Vyšlo zářijové číslo

Tak už máte ve třídách nejnovější číslo Oběžníku - a pokud ne, tak se někam schovalo, protože jsme ho do všech tříd doručili. Snad se k tomu někdo brzy dostane a dá ho i sem...
Za celou redakci doufám, že se vám časopis líbí. Tentokrát vyšel rozhovor jen s jedním profesorem, což není nové pravidlo ale jenom nedostatek pracovních sil :-) Určitě se polepšíme.
V zářijovém Oběžníku jsme zvolili téma "Kniha, knížka, knížečka" a do toho příštího zase zamýšlíme dát víc článků o hudbě, takže pokud má někdo z vás nějakou oblíbenou zpěvačku/zpěváka/kapelu a chtěl by o ní napsat, nechť nám dá vědět.
Přejeme příjemný zbytek září a začátku října, na konci příštího měsíce nás čekejte s dalším číslem!
Redakce

Obsah

Strana 1 | Úvodník

Strana 2 | Jak to chodí na Gymnáziu Na Pražačce, Co je skauting?

Strana 3 | Jižní Morava: IV. trh tradičních produktů a řemesel

Strana 4 | Gymnázium Opatov oslavilo 15!

Strana 9 | Hlášky z hodin pana profesora Bauera, Rozhovory s pány profesory Knedlíkem a Urbancem

Strana 12 | Sport: Praha je červenobílá

Strana 13 | Sport: Prazvláštní gól anglického Readingu..., Výroky měsíce

Strana 14 | Sportovní turnaj 2008/09 na GO, Sport: Reprezentace to projela

Strana 15 | Úžasná zeměplocha

Strana 16 | Coldplay v Praze!

Strana 17 | Hadouken!

Strana 18 | Temný rytíř

Strana 19 | Kdo se podílel na tomto čísle

Úvodník

Když jsme první číslo Oběžníku roznášeli do tříd, ne všude to vyvolalo nadšení. V některých ze tříd se ozývaly dokonce i vulgární nadávky od těch, které dění na škole nezajímá a nechtějí se ho účastnit. Rozhodli jsme se jít proti proudu a rozhýbat (trochu strnulé) dění na naší škole. Jsme rádi, že si časopis našel své čtenáře a získává další.

Všeobecně se asi nejvíc líbil rozhovor, v minulém čísle s panem profesorem Bauerem, a proto si teď můžete přečíst hned dva, s pány profesory Knedlíkem a Urbancem.

Chtěli bychom Oběžník neustále vylepšovat a rádi budeme reagovat na Vaše připomínky k obsahu. Na ně čekáme buď na mailu naší redakce nebo na blogu Studentského klubu. Nestyďte se nám napsat:-).

Další číslo vychází na konci listopadu.

Redakce

Jak to chodí na gymnáziu Na Pražačce

1) Adame, proč sis vybral právě toto gymnázium? Bylo to kvůli jeho zaměření?

Ano, bylo to kvůli jeho zaměření.

2) Jaký byl Tvůj první dojem z nové školy?

No já nevim, no. Prostě dobrý, no.

3) Fungují u Vás na škole nějaké mimoškolní aktivity?

No o moc věcech nevim, ale vim, že tam jsou ňáký sportovní kroužky - basket a tak.

4) Jaké je technické vybavení Vaší školy?

No dobrý je, že je v přízemí krám, ve kterym si můžeš koupit jídlo, dělaj tam i tousty. Ve školní jídelně

vařej docela dobře a je nově zrekonstruovaná. Počítačů tam máme asi 20 a jsou lepší než ba základce.

5) A nakonec: Jsi na této škole spokojen? Odpověz ANO nebo NE

Ano.

JANA VLČKOVÁ, 1.V

(Odpovědi jsou psány tak nespisovně, jak byly odpovězeny)

Co je skauting?

Na tuto otázku opravdu nejde odpovědět jednoznačně. První odpověd může být, že skating je celosvětové výchovné hnutí, které v roce 1907 založil sir Robert Baden Powel, když si chtěl ověřit svoje zkušenosti. Někdo jiný by možná odpověděl, že skauting je životní styl člověka, který se slibem zavázal plnit povinnosti a řídit se skautským zákonem a hlavně být dobrým člověkem a bojovat se zlem. Život v přírodě, soulad s přírodou a poznávání přírody, ani tohle rozhodně není špatná definice. Skaut totiž znamená stopař, a je to ten, který umí vidět krásu přírody a nést za ní zodpovědnost. Věřící skauti říkají, žě skauting znamená hledání Božích stop v přírodě. Na závěr ještě jednu odpověď, která pochází z Baden-Powellovy slavné příručky Scouting for Boys, která

také vedla k rychlému rozšíření skautingu do celého světa: Skauting je výchova dobrého občana cestou lesní moudrosti. Možná, že při velkém zjednodušení se záměrem zvolit nejstručnější definici skautingu, myslím, že by to byla právě tato, i když asi každý skaut je skautem z jiného důvodu než ostatní.

Eva Jelínková, 4.H

Jižní Morava: IV. Trh tradičních produktů a řemesel

V neděli 21. září 2008 se v areálu Milotického zámku konal již IV. ročník Trhu tradičních produktů a řemesel. Možná si říkáte, co se na této akci vůbec mohlo dít. Nikdo z blízkého okolí vám o tom jistě neoznámí více, než právě tento článek.

Milotice. Obec, která se nachází na Jižní Moravě, blízko Hodonína. Zde stojí, očím velmi lahodící, zámek Milotice. A právě v jeho areálu se trh konal. Jedná se o přehlídku řemesel obcí blízko přilehlých: Skoronice, Vlkoš, Vacenovice, Svatobořice-Mistřín, Ratíškovice a samotné Milotice. Počasí se sice moc nevydařilo, ale to mě neodradilo. Po vstupu do areálu jsem zaplatila nízké vstupné a začala jsem se rozhlížet okolo sebe. Hned vedle vstupu byl menší stánek, kde dvě ženy v tradičním kroji vařily švestky, ze kterých (následkem vaření) vznikla teplá povidla. Povidla se musí neustále míchat, aby se nepřipálila. Můžete si je zakoupit a pochutnávat si J. Musím uznat, že i moje chuťové buňky poskakovaly radostí a to moc na sladké nejsem. Dále jste se mohli kochat krásně zhotovenými kraslicemi přímo od autorek, které mi ochotně pózují na následující fotografii. Na vedlejší fotce jsou další ukázky kraslic.

Výstava se konala i uvnitř zámku, kde byly informační tabule o jednotlivých vsích a také tradiční

oblečení dřívějšího obyvatelstva. Ovšem i dnes se často používají (pokud se tedy jedná o oblast Jižní Moravy). Šatstvo zhlédnete též na fotografiích.

Na trhu byla ještě spousta řemesel: pletení pomlázek, pečení tamějších palačinek a koláčů, výstava drobného zvířectva, tombola…. Jak jsem se do kraje vinic vůbec dostala? Na to je lehké odpovědět. Přímo ve Vacenovicích mám totiž prarodiče a psa Baryka, které velice ráda a často navštěvuji. Tudíž mi taková akce nemohla uniknout. Možná by vás to některé ani nelákalo, ale za zkoušku nic nedáte .

Pavlína Coufalová, 4.H

(Omlouváme se za odkazy na fotky, které tu nenajdete.)

Gymnázium Opatov oslavilo 15. výročí!

Tak, a je to za námi. Měsíc plný očekávání a přemýšlení, co že se to skrývá za tajemným pokladem a kdeže se vlastně po celých těch 10 let ukrývá... je pryč. Mnohé nějaký poklad vůbec nevzrušoval a ani závěrečné oslavy se nezúčastnili, což je, myslím, opravdu škoda. Nicméně my, kteří rádi vítáme každé zpestření programu a zapojili jsme se do "akce poklad", jsme se bavili.

Začalo to krátce po zahájení školního roku. Po zdech a dveřích se vyskytovaly nejrůznější nápisy, jako například "Cesta do školy, cesta za pokladem" či "Ema má maso, ty můžeš mít poklad". Dále následovaly různé úkoly, z nichž za zmínku určitě stojí rozpoznání fotek našich profesorů zamlada. Myslím, že řada z nás se nasmála zejména po zveřejnění správných jmen. Zajímavé taky bylo dozvědět se, že na naší škole učí celkem 42 profesorů nebo že v historii našeho gymnázia byla i třída Cháčka a pojmenování tříd vzniklo tak, že zakládající třídy oddělené od Gymnázia Na Vítězné pláni byly zvyklé na svá písmena a nechtělo se jim je měnit, a proto si vymyslely jakousi raritu, že žádné písmeno se na škole nesmí opakovat.

Za každý splněný úkol jsme dostávali kusy mapy k pokladu a úkol nový. Díky předposlednímu úkolu jsem taky zjistila, jak velkou nohu má pan profesor Zajíc :-). Na papírku totiž stálo, ať si připravíme "něco", co uložíme jako další poklad, který se bude vykopávat v magickém roce 2023, ale to "něco" nesmí být větší než noha pana profesora Zajíce. A tak nezbývalo nic jiného, než se pana profesora zeptat ;-). Mimochodem má pantofle číslo 41, což mě osobně docela překvapilo a váhala jsem, jestli se tam tedy vejde první číslo našeho časopisu :-).

Ve středu 15. října 2008 oslava vypukla! Každý, kdo se chtěl zúčastnit, na sobě měl mít masku nějaké pohádkové, filmové či literární postavy a umět nějakou její hlášku. Kvůli tomu mnoho lidí nepřišlo, což je škoda. Byla to legrace :-). Zejména převleky našich profesorů a profesorek byly vskutku pozoruhodné. Nicméně námi připravená hláška postavy nebyla vůbec potřeba.

Vyučování bylo zkráceno pouze na 4 vyučovací hodiny. Ke konci poslední úmorné hodiny zazněl v rozhlase prapodivný hlas oznamující poslední úkol. Jakmile zazvonilo, zaplnila se "místnost za zrcadlem" zástupci z různých tříd a všichni rychle plnili poslední úkol, který spočíval ve vymýšlení pěti slov rýmujících se se slovem poklad. A pak, 15 minut po zvonění, následovalo velkolepé vykopávání onoho pokladu v atriu školy. Dva tajemní mniši vyhlásili vítěze celé "honby za pokladem", jímž se stala 7.M, a za pomoci dvou zástupců z této třídy spatřil poklad denní světlo.

Ještě předtím mělo Emko tu čest pokřtít našeho opatovského opata na Konstantina, což bylo jméno, které vzešlo právě z jednoho úkolu, který jsme dostali, a o kterém jsme následně

hlasovali.

Poklad byl tedy vytažen a jeho obsah ukázán světu. Ukrýval v sobě například dlouhatánský list papíru, na němž byly vzkazy od jednotlivých studentů, kteří v našem ústavu studovali před deseti lety, album fotek či sbírku odznáčků. Všechny tyto předměty byly vystaveny ve studovně, takže byla možnost podívat se na ně znovu a zblízka. Poté následovalo vytváření pokladu nového. Zástupce z každé třídy vhodil do plastové bandasky nějaký předmět, například aro pivo, Oběžník, peníze, fotky a hudbu na CD a jiná tajemství. Poklad starý by měl být zakopán společně s novým.

Na závěr nezapomněl pan profesor Bauer alias tajuplný mnich poděkovat společnosti TESLA, jelikož veškerá aparatura - bedničky, mikrofony, zesilovač - byla právě od této společnosti :-). Pak nastala pauza na oběd a po ní se už všechny masky a maskouni scházeli v atriu. Celým odpolednem nás provázel Sherlock Holmes a Hercule Poirot. Program sice trochu vázl - trénovat scénku z Lakomce či Romea a Julie se nikomu nějak nechtělo, i když nakonec pár scének zahráno bylo. Další soutěž, která proběhla, byla v poznávání masek - každý dostal pět svorek a v průběhu odpoledne se snažil uhodnout, kdo má představovat jakou postavu, a tím získával více a více svorek. Některým jedincům nezbyla po patnácti minutách ani jedna svorka, poněvadž všichni věděli, koho znázorňují. I když program tedy nebyl nic moc, jídla a pití bylo ažaž a každý toho využil, seč mohl, a tak po chvíli bylo téměř vybíleno. Jako zpestření programu byla v půlce vsazena vražda pana profesoraVondrlíka, za níž byla následně odsouzena polednice v podobě paní profesorky Krchové. Dalšími podezřelými byl pan profesor Bauer, který byl ale v okamžiku vraždy v Číně na olympiádě, takže vraždu spáchat nemohl, a paní profesorky Kuřátková a Bursíková.

Konec oslavy nastal úderem šestnácté hodiny, kdy dohrála poslední písnička, na níž pařili až do konce někteří nadšenci pro tanec :-). Hudební doprovod byl zajištěn po celou dobu programu, takže o zábavu bylo postaráno. Já neustále pendlovala mezi stoly s jídlem a improvizovaným tanečním parketem. Takže pokud nebyl zrovna nějaký soutěžní program, mohli jste se vybít na parketě či debužírovat u obložených táců.

Myslím, že ve finále se oslava docela povedla :-).

Barbora Šimůnková, 4.H

Jakožto správní redaktoři časopisu jsme pro Vás také připravili pár krátkých rozhovorů s účastníky a organizátory slavnostního programu. Zde si tedy můžete přečíst jejich hodnocení a zasmát se i nad některými vtipnými odpověďmi od našich profesorů i profesorek.

Studentka: "Je to tu super, boží, cool. Jídlo? Skvělý! Hudba ujde. A panu profesorovi Bauerovi to sluší."

Studentky: "Hrozně se nám tu líbí, ale je tu málo jídla. Scénky? Jó, dobrý. Hudba? Skvělýýýý, pořád tancujeme. Jsme velmi spokojení ."

Student: "Líbí se mi tady, je to povedený. Je tady hodně jídla a hodně lidí. Možná právě kvůli

tomu jídlu. Dobrá hudba ."

Moderátoři: "Akce se připravovala od začátku školního roku. Jsme tu spokojeni a doufáme, že

spokojeni budou i studenti GO. "

Organizátorka: "Akci jsme chtěli uspořádat už minulý rok, ale nakonec jsme ji přesunuli až k této

příležitosti. Potřebovali jsme sehnat peníze, nakoupit jídlo a ceny, vymyslet tento program, zajistit hudbu… Největší přípravy probíhaly od pondělka. Zatím jsem tu spokojena a snad se to líbí i ostatním."

Pan profesor Zajíc: "Nad oděvem jsem dlouho nepřemýšlel. Teď hledám Eurydiku a dokud ji nenajdu, tak budu nešťastnej. Moc se mi tu líbí, ale zatím jsem nenašel Eurydiku. Zatím jsem si

nic dobrého nedal. Dokud nenajdu Eurydiku, tak nejím."

Paní profesorka Kučerová: "Moc se mi tu líbí, jen převlek byl trochu náročný. "

Pan profesor Urbanec: "Hajný je lesa pán. Je tady výborná atmosféra. Byl jsem překvapen, že se dochovalo hodně informací, ale informace, které byly zakopány mou bývalou třídou (4. P) , se

bohužel nepodařily najít. "

Paní profesorky Bursíková a Žabová: "Je to skvělé setkání, jsme spokojeny. Mile mě překvapilo množství studentů v převlecích a myslím, že kdo nepřišel, je to jeho škoda. Dokonce se zde objevují literární postavy, které neznám. Občerstvení je výborné. "

Pavlína Coufalová, 4.H

Hlášky z hodin pana profesora Bauera

• Při hodině, kdy si hrál s inteligentní plastelinou a vymodeloval jakýsi ovál s dvěma tykadly:

"To vypadá jako Shrek... kterej si zapomněl hlavu ve dveřích metra"

• "Když si dáte k obědu čočkovou polívku a fazole, i navenek poznáte, jak jste aktivní."

• Při výkladu:

"Kyselina sírová a její soli... píšete vzorečkem, protože je to kratší..."

Dotaz studenta: "Jak to napíšu vzorečkem?"

"To je přece jednoduchý!" Přistoupil k tabuli a napsal: "A2JS4"

• Reakce na otevřený penál ve tvaru psa na lavici: "Tady chcíp pes. Už z něj lezou i vnitřnosti."

• "Žijou v moři vodníci? Ne. Tam žijou mořský panny. Kdyby tam byli vodníci, tak už to

nemůžou bejt to... panny. To se dá logicky odvodit."

• Debata o čidlu na plyn a jeho pískání: "Výhoda oproti kanárkovi, že nechcípne."

• Při mazání tabule: "Kdo maže, ten jede."

• "Stejně tak, kdo šetří, má za tři... Při písemkách se to říká, že jo."

• Při výkladu o plynech v atmosféře nám pan profesor nakreslil na tabuli kružnici: "Zeměkoule... Z tebe koule, z nás koule, z nich koule."