky se pořádají různé projektové dny atd.
Zapojují se studenti do dění ve škole? Máte školní časopis (a jestli ano, tak co v něm najdeš)?
U nás funguje školní rada, o níž ti můžu jako předseda něco stručně povědět. Řekla bych, že funguje dobře a není to složité – tak jednou za dva měsíce se sejdou jeden nebo dva zástupci třídy s ředitelkou a zástupkyní a proberou jakékoliv problémy, které by během té doby nastaly, případně nám řeknou nějaké novinky. Myslím, že je to dobrý způsob, jak být v přímém kontaktu s vedením jinak než přes třídního učitele, a paní ředitelka se našimi návrhy opravdu zabývá. Člověk si pak připadá důležitě.
Školní časopis máme, ale naposledy jsem ho viděla někdy v listopadu. Byl to nějaký speciál o revoluci a bylo tam spoust „seriozních“ článků a snad taky nějaký vtipy, jinak by to nikdo nekupoval …
Máte hodně učení co do kvantity? Co považuješ za nejtěžší předmět a který máš naopak nejradši?
Ono to tak bývá, jako asi všude, že tři týdny není nic, a pak se člověk skoro zblázní během jednoho týdne. Ale dá se to ustát. Já mám nejraději češtinu, která je zároveň hodně těžká, ani ne co se týče učení, ale přemýšlení. Ještě náročnější předmět, a zároveň ten, který nemám ráda, je chemie.
Jak vám vaří v jídelně?
Naše škola jídelnou nedisponuje, takže využíváme blízkou závodní jídelnu, která nevaří tak špatně. Aspoň jedno z těch tří jídel se většinou dá jíst. A když ne … doslova za rohem je KFC a MacDonald. Někteří provokatéři si s tím pak chodí sednout do té jídelny.
Kromě toho, o čem jsme už mluvily, je vaše škola nějak zajímavá?
Mě už se Zatlanka na první pohled líbila tím, jak byla prostorná. Vysoké stropy, obrovská okna, spousty a spousty místností (o některých pořád nevím, na co jsou). Zároveň se tam ale člověk neztrácí, ani ze začátku, díky geniálnímu číslování tříd. Ona Zatlanka doopravdy má takovou vzdušnou atmosféru, jak co se týče architektury, tak studování.
Více informací o tomto gymnáziu najdete na oficiálních stránkách školy, http://www.zatlanka.cz/
Rozhovor je s Mary z primy čtyřletého studia. Děkujeme za rozhovor!
Poněvadž na téma tohoto čísla mne opravdu nic lepšího nenapadá, ráda bych vám představila anglickou skupinu The Darkness, jejíž samotná existence se hodí spíše pro zasmání. Když se podíváte na jejich klipy, nepřehlédnete zvláštního frontmana - zpěváka, kytaristu a pianistu Justina Hawkinse, který se chová vyloženě jako nějaký showman. Oblečeni do mnohdy srandovních úborů se zajímavými a relativně vtipnými texty zlepší náladu snad komukoli, kdo nic nenamítá proti rocku.
The Darkness byli založeni v Suffolku v roce 2000 (čili nejsou zas tak staří). Skládají se z již zmiňovaného Justina, jeho bratra - kytaristy Dana, basáka Richieho Edwardse (který nahradil v roce 2003 původního Frankieho Poullaina) a bubeníka Eda Grahamma. Jejich stylem se stal hardrock, jelikož Justin byl hodně ovlivněn kapelami jako Led Zeppelin, AC/DC nebo Mötley Crüe. Na počátku byli objeveni časopisem The Tip Sheet, který představil Anglii jejich píseň Love Is Only A Feeling. Další skladbu, Friday Night, si kapela schovávala pro album. Určitě stojí za zmínku, že obě dvě mají své kouzlo a osobně jsem si je obzvlášť oblíbila.
Úspěch prvního alba zaznamenal i britský žebříček - obsadili druhé místo. Následovalo turné po boku Metallicy a Carling Festival. Následně kapela vyhrála ceny za nejlepší skupinu, rockovou skupinu a nejlepší album na Brit Awards a dvě ceny časopisu Kerrang! - nejlepší živé vystoupení a nejlepší britská kapela. Na Winter-National Tour mělo publikum možnost vidět Justina vystupujícího s menším tygrem a zároveň hrajícího na kytaru, což způsobilo vyprodání všech lístků.
Další album, platinové One Way Ticket To Hell... and Back, produkoval producent známý svou činností s Queeny, Roy Thomas Baker, a prý mnohokrát předčí první Permission to Land. Zúčastnili se světového turné, které, mimochodem, zahrnovalo i návštěvu Austrálie a Japonska. Poté byl Justin poslán na rehabilitace a kapela musela zrušit několik koncertů. Začala pracovat na třetí desce a pracovala bez Justina, kterého zaskočil Edwards, protože frontman odešel kvůli problémům s alkoholem a kokainem.
O dva měsíce později Richie definitivně nahradil Hawkinse a jako nový basák nastoupil Toby MacFarlaine. Rozhodli se nepoužívat dále jméno The Darkness a po čase ho změnili na Stone Gods, které jsem zatím neslyšela.
Pokud tedy sháníte něco pro zasmání a odpočinek, The Darkness je přesně to pravé.
Dnes už smajlíky používá téměř každý – stali se nepostradatelnými v jakékoli formě písemné komunikace, ať už se jedná o SMSky, chaty nebo e-maily. Víte ale, kdy a jakým způsobem se tu poprvé „objevili“? Slovo smajlík pochází z angličtiny (jak jinak) ze slova smiley, což znamená usměváček. Možná to někoho překvapí, ale poprvé se smajlíci neobjevili na internetu, ale v tištěných médiích o pár let dříve. Hlavním důvodem vzniku smajlíků byl problém se stručným vyjádřením emocí v psaném projevu. Navíc mnoho slov může mít více významů a jen s obtížemi bychom písmem vyjádřili, co považujeme za ironii či sarkasmus. V mluvené řeči je to samozřejmě jednodušší, protože si můžeme pomoci mimikou a intonací. Za "vynálezce" smajlíků je považován francouzský novinář Franklin Loufrani, který poprvé použil smajlíky v novinách 1. ledna 1972. Od této doby se smajlíci začali šířit do dalších francouzských a evropských novin, kde označovali především dobré zprávy. Jejich počet narůstal a nyní je smajlík jednou z nejznámějších, nejsrozumitelnějších a nejrozšířenějších ikon. S postupným rozšiřováním výpočetní techniky a internetu vstoupili smajlíci do elektronického světa. Původní obrázky byly převedeny do jednoduchého shluku několika ASCII znaků, které se čtou nakloněním hlavy doleva. Tyto "obličeje" se však neoznačují jako smajlíci, ale jako emotikony. Jako první je začal ve svých e-mailech údajně používat programátor a odborník na výpočetní techniku Scott Fahlman, který si všiml jednoho problému v písemné diskuzi: lidé posílali humorné komentáře, avšak ostatní nechápali, že jde o žert. To vedlo k nespočetným hádkám a bezvýznamným diskuzím . Někdy během roku 1981 Scott navrhl použít znak :-) pro ukázání potěšení (nebo oznámení žertu) a znak :-( pro ukázání nelibosti. Tyto symboly se rychle rozšířily po celém světě a zanedlouho byly vidět všude. Jejich počet se rozrůstal, lidé vymýšleli a stále vymýšlejí nové a nové varianty. A komunikace tím dostává stále nový rozměr. :-) – úsměv :-)) – hlasitý smích :-D – řehot (hlasitý úsměv) xD – dusitý řehot ;-) – žert (spiklenecké mrknutí) :-( – smutek :'( – pláč :-P – vypláznutý jazyk :-o – údiv :-O – zděšení :-| – neutrální výraz o:) − andílek >:) − čertík :-/ – nespokojený :-@ – zmatení :-[ − „stydím se“ :-X – „to jsem neměl říkat“ :-* – polibek :-! – uražený *:-) – mám nápad :-°( - Paroubek @@@:-) – Marge Simpsonová (_:-(|) – Homer Simpson :81 – Bart Simpson R. Kostelecká, 5. H
tak nás tu opět máte, a to už s březnovým číslem. Vybrali jsme pro něj téma „plesová sezóna“, což byl geniální nápad pana profesora Bauera (další návrhy byly ve stylu „O kombajnech“). Vzhledem k tomu, že závěrečné plesy v tanečních vrcholí a také maturitní ples se pomalu ale jistě blíží, nám přišlo celkem zajímavé podívat se na tuto společenskou událost trochu zblízka.Teď tedy držíte v ruce výsledek našeho snažení.
Tento měsíc byl pro mnoho z nás ve znamení hektických posledních příprav na den D, tedy den divadelního festivalu. Taky je to podle vás ten nejzábavnější den ve škole? My z redakce jsme si tedy středu čtyřiadvacátého parádně užili! Vůbec u nás vládne přesvědčení, že to byl jeden z nejlepších festivalů, jaký jsme tu zažili, rozhodně co se představení týče lepší než minulý rok. Takže doufáme, že jste si ho také náležitě vychutnali a že si i další festivaly udrží tuto povzbudivou vzestupnou tendenci!
Ještě musím zmínit jednu inovaci v rubrice rozhovorů. Jak jste si možná už stačili všimnout, tak jsme klasický rozhovor nahradili anketními otázkami, které pokládáme několika profesorům a vy jejich odpovědi můžete porovnávat. Důvodů pro tuto změnu bylo víc, hlavně časový nedostatek a to, že někteří profesoři, které jsme ještě nevyzpovídali, nám z různých důvodů nechtějí poskytnout rozhovor (většinou nemají čas) a ti, co “to mají za sebou“ už říkají, že to jednou stačilo. Takže tolik k našim tradičním interview.
Možná to bude znít povrchně, ale musím se zmínit o počasí. Máme tu jaro! Neoddiskutovatelné a nepopiratelné jaro se vším tím sluníčkem a rašícími květinami! Taky vám to tak zlepšilo náladu?
Na závěr vám všem přejeme všechno dobré do konce března a začátku dubna a doufáme, že si užijete těch pár volných dnů okolo Velikonoc.My vám už teď můžeme slíbit, že jako téma dalšího čísla plánujeme zařadit všechno o humoru (na počest aprílu), a vítáme všechny příspěvky, které byste případně chtěli poslat.
